o zaplacení 78 800 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 800 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 018 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované původně zaplacení částky 115 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jako zhotovitel uzavřela se žalovanou jako objednatelem dne 25. 3. 2023 smluvní objednávku díla č. Re 1. 3. 2023. Předmětem díla bylo provedení typové kopie schodišťových stupňů posledního ramene, provedení repase stupňů z minerálního materiálu předposledního ramene, repase původního schodiště z vápence, provedení repase a doplnění schodů výloh v přízemí fasády a dále repase a doplnění soklu fasády z vápence. Strany sjednaly cenu díla 350 000 Kč bez DPH. Žalobkyně prováděla předmětné dílo v souladu se smlouvou a žalované vyúčtovala 4. dílčí část z celku za kamenické práce a opravy fakturou ze dne 1. 2. 2024 znějící na částku 100 000 Kč splatnou dne 5. 2. 2024, kterou žalovaná přijala. Žalovaná uhradila na předmětnou fakturu 30 000 Kč dne 24. 4. 2024 a 30 000 Kč dne 4. 8. 2024. Zbývající částku ve výši 40 000 Kč ke dni podání žaloby neuhradila. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty, jež byla sjednána v čl. 9 předmětné smlouvy o dílo pro případ prodlení s úhradou faktur ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Podáním ze dne 31. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do výše 40 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná zbývající dlužnou jistinu uhradila. Navrhla změnu žaloby, po jejím připuštění se tak domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 78 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

3. Žalovaná nárok na smluvní pokutu neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Bránila se tím, že žalobkyně porušila smluvní ujednání, když neprováděla dílo v souladu se smluvní objednávkou díla ze dne 1. 3. 2023, přestože na to byla žalovanou upozorňována. Žalobkyně dílo nedokončila a staveniště opustila dne 22. 9. 2023. Dne 5. 8. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že odstupuje od uzavřené smluvní objednávky díla a vyzvala ji k úhradě zbylé ceny díla. Žalovaná s tímto postupem nesouhlasila a vyzvala ji, aby dílo dokončila a protokolárně předala. Žalovaná vyzvala žalovanou k odstranění vad díla podáním ze dne 12. 9. 2024. Žalovaná považovala odstoupení žalobkyně od smlouvy za neplatné. Část díla, kterou žalobkyně provedla, byla zhotovena chybně, vzhledem k uvedenému žalovaná odmítla nárok žalobkyně na smluvní pokutu.

4. Soud prvního stupně po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná se na základě cenové nabídky dohodly na zhotovení díla žalobkyní. Žalobkyně se zavázala pro žalovanou dodat a namontovat kamenné prvky v objektu [adresa]. Účastnice řízení (za žalobkyni jednatel [jméno FO] a za žalovanou jednatel [jméno FO]) podepsaly smluvní objednávku díla na tabletu pomocí tužky v březnu 2023 v provizorní místnosti v rekonstruované budově, která sloužila jako kancelář. Cena díla byla sjednána ve výši 350 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou faktury byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Práce byly rozděleny do dvou etap a cena se fakturovala postupně. Dne 1. 2. 2024 vystavila žalobkyně žalované fakturu znějící na částku 100 000 Kč se splatností dne 5. 2. 2024. Žalovaná uhradila dne 24. 4. 2024 částku 30 000 Kč, dne 5. 8. 2024 částku 30 000 Kč a dne 22. 8. 2024 částku 40 000 Kč.

5. Po právní stránce posoudil věc podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „SlužET“) ve spojení s články 25 a 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“), dále podle § 1969, § 2001 a násl., § 2586 a násl., § 2048 odst. 1 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou smlouvu o dílo nazvanou smluvní objednávka dála č. Re 1. 3. 2023 ze dne 18. 3. 2023. Smlouva byla podepsána oběma stranami prostým elektronickým podpisem dne 25. 3. 2023 na tabletu jednatele žalované. Zabýval se proto právní úpravou elektronického podpisu, druhy a náležitostmi elektronického podpisu dle eIDAS. K námitce žalované, že nikdy smluvní objednávku díla nepodepsala uvedl, že připravenou smlouvu o dílo č. [hodnota] strany neuzavřely, ale v řízení bylo prokázáno, že strany uzavřely písemně smluvní objednávku díla č. [hodnota]. Uvedené měl za prokázané zejména z výpovědi svědka [jméno FO] a účastnické výpovědi jednatele žalobkyně, jejichž výpovědi se v podstatných bodech shodovaly. Dospěl k závěru, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala, když dne 24. 4. 2024 a 5. 8. 2024 částečně plnila, po podání žaloby pak uhradila i zbývající dlužnou částku. Žalobkyně platně odstoupila od smlouvy, druhou etapu sjednaných prací nedokončila a požadovala po žalované zaplacení dlužné částky za provedené plnění a sjednanou smluvní pokutu. Soud prvního stupně uzavřel, že smluvní pokuta byla sjednána dostatečně určitě co se týče její výše i vůle stran. Z uvedených důvodů žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle úspěchu ve věci.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodu, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav a učinil nesprávné skutkové a právní závěry. Namítla, že žalobkyně neprokázala, že byla uzavřena smluvní objednávka díla č. RE [hodnota]. Žalovaná od počátku tvrdila, že uvedenou smluvní objednávku nikdy nepodepsala. Listina je označena jiným datem, než je datum připojené k tvrzeným podpisům smlouvy, a zcela odlišný je i podpis na elektronickém certifikátu, který má stvrzovat vznik listiny. Předmětná listina není opatřena řádným elektronickým podpisem, nesplňuje zákonné náležitosti na provedení elektronického podpisu. Žalovaná tvrdila, že došlo k uzavření smlouvy o dílo č. [hodnota] ústní formou, na níž odkazovala žalovaná i v další komunikaci se žalobkyní a též při reklamaci vad díla. Žalovaná dále namítla, že soud prvního stupně vycházel z účastnické výpovědi žalobkyně a výpovědi svědka, který však nepotvrdil nic konkrétního ohledně tvrzeného podpisu smluvního dokumentu. Měla za to, že je třeba věnovat se otázce, jaký smluvní dokument s jakým obsahem byl uzavřen, rozporům na předložené listině, případně tomu, zda se jedná o listinu pravou. Tato zjištění budou vyžadovat účast soudního znalce. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované setrvala na své argumentaci a ztotožnila se s rozsudkem soudu prvního stupně. Uvedla, že obě strany měly zájem na uzavření smlouvy v písemné podobě, což žalovaná účelově zpochybňuje. Žalobkyně předložila podepsanou předmětnou smlouvu o dílo k žalobě v autentické elektronické podobě včetně zaznamenaných podpisů. Rovněž bylo prokázáno, jak k podpisu došlo. K tomu odkázala na fakturaci a označení faktury shodné s označením podepsané smlouvy, vůči fakturaci žalovaná ničeho nenamítala. Soud prvního stupně se vypořádal s námitkami žalované, napadený rozsudek byl řádně odůvodněn. Navrhla napadený rozsudek potvrdit.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání co do základu žalovaného nároku není důvodné, opodstatněné jej shledal pouze zčásti ohledně příslušenství žalované částky.

11. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil z nich odpovídající skutkové závěry a věc i přiléhavě právně posoudil.

12. Prvotní obrana žalované spočívala v tvrzení, že žalobkyně neprováděla dílo v souladu se smluvní objednávkou díla ze dne 1. 3. 2023, žalovaná ve vyjádření k žalobě předložila k důkazu mimo jiné smluvní objednávku díla č. [hodnota] v nepodepsané verzi. Následně uvedla, že smluvní pokuta nebyla sjednána řádně a je neurčitá. V průběhu řízení před soudem prvního stupně změnila svá obranná tvrzení tak, že předmětnou smlouvu, tj. smluvní objednávku díla č. [hodnota], nikdy nepodepsala a postupovala dle ústní smlouvy o dílo, v níž nebyla sjednána smluvní pokuta. Na této obraně setrvala v odvolacím řízení.

13. Odvolací soud nepovažuje výše uvedenou konečnou obranu žalované za opodstatněnou, neboť v řízení bylo prokázáno, že účastnice uzavřely písemnou smlouvu o dílo (smluvní objednávku díla č. [hodnota]), již stvrdily elektronickými podpisy. Soud prvního stupně vycházel při posouzení této otázky zejména ze svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalobkyně. Svůj závěr řádně odůvodnil a výpovědi hodnotil v bodech 39 a 41 napadeného rozsudku, přičemž se vypořádal i s rozporem v podaných výpovědích.

14. Odvolací námitka žalované stran náležitostí elektronického podpisu není důvodná. Soud prvního stupně se užitím elektronického podpisu a jeho definicí zabýval v bodě 38 napadeného rozsudku, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z citovaných ustanovení eIDAS a navazující vnitrostátní úpravy vyplývá, že elektronický podpis lze rozlišit na několik druhů, přitom pro prostý elektronický podpis nejsou stanoveny žádné zákonné náležitosti vyjma toho, aby bylo možné na jeho základě identifikovat jednající osobu. Pro uzavření soukromoprávních jednání lze užít jakýkoli typ elektronického podpisu. [adresa] elektronický podpis může být například scan vlastnoručního podpisu či prosté napsání jména a příjmení v textu samotného elektronického dokumentu. Z uvedeného je zřejmé, že předmětná smlouva byla podepsána na tabletu prostým elektronickým podpisem v souladu s § 7 SlužET.

15. Obrana žalované spočívající v tvrzení, že předmětnou smlouvu nikdy nepodepsala, je nedůvěryhodná též s přihlédnutím k tomu, že strany na tuto listinu odkazovaly v následných úkonech, a to i žalovaná, jež dle uzavřené smluvní objednávky žalobkyni vytýkala vady díla, jak je zřejmé z vyjádření žalované k žalobě ze dne 19. 9. 2024 a příloh podání (reklamace díla). Odvolací soud se ztotožnil rovněž s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná svůj dluh, co důvodu i výše uznala, když uhradila dlužnou částku vyúčtovanou fakturou na základě smluvní objednávky díla č. [hodnota] (k tomu srovnej § 2054 odst. 2 o.z.).

16. Odvolací soud má proto ve shodě se soudem prvního stupně za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely písemně smlouvu o dílo (smluvní objednávku díla č. RE 1. 3. 2023), v níž sjednaly pro případ prodlení s úhradou faktury smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

17. S ohledem na změnu obrany žalované, která spočívala v tom, že smlouva v písemné formě obsahující ujednání o smluvní pokutě nebyla vůbec uzavřena (viz bod 12), se odvolací soud nezabýval její předchozí námitkou, v podrobnostech nerozvinutou, že smluvní pokuta nebyla sjednána určitě, s níž se koneckonců vypořádal správně soud prvního stupně (viz bod 44 odůvodnění napadeného rozsudku).

18. V projednávané věci strany sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou faktury ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní strany tak zcela jasně identifikovaly povinnost, ke které se uvedená smluvní pokuta vztahuje, stejně jako způsob určení výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta v daném případě byla sjednána dostatečně určitě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Ujednání o smluvní pokutě, která je sjednána určitým pevným procentem z konkrétní dlužné částky je třeba považovat za dostatečně určité (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. [spisová značka]).

19. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že žalovaná vystavila žalobkyni fakturu dne 1. 2. 2024 znějící na částku 100 000 Kč splatnou dne 5. 2. 2024. Žalovaná uhradila dne 24. 4. 2024 částku 30 000 Kč, dne 4. 8. 2024 částku 30 000 Kč a dne 22. 8. 2024 částku 40 000 Kč.

20. Odvolací soud se s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží smluvní pokuta celkem ve výši 78 800 Kč (= 0,5 % z 100 000 Kč za 79 dnů + 0,5 % z 70 000 Kč za 102 dnů + 0,5 % z 40 000 Kč za 18 dnů). Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury do zaplacení jednotlivých dlužných částek a též v rozsahu zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty, a to z částky 75 200 Kč od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě a z částky 3 600 Kč ode dne následujícího po doručení rozšíření žaloby žalované. Soud prvního stupně postupoval správně též, když přiznal žalobkyni požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť se jednalo o závazek mezi podnikateli (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

21. Odvolací soud proto výrok I rozsudku soudu prvního stupně co do částky 78 800 Kč s příslušenstvím ve výše uvedeném rozsahu specifikovaném ve výroku I tohoto rozsudku jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně ohledně závěru o příslušenství v rozsahu úroku z prodlení z dlužné částky uplatněného žalobkyní změnou žaloby. Podáním ze dne 31. 10. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu doplacení dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč, současně rozšířila žalobu o nárok na zaplacení smluvní pokuty za období od 5. 8. 2024 do 22. 8. 2024 ve výši 0,5 % denně z částky 40 000 Kč. Rozšířila tak žalobu o nárok na smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč, zákonný úrok z prodlení požadovala v zákonné výši za každý jednotlivý den prodlení. Splatnost smluvní pokuty odvíjela od doručení předžalobní výzvy žalované. Nicméně předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 75 200 Kč, tj. za období od 6. 2. 2024 do 4. 8. 2024, jež byla původně uplatněna žalobou. K zaplacení smluvní pokuty za následující období od 6. 8. 2024 do zaplacení žalovaná vyzvána nebyla. Splatnost jednotlivých smluvních pokut tak nastala až dne 4. 11. 2024, kdy bylo žalované doručeno podání žalobkyně, v němž změnu žaloby navrhla. Do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po tomto doručení, tedy 5. 11. 2024.

23. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a žalobu v rozsahu příslušenství specifikovaného ve výroku II tohoto rozsudku zamítl.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně úspěšná.

25. Žalobkyni přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 52 018 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 608 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 115 200 Kč před částečným zpětvzetím sestávající z částky 5 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva ze dne 5. 8. 2024, písemný návrh ve věci samé ze dne 20. 8. 2024 a písemné podání ve věci samé – změna žaloby ze dne 31. 10. 2024) a dále z tarifní hodnoty ve výši 78 800 Kč po změně žaloby sestávající z částky 4 260 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu dne 9. 12. 2024, písemné podání ve věci samé – doplnění žalobních tvrzení ze dne 20. 12. 2024 a účast u jednání soudu dne 29. 1. 2025 a dne 3. 3. 2025 účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny), a to včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025.

26. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 9 420 Kč sestávají z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 78 800 Kč ve výši 4 260 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání dne 25. 6. 2025) a dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.).

27. Odvolací soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 61 438 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).