o 1 000 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 26. 5. 2011 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 591 440 Kč (výrok II) a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo tím, že mu žalobkyně poskytla částku 1 000 000 Kč jako zálohu na zamýšlenou budoucí koupi spoluvlastnických podílů na pozemcích v katastrálním území [adresa], nicméně k uzavření kupní smlouvy nakonec nedošlo a žalovaný žalobkyni poskytnutou zálohu nevrátil.

3. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Nepopřel, že od žalobkyně částku 1 000 000 Kč na svůj účet přijal, nejednalo se však o zálohu na koupi spoluvlastnických podílů na pozemcích v k. ú. [adresa], ale o půjčku k zajištění hotovosti pro další jednání a platby v souvislosti se zamýšlenou výstavbou [podezřelý výraz]. Současně tvrdil, že dne [datum] peníze žalobkyni v hotovosti vrátil.

4. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí třetím rozsudkem.

5. Jeho první rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl, byl zrušen usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 26. září 2018, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud vyjádřil právní názor, že základem pro rozhodnutí ve věci je, že žalobkyně předmětnou částku žalovanému poukázala a žalovaný ji obdržel. Za této situace dochází k přenesení důkazního břemene na žalovaného, a to v rozsahu prokázání, že si předmětnou částku mohl ponechat a z jakého důvodu nebo prokázání, že tuto částku žalobkyni vrátil. Měl se znovu zabývat důkazy, kterými žalovaný hodlal prokazovat, že žalovanou částku žalobkyni vrátil, a to zejména Prohlášením [jméno FO] ze dne [datum] a rozpory mezi jeho výpovědí a uvedeným písemným prohlášením, dále svědeckou výpovědí svědkyně [jméno FO]. Dále uvedl, že závěr soudu prvního stupně, že bylo prokázáno, že jednatel společnosti [právnická osoba]. [jméno FO] potvrzení ze dne [datum] podepsal není z hlediska prokázání vrácení obdržených peněz žalovaným žalobkyni postačující.

6. Soud prvního stupně poté rozhodl druhým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalobu opět zamítl. Tento rozsudek byl zdejším odvolacím soudem potvrzen rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaný prokázal svoji obranu, že poskytnutá částka 1 000 000 Kč nebyla zálohou na kupní cenu na koupi spoluvlastnických podílů na pozemcích, která nakonec nebyla uzavřena, ale šlo o částku, kterou žalobkyně poskytla žalovanému na základě předchozí dohody k zajištění nezbytné hotovosti pro další jednání a platby související se zamýšlenou výstavbou fotovoltaické elektrárny a že žalovaný žalobkyni tuto částku dne [datum] vrátil.

7. Uvedené rozsudky byly k dovolání žalobkyně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dovolací soud připomněl pravidla, která platí pro dělení důkazního břemene při dokazování soukromou listinou. Uvedl, že pravidla zakotvená v § 565 o. z. platila i před přijetím této právní úpravy v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Shledal, že tato pravidla nebyla odvolacím soudem v jeho předchozím rozsudku respektována, neboť byla dovozena vyvratitelná domněnka správnosti předmětné soukromé listiny (Prohlášení [jméno FO] ze dne [datum]), ačkoli tato listina nebyla použita proti osobě, která listinu podepsala (tj. proti [adresa], resp. společnosti [právnická osoba].), ale proti osobě třetí (žalobkyni). Proti jiné osobě, než je ta, která listinu podepsala se domněnka správnosti (pravdivosti obsahu) neuplatní. Uvedl, že jinak bude třeba přistupovat k důkazu kvitancí vystavenou věřitelem, jinak k důkazu listinou, v níž dlužník tvrdil, že dluh splnil a jinak k dopisu, v němž třetí osoba sděluje, že byla přítomna splnění dluhu. Žalobkyně tedy nenesla v řízení důkazní břemeno popření správnosti (pravdivosti obsahu) prohlášení ze dne 11. 3. 2010. Dále uvedl, že se odvolací soud opomněl vypořádat s námitkami žalobkyně, že se na listině nachází otisk razítka, které v době datování listiny již nebylo používáno a že [jméno FO] je na listině označen jako jednatel společnosti [právnická osoba]., ačkoli jím již v tu dobu nebyl.

8. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, skutková zjištění, jež z provedených důkazů učinil podrobně popsal v odst. 6 až 18, 25, 26, 33 a 36 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

9. Lze stručně shrnout, že vzal za prokázané, že dne [datum] byla na účet žalovaného z účtu žalobkyně poukázána částka 1 000 000 Kč. O této skutečnosti mezi stranami ani nebylo sporu. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by důvodem platby bylo poskytnutí zálohy na koupi dalších pozemků v k. ú. [adresa]. V uvedeném období probíhala mezi zúčastněnými osobami ([jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně, žalovaný, [právnická osoba]., [jméno FO]) jednání za účelem výstavby [podezřelý výraz] (dále „[podezřelý výraz]“) a v této souvislosti byly prováděny bezhotovostní i hotovostní transakce mezi všemi zúčastněnými, některé byly zajištěny směnkami na statisícové částky, pro výstavbu [podezřelý výraz] byly založeny i právnické osoby. K výstavbě FVE nakonec nedošlo. Naproti tomu žalovaný v řízení prokázal, že částka 1 000 000 Kč byla půjčkou k zajištění nezbytné hotovosti pro další jednání a platby v souvislosti se zamýšlenou výstavbou FVE. Dále prokázal, že tuto částku žalobkyni vrátil. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku znalce Valešky a odborné expertizy [tituly před jménem] [jméno FO], jež potvrdily autenticitu Prohlášení ze dne [datum], v němž [jméno FO] prohlásil, že došlo k předání částky 1 000 000 Kč žalovaným žalobkyni uvedeného dne v hotovosti v kanceláři společnosti [právnická osoba]. Z posudku a expertizy plyne, že Prohlášení [adresa] ze dne [datum] (dále též „Prohlášení či Prohlášení [jméno FO]“) je autentickou listinou zachycující projev a podpis [adresa]. Z listiny Prohlášení plyne existence dohody mezi žalobkyní, žalovaným a společností [právnická osoba]. o tom, že částku 1 000 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni vracel si ponechal svědek [jméno FO] pro společnost [právnická osoba]. jako půjčku. Žalobkyně i svědek [jméno FO] sice předmětné skutečnosti popřeli, avšak to se soudu prvního stupně jevilo jako pochopitelné, neboť z celého řízení je zřejmé, že vztahy mezi účastníky jsou narušeny. I přesto vzal soud prvního stupně za prokázané, že k vrácení částky 1 000 000 Kč žalobkyni (jejímu jednateli) v hotovosti dne [datum] v kanceláři společnosti [právnická osoba]. za přítomnosti svědka [jméno FO] došlo. Výpověď svědka [jméno FO] považoval soud prvního stupně za nevěrohodnou. Dle soudu prvního stupně na věci nic nemění ani skutečnost, že v rozhodném období právní předpis neumožňoval hotovostní transakce ve výši 1 000 000 Kč, neboť to neznamená, že nemohly proběhnout.

10. Po právní stránce věc posoudil podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného do [datum] (dále „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, neboť žalovaný prokázal, že žalovanou částku žalobkyni vrátil.

11. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Žalobkyně připomněla závěry kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a to že žalobkyně nemusí vyvracet správnost obsahu Prohlášení [adresa] a nevzniká žádná vyvratitelná domněnka vrácení peněz žalobkyni, ale že žalovaný nese v plném rozsahu důkazní břemeno prokázání, že peníze žalobkyni vrátil způsobem uvedeným v Prohlášení [adresa]. Žalovaný své tvrzení dle žalobkyně prokazoval toliko třemi důkazy: svou účastnickou výpovědí, Prohlášením [adresa] a písemným prohlášením svědkyně [jméno FO]. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovaný své tvrzení o vrácení peněz žalobkyni neprokázal. Účastnická výpověď žalovaného má toliko podpůrný charakter, obsahuje rozpory a žalovaný je nadto nevěrohodný. Svědci [adresa] i [jméno FO] popřeli, že by žalovaný v jejich přítomnosti nějaké peníze žalobkyni vrátil. Tvrzený způsob vrácení peněz je pak nelogický a rozporný se zákonem. Svědek [adresa] při svém opětovném výslechu dne [datum] popřel, že by bylo pravdou to, co tvrdí žalovaný. Uvedl, že nebyl nikdy u žádného jednání, u něhož by žalovaný vrátil [jméno FO] v hotovosti 1 000 000 Kč a žádnou takovou částku pro společnost [právnická osoba]. za účasti [jméno FO] a žalovaného nepřevzal. Pokud svědek pod sankcí trestného činu [podezřelý výraz] opakovaně popřel tvrzení žalovaného, pak jeho písemné Prohlášení nemůže prokázat opak. Žalovaný pak neprokázal ani to, že by na jednání dne [datum] byl [jméno FO] vůbec přítomen. Za stěžejní žalobkyně považovala skutečnost, že pokud byla výpověď svědka [jméno FO] shledána jako nevěrohodná, vztahuje se tato nevěrohodnost i na jeho písemné Prohlášení. Svědkovi tedy nelze věřit ani ve vztahu k jeho výpovědi, ani ve vztahu k jeho písemnému Prohlášení.

13. Žalobkyně připomněla, že žalovanému na jeho účet nepoukázala toliko částku 1 000 000 Kč, ale také dalších 500 000 Kč a 1 000 000 Kč, stejným způsobem a ze stejného důvodu poukázala zbývajícím spoluvlastníkům pozemků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] 2 100 000 Kč, resp. 1 483 902 Kč. Je zjevný nesmysl, že by všechny tyto částky měly představovat nezbytnou hotovost pro další jednání a platby v souvislosti se zamýšlenou výstavbou [podezřelý výraz]. Ve všech třech případech se jednalo o zálohy na budoucí koupi spoluvlastnických podílů na pozemcích a takto také byla celá záležitost s [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřena dohodami o narovnání. V řízení bylo prokázáno, že se jednalo o platby záloh na budoucí koupi spoluvlastnických podílů na pozemcích dohodami o narovnání, kupními smlouvami mezi žalobkyní a zbývajícími spoluvlastníky pozemků, dohodami o zápočtu, výpisy z katastru nemovitostí. Zpochybněním dohod uzavřených s ostatními spoluvlastníky nicméně nemůže žalovaný prokázat, že peníze žalobkyni vrátil.

14. Soud prvního stupně dále nevzal v úvahu, že žalovaný částku 1 000 000 Kč ze svého účtu v hotovosti nevybral ani najednou ani nadvakrát, jak tvrdil. Žalovaný dle svého tvrzení z půjčky nepoužil žádnou její část. Je tedy otázkou, proč by v takovém případě peníze vracel v hotovosti namísto toho, aby je poslal zpět převodem z účtu. Jeho tvrzené jednání je nelogické a nepochopitelné. Navíc neexistoval žádný důvod k tomu, aby částku držel po takto dlouhou dobu (téměř jeden rok). Vrácením částky v hotovosti by nadto došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb. Za zásadní považovala žalobkyně skutečnost, že žádné z předložených písemných prohlášení není podepsáno jednatelem žalobkyně panem [jméno FO]. Tato prohlášení tedy mají pouze charakter prohlášení třetí osoby, že první osoba měla druhé osobě předat peníze, což snižuje jejich důkazní hodnotu. Vrácení peněz žalovaným žalobkyni není prokázáno ani výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], ani spisy Okresního soudu v Domažlicích. Žalobkyně považovala žalovaného za nevěrohodného a důvody podrobně rozvedla na stranách 5 a 6 svého odvolání, přičemž poukázala zejména na jeho výpověď u [Orgán veřejné moci] dne [datum], kde byl slyšen jako svědek.

15. Žalobkyně měla za to, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy ve vzájemné souvislosti, naopak, některé důkazy preferoval a některé přehlédl a nevypořádal se s nimi. Hodnocení důkazů je v rozporu se závaznými názory vyslovenými v kasačním usnesení Nejvyššího soudu. I kdyby byla částka 1 000 000 Kč půjčkou tak, jak tvrdil žalovaný, měl žalovaný povinnost ji žalobkyni vrátit. Žalovanému se sice podařilo prokázat autenticitu písemného Prohlášení [jméno FO], avšak to neznamená, že jím bylo prokázáno vrácení peněz. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zopakoval k důkazu protokoly o výpovědích svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO].

16. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, podané žalobě vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení a uložil mu zaplatit náklady řízení státu.

17. Žalovaný vyjádřil s napadeným rozsudkem souhlas a navrhl, aby byl odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Souhlasil se závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala tvrzený důvod poskytnutí peněžních prostředků. Námitku, že nevěrohodnost svědka [jméno FO] je třeba vztáhnout i na věrohodnost jeho Prohlášení nepovažoval za opodstatněnou. Měl za to, že výpověď svědka [jméno FO] je v rozporu s celou řadou důkazů, a to v prvé řadě s jeho vlastním Prohlášením ze dne [datum], dále však také se znaleckým posudkem znalce Valešky, z něhož plyne, že podpis na Prohlášení je pravým podpisem svědka [jméno FO] a s odborným vyjádřením ing. Sitty, podle kterého je Prohlášení autentickou listinou, signatura svědka [jméno FO] byla vyhotovena v pořadí až po vyhotovení tištěného obsahu listiny i po otisku razítka [právnická osoba]. a nejedná se o dílčí nebo úplnou reprodukci. Dále bylo prokázáno, že razítko „jednatel“ používal svědek [jméno FO] i čtyři roky poté, co již jednatelem [právnická osoba]. nebyl.

18. Žalovaný měl za to, že Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum] je standardním listinným důkazem a jeho obsahové náležitosti mají v podstatě stejnou váhu jako svědecká výpověď samotná. Žalovaný se dále vyjádřil k věrohodnosti samotné žalobkyně a jejího jednatele. Dle žalovaného nestojí prokázání vrácení žalované částky toliko na Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum], ale je prokázáno také posudkem znalce Valešky o pravosti podpisu svědka [jméno FO] na prohlášení, závěrem [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že listina je prvopisem. Posudkem znalce Valešky a odbornou expertizou [tituly před jménem] [jméno FO] je prokázáno, že v době, kdy svědek [jméno FO] připojil svůj podpis na Prohlášení, obsahovala tato listina nejen celý text, ale i razítko společnosti [právnická osoba]. Bylo tedy prokázáno, že svědek [jméno FO] Prohlášení podepsal. Listinu je tak nutno považovat nejen za pravou, ale i za správnou. Žalovaný uzavřel, že pravdivý popis jednání, u něhož došlo k vrácení žalované částky, obsahuje písemné Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum], a nikoliv jeho svědecká výpověď u soudu, v tomto kontextu vystupuje do popředí hodnocení ostatních provedených důkazů, které verzi žalovaného podporují.

19. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

20. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně se poté, co byly zrušeny předchozí rozsudky zdejšího odvolacího soudu a soudu prvního stupně kasačním rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zaměřil znovu na otázku, zda žalobkyně prokazuje své tvrzení o důvodu poskytnutí platby 1 000 000 Kč žalovanému a na obranná tvrzení žalovaného, že žalovanou částku žalobkyni vrátil způsobem popsaným v Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum].

21. Dokazování doplnil zejména zopakováním výslechu svědka [jméno FO] a odbornou expertizou [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně technické posloupnosti textu na listině Prohlášení a signatury svědka [jméno FO] a otisku razítka [právnická osoba].

22. Dospěl opětovně k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by částka 1 000 000 Kč byla zálohou na zamýšlenou budoucí koupi pozemků a že žalovaný prokázal, že žalovanou částku žalobkyni vrátil u jednání dne [datum].

23. Závěr o prokázání vrácení částky 1 000 000 Kč učinil soud prvního stupně přesto, že dovodil, že výpověď svědka [jméno FO], při níž svědek (opakovaně) popřel, že by v jeho přítomnosti došlo dne [datum] k vrácení částky 1 000 000 Kč v hotovosti žalovaným jednateli žalobkyně panu [jméno FO] a že by společnosti [právnická osoba]. byla tato částka následně poskytnuta jako půjčka, je nevěrohodná. Své závěry o prokázání vrácení žalované částky opřel o písemné prohlášení tohoto svědka ze dne [datum] s tím, že byla prokázána autenticita listiny (že text na listině byl vyhotoven dříve, než byl připojen podpis svědka [jméno FO] a otisk razítka [právnická osoba].) a pravost podpisu svědka [jméno FO] na ní.

24. Odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně neztotožnil.

25. Zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) sporným Prohlášením svědka [jméno FO] ze dne [datum] (viz č. l. 202 spisu), a dále potvrzením paní [jméno FO] ze dne [datum] (viz č. l. 201 spisu).

26. Z prohlášení [jméno FO] ze dne [datum] zjistil, že je adresováno [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], že [jméno FO] prohlašuje, že dne [datum] na jednání v kanceláři společnosti [právnická osoba]. v [adresa] za účasti pana [jméno FO] a [Jméno žalovaného] převzal v hotovosti půjčku ve výši 1 000 000 Kč pro společnost [právnická osoba]. a že [Jméno žalovaného] vrátil v hotovosti půjčku 1 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. se sídlem [adresa] připsanou na jeho účet dne [datum] [jméno FO], jednateli společnosti [právnická osoba]. Mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]. byla vyhotovena směnka na částku 1 000 000 Kč. Na listině se nachází otisk razítka [právnická osoba]. s uvedením sídla [adresa], razítko „[adresa], jednatel“ a podpis [jméno FO].

27. Z potvrzení paní [jméno FO] ze dne [datum] zjistil, že [jméno FO] – účetní vyhotovila potvrzení adresované [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], že na žádost [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], právníka společnosti [právnická osoba]. potvrzuje, že společnost [právnická osoba]. přijala od [Jméno žalovaného] prostřednictvím [jméno FO], jednatele společnosti [Jméno žalobkyně]. se sídlem [adresa] dnešního dne částku 1 000 000 Kč jako půjčku určenou na výstavbu [právnická osoba] v k. ú. [adresa]. O tomto převodu byla vyhotovena směnka ve prospěch společnosti [právnická osoba].

28. Další důkazy odvolací soud pro nadbytečnost neprováděl.

29. Po takto zopakovaném dokazování odvolací soud shledal, že žalovaný své obranné tvrzení o tom, že částku 1 000 000 Kč vrátil žalobkyni (jejímu jednateli) dne [datum] v hotovosti na jednání v kanceláři společnosti [právnická osoba]. neprokázal.

30. Jediným důkazem, kterým žalovaný v řízení prokazoval, že částku 1 000 000 Kč vrátil žalobkyni (jejímu jednateli) je Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum].

31. Svědek [jméno FO] totiž v rámci své svědecké výpovědi popřel, že by v jeho přítomnosti došlo k vrácení částky 1 000 000 Kč žalovaným jednateli žalobkyně. Svou přítomnost u takového jednání a pravost i pravdivost obsahu potvrzení ze dne [datum], které měla vystavit, popřela také svědkyně [jméno FO].

32. Znalecký posudek znalce Valešky prokazuje pouze skutečnost, že podpis svědka [jméno FO] na Prohlášení ze dne [datum] je jeho pravým podpisem.

33. Odborné posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] prokazuje pouze to, že text na Prohlášení byl vyhotoven dříve, než k němu byl připojen podpis svědka [jméno FO] a otisk razítka [právnická osoba]. a že se jedná o prvopis listiny, že se nejedná o reprodukci.

34. Zmíněné důkazy neprokazují správnost obsahu Prohlášení, tedy pravdivost textu. Skutečnost, že listina – Prohlášení svědka [jméno FO] ze dne [datum], může být považována za pravou, neznamená současně, že je pravdivý její obsah, tedy že je pravdivé prohlášení svědka [jméno FO], které je na listině uvedeno.

35. Jak akcentoval Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku ze dne [datum] (viz č. l. 659 spisu) z hlediska důkazní síly je tato listina pouhým písemným prohlášením třetí osoby, že byla přítomna splnění dluhu. Takové písemné prohlášení nemá větší důkazní sílu než svědecká výpověď, při níž svědek vypovídá pod sankcí trestního stíhání v případě křivé výpovědi.

36. Za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že svědek [jméno FO] není věrohodný, s čímž odvolací soud souhlasí, nelze považovat za věrohodný ani obsah jeho Prohlášení ze dne [datum]. Jinak řečeno, pokud byl svědek při své svědecké výpovědi shledán jako nevěrohodný, těžko lze považovat za věrohodné jeho písemné prohlášení.

37. Odvolací soud u odvolacího jednání seznámil účastníky se svým názorem, že žalovaný neunesl důkazní břemeno prokázání pravdivosti obsahu Prohlášení, a podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalovaného poučil o tom, že své obranné tvrzení, že žalobkyni vrátil částku 1 000 000 Kč neprokazuje, s poučením o následcích neunesení břemene důkazního.

38. Žalovaný po tomto poučení žádné další důkazní návrhy neměl. Navrhl, aby odvolací soud v případě, že podané žalobě vyhoví, umožnil žalovanému zaplatit dluh v přiměřených splátkách.

39. Za této situace odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, shledal, že podaná žaloba je důvodná.

40. Žalobkyně v řízení prokázala (ostatně to ani nebylo sporné), že žalovanému dne [datum] poukázala na jeho bankovní účet částku 1 000 000 Kč.

41. Jak již odvolací soud uvedl ve svém kasačním usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na žalovaném leželo důkazní břemeno prokázání, že si buď mohl předmětnou částku ponechat a z jakého důvodu nebo že tuto částku žalobkyni vrátil (viz odst. 13 citovaného usnesení).

42. Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že důvodem poskytnutí částky 1 000 000 Kč byla půjčka k zajištění nezbytné hotovosti pro další jednání a platby v souvislosti se zamýšlenou výstavbou [podezřelý výraz] a že tuto částku žalobkyni vrátil.

43. Z hlediska žalobního požadavku na vrácení částky 1 000 000 Kč je nerozhodné, jestli byly peněžní prostředky poskytnuty jako záloha na budoucí koupi pozemků, která se neuskutečnila nebo jako půjčka. V každém případě byl žalovaný povinen tuto částku žalobkyni vrátit (žalovaný nikdy netvrdil, že by půjčka nebyla splatná).

44. Žalovaný tvrdil, že předmětnou částku vrátil v hotovosti jednateli žalobkyně na jednání ve společnosti [právnická osoba]. dne [datum].

45. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedisponoval písemným potvrzením žalobkyně, že částku 1 000 000 Kč od něj přijala (kvitancí), ale disponoval pouze písemným prohlášením třetí osoby (svědka [jméno FO]) o tom, že v její přítomnosti došlo k vrácení částky 1 000 000 Kč žalovaným jednateli žalobkyně, leželo na něm důkazní břemeno prokázání pravosti a správnosti této listiny.

46. Pravidla dělení důkazního břemene při dokazování soukromou listinou připomněl Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v němž uzavřel, že je to žalovaný, kdo nese důkazní břemeno prokázání pravosti a správnosti (pravdivosti obsahu) Prohlášení a vyjádřil se rovněž k důkazní síle kvitance, dále listiny, v níž dlužník tvrdil, že dluh splnil a listiny, v níž třetí osoba sděluje, že byla přítomna splnění dluhu.

47. Žalovaný v řízení sice prokázal pravost Prohlášení, nicméně neprokázal jeho správnost, tedy pravdivost jeho obsahu. Jak již odvolací soud uvedl výše, o vrácení částky 1 000 000 Kč svědčilo pouze zmíněné Prohlášení [jméno FO]. [jméno FO] při své svědecké výpovědi opakovaně popřel, že by za jeho přítomnosti k vrácení peněz došlo. Jeho výpověď byla shledána jako nevěrohodná. Pokud je svědek nevěrohodný, nemůže být považováno za věrohodné jeho ani písemné Prohlášení.

48. Ani další okolnosti věci verzi žalovaného nepodporují. Sám žalovaný tvrdil, že jednatel žalobkyně pan [jméno FO] nebyl přítomen sepisu Prohlášení. Je přitom otázkou, proč by žalovaný takto vysokou částku jednateli žalobkyně vracel, pokud by mu odmítl potvrdit její převzetí. Dále tvrdil, že s peněžními prostředky nenakládal, přičemž nejprve uvedl, že je ze svého bankovního účtu vybral v hotovosti najednou či nadvakrát a uložil je do trezoru. Z důkazu sdělením [právnická osoba]. však bylo zjištěno, že tomu tak nebylo (viz odst. 16 napadeného rozsudku). Z dohody o narovnání a dohod o vzájemném zápočtu pohledávek, jež byly uzavřeny mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], pak vyplývá, že v jejich případě došlo dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek, na podkladě dohody o narovnání, k započtení částek, které po nich žalobkyně vymáhala ze shodného důvodu, na kupní cenu za spoluvlastnické podíly na pozemcích v k. ú. [adresa] ze dne [datum]. Nadto v té době platilo omezení pro platby v hotovosti, kdy limit pro hotovostní platby byl 15 000 EUR (zákon č. 254/2004, o omezení plateb v hotovosti v tehdy platné znění).

49. I v kontextu výše uvedených okolností se tedy jeví tvrzení žalovaného o vrácení peněžní částky 1 000 000 Kč v hotovosti jako pochybné.

50. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovaný neprokázal své obranné tvrzení, že částku 1 000 000 Kč žalobkyni vrátil.

51. Na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť získal majetkový prospěch (peněžní prostředky) plněním z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Toto obohacení je proto povinen žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.).

52. Ze všech důvodů vysvětlených shora dospěl odvolací soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, včetně nároku na příslušenství v podobě úroku z prodlení, a to ode dne následujícího od uplynutí lhůty k plnění podle výzvy ze dne 20. 4. 2011.

53. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě vyhověl.

54. Zároveň podle § 160 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. umožnil žalovanému zaplatit dlužnou částku žalobkyni ve splátkách po 100 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na výši dluhu s tím, že takto bude dluh na jistině splněn do 10 měsíců, což se jeví jako doba přiměřená okolnostem případu. Odvolací soud přihlédl také k výši nákladů řízení, které bude muset žalovaný žalobkyni zaplatit (viz níže).

55. O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

56. Náklady řízení sestávaly ze zaplacených soudních poplatků v celkové výši 114 000 Kč (50 000 Kč za žalobu, 50 000 Kč za odvolání, 14 000 Kč za dovolání) a z nákladů právního zastoupení.

57. Advokát žalobce v řízení učinil celkem 42 účelných úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemná podání ve věci samé ze dnů 14. 11. 2012, 15. 3. 2013, 4. 8. 2014, 13. 2. 2015, 7. 4. 2015, 15. 4. 2015, 22. 5. 2015, 30. 9. 2015, 16. 10. 2015, 9. 11. 2017, 3. 4. 2018 (odvolání), 12. 3. 2019, 5. 4. 2019, 5. 10. 2020 (odvolání), 9. 9. 2021 (dovolání), 6. 2. 2024, 14. 1. 2025, 3. 6. 2025 (odvolání), 24. 9. 2025, nahlížení do spisu 3. 4. 2019, účast u 20 soudních jednání, a to ve dnech 22. 5. 2015, 12. 6. 2015, 17. 7. 2015, 29. 9. 2015, 23. 8. 2016, 24. 10. 2016, 29. 11. 2016, 9. 5. 2017, 21. 7. 2017, 9. 10. 2017, 26. 9. 2018, 21. 1. 2019, 18. 3. 2019, 2. 8. 2019, 22. 6. 2020, 21. 5. 2024, 6. 8. 2024, 19. 11. 2024, 18. 2. 2025, 29. 10. 2025.

58. Odměna za jeden úkon činí z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč částku 12 300 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“), tedy odměna za 42 úkonů = 516 600 Kč (42 x 12 300).

59. Advokátovi dále náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkony učiněné od 1. 1. 2025 (§ 13 odst. 4 a. t.). Do 31. 12. 2024 bylo učiněno 37 úkonů, od 1. 1. 2025 bylo učiněno 5 úkonů. Paušální náhrada hotových výdajů = 13 350 Kč (37 x 300 + 5 x 450).

60. K soudním jednáním cestoval advokát z [adresa], proto mu náleží rovněž náhrada cestovného (§ 13 odst. 5 a. t.) a za promeškaný čas, a to za cesty uskutečněné do 31. 12. 2024 ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu a za cesty uskutečněné od 1. 1. 2025 ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 a. t.).

61. Cestovné:

62. 4 jednání v roce 2015, 190 km (k obvodnímu soudu), průměrná spotřeba 9,1 l/100 km, cena pohonných hmot 36,10 Kč/l, sazba základní náhrady 3,70 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 327,17 Kč, tedy 4 x 1 327,17 = 5 308,68 Kč,

63. 3 jednání v roce 2016, 190 km, průměrná spotřeba 9,1 l/100 km, cena pohonných hmot 29,50 Kč/l, sazba základní náhrady 3,80 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 232,06 Kč, tedy 3 x 1 232,06 = 3 696,18 Kč.

64. 3 jednání v roce 2017, 190 km, průměrná spotřeba 9,1 l/100 km, cena pohonných hmot 28,60 Kč/l, sazba základní náhrady 3,90 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 235,49 Kč, tedy 3 x 1 235,49 = 3 706,47 Kč.

65. 1 jednání v roce 2018, 182 km (k městskému soudu), průměrná spotřeba 7,4 l/100 km, cena pohonných hmot 29,80 Kč/l, sazba základní náhrady 4 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 129,35 Kč.

66. 3 jednání v roce 2019, 190 km, průměrná spotřeba 7,4 l/100 km, cena pohonných hmot 33,60 Kč/l, sazba základní náhrady 4,10 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 251,42 Kč, tedy 3 x 1 251,42 = 3 754,26 Kč.

67. 1 jednání v roce 2020, 190 km, průměrná spotřeba 7,4 l/100 km, cena pohonných hmot 31,80 Kč/l, sazba základní náhrady 4,20 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 245,11 Kč.

68. 3 jednání v roce 2024, 190 km, průměrná spotřeba 10,5 l/100 km, cena pohonných hmot 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 826,09 Kč, tedy 3 x 1 826,09 = 5 478,27 Kč.

69. 2 jednání v roce 2025, průměrná spotřeba 10,5 l/100 km, cena pohonných hmot 38,20 Kč/l, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km, tj. za zpáteční cestu 1 816,21 Kč (190 km k obvodnímu soudu) a 1 739,74 Kč (182 km k městskému soudu).

70. Cestovné celkem = 27 874,24 Kč.

71. Zpáteční cesta na trase [adresa] trvala 6 půlhodin, náhrada za promeškaný čas za 20 cest k soudním jednáním = 12 600 Kč (18 x 600 + 2 x 900).

72. Advokát je plátcem DPH, 21 % DPH z částky 570 424,24 = 119 789,10 Kč.

73. Žalobkyni tedy vznikly náklady na právní zastoupení v celkové výši 690 213 Kč (po zaokrouhlení).

74. Na základě výše uvedeného odvolací soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 804 213 Kč (690 213 + 114 000). Vzhledem k výši nákladů uložil odvolací soud zaplatit žalovanému náklady řízení ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

75. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení. Jelikož žalovaný nebyl v řízení úspěšný, je povinen zaplatit státu náklady řízení, které platil. Jednalo se o svědečné a znalečné. O jejich výši a splatnosti však rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením, neboť tak dosud neučinil (viz výrok III napadeného rozsudku) a odvolací soud jako přezkumná instance není oprávněn nahrazovat jeho rozhodovací činnost.