o 2 204,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. března 2025, č. j. 45 C 158/2024-30 ve znění opravného usnesení ze dne 14. dubna 2025, č. j. 45 C 158/2024-37,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10 272 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 2. 2025 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 10 272 Kč s příslušenstvím jako majetkové škody způsobené mu nesprávným úředním postupem bývalé soudní exekutorky [Orgán veřejné moci] [tituly před jménem] [jméno FO] v exekučním řízení, které u ní bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a v němž byl žalobce v postavení oprávněného. Žalovaná částka představovala část peněžitého plnění, které soudní exekutorka v exekučním řízení vymohla od povinného, avšak nevyplatila ji žalobci. Exekutorka vymohla částku v celkové výši 16 941 Kč, žalobci však zaslala pouze 6 669 Kč, částku 648 Kč pak obdržel žalobce v rámci insolvenčního řízení, které bylo vedeno na povinného.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 10 272 Kč. Měla však za to, že částka 10 272 Kč žalobci nenáleží, neboť v rozsahu částky 8 067,10 Kč jde o náklady exekuce určené soudní exekutorkou v příkazu k úhradě nákladů exekuce (dále též „PÚNE“), který nebyl později zrušen, a nadto jde o nárok promlčený.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané skutečnosti, které podrobně popsal v odst. 3 až 21 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

5. Ze zásadních skutečností lze shrnout, že usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 1. 2010, č. j. [spisová značka] byla nařízena exekuce na majetek povinné [jméno FO]. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 2. 5. 2013, č. j. [spisová značka] určila soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] náklady exekuce ve výši 8 067,10 Kč a náklady oprávněného ve výši 10 920 Kč a uložila povinnost k zaplacení těchto nákladů povinné. Dne 25. 10. 2016 byl Okresní soud ve Znojmě informován o změně soudního exekutora, kdy namísto původní soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] přebral exekuci [tituly před jménem] [jméno FO], [Orgán veřejné moci]. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který vydal nový soudní exekutor [tituly před jménem] [adresa], byl oprávněný (žalobce) informován, že původní PÚNE ze dne 2. 5. 2013 zůstává v platnosti a že tam určené náklady exekuce bude vymáhat [tituly před jménem] [jméno FO], dále bylo určeno, že odměna soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], která dosud exekuci vedla se určuje ve výši 0 Kč stejně jako náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a náhrada za doručení písemností. [Orgán veřejné moci], soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] byla oprávněnému dne 20. 5. 2011 poukázána na jeho účet částka 6 669 Kč. V období od 23. 6. 2010 do 20. 1. 2016 bylo od povinné vymoženo celkem 16 941 Kč.

6. K výzvě soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil oprávněný dne 9. 7. 2021, že dle jeho nepotvrzených informací mohlo být soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] vymoženo 16 941 Kč a že v rámci exekuce tedy postrádá částku 10 272 Kč. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že ke dni 30. 6. 2016 se na účtu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] nacházela částka 138 000 Kč, která nebyla nástupci soudní exekutorky vypořádána.

7. Dne 15. 2. 2016 byl zjištěn úpadek povinné, v insolvenčním řízení byli věřitelé uspokojeni v rozsahu 34,8 %. Usnesením Krajského soudu v Brně byla povinná (dlužnice) osvobozena od placení všech svých dluhů, resp. bylo vzato na vědomí splnění oddlužení. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodl o zastavení řízení co do dosud nevymoženého plnění a o nepřiznání nákladů exekuce s ohledem na osvobození dlužnice od placení dluhů po skončení oddlužení. Dne 30. 9. 2021 bylo do exekučního spisu založeno oznámení soudního exekutora o skončení exekuce a zániku příkazu o srážkách ze mzdy ze dne 10. 5. 2010.

8. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle § 1, § 5 písm. a), b), § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 32 odst. 1. Dále aplikoval § 46 odst. 7, § 51 a § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád), (dále „e. ř.“) a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále „InsZ“).

9. Shrnul, že mezi stranami bylo nesporné, že k návrhu žalobce byla nařízena exekuce, jejímž prováděním byla nejprve pověřena [tituly před jménem] [jméno FO], která v exekuci vymohla částku 16 941 Kč, z níž žalobce obdržel toliko 6 669 Kč.

10. Předně se zabýval námitkou promlčení žalovaného nároku, kterou shledal důvodnou. Uvedl, že žalobce se dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková škoda nejpozději se zjištěním úpadku povinné, neboť do tohoto insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávku za povinnou, kterou měl z jiného titulu. Pohledávku vymáhanou v rámci předmětné exekuce do insolvenčního řízení nepřihlásil. Vzhledem k zákonným ustanovením si musel být vědom, že poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, mohl své nároky uplatnit již jen přihláškou a že soudní exekutor byl povinen vydat vymožené plnění insolvenčnímu správci. Nejpozději ke dni 1. 3. 2016 tedy žalobce věděl, že mu vznikla škoda a ode dne následujícího tak začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dnem 2. 3. 2019.

11. Přestože shledal, že žalovaný nárok je promlčen, zabýval se jím i po věcné stránce. Konstatoval, že žalobce mohl být v insolvenčním řízení uspokojen z 34,8 %, pokud by svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil a získal by tak částku 3 574,656 Kč. Dále uvedl, že vymožené plnění z části představovalo plnění na náklady exekuce určené v PÚNE ze dne 2. 5. 2013, který zůstal v platnosti a částka 8 067,10 Kč tak náleží soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve vztahu k žalobci tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud mu exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] ani po [datum] vymožené plnění nevyplatila. Škoda ve výši 8 067,10 Kč mohla vzniknout pouze soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO].

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci.

13. Proti tomuto rozsudku v rozsahu částky 2 204,90 Kč s příslušenstvím podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Za nesprávné považoval posouzení otázky promlčení žalovaného nároku, měl za to, že žalovaný nárok promlčen není. Úvahu soudu prvního stupně, že se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v souvislosti se zjištěním úpadku povinné měl za nelogickou, neboť finanční prostředky ve výši 16 941 Kč byly vymoženy ještě před vstupem povinné do insolvenčního řízení. Žalobce ke dni 1. 3. 2016 nevěděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] cokoliv nad částku 6 669 Kč vymohla. Měl za to, že vědomost o škodě by musel mít přímo žalobce jako poškozený, a nikoli jeho advokát, musel by vědět, že plnění bylo vymoženo a v jaké výši. Žalobce nebyl povinen přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení. V tomto případě však plnění ve výši 2 204,90 Kč bylo vymoženo již před zahájením insolvence. Pokud by žalobce přihlásil pohledávku ve stejné výši do insolvence, byl by dlužník nucen ji zaplatit znovu, ačkoli ji už zaplatil v rámci předmětné exekuce.

14. Žalobce odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž dovozoval, že vědomost o škodě musí mít přímo poškozený, a nikoli jeho advokát. Teprve od okamžiku, kdy se o škodě dozví poškozený lze počítat počátek běhu promlčecí lhůty. Pro počátek běhu promlčecí lhůty byla v daném případě podstatná také vědomost poškozeného o tom, že se vymožené plnění na účtu exekutorského úřadu nenachází a že mu nebude vyplaceno. Žalobce se až dne 30. 8. 2021 dozvěděl z přípisu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], že [tituly před jménem] [jméno FO] vymohla v exekuci plnění ve výši přesahující částku vyplacenou žalobci jako povinnému a že tyto peníze nebudou žalobci vyplaceny, neboť se neví, kde se nacházejí. Promlčecí lhůta tak mohla začít běžet až dne 31. 8. 2021. Žalobce dodal, že s exekutorským úřadem jednal jiný spolupracující advokát advokáta žalobce (oprávněného). Částku 648 Kč žalobce od povinné v rámci insolvenčního řízení obdržel, avšak na zcela jiné tituly. Žalobce akceptoval, že z vymoženého plnění náležela částka 8 067,10 Kč soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO].

15. K náhradě nákladů řízení uvedl, že by žalované jako ústřednímu orgánu státní správy neměla být přiznána žádná náhrada nákladů řízení. Žalovaná disponuje materiálním i personálním zabezpečením v rámci své každodenní agendy. Žalovaná se nadto na vzniku škody sama podílela zanedbáním dozoru a kontroly nad [Orgán veřejné moci]. Zmínil možnou aplikaci § 150 o.s.ř.

16. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil, uložil žalované zaplatit žalobci částku 2 204,90 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Žalovaná vyjádřila s rozsudkem soudu prvního stupně souhlas a navrhla, aby byl v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrzen a žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení. Zopakovala svou argumentaci, jíž se bránila v průběhu sporu. Tvrzení, že částka 2 204,90 Kč byla vymožena ještě před vstupem povinné do insolvence vznesl žalobce nově až v odvolání, a proto by k němu nemělo být přihlíženo. Nové je také jeho tvrzení, že s exekutorským úřadem jednal za advokáta žalobce (oprávněného) jiný spolupracující advokát. Nicméně i pokud by tomu tak bylo, nemá tato skutečnost pro posouzení námitky promlčení žádnou relevanci.

18. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť žalobce se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil.

19. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

20. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak je stručně shrnut shora.

21. Zabýval se předmětným nárokem toliko ve výši 2 204,90 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení.

22. Nejprve posuzoval opodstatněnost vznesené námitky promlčení. Se závěrem soudu prvního stupně, že nárok je promlčen se však neztotožnil.

23. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

24. Soud prvního stupeň dovodil, že žalobce jako poškozený se dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá k datu 1. 3. 2016, kdy měl vědomost o vstupu povinné do insolvence s tím, že svou pohledávku, která byla předmětem exekuce měl do insolvence přihlásit, neboť soudní exekutor byl povinen vydat vymožené plnění insolvenčnímu správci a žalobce tak věděl, že jakékoli vymožené plnění již od soudní exekutorky neobdrží.

25. Odvolací soud s touto úvahou nesouhlasí.

26. V řízení bylo prokázáno, že soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO], která byla původně pověřena vedením exekuce, v období od 23. 6. 2010 do 20. 1. 2016 od povinné vymohla celkem částku ve výši 16 941 Kč, avšak žalobci jako oprávněnému vyplatila toliko částku 6 669 Kč (dne 20. 5. 2011), která představovala jistinu vymáhané pohledávky (viz usnesení o nařízení exekuce ze dne 21. 10. 2010, č. j. [spisová značka]).

27. Pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty bylo nezbytné zjistit, kdy se žalobce jako poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, tedy kdy se dozvěděl o tom, že na vymáhanou pohledávku bylo v předmětné exekuci vymoženo více, než mu bylo vyplaceno.

28. O skutečnosti, že soudní exekutorka vymohla od povinné více, než vyplatila oprávněnému se žalobce (oprávněný) dozvěděl až v návaznosti na svůj dotaz na soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], který předmětnou exekuci po soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] v červnu 2016 převzal ve smyslu § 44b e. ř., jaká celková částka byla bývalou soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] na vymáhanou pohledávku vymožena.

29. Dne 30. 8. 2021 obdržel oprávněný, resp. jeho advokát od [tituly před jménem] [jméno FO] sdělení o tom, jaké částky a kdy byly v rámci předmětné exekuce vymoženy. Až tímto datem se žalobce dozvěděl o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] vymohla do data 20. 1. 2016 celkem částku 16 941 Kč, aniž mu nad rámec částky 6 669 Kč z tohoto vymoženého plnění něčeho dalšího vyplatila. Tedy teprve k tomuto datu se s jistotou dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud se v dopise ze dne 9. 7. 2021 zmiňoval o tom, že má za to, že [tituly před jménem] [jméno FO] v exekuci vymohla více, jednalo se o jeho domněnku, která byla následně sdělením [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzena.

30. K datu 1. 3. 2016, kdy žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na povinnou svou (jinou) pohledávku za touto povinnou, nevěděl, že v předmětné exekuci bylo soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] vymoženo více, než mu bylo vyplaceno. Z dokumentů dostupných v insolvenčním rejstříku se nepodává žádná informace o výši vymoženého plnění v předmětné exekuci či že by bylo soudní exekutorkou vymožené a oprávněnému nepřevedené plnění předáno insolvenčnímu správci. Jinými slovy řečeno žalobce sice věděl, že povinná je v úpadku, avšak nevěděl, že soudní exekutorka v předmětné exekuci vymohla více, než mu vyplatila.

31. Odvolací soud tak přisvědčil argumentaci žalobce, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet ode dne 31. 8. 2021.

32. Ode dne 16. 8. 2024, kdy žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, do dne 1. 10. 2021, kdy došlo ke skončení předběžného projednání jeho nároku, došlo ke stavění promlčecí lhůty podle § 35 odst. 1 OdpŠk. Žalobce podal žalobu dne 11. 10. 2024, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty (od 2. 10. 2024 běžela zbývající část promlčecí lhůty v délce 14 dnů).

33. Odvolací soud se nezabýval argumentací žalobce, že pro počátek běhu promlčecí lhůty je nezbytné, kdy se o škodě dozvěděl přímo poškozený, a nikoli jeho advokát, neboť žalobce sám uváděl, že se o škodě dozvěděl dne 30. 8. 2021, což bylo datum, kdy bylo advokátovi žalobce doručeno sdělení exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] o výši vymožené částky a přehled jednotlivých úhrad.

34. Odvolací soud se dále zabýval opodstatněností nároku žalobce na zaplacení částky 2 204,90 Kč po věcné stránce.

35. V předmětné exekuci byl vymáhán nárok žalobce na zaplacení částky 6 669 Kč, což byly náklady nalézacího řízení dle exekučního titulu, kterým byl platební rozkaz Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 10. 2009, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného.

36. Dne 2. 5. 2013 vydala soudní exekutorka příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž uložila povinné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 8 067,10 Kč a oprávněnému na nákladech oprávněného částku 10 920 Kč.

37. Z vymoženého plnění vyplatila soudní exekutorka žalobci jako oprávněnému částku 6 669 Kč. Vzhledem k tomu, že do data 20. 1. 2016 vymohla ještě částku 10 272 Kč, měla po odečtení nákladů exekuce přiznaných PÚNE, tj. částky 8 027,10 Kč, vyplatit oprávněnému zbývající částku, tj. 2 204,90 Kč.

38. Soudní exekutorka byla podle § 46 odst. 4 e. ř. povinna vyplatit částečně vymožené plnění oprávněnému ve lhůtě 30 dnů ve chvíli, kdy přesahovalo 1 000 Kč. Do data 20. 1. 2016, což bylo ještě předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 InsZ (tyto účinky nastaly dnem 25. 1. 2016) vymohla soudní exekutorka od povinné částečné plnění přesahující 1 000 Kč, a byla tak povinna je vyplatit oprávněnému.

39. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nevyšší soud vyslovil, že neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá. Shodný závěr přijal i v rozsudku sp. zn. [spisová značka].

40. Jestliže tedy soudní exekutorka, přestože vymohla od povinné další plnění, žádnou další částku oprávněnému nevyplatila, šlo o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

41. Pokud by soudní exekutorka postupovala v souladu s § 46 odst. 4 e. ř., dostalo by se žalobci alespoň částečného plnění na náklady oprávněného, které mu byly přiznány PÚNE ze dne 2. 5. 2013, a to právě ve výši 2 204,90 Kč.

42. Odvolací soud měl za to, že pro posouzení opodstatněnosti nároku žalobce nebylo rozhodné, že do insolvenčního řízení nepřihlásil svou pohledávku za povinnou na náhradu nákladů oprávněného podle PÚNE ze dne 2. 5. 2013, neboť v té době již byla částka 2 204,90 Kč v rámci předmětné exekuce vymožena.

43. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 Nejvyšší soud dovodil, že plněním povinného k rukám exekutora uskutečněným v době po vydání exekučního příkazu a před prohlášením konkursu na majetek povinného dluh povinného vůči oprávněnému zaniká (za současného předpokladu, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci).

44. V projednávané věci nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci dne 4. 11. 2009 a částka v celkové výši 2 204,90 Kč byla poukázána na účet soudní exekutorky v období do 20. 1. 2016, tj. předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. V této části tak bylo na pohledávku žalobce v exekuci ze strany povinné plněno.

45. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že z vyjádření soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], který byl po soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] pověřen výkonem v [Orgán veřejné moci], bylo zjištěno, že vymožené plnění nebylo soudní exekutorkou vydáno ve prospěch majetkové podstaty a nemá jej ve své dispozici ani soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO].

46. Námitka žalované, že tvrzení o tom, že veškeré vymožené plnění bylo vymoženo předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení je novým tvrzením uvedeným až v odvolání, tedy uplatněným v rozporu s § 205a o.s.ř., není opodstatněná, neboť bylo uvedeno již v žalobě a bylo v řízení prokázáno předloženým přehledem plateb.

47. Ze všech důvodů uvedených shora dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 2 204,90 Kč je důvodný.

48. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v napadeném rozsahu co do částky 2 204,90 Kč s příslušenstvím podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně, a to co do částky 2 204,90 Kč, tj. z 21,5 %, neúspěšný byl v rozsahu částky 8 067,10 Kč, tj. z 78,5 %. Je proto povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 57 % (78,5 – 21,5).

50. Žalovaná má jako nezastoupený účastník řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu nákladů za každý z úkonů podle § 1 cit. vyhl. ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 cit. vyhl.

51. V řízení před soudem prvního stupně se jednalo o tři úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání před soudem prvního stupně dně 6. 6. 2024). V odvolacím řízení se jednalo rovněž o tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání dne 9. 7. 2025). Paušální náhrada nákladů náležející žalované by tak činila celkem částku 1 800 Kč. Z toho 57 % představuje částku 1 026 Kč, kterou odvolací soud žalované přiznal výrokem II tohoto rozsudku.

52. Odvolací soud neshledal důvod, proč by žalované neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.

53. Argumentace § 150 o.s.ř. je zcela vágní, bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit existenci důvodů hodných zvláštního zřetele. Pouze z toho, že žalovaná je stát jednající ústředním orgánem státní správy nelze existenci důvodů hodných zvláštního zřetele dovodit. Skutečnost, že žalovaná disponuje odborem, jež vyřizuje nároky žadatelů podle OdpŠk neznamená, že by žalované nenáležela paušální náhrada nákladů podle výše citované vyhlášky stejně jako každému jinému nezastoupenému účastníkovi. Ostatně sám žalobce je městem, které má svůj městský úřad rovněž disponující právním odborem. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem, a proto je zcela nadbytečná úvaha, zda a v jaké výši by jí byla přiznána náhrada nákladů, pokud by byla advokátem zastoupena. Nadto Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 vyjádřil zásadu, že právo na paušální náhradu nákladů má zásadně každý účastník, ať už je zastoupen či nikoli.

54. Výrok I v rozsahu částky 8 067,10 Kč s příslušenstvím nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal v tomto rozsahu nedotčen.