pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka], výrokem II. zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení žalované částky na základě postoupené pohledávky z titulu smlouvy o vzdělání s tvrzením, že žalovaná nezaplatila úplatu za vzdělání (školné za rok [rok] [číslo]) ve výši [částka] do [datum] a dále smluvní pokutu ve výši [částka], jejíž splatnost nastala dne [datum].

3. Soud prvního stupně žalobě vyhověl a přiznal žalované právo na zaplacení úplaty za poskytované vzdělání ve výši [částka] podle § 1746 odst. 2 o.z. a § 123 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon), neboť žalovaná tuto úplatu ve lhůtě splatnosti, tj. do [datum], neuhradila. Dále žalobkyni přiznal právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] podle § 2048 odst. 1 o.z. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ze smluvní pokuty zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel žalovanou vyzval k plnění. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142a odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že žalované byla zaslána výzva k plnění, a to přes jeho poučení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení. Nesouhlasila s rozhodnutím soudu o nepřiznání její náhrady nákladů řízení. Má za to, že ani neprokázání zaslání předžalobní výzvy žalované nemůže mít vliv na přiznání, resp. nepřiznání, nákladů za její právní zastoupení. Zdůraznila, že žalovaná byla v průběhu celého řízení nekontaktní tak, že k úhradě oprávněného nároku dosud nedošlo, a proto důsledkem nezaslání předžalobní výzvy nemůže být s ohledem na soudní judikaturu nepřiznání nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu napadeném odvoláním podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

6. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (odst. 1). Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odst. 1 nezaslal (odst. 2).

7. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení ve věci bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum]. V něm bylo uvedeno, že žalovaná přes opakované výzvy žalovanou částku nezaplatila. Žalobkyně k tomuto tvrzení jako důkaz označila výzvu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum]. Všechny tyto výzvy byly doloženy ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako důkazy. Žaloba byla doručena žalované uložením podle § 49 odst. 4 o. s. ř. [datum]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila a rozsudek ve věci jí byl doručen uložením podle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum].

8. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaná nereagovala na zahájení soudního řízení žádnou svojí obranou, k jednání se nedostavila a žalovanou částku neuhradila. Za této procesní situace lze dovodit, že by dlužnou částku neuhradila ani ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o.s.ř., a proto není dán sebemenší důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, byť tato nedoložila doručení předžalobní výzvy žalované (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud proto shledal odvolací námitku žalobkyně jako opodstatněnou.

9. Žalobkyni tak měla být správně přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši [částka], sestávající z odměny její právní zástupkyně ve výši 2× [částka] za 2 úkony právní služby podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a to za převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a z hotových výdajů její právní zástupkyně ve výši [částka] za výše uvedené 2 úkony právní služby po [částka] za 1 úkon podle § 13 advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyně je splatná k rukám její právní zástupkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. o nákladech řízení změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř., a to s ohledem na procesní úspěch žalobkyně v odvolacím řízení. Náklady řízení tvoří odměna právní zástupkyně žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7 bod 4 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, vycházeje z tarifní hodnoty [částka] (výše náhrady nákladů řízení přiznána odvolacím soudem žalobkyni), a paušální náhrada za výše uvedený úkon právní služby ve výši [částka] podle § 13 advokátního tarifu. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná k rukám právní zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

12. Ve výroku I. a II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen, a proto v těchto výrocích nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 3 o.s.ř.