pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 69 375 s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., a to nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které trvá již 10 let a 3 měsíce (ke dni [datum]) a dosud není skončeno.

3. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, přičemž toto konstatování považovala za odpovídající a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy.

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok žádostí ze dne [datum]. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] konstatovala, že v namítaném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích však neshledala důvodným. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] zjistil průběh namítaného [anonymizováno], zejména, že bylo zahájeno žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum], a to proti [země] – [anonymizována tři slova] a [stát. instituce]. Žalobce se v žalobě domáhal konstatování, že došlo k jeho věkové diskriminaci tím, že v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, nebyl zařazen do zaměstnání, přestože o to žádal, neboť byl povinen platit výživné. Soud prvního stupně dále podrobně rekapituloval průběh namítaného [anonymizováno] – viz podrobně odst. 5. jeho rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Namítané [anonymizováno] bylo k datu rozhodování soudu prvního stupně ve fázi po vydání rozsudku ve věci samé (dne [datum]), proti kterému se žalobce odvolal a ode dne [datum] byl spis s odvoláním na Vrchním soudě v Praze.

5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ [anonymizováno]“). Aplikoval § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 [anonymizováno]. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána z menší části důvodně. V [anonymizováno] vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, neboť celkovou délku [anonymizováno] je již třeba hodnotit jako nepřiměřenou. Shledal pak důvodným i nárok žalobce na peněžité zadostiučinění. Namítané [anonymizováno] totiž trvalo za období uplatněné žalobcem, tj. od jeho zahájení do [datum] 10 let a 3 měsíce a není dosud skončeno. Soud prvního stupně při stanovení výše zadostiučinění vycházel z částky [částka] za první dva roky [anonymizováno] a ve stejné výši za každý další rok trvání [anonymizováno] s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu – rozsudek sp. zn. [spisová značka] a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Dospěl tak k základní částce ve výši [částka] (9 x [částka] + 3 x [částka]). Tuto částku poté modifikoval s ohledem na jednotlivá rozhodná kritéria. Shledal, že [anonymizováno] bylo složité po skutkové i procesní stránce, neboť probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, a to jak meritorně tak procesně, ve věci byli vyslýcháni svědci, a to i prostřednictvím dožádaných soudů, byl vyslýchán žalobce, bylo prováděno značné množství listinných důkazů. Vyhodnotil, že žalobce se na délce [anonymizováno] určitým způsobem podílel, a to tím, že podal žalobu k věcně nepříslušnému soudu, opakovaně byl vyzýván k odstranění vad žaloby, jednání bylo opakovaně odročováno z důvodů na straně jeho právního zástupce, bylo nutno rozhodovat o jeho žádosti o zproštění ustanoveného zástupce a ustanovení zástupce nového. V postupu soudů shledal soud prvního stupně jedno období nečinnosti mající významnější vliv na celkovou délku [anonymizováno], a to období od [datum], kdy spis došel Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním do [datum], kdy vrchní soud nařídil odvolací jednání na den [datum]. V mezidobí přitom nebyly činěny ze strany soudu žádné úkony. Význam [anonymizováno] pro žalobce shledal soud prvního stupně jako standardní, nikoli zvýšený, neboť se nejednalo o [anonymizováno], které ze své povahy obvykle mívá citelnější dopad do poměrů účastníků jako je tomu u [anonymizována dvě slova], rodinněprávních věcí, věcí osobního stavu, náhrady újmy na zdraví, pracovněprávních sporů. Po zhodnocení všech uvedených kritérií snížil soud prvního stupně základní částku o 20 % s ohledem na skutkovou a procesní složitost věci, dále o dalších 20 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, provedl navýšení o 10 % za postup soudu v [anonymizováno] a nakonec snížení ještě o dalších 20 % za samotný podíl žalobce na délce [anonymizováno]. Takto dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. Úrok z prodlení přiznal v souladu s žalobním požadavkem, neboť od tohoto data je žalovaná v prodlení (§ 15 [anonymizováno]). O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když shledal, že žalobce byl se svým nárokem částečně úspěšný, přičemž výše plnění záležela na úvaze soudu (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

6. Proti výroku II. rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl, že soud prvního stupně chyboval již při stanovení základní částky zadostiučinění, neboť se jednalo typově o [anonymizováno] se zvýšeným významem. Šlo o [anonymizováno] o odškodnění za diskriminaci ve věznici při pracovním zařazení, což je třeba stavět naroveň pracovněprávních sporů. Základní sazba odškodnění tak měla činit [částka] za jeden rok, přičemž za první dva roky ve výši poloviční. Soud prvního stupně dále neoprávněně krátil základní částku o 20 % za složitost [anonymizováno]. Tato nemůže spočívat v tom, že byli vyslýcháni svědci nebo že bylo chybně rozhodováno v procesních rozhodnutích či ve věci samé. Soud prvního stupně navíc k tíži žalobce přičetl hned 2x rozhodování na dvou stupních soudní soustavy. Základní částku krátil o 20 % za složitost věci, v rámci níž hodnotil, že bylo rozhodováno na více stupních soudní soustavy, a o dalších 20 % za samotné rozhodování na dvou stupních soudní soustavy. Toto dvojí přičítání je samo o sobě nesprávné. Žalobce měl za to, že důvod pro takové krácení nebyl dán vůbec. Věc nebyla po skutkové stránce nikterak složitá, důkazní břemeno bylo ze zákona přeneseno na žalovanou. Svědkové se vyjadřovali k praxi zaměstnávání vězňů, což po skutkové stránce není nikterak složité. Na straně soudu prvního stupně došlo k opakovaným procesním chybám, které musel napravovat odvolací soud, což by nemělo jít k tíži žalobce (poukázal např. na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Žalobce nesouhlasil ani s krácením o dalších 20 % za svůj podíl na délce [anonymizováno]. Žalobu podal správně k obvodnímu soudu a nemůže jít k jeho tíži, že vrchní soud posoudil otázku věcné příslušnosti chybně. Vady žaloby odstraňoval, neboť nemá právnické vzdělání a žalobu sepisoval sám z věznice. Od počátku žádal ustanovit zástupcem advokáta Mgr. [příjmení], ale ze strany soudu mu byl ustanoven JUDr. [příjmení], který s ním řádně nekomunikoval. Je pravdou, že jednání byla opakovaně odročována z důvodu na straně jeho právního zástupce, avšak na celkovou délku [anonymizováno] to nemělo žádný výrazný vliv. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobě i v této části vyhoví a aby žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno].

7. Proti rozsudku se odvolala také žalovaná, a to proti výrokům I. a III. Setrvala na svém stanovisku, že v daném případě je postačující formou zadostiučinění konstatování porušení práva, čehož se žalobci již dostalo. Žalobce se na délce [anonymizováno] významně podílel svým procesním chováním. Žaloba byla opakovaně měněna, žalobce soudu adresoval i nejasné podání, které bylo vyhodnoceno jako zpětvzetí žaloby. Namítané [anonymizováno] bylo složitější jak po skutkové, tak procesní stránce. Je nutno vzít v úvahu i to, že žalovaná strana označila žalobce za notorického stěžovatele, jehož tvrzení o diskriminaci v rámci pracovního zařazení v době výkonu trestu odnětí svobody odporují skutkovým zjištěním v namítaném [anonymizováno]. Žalovaná považovala za nesprávné i duplicitní zohlednění jedné skutečnosti, a to prodlevy zjištěné u Vrchního soudu v Praze, kterou soud prvního stupně považoval za zásadní faktor jak pro závěr o nepřiměřené délce [anonymizováno], tak pro ni provedl navýšení základní částky. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náklady [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované zopakoval své argumenty ve vztahu k odvolacím námitkám žalované, zejména ke svému údajnému podílu na délce [anonymizováno] a namítanému dvojímu přičítání prodlevy před odvolacím soudem, skutkové a procesní složitosti posuzovaného [anonymizováno]. Zdůraznil, že se od počátku domáhal odškodnění za diskriminaci při pracovním zařazení ve výkonu trestu odnětí svobody z důvodu věku. Skutečnost, že soud věc hodnotil z titulu ochrany osobnosti, mu nemůže jít k tíži. Připomněl, že v době podání žaloby byl ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž neměl přístup k právní pomoci. Odmítl, že by byl notorickým stěžovatelem. Pokud se v jiných řízeních domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup, byl zpravidla úspěšný. Upozornil, že namítané [anonymizováno] není skončeno do dnešního dne a trvá tedy již 11 let a 2 měsíce.

9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce a žalované rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř. Rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání byla podána jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Shledal, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované naproti tomu opodstatněné není.

10. Podle § 13 odst. 1 [anonymizováno] stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 [anonymizováno] bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce [anonymizováno], b) složitosti [anonymizováno], c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno] a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a e) významu [anonymizováno] pro poškozeného.

12. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka [anonymizováno]), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou [anonymizováno] se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku [anonymizováno], v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním [anonymizováno].

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Ostatně zjištěný skutkový stav mezi účastníky sporný nebyl.

14. Odvolací soud předně konstatuje, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného úřadu v souladu s § 14 [anonymizováno], což bylo v [anonymizováno] rovněž nesporné.

15. K délce [anonymizováno]:

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že délka posuzovaného [anonymizováno] za uplatněné období byla nepřiměřená. [anonymizováno] trvalo od [datum], kdy žalobce podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, a do [datum] (datum, dokdy žalobce nárok na odškodnění v projednávané věci uplatnil), uplynulo 10 let a 3 měsíce, přičemž [anonymizováno] k datu vydání rozhodnutí odvolacím soudem nebylo skončeno. Žalobci tímto nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma. Tento závěr ostatně nezpochybnila ani žalovaná a spornou zůstala otázka formy přiměřeného zadostiučinění, tedy zda postačuje, že žalovaná konstatovala porušení práva či je namístě přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích a v jaké výši.

17. K formě přiměřeného zadostiučinění:

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že v daném případě není dostačující samotné konstatování porušení práva a je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. V tomto směru tedy neshledal odvolání žalované jako opodstatněné.

19. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS] (dále„ Stanovisko“) při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou [anonymizováno] trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže [anonymizováno], v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud skončeno.

20. Přiměřenost délky soudního [anonymizováno] je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak [anonymizováno], tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

21. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí [anonymizováno], je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 [anonymizováno] stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ [anonymizováno]“) uvedl, že [anonymizováno]„ jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného nepatrný).“

22. Obdobně Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka [anonymizováno] v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba [anonymizováno] nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.“. Kritérium významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) [anonymizováno]), tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je přitom nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Z výše citované judikatury vyplývá, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době by postačovalo pouze za situace, pokud by význam [anonymizováno] pro žalobce byl nepatrný či pokud by se žalobce vlastním chováním v nezanedbatelné míře podílel na délce řízení. Odvolací soud ani jednu z těchto okolností v namítaném [anonymizováno] neshledal.

24. Z hlediska posouzení otázky přiměřené formy zadostiučinění odvolací soud shledal, že význam [anonymizováno] pro žalobce nebyl jen nepatrný. Jednalo se o spor o zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] za tvrzenou diskriminaci při zaměstnávání žalobce v době výkonu trestu odnětí svobody. Pouhá nepatrnost významu [anonymizováno] pro žalobce z žádných skutečností, které v [anonymizováno] vyšly najevo, neplyne.

25. Žalobce se sice na délce [anonymizováno] svým jednáním určitým způsobem podílel, avšak nejednalo se o natolik zásadní podíl ve smyslu nečinnosti nebo naopak aktivity ryze obstrukčního charakteru, aby to mělo za následek závěr o tom, že by žalobce neměl nárok na zadostiučinění v penězích. Tvrzení žalované že by žalobce měl být notorickým stěžovatelem, nelze opírat pouze o to, že jeho tvrzení o diskriminaci v rámci pracovního zařazení v době výkonu trestu odnětí svobody byla v namítaném [anonymizováno] provedeným dokazováním vyvrácena.

26. K výši zadostiučinění v penězích:

27. Odvolací soud se ztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně určil základní částku odškodnění ve výši [částka] (odst. 9. jeho rozsudku), tj. [částka] za jeden rok trvání [anonymizováno], z toho za první dva roky sníženo o ½. Žalobce dovozuje, že základní sazba odškodnění měla vycházet z částky [částka] za jeden rok [anonymizováno], přičemž za první dva roky ve výši poloviční, neboť namítané [anonymizováno] bylo typově [anonymizováno] se zvýšeným významem, které je nutno stavět na roveň pracovněprávním sporům a dalším judikaturou vymezeným řízením. Odvolací soud tento názor žalobce nesdílí. [anonymizováno], které žalobce podanou žalobou zahájil, nebylo ani jedním z [anonymizováno], která judikatura typově považuje za [anonymizováno] s obecně zvýšeným významem pro poškozeného, který není třeba prokazovat (rodinněprávní spory, pracovněprávní spory, [anonymizována tři slova] týkající se práv na ochranu osobnosti, [anonymizováno] ve věcech osobního stavu, spory o různá plnění ze strany státu (sociální dávky, důchody apod.). Žalobce sice byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak posuzované [anonymizováno] nebylo [anonymizována dvě slova]. Nejednalo se ani o spor, který by se svým charakterem blížil pracovněprávnímu sporu, neboť zaměstnávání odsouzených se řídí zcela jinými pravidly.

28. Odvolací soud se však v plném rozsahu neztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil jednotlivá kritéria pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 [anonymizováno] a stanovenou konečnou výší tohoto přiměřeného zadostiučinění. V tomto směru je tedy odvolání žalobce částečně důvodné.

29. Soud prvního stupně zdůraznil tři kritéria, na základě nichž provedl krácení výše přiměřeného zadostiučinění, a to kritérium složitosti věci, kritérium podílu žalobce na celkové délce [anonymizováno] a počet stupňů soudní soustavy. Ve prospěch žalobce pak přičetl postup soudů v [anonymizováno] (průtahy).

30. Odvolací soud předně přisvědčil námitce žalobce, že soud prvního stupně hodnotil v jeho neprospěch dvakrát okolnost, že [anonymizováno] probíhalo na několika stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně totiž počet stupňů soudní soustavy hodnotil jak v rámci kritéria složitosti [anonymizováno], tak samostatně. Takový postup nebyl správný. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] v kritériu složitosti [anonymizováno] se odráží i počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána. Snížení základní částky o 20 % samostatně za počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána, tak nebylo namístě.

31. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí namítané [anonymizováno] jako složitější jak po stránce skutkové, tak po stránce procesní. Jednalo se o [anonymizováno], v němž bylo prováděno poměrně rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků a žalobce. Výslechy svědků prostřednictvím dožádaných soudů si vyžádaly okolnosti. Bylo třeba se důkazně vypořádat s řadou skutkových tvrzení žalobce o poměrech při zaměstnávání odsouzených ve věznicích, přičemž žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody po řadu let a tvrdil diskriminační jednání v několika věznicích, čemuž rozsah dokazování odpovídal.

32. [anonymizováno] bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, a to jak ohledně procesních rozhodnutí, tak ve věci samé. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud (viz výše) dovodil, že„ lze vyjít z toho, že [anonymizováno] ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v [anonymizováno], pročež je ospravedlnitelná celková délka [anonymizováno] prodlužována zásadně o dobu za [anonymizováno] před další instancí, zároveň je třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti [anonymizováno], nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů. Pokud postup soudu v [anonymizováno] neodpovídá procesním pravidlům a dochází k závažným pochybením spočívajícím např. v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, je třeba takovou skutečnost zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno], a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedených pochybení ke zjevnému prodloužení [anonymizováno] oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy tak je třeba v kritériu složitosti [anonymizováno] zohlednit, přičemž případný postup soudů, který by neodpovídal procesním pravidlům, či případná závažná pochybení, by bylo třeba zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci.

33. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené shledal jako přiměřenou modifikaci základní částky z důvodu složitosti věci její snížení o 30 %.

34. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánů veřejné moci, dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

35. Odvolací soud shledal, že orgány veřejné moci (soudy) se na délce namítaného [anonymizováno] podílely významnějším způsobem, než dovodil soud prvního stupně. V [anonymizováno] došlo k jednomu zásadnímu průtahu, a to u Vrchního soudu v Praze, který v době od [datum], kdy mu věc byla předložena s odvoláním proti rozsudku do [datum], kdy nařídil odvolací jednání, neučinil ve věci žádný úkon. Tato prodleva namítané [anonymizováno] prodloužila o téměř dva roky, což je doba podstatná. Dále odvolací soud shledal jeden kratší průtah, a to v době mezi vydáním usnesení k prodloužení lhůty k označení důkazů, které bylo vydáno dne [datum] a nařízením jednání dne [datum], kdy se jedná o dobu 6 měsíců, o kterou bylo [anonymizováno] prodlouženo. Celkem se tak jedná o neodůvodněné průtahy v délce dvou let a pěti měsíců, což je 1/5 celkové délky posuzovaného [anonymizováno]. Naproti tomu odvolací soud neshledal, že by postup soudů v [anonymizováno] neodpovídal procesním pravidlům a že by v [anonymizováno] došlo k závažným procesním pochybením, v jejichž důsledku by došlo k zjevnému prodloužení [anonymizováno]. Za postup soudu v [anonymizováno] se tak jeví jako odpovídající zvýšit základní částku o 15 %.

36. Opodstatněná není námitka žalované, že soud prvního stupně hodnotil duplicitně jednu skutečnost – výše zmíněnou prodlevu u Vrchního soudu v Praze. Kritéria pro hodnocení přiměřenosti délky [anonymizováno] a následně pro stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se podle příslušné právní úpravy a konstantní judikatury částečně překrývají. Při hodnocení přiměřenosti celkové délky [anonymizováno] se zvažuje nejen postup příslušných orgánů, ale i další kritéria a v daném případě délka posuzovaného [anonymizováno] (více než 10 let) neodpovídala zejména složitosti věci.

37. Odvolací soud dále částečně přisvědčil námitce žalobce ohledně toho, jak soud prvního stupně hodnotil jeho podíl na celkové délce [anonymizováno]. Žalobce se na délce [anonymizováno] podílel zejména několika žádostmi jeho právního zástupce o odročení jednání, k určité prodlevě pak došlo i v souvislosti se změnou ustanoveného zástupce, žalobce několikrát žalobu upřesňoval a měnil. Odvolací soud shledal jako odpovídající těmto okolnostem snížení základní částky nikoli o 20 %, jak učinil soud prvního stupně, ale o 10 %.

38. Odvolací soud se naproti tomu ztotožňuje s hodnocením významu [anonymizováno] pro žalobce tak, jak jej provedl soud prvního stupně v odst. 13. svého rozsudku, přičemž je třeba zdůraznit, že žalobce měl za to, že by podle něj typově zvýšený význam [anonymizováno] měl být promítnut do výše základní částky zadostiučinění.

39. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu [anonymizováno]. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného, je význam předmětu [anonymizováno] pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně.

40. Jelikož se v daném případě o [anonymizováno] s typově zvýšeným významem nejednalo, jak odvolací soud rozvedl výše v odst. 26. tohoto rozsudku, je namístě uzavřít, že význam namítaného [anonymizováno] pro žalobce byl standardní. Jiné skutečnosti, které by měly význam [anonymizováno] pro žalobce zvyšovat, žalobce netvrdil.

41. Výpočet výše zadostiučinění:

42. Na základě výše uvedených závěrů určil odvolací soud výši přiměřeného zadostiučinění takto:

43. Základní částka zadostiučinění činí [částka] (9 x [částka] + 3 x [částka]). Jak výše uvedeno, odvolací soud shledal důvody pro snížení základní částky o 30 % za procesní složitost věci a o 10 % za podíl žalobce na délce [anonymizováno] a pro zvýšení základní částky o 15 % za postup soudů v [anonymizováno]. Celková výše přiměřeného zadostiučinění tak činí částku [částka].

44. Soud prvního stupně žalobci přiznal částku [částka], tudíž odvolací soud přiznal žalobci ještě částku [částka] (104 062,50 – 69 375), a to včetně požadovaného příslušenství, které žalobce žádal ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění svého nároku u žalované (§ 15 [anonymizováno]).

45. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

46. Ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. částečně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.) Lhůtu k plnění v délce patnácti dnů určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že žalovaná je organizační složkou státu, tudíž procesy spojené s výplatou peněžních prostředků trvají delší dobu.

47. O náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl co do základu ve věci úspěšný, neboť dosáhl přiměřeného zadostiučinění formou peněžité náhrady a má tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů [anonymizováno], které v jeho průběhu účelně vynaložil (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), [spisová značka]).

48. Náklady [anonymizováno] před soudem prvního stupně sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátem. Tarifní hodnota pro určení výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí v daném případě [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále adv. tarif), a to v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Sazba odměny tak podle § 7 bod 5. adv. tarifu činí [částka] za jeden úkon právní služby. Advokát v [anonymizováno] před soudem prvního stupně učinil 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby). Odměna advokáta tedy činí 2 x [částka], tj. částku [částka]. Advokát má dále podle § 13 odst. 4 adv. tarifu nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] za jeden úkon, tj. 2 x [částka] = [částka]. Advokát je plátce DPH, tudíž mu podle § 137 o.s.ř. náleží i náhrada za 21% DPH ve výši [částka] Celkem činí účelně vynaložené náklady v [anonymizováno] před soudem prvního stupně částku [částka].

49. Náklady odvolacího [anonymizováno] sestávají rovněž z nákladů právního zastoupení, a to z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (odvolání, vyjádření k odvolání žalované), z paušální náhrady hotových výdajů po [částka], tj. [částka] a náhrady za 21% DPH ve výši [částka] Celkem činí náklady odvolacího [anonymizováno] částku [částka].

50. Na základě výše uvedeného odvolací soud přiznal žalobci na náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů částku [částka] (2 x [částka]).