pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu pohledávky z bezdůvodného obohacení, postoupené jí dne [datum] [právnická osoba] a.s., která měla vzniknout mylnou úhradou faktury žalované ze dne [datum] za plnění, které nebylo poskytnuto. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že plnění bylo poskytnuto a vznesla námitku promlčení uplatněného nároku s poukazem na to, že spornou platbu žalobkyně provedla dne [datum] a žalobu podala dne [datum].

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavci 4 napadeného rozsudku, s poukazem na ustanovení § 629 odst. 1 a 2 ve spojení s § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) uzavřel, že [právnická osoba] a.s. zaplatila dne [datum] žalované částku [částka] za plnění, které jí měla žalovaná poskytnout v prvním čtvrtletí roku 2018. Provedení tohoto plnění měla právní předchůdkyně žalobkyně možnost zkontrolovat před zaplacením faktury dne [datum], dnem [datum] proto začala běžet promlčecí lhůta nároku v délce 3 let, která skončila [datum]. Žalobkyně žalobu podala [datum] a žalovaná se proti ní ubránila námitkou promlčení, na čemž nic nemění, že žalovaná ([datum]) vystavila dobropis na částku [částka]. S ohledem na námitku promlčení se soud I. stupně nezabýval tím, zda plnění bylo poskytnuto, žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 11 rozsudku.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že o vzniku bezdůvodného obohacení se její právní předchůdkyně dozvěděla až v [anonymizováno] [rok] v rámci své interní prověrky, na jejímž základě vyzvala žalovanou k vysvětlení a ta jí následně zaslala dobropis. Subjektivní promlčecí lhůta proto nezačala běžet dnem [datum], ale ve smyslu § 619 odst. 2 o.z. od vědomosti její právní předchůdkyně o mylné platbě. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že nevyslechl navrhovaného svědka [jméno] [příjmení] a popírala žalovanou vznesenou námitku započtení. Doplnila v rámci ústního jednání, že se nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení, ale zaplacení 100 % slevy z ceny plnění, které nebylo poskytnuto. Dovozovala dále, že žalovaná nárok její právní předchůdkyně vystavením dobropisu uznala, v řízení řádně námitku promlčení nevznesla a ta je v rozporu s dobrými mravy. Závěr soudu I. stupně, že promlčecí doba začala běžet hned po provedení platby, klade na její právní předchůdkyni nepřiměřený požadavek, aby podávala obratem žalobu bez práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu 142a o.s.ř. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání setrvala na tvrzení, že fakturované služby byly poskytnuty. Zdůraznila uplatněnou námitku promlčení, neboť subjektivní promlčecí lhůta nároku počala běžet následujícího dne po provedení úhrady faktury a tvrzení žalované, že nesrovnalost byla zjištěna po nějakém interním auditu po dvou letech je účelové a irelevantní. V reakci na tvrzení u ústního jednání odvolací soudu žalovaná poukázala na to, že žalobkyně svým tvrzením o slevě vytváří nový skutkový příběh, který nemají oporu v jejím tvrzení v rámci řízení před soudem I. stupně.

5. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Toto ustanovení je třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 619 o. z., které upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci tak, že lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 621 o. z. je proto dána i tehdy, jestliže nositel práva, jehož promlčení je posuzováno, o rozhodných okolnostech ve smyslu § 619 o.z. vědět měl a mohl.

6. Odvolací soud pro daný případ souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že právní předchůdkyně žalobkyně mohla při náležité opatrnosti zjistit, že dotyčná platba není podložena žádným plněním ze strany žalované a že byla provedena bez právního důvodu, již bezprostředně po jejím provedení dne [datum] a proto jí nejpozději dnem následujícím počala běžet tříletá promlčecí lhůta podle § 621 ve spojení s 629 o.z. Okolnost, že o dva roky později ([datum]) vystavila žalovaná právní předchůdkyni k její žádosti opravný daňový doklad (tzv. dobropis), na tomto závěru nic nemění. Tento doklad má význam jen z hlediska účetního a daňového, z pohledu občanskoprávního neobsahuje žádné vyjádření žalované, které by bylo možné posoudit jako uznání dluhu co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o.z. s důsledkem nového běhu promlčecí lhůty podle § 639 o.z. Námitku promlčení uplatnila žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] a tato námitka není v rozporu s dobrými mravy. Takto lze námitku promlčení posoudit jen výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnáním s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 643/04, sp.zn. I. ÚS 2364/11). Žalobkyni a její právní předchůdkyni nic nebránilo, aby předmětný nárok uplatnily včas v rámci promlčení lhůty, běžící od [datum] do [datum] (pochopitelně jej nemusely uplatňovat u soudu hned první den běhu promlčecí lhůty), a k jeho promlčení došlo jen v důsledku jejich nedostatečné obezřetnosti. Soud I. stupně proto nepochybil, když žalobu vzhledem k promlčení uplatněného nároku ve smyslu § 609 o.z. zamítl, aniž bylo zapotřebí dalšího dokazování. Tvrzený důkazní návrh žalobkyně na výslech uváděného svědka se ostatně ani z obsahu spisu nepodává. [příjmení] skutkové tvrzení, že žalovaná částka je 100% slevou z ceny plnění žalované, je (jakkoliv je zjevně účelové) ve smyslu § 205a o.s.ř nepřípustným odvolacím důvodem. Žalobkyně touto svou námitkou směšuje skutkové důvody žaloby a jejich právní posouzení. K tomu, aby soud mohl učinit právní posouzení, je nejprve nezbytné, aby účastník tvrdil odpovídající skutečnost. Soud I. stupně nemohl posuzovat nárok žalobkyně podle zákonných ustanovení o slevě z ceny plnění, jestliže mu žalobkyně do doby vydání napadeného rozhodnutí nepředestřela skutkové tvrzení v tomto směru (k němuž se váží další skutkové okolnosti jako tvrzení o provedení reklamace a jeho prokázání). O principu neúplné apelace byly účastnice řízení v rámci ústního jednání soudu I. stupně, konaného dne [datum], v souladu s § 119a o.s.ř. poučeny.

7. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u ústního jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši po [částka], dané § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální částkou náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka].