pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výrokem II. náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalovanou částku sestávající z jistiny ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka] zaplatila žalovanému na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a poté byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] pravomocně zamítnuta.

3. Žalovaný v průběhu řízení navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že nárok žalobkyně zanikl jednostranným zápočtem pohledávky ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen dne [datum], a kterou uplatnil z titulu náhrady podle § 59a vodního zákona.

4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která zevrubně zrekapituloval v bodech [číslo] napadeného rozsudku a na jejich základě dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu. Žalovaný v postavení žalobce se domáhal proti žalobkyni v postavení žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [číslo jednací] s tvrzením, že žalobkyně komerčně využívá pozemek v jeho vlastnictví, který pronajímá jako [anonymizováno] dílo a inkasuje za něj nájemné. Žalovaný se domáhal zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení v rozsahu 10 % ročního nájemného, které žalobkyně inkasuje za pronájem [anonymizována tři slova] s tím, že pozemek žalovaného tvoří právě 10 % plochy [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení; tedy žalobě bylo z větší části vyhověno. Po právní stránce byl nárok posouzen podle § 59a vodního zákona. Žalovaná částka představovala jednorázovou náhradu za užívání vodního díla žalobkyní na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Za účelem stanovení výše této jednorázové náhrady byl vypracován znalecký posudek na ocenění hodnoty věcného břemene, která byla stanovena částkou [částka]. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum] potvrzen. Po právní moci uvedených rozsudků žalobkyně zaplatila žalovanému celkem částku [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem prodlení ve výši [částka]. K dovolání žalobkyně byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení, ve kterém tento soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v kasačním rozsudku, že nárok na jednorázovou náhradu podle § 59a vodního zákona v řízení uplatněn nebyl a že nárok na vydání bezdůvodného obohacení není důvodný. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení žalované částky. Žalovaný po zahájení řízení v této věci uplatnil proti pohledávce žalobkyně námitku započtení představující jednorázovou náhradu dle § 59a vodního zákona ve výši [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka]. Jednostranný zápočet pohledávek byl žalobkyni doručen [datum].

5. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení [ustanovení pr. předpisu]“), k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně plnila žalovanému z právního důvodu, který následně odpadl, a proto je žalovaný povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Soud prvního stupně neshledal uplatněnou námitku započtení důvodnou, a to s odkazem na ustanovení § 1987 odst. 2 o.z., neboť pohledávku žalovaného uplatněnou k započtení shledal nejistou; tedy k započtení nezpůsobilou. Uvedl, že byť v základu by žalovaný mohl mít proti žalobkyni nárok na tuto jednorázovou náhradu podle [ustanovení pr. předpisu], její výše nebyla určena ani dohodou mezi účastníky ani soudem. Uzavřel proto, že výše této náhrady nebyla dosud stanovena. O příslušenství pohledávky rozhodl soud prvního stupně podle nařízení vlády 351/2013 Sb. a žalobkyni ho přiznal ode dne následující po uplynutí lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě ([datum]).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu sestávající z paušálních náhrady za 5 úkonů právní služby podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhrady cestovného ve výši [částka] s připočtením náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl v něm nesprávné posouzení započtení pohledávky, které bylo jádrem jeho procesní obrany. Měl za to, že jeho nárok na jednorázovou náhradu podle § 59a vodního zákona je dán bez ohledu na to, zda se s vlastníkem vodního díla na této náhradě domluvil, či zda teprve bude určena soudem k jeho návrhu. Podle jeho názoru nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že výše této jednorázové náhrady byla určena v rámci řízení znaleckým posudkem, z něhož také vycházel při uplatnění námitky započtení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s argumentací, že se zcela ztotožňuje s jeho závěry, které uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku. Zdůraznila, že zákon č. 303/2013 Sb. stanovil, že o výši náhrady za povinnost strpět [anonymizováno] dílo se mohou vlastník pozemku a vlastník vodního díla domluvit ve lhůtě 24 měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. od [datum], a že nárok na jednorázovou náhradu podle vodního zákona tedy mohl být uplatněn u soudu nejdříve [datum], pokud se vlastník pozemku a vlastník vodního díla nedohodli na konkrétní výši této náhrady, která nevzniká automaticky, její výše musí být dohodnuta nebo stanovena soudem.

9. Žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil. Svou neúčast omluvil podáním ze dne [datum]. V něm současně uvedl, že trvá na svém odvolacím návrhu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o.s.ř., neboť pro takový postup měl splněny zákonné předpoklady.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

12. Podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění zákona [číslo] Sb. – Čl. LIV, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ [anonymizováno] zákon“) [příjmení] pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku [anonymizováno] dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

13. Podle Čl. LV zákona č. 303/2013 Sb. (Přechodné ustanovení) Nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.

14. Soud prvního stupně učinil pro posouzení žalovaného nároku všechna rozhodná skutková zjištění, na jejichž základě dospěl ke správnému závěru, že žalobní požadavek na vydání bezdůvodného obohacení ve výši specifikované v žalobním petitu je důvodný. Posoudil jej rovněž správně i po stránce právní podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Ostatně oprávněnost tohoto nároku deklaroval již Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne [datum] v bodu 27 jeho odůvodnění a sám žalovaný jej jako takový v řízení ani nezpochybňoval. Bránil se pouze tím, že tento nárok žalobkyně zanikl v důsledku zápočtu jeho pohledávky; resp. jeho nároku na náhradu podle § 59a vodního zákona uplatněného k započtení v rámci jeho obrany proti důvodnému žalobnímu požadavku.

15. Protože žalovaným uplatněná pohledávka započtením mohla vzniknout až na základě zákona č. 303/2013 Sb., jehož účinnost nastala dne [datum], byla pro její způsobilost k započtení rozhodná právní úprava účinná od [datum]; tedy úprava podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud prvního stupně proto postupoval legitimním způsobem, pokud posuzoval kompenzabilitu započítávané pohledávky z titulu náhrady podle § 59a vodního zákona podle § 1987 odst. 2 o.z.; tedy se zabýval tím, zda jde o pohledávku nejistou či neurčitou.

16. Odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně při řešení této sporné otázky souhlasí a stěžejní odvolací námitku žalovaného shledává nedůvodnou, a to z níže popsaných důvodů.

17. Podle § 1982 odst. 1, 2 o.z. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

18. Podle § 1987 odst. 2 o.z. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

19. Podle soudní judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. a je zpravidla (relativně) neplatné.

20. Podle důvodové zprávy k ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. bylo smyslem začlenění tohoto ustanovení do občanského zákoníku zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo„ nejasnosti a následné spory“. Pohledávkou nejistou nebo neurčitou ve smyslu tohoto zákonného ustanovení je tedy zásadně pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči věřiteli pasivní pohledávky formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.

21. V posuzované věci byla žalovaným oproti de facto nezpochybněné pohledávce žalobkyně uplatněná nejistá pohledávka, která nevychází ze stejného skutkového základu. Úprava náhrady podle § 59a vodního zákona je úpravou speciální, z níž plyne, že o výši náhrady za užívání pozemku se může vlastník pozemku a vlastník vodního díla dohodnout s tím že, pokud se nedohodnou, určí výši této náhrady soud. Žalovaným uplatněna pohledávka představující výši této náhrady za užívání pozemku, na němž se částečně nachází [anonymizováno] nádrž [anonymizováno], je sporná, a to minimálně co do její výše, neboť mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody o její výši a tato nebyla určena ani pravomocným soudním rozhodnutím.

22. Namítá-li žalovaný, že výše této náhrady byla určena v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] znaleckým posudkem, z jehož soudy při jejím přiznání vycházely, pak zcela pomíjí tu skutečnost, že rozhodnutí, jímž tato náhrada byla žalovanému přiznána, bylo dovolacím soudem zrušeno, přičemž právě tato skutečnost založila žalobkyni důvod k podání žaloby v této věci. Tato výtka žalovaného by však nemohla obstát ani v obecné rovině, a to s ohledem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu plynoucí z rozsudku z [anonymizováno] [rok], sp. zn. [spisová značka], v němž se zabýval výší náhrady za užívání pozemku v převážném rozsahu zatopené [anonymizována dvě slova], který akcentoval, že určení přiměřené kompenzace za restrikci vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny nepředstavuje otázku skutkovou, nýbrž otázku právní (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], potažmo rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), jejíž řešení znalci nepřísluší (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť právní posouzení věci náleží výhradně soudu (srov. mezi jinými usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Náhrada za omezení vlastnického práva (soudem prvního stupně mylně ztotožňovaná s bezdůvodným obohacením, jež je arci právním řádem konstruováno jako institut odlišný) má být stanovena na základě úvahy soudu zohledňující veškeré konkrétní okolnosti případu, kupříkladu intenzitu restrikce, délku jejího trvání, podmínky nabytí zatíženého pozemku, skutečnost, zda již v době převodu vlastnického práva dotčená limitace oprávnění vlastníka existovala (srov. přiměřeně namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), jakož i předpokládaný vliv příslušného omezení na tržní cenu nemovitosti (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže tedy soudy obou instancí shledaly, že zákonem daná limitace vlastnického práva žalobce je takové intenzity, že si zasluhuje poskytnutí peněžité kompenzace (tento úsudek ostatně není dovoláním rozporován, přičemž Nejvyšší soud je při svém přezkumu uplatněnými dovolacími důvody vázán), bylo namístě, aby v návaznosti na zjištěné okolnosti uvážily přiléhavý způsob její kvantifikace, přičemž v rámci těchto svých vývodů mohou coby východisko uplatnit též znalecké posouzení hodnoty pozemků či zjištění obvyklého nájemného.

23. K řádnému posouzení výše náhrady podle § 59a vodního zákona by tak bylo nezbytné posouzení dalších rozhodných skutečností, ohledně nichž by musela být učiněna nová skutková zjištění, což již samo o sobě činí výši pohledávky užité k započtení spornou minimálně z hlediska její výše nejistou. Nehledě k tomu, že ani samotné závěry znaleckého posudku by nemohly obstát, neboť znalkyně v něm stanovila hodnotu věcného břemena spočívající v zákonném užívání pozemku žalobkyní, nepostupovala tedy ve smyslu výše předestřených judikatorních závěrů. Navíc nelze upřít ani právo žalobkyně se proti závěrům tohoto znaleckého posudku účinně bránit.

24. Odvolací soud na základě výše uvedeného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., a to včetně věcně správného nákladového výroku, který byl učiněn v souladu se zásadou vyplývající z § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud prvního stupně nepochybil ani při matematickém výpočtu jejich výše.

25. Odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná. Žalobkyně nebyla ani v odvolacím řízení zastoupená advokátem, a proto má nárok jen na paušální náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) ve výši [částka] za jeden úkon učiněný v odvolacím řízení. V odvolacím řízení žalobkyni vzniklo právo na náhradu za 3 úkony, a to ze vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum] a přípravu na toto jednání. Odvolací soud dále žalobkyni přiznal náhradu za cestovné jejího pověřeného zástupce k odvolacímu jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka], ve výši [částka] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 3,90 l nafty na 100 km, ceně nafty – [částka] a opotřebení [částka]. Náhrada nákladů řízení žalobkyně za odvolací řízení tedy celkem činí [částka] a je splatná ve lhůtě podle § 160 o. s. ř.