pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] s dispozicí 1+1, nacházejícím se ve 2. NP domu [adresa] v ulici [ulice], v městské části [obec a číslo], k. ú. [obec] (dále též jen„ Byt“), ze dne [datum], je neoprávněná (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Vyšel z toho, že žalobci jsou společnými nájemci Bytu, jehož pronajímatelem je žalovaný, a že žalovaný jim dal výpověď z tohoto nájmu dopisem ze dne [datum]. Výpověď odůvodnil za prvé tím, že žalobci hrubě porušili povinnosti vyplývající z nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť Byt přenechávají bez souhlasu pronajímatele do podnájmu třetím osobám, s nimiž nevedou rodinnou domácnost a trvale s nimi v bytě nebydlí. V Bytě trvale bydlí a byl zastižen pan [jméno] [příjmení], nar. [rok], který nedokázal věrohodně vysvětlit užívání bytu. Byt tak užívá fyzická osoba, která není vedena u správce domu v evidenčním listu jako osoba, která s žalobci vede společnou domácnost. Užívání Bytu touto osobou tak nelze považovat za krátkodobou návštěvu, neboť bylo zjištěno, že byt užívá trvale. Za druhé žalovaný uvedl, že je zde jiný obdobně závažný důvod pro výpověď nájmu podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., neboť žalobci [příjmení] vůbec neužívají. Podle šetření se v Bytě vůbec nezdržují, jejich faktickým bydlištěm je byt [číslo] na adrese [adresa], který užívají se 3 nezletilými dětmi. Také mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa], v k. ú. [obec] (dále též jen„ Výpověď“). Žalobci s výpovědí nesouhlasili a včasnou žalobou se proto domáhali jejího přezkoumání.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. byl naplněn a že Výpověď je oprávněná. Vycházel z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jednatele a společníka [právnická osoba] s. r. o., která na základě požadavku žalovaného prováděla kontrolu dodržování nájemních podmínek v bytech žalovaného, a z listinných důkazů, zejména ze zápisu o kontrole dodržování nájemních podmínek a ze závěrečné zprávy [právnická osoba] s.r.o., a vzal za prokázané, že žalobci [příjmení] neužívají k bydlení, bydlí v bytě ve vlastnictví rodičů žalobkyně b) a v roce 2019 nechali v Bytě bydlet pana [jméno] [příjmení]. Ten byl zastižen při kontrole Bytu a uvedl, že v něm dočasně bydlí a že žalobce je zřejmě v bytě rodičů manželky, a nesouhlasil s provedením vizuální kontroly Bytu. Uvedl-li pak v rámci své svědecké výpovědi, že použil„ špatnou formulaci“ či byl svědkem [příjmení] a jeho kolegou„ vzbuzen a měl obavy, že se dotyční budou domáhat vstupu“, považoval soud prvního stupně tato tvrzení za ryze účelová, motivovaná snahou pomoci žalobcům, s nimiž je v přátelském vztahu. Dovodil tak, že žalobci tím, že přenechali Byt do užívání třetí osobě, s níž nevedli společnou domácnost, bez souhlasu pronajímatele, porušili své povinnosti nájemce hrubým způsobem. Naplněním druhého výpovědního důvodu se pro nadbytečnost nezabýval a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkali neúplná i nesprávná skutková zjištění, jakož i to, že řízení zatížil vadami, které měli za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Měli za to, že soud prvního stupně měl vyslechnout žalobce, jehož výslech byl navrhován, protože jedině tento důkazní prostředek mohl vést společně s jinými provedenými důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobce v Bytě trvale bydlí. Poukazovali na to, že pan [jméno] [příjmení] byl v Bytě zastižen pouze jednou a že to nemůže vést k závěru, že jej trvale užíval. Nesouhlasili s tím, jak soud prvního stupně hodnotil svědecké výpovědi, ani s tím, jakým způsobem interpretoval žalobcovo vyjádření pronesené při ústním jednání. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

5. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhoval jeho potvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Za správné pak považuje i jeho právní posouzení a v podrobnostech na ně odkazuje.

8. Podle § 2274 o. z. nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § [číslo] se použije přiměřeně.

9. Podle § 2275 odst. 1 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.

10. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z dikce § 2274 o. z. vyplývá, že naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení je vázáno toliko na zjištění, že nájemce v bytě trvale bydlí. Za trvalé bydlení v bytě nelze považovat jen jeho občasné návštěvy a stejně tak ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či ke krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde (a byt tak je fakticky obýván výlučně podnájemcem).

11. V projednávané věci nebylo sporným, že žalobkyně v Bytě vůbec nebydlela. Podle tvrzení obsažených v žalobě pak žalobce [příjmení] užíval pouze občas a nepravidelně (srov. odst. 16 a 21 žaloby). Už jen ze samotných žalobních tvrzení je tak zřejmé, že způsob, jakým žalobce [příjmení] užíval, nemůže být v intencích shora citované judikatury považován za trvalé bydlení. Shodně se soudem prvního stupně má proto odvolací soud za to, že výslech žalobce je za této situace nadbytečný. Tvrdí-li žalobci v odst. 9 odvolání, že žalobce [příjmení] užívá pravidelně, přespává zde nebo pracuje několikrát týdně, je toto tvrzení v rozporu s obsahem žaloby, nadto zmiňují-li žalobci období tzv. lockdownů a karantény, jde o období po doručení výpovědi, které není pro právní posouzení podstatné. To, zda je žalobce na adrese Bytu evidován k trvalému pobytu či zda platí nájem, je pak v této souvislosti zcela bez právního významu.

12. Odvolací soud proto považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci v bytě trvale nebydleli. I když lze přisvědčit žalobcům, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku interpretoval žalobcovo vyjádření pronesené při ústním jednání neúplně, nemá tato skutečnost na uvedený závěr žádný vliv. Proto, aby mohli Byt přenechat do užívání jinému, tak žalobci potřebovali souhlas pronajímatele, který neměli.

13. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za prokázanou skutečnost, že žalobci [příjmení] přenechali do užívání panu [jméno] [příjmení]. Ten byl v Bytě zastižen sice„ jen“ při jedné kontrole ze čtyř, sám však uvedl a podepsal, že v Bytě dočasně bydlí. Nebylo přitom zjištěno, že by byl nějakým způsobem nucen k podpisu takového prohlášení, a on sám nedokázal v rámci svého svědeckého výslechu věrohodně vysvětlit, proč by takovou skutečnost uváděl, pokud by se nezakládala na pravdě, a proč nesouhlasil s provedením vizuální kontroly Bytu. Důvody, pro které považoval jeho svědeckou výpověď za účelově přizpůsobenou, soud prvního stupně přiléhavě vystihl. Je přitom nerozhodné, zda mu žalobci [příjmení] přenechali za úplatu či bezúplatně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně v řízení nevyšlo najevo nic, co by svědčilo o tom, že pan [jméno] [příjmení] má na výsledku řízení ekonomický zájem, jak tvrdí žalobci. Z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že ve většině případů jsou nájemní podmínky dodržovány a také že ve většině případů jim nájemci prohlídku bytu umožní, neboť právě při ní lze dodržování podmínek zjistit. Neumožní-li jim nájemci prohlídku bytu, jen to zaznamenají do zprávy a předají žalovanému, jako tomu bylo v projednávané věci, přičemž další postup je pak jen na žalovaném. Způsobu, jakým soud tyto důkazy hodnotil, tak nelze nic vytknout.

14. Jestliže za této situace soud prvního stupně dovodil, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. byl naplněn a že Výpověď je oprávněná, je jeho rozsudek ve výroku věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů odvolacího řízení činí [částka] a tvoří ji tři paušální náhrady po [částka] za vyjádření k odvolání, přípravu a účast na jednání odvolacího soudu (vyhl. č. 254/2015 Sb.). Nezbytnost právního zastoupení vyžadovanou judikaturou Ústavního soudu, na kterou poukázal soud prvního stupně, žalovaný netvrdil ani v odvolacím řízení.