pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a.s., [IČO], jako pojišťovací agent se žalovaným jako podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), v níž se žalovaný zavázal vykonávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. V článku XII. odst. 5 účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši [částka], kterou se obchodník zavazuje zaplatit pojišťovacímu agentu v případě, že způsobí ukončení smlouvy v prvních 18 měsících trvání smluvního vztahu. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalovanému odstoupení od Smlouvy, v němž jako důvod odstoupení uvedla, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající z článku III. odst. 24 smlouvy, když se neřídil interními předpisy a pokyny pojišťovacího agenta, protože nesplnil minimální produkční limit stanovený v interním předpisu za dvě po sobě jdoucí hodnotící období, a to přes výslovné upozornění e-mailem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně upozornila žalovaného, že dosud neuhradil smluvní pokutu ve výši [částka] s tím, že povinnost k jejímu zaplacení vznikla z důvodu ukončení smluvního vztahu.

3. Po právní stránce soud prvního stupně Smlouvu posoudil podle § [číslo] odst. 2 a § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Neztotožnil se s námitkou žalovaného, že jde o skrytý pracovněprávní vztah, neboť žalovaný je ve smlouvě označen jako podnikatel a její obsah odpovídá smlouvě o obchodním zastoupení, ani s námitkou, že nebyl seznámen s interními předpisy žalobkyně, zejména pak s produkčními limity, kterých má dosahovat. Protože mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný nesplnil minimální produkční limit za dvě po sobě jdoucí hodnotící období, soud prvního stupně dovodil, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v článku III. odst. 24 Smlouvy a že žalobkyně tak byla oprávněna odstoupit od Smlouvy podle článku X. odst. 1. písm. a) Smlouvy. Uzavřel, že žalovaný tím, že nesplnil dané produkční limity„ způsobil – zavinil“ ukončení Smlouvy, a je proto povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Žalobě tudíž v celém rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že se vůbec nezabýval výkladem pojmu„ způsobit ukončení smluvního vztahu“ použitého v článku XII. odst. 3 Smlouvy. Měl za to, že uvedený pojem je neurčitý, a měl být proto vyložen podle § 557 o. z. v jeho prospěch. Zdůraznil, že nikdy nezpochybňoval výklad článku X. odst. 1 Smlouvy, který zakládá právo žalobkyně odstoupit od smlouvy. Právo na smluvní pokutu podle článku XII. odst. 3 Smlouvy je však třeba posoudit samostatně a odděleně od práva na odstoupení od smlouvy podle článku X. odst. 1 Smlouvy, přičemž tento rozdíl soud prvního stupně zcela opomenul. Také namítal, že nárok žalobkyně je v rozporu se zásadou poctivosti v obchodním styku, a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

5. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. K odvolacímu jednání se nedostavila, a soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, a stejně tak i jeho právní závěr, že Smlouva má znaky smlouvy o obchodním zastoupení podle § 2483 o. z. a že ji nelze posuzovat jako zastřený pracovněprávní vztah. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud však nesouhlasí s jeho závěrem, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení požadované smluvní pokuty.

8. V projednávané věci se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána v článku XII. odst. 3 Smlouvy, podle něhož se obchodník zavazuje nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení Smlouvy v prvních osmnácti měsících trvání smluvního vztahu. V případě porušení této povinnosti se zavazuje uhradit pojišťovacímu agentovi smluvní pokutu ve výši až [částka].

9. Uzavření Smlouvy nebylo mezi účastníky sporným, jakož ani to, že žalovaný nesplnil minimální produkční limit stanovený v interním předpisu za dvě po sobě jdoucí hodnotící období a že tak žalobkyni vzniklo právo odstoupit od Smlouvy podle článku X. odst. 1. písm. a) Smlouvy a že tohoto svého práva využila a smluvní vztah tím skončil. [příjmení] bylo, zda žalovaný tím, že nesplnil minimální produkční limity, v důsledku čehož žalobkyně využila svého práva odstoupit od Smlouvy,„ způsobil ukončení Smlouvy“ ve smyslu článku XII. odst. 3.

10. Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou žalovaného, že pojem„ způsobit ukončení Smlouvy“ není jednoznačný, ve Smlouvě není blíže definován a může být vyložen způsobem, který je výhodný pro žalobkyni, nebo způsobem, který je výhodný pro žalovaného. V takovém případě, je namístě použití výkladového pravidla obsaženého v § 557 o. z., podle něhož připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Protože tento výraz do Smlouvy vložila žalobkyně, je třeba jej vyložit k její tíži.

11. Není pochyb, že žalovaný tím, že nesplnil minimální produkční limit stanovený v interním předpisu za dvě po sobě jdoucí hodnotící období, porušil svou smluvní povinnost stanovenou v článku III. odst. 24. Žalobkyni tak vzniklo právo odstoupit od Smlouvy podle článku X. odst. 1. písm. a). Odvolací soud souhlasí s žalovaným, že bylo čistě na jejím rozhodnutí, zda tohoto svého práva využije a zda z tohoto důvodu od Smlouvy odstoupí. Využila-li tohoto práva a odstoupila-li od Smlouvy, Smlouva tímto odstoupením zanikla. Byla to tedy žalobkyně, kdo svým jednostranným právním jednáním způsobil ukončení Smlouvy.

12. Samotné porušení povinnosti spočívající v nesplnění minimálních limitů ve smyslu článku III. odst. 24. Smlouva nesankcionuje. Hodlala-li žalobkyně nárokovat smluvní pokutu v případě, že odstoupí od Smlouvy z důvodu porušení právě této smluvní povinnosti, nic jí nebránilo, aby to takto vyjádřila ve Smlouvě, což se však nestalo.

13. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že to nebyl žalovaný, kdo„ způsobil ukončení Smlouvy“ ve smyslu jejího článku XII. odst. 3, nýbrž žalobkyně, a žalobkyně proto nemůže po žalovaném požadovat smluvní pokutu. Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl (§ 220, § 219 o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Náklady řízení činí [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání [částka], z odměny advokáta žalovaného za 6 úkonů právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, odůvodnění odporu, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum], sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), 1 úkon právní služby po [částka] (účast na jednání soudu dne [datum], při němž byl toliko vyhlášen rozsudek), z paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] připadajících na tyto úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ g/, odst. 2 písm. f/, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 21 % DPH ve výši [částka].