pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se zaplacení uvedené částky domáhal jako odkupného po zániku [anonymizováno] o investičním životním pojištění (dále též jen„ [anonymizována dvě slova]“), žalovaná vznesla námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] žalobce a žalovaná podepsali [anonymizována dvě slova], jejíž součástí byly všeobecné [anonymizováno] podmínky životního pojištění a doplňkové [anonymizováno] podmínky (dále jen„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ ¨) a jejímž předmětem bylo životní pojištění [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění [datum] na [anonymizováno] dobu [anonymizováno] let. Žalobce platil běžné [anonymizováno] měsíčně, naposledy dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná informovala žalobce o ukončení pojištění s tím, že mu zasílá odkupné ve výši [částka]. Dne [datum] žalobce udělil plnou moc právnímu zástupci Mgr. [jméno] [příjmení] k zastupování ve věci neplatnosti [anonymizována dvě slova] a vrácení bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody vzniklé v důsledku uzavření této [anonymizováno] a následně podáním ze dne [datum] zahájil řízení před finančním arbitrem, v němž se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z důvodu neplatnosti [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] finanční arbitr vydal nález, kterým určil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši [částka]. Po vydání nálezu vzal žalobce návrh na zahájení řízení zpět a usnesením ze dne [datum] finanční arbitr nález zrušil a řízení zastavil.

4. S ohledem na datum uzavření [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně věc posuzoval [ustanovení pr. předpisu], o [anonymizováno] smlouvě (dále jen„ zákon č. 37/2004 Sb.), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). S odkazem na obdobná rozhodnutí Městského soudu v Praze a judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že [anonymizována dvě slova] je neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní (určité) ujednání o výši rizikového pojistného a neurčité je i ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech. Nárok žalobce proto posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, který je však již promlčen, neboť ode dne uskutečnění poslední platby pojistného uplynula subjektivní i objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Současně neshledal, že by vznesení námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy, a žalobu proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že rozsudek nepřezkoumatelný a poukazoval na to, že v předmětném řízení se neplatnosti [anonymizována dvě slova] nedovolával. Zdůraznil, že jde o spotřebitelský spor a měl za to, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval směrnici [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách i judikaturu vztahující se k promlčení. Nesouhlasil s tím, že by jeho nárok byl promlčen a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, případně zrušil.

6. Žalovaná považovala posouzení promlčení soudem prvního stupně za správné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud nepovažuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně jasně a srozumitelně vyložil, z jakých skutkových zjištění vycházel a k jakým právním závěrům dospěl. Odvolatel se proti důvodům uvedeným v prvostupňovém rozhodnutí ve svém odvolání vymezuje, tudíž je zjevné, že případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

9. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, která ostatně ani nebyla mezi účastníky sporná, jakož i právní posouzení věci, a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, dne [datum] účastníci uzavřeli [anonymizována dvě slova], přičemž ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], se právní poměry založené touto smlouvou řídí dosavadními právními předpisy. Dané ustanovení dopadá rovněž na nároky z bezdůvodného obohacení vyvolaného plněním na základě neplatné [anonymizováno] (práva a povinnosti vzniklé z právního vztahu) uzavřené do [datum] (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a dále v něm uvedenou judikaturu). Soud prvního stupně proto platnost [anonymizována dvě slova] i nároky vyvolané jejím plněním správně posuzoval podle [ustanovení pr. předpisu] a podle obč. zák.

11. Za podstatné odvolací soud považuje zjištění, že

- podle ujednání obsažených v [anonymizováno]:

- rizikovým pojistným se rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným [anonymizováno] smlouvou;

- kapitálovou hodnotou se rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové [anonymizováno] za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené [anonymizováno]. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry;

- pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové [anonymizováno] za základní pojištění;

- rizikové [anonymizováno] za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na [anonymizováno] a [anonymizováno] pojištěného, [anonymizováno] částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na [anonymizována dvě slova] pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny [anonymizováno] částky nebo pojistného;

- pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele;

- pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené [anonymizováno];

- žalobce platil běžné [anonymizováno] měsíčně, naposledy dne [datum];

- návrhem ze dne [datum] se žalobce v řízení před finančním arbitrem domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení, in eventum určení, že náklady a poplatky účtované žalovanou v souvislosti s [anonymizováno] smlouvou nebyly platně sjednány. [anonymizována dvě slova] považoval za neplatnou z několika důvodů:

- pro rozpor s účelem a obsahem zákona o pojišťovnictví a zákona o [anonymizováno] smlouvě podle § 39 obč. zák. pro nezpůsobilost žalované k právním úkonům podle § 38 odst. 1 obč. zák.;

- pro neurčitost z důvodu chybějící podstatné náležitosti. Uvedl, že rozsah plnění je odvislý od kapitálové hodnoty pojištění, přičemž pro stanovení výše kapitálové hodnoty pojištění je klíčovým pojmem [anonymizováno] a nakládání s ním. Za neurčité přitom považoval pojmy [anonymizováno], běžné [anonymizováno] a rizikové [anonymizováno], pojem kapitálová hodnota i náklady a poplatky. Také namítal, že v [anonymizováno] smlouvě nebyl platně sjednán způsob, jakým se bude oprávněná osoba podílet na výnosech pojistitele v souladu s [ustanovení pr. předpisu];

- dne [datum] finanční arbitr vydal nález, v němž shledal [anonymizována dvě slova] neplatnou. [příjmení] jiné přisvědčil námitkám žalobce, že ujednání o rizikovém pojistném a ujednání o strhávání počátečních a správních nákladů jsou neurčitá a současně že nejsou oddělitelná od ostatních smluvních ujednání, a [anonymizována dvě slova] je proto neplatná jako celek ve smyslu § 37 odst. 1 a § 41 obč. zák.

12. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že [anonymizována dvě slova] je jako celek neplatná. Platnost obdobných smluv opakovaně posuzoval finanční arbitr ve svých nálezech, jakož i senát [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze v řízeních podle části páté o. s. ř., který shodně jako finanční arbitr považoval za zásadní, že podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb. je [anonymizována dvě slova] smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli [anonymizováno]. Vyslovil, že se zřetelem k tomu, že ujednání obsažená v [anonymizováno] smlouvě musejí být jako každý právní úkon dostatečně určitá, musí být rizikové [anonymizováno] vyjádřeno takovým způsobem, že bude nepochybná jeho výše. Faktická výše rizikového pojistného, které je upraveno v doplňkových pojistných podmínkách, ze [anonymizováno] nevyplývá. Doplňkové [anonymizováno] podmínky odkazují na pojistně technické zásady, které [anonymizována dvě slova], všeobecné [anonymizováno] podmínky ani doplňkové [anonymizováno] podmínky nekonkretizují, což nelze odstranit ani za pomoci výkladu. Ujednání o rizikovém pojistném je tak neurčité. Výše strhávaného rizikového pojistného ovlivňuje výši plnění při dožití. [příjmení] [anonymizováno] není ve smlouvě uvedeno tak, aby se orientoval průměrný spotřebitel (srov. např. soudem prvního stupně citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

13. Vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] v projednávané věci je koncipována stejně, odvolací soud neshledal důvod se od výše uvedeného závěru odchýlit.

14. Je-li [anonymizována dvě slova] neplatná, je nutno nárok žalobce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění z neplatného právního úkonu, jehož důsledkem je povinnost účastníků [anonymizováno] vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze [anonymizováno] nabyli (§ 451 obč. zák.).

15. Protože žalovaná vznesla námitku promlčení, soud prvního stupně se nejprve správně zabýval její důvodností a dospěl i ke správnému závěru, že nárok žalobce je promlčen.

16. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

17. K počátku běhu subjektivní promlčecí doby se vyjádřil [název soudu] v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž uvedl, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák. jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné [anonymizováno], nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření [anonymizováno] a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti [anonymizováno] s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit.

18. V posuzované věci je ze skutkových zjištění zřejmé, že žalobce nabyl vědomost o bezdůvodném obohacení nejpozději dnem [datum], kterým je datován jeho návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem. Je evidentní, že nejpozději k tomuto okamžiku byly žalobci známy okolnosti, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit, neboť v něm namítal neplatnost [anonymizována dvě slova] a domáhal se na žalované vrácení plnění, které na jejím základě přijala. Skutečnost, že poté, [anonymizováno] finanční arbitr vydal nález, jímž žalobci zčásti vyhověl, žalobce svůj právní názor změnil, nemá na běh promlčecí doby vliv. Žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět a v důsledku toho bylo řízení zastaveno, a tedy nastala situace, jako kdyby k zahájení řízení nedošlo. Subjektivní dvouletá promlčecí doba tak skončila nejpozději dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum], tedy až po jejím uplynutí.

19. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že ke dni podání žaloby uplynula i objektivní tříletá promlčecí doba podle § 107 odst. 2 obč. zák., kterou je nutno v nejzazším případě počítat od data poslední úhrady, tj. od [datum].

20. Shodně jako soud prvního stupně ani odvolací soud nepovažuje námitku promlčení za vznesenou v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně přiléhavě odkázal na konstantní judikaturu, která se vztahuje k této otázce a která je založena na tom, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. V souzené věci to byl žalobce, kdo začal namítat neplatnost [anonymizována dvě slova] a domáhat se vrácení přijatého plnění. Žalovaná se jeho návrhu bránila a nijak ho neutvrzovala v tom, že mu požadované plnění hodlá poskytnout. Bylo tedy čistě na žalobci, zda a jakým způsobem se bude vrácení přijatého plnění domáhat, a stejně tak i to, zda bude v již zahájeném řízení řádně pokračovat. Z ničeho tak nelze dovodit, že by důvodem, pro který žalobu nepodal včas, bylo jednání žalované.

22. Jestliže za této situace soud prvního stupně žalobní nárok z důvodu jeho promlčení zamítl, je jeho rozsudek ve výroku věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů odvolacího řízení činí [částka] a tvoří ji mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby ve výši [částka] (§ 13 odst. 3 téhož předpisu) a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).