o zaplacení 385 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 385 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 000 Kč ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 135 000 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 166 770 Kč. Žalobu zamítl ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 135 000 Kč za den 15. 8. 2021. Žalobce se uvedené částky na žalovaném domáhal z titulu závazku žalovaného podle smlouvy ze dne 29. 6. 2021, kterou došlo k vypořádání podílu žalobce na společném podnikání účastníků v rámci sdružení, založeného smlouvou ze dne 20.10.2010, pod názvem „[název]“, spočívajícího v prodeji knih a provozování café baru. Jediný provozovatelem tohoto podniku zůstal na základě uvedené smlouvy žalovaný a zavázal se zaplatit žalobci částku 500 000 Kč v den podpisu smlouvy a formou splátek částku 135 000 Kč, fakticky však uhradil jen 250 000 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, sporoval právní validitu smlouvy ze dne 29. 6. 2021 s ohledem na její název a koncipování coby smlouvy o převodu obchodního podílu, jakož i její určitost a svou způsobilost k jejímu uzavření vzhledem ke svému alkoholismu. Poukázal na to, že nebyla splněna odkládací podmínka uhrazení částky 500 000 Kč a smlouvu označil za rozpornou s dobrými mravy pro nepřiměřenost sjednané částky.

2. K otázce zdravotního stavu žalovaného v rozhodné době učinil soud I. stupně na podkladě důkazních zjištění, popsaných v odstavci 5. rozsudku (zejména znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 8. 1. 2024 a výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]), závěr, že žalovaný má dlouhodobé problémy s nadužíváním alkoholu a trpí smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou a poruchou chování, způsobenou alkoholem, ale jeho rozpoznávací schopnosti a ovládací schopnosti byly v červnu 2021 zachovalé. Žalovaný netrpěl a netrpí takovými symptomy duševní poruchy, která by snižovala jeho způsobilost k právnímu jednání a je dobře adaptován na intoxikaci alkoholem. Žalovaný si je podle výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] vědom svého závazku vůči žalobci. K otázce hospodaření účastníků v rámci společného podnikání soud I. stupně zjistil na podkladě výpovědi slyšených svědků (odst. 6 rozsudku), že zpočátku podnikali v kavárně s knihkupectvím spolu s panem [jméno FO], který zemřel a jehož podíl byl rozdělen mezi účastníky, do podnikání vnášeli finanční prostředky, vybavení kavárny a knihkupectví je běžné, na výzdobě prostoru a zařízení se umělecky podílel žalovaný a jeho přátelé. Hlavní podnikatelskou činnosti účastníků bylo provozování café baru, knihkupectví bylo pouze doplňkovou činností. Lokál byl velmi často plný zejména v odpoledních hodinách a pokles zájmu podnik nezaznamenal ani po covidovém období, pouze v době obsluhy žalovaného před ukončením spolupráce účastníků. V kavárně se pořádali [Anonymizováno] čtvrtky, autorská čtení a výstavy. Nejprve kavárně pracoval spíše žalovaný a poté, co se u něho počali více projevovat problémy s alkoholem, počal v kavárně ve větší míře pracovat žalobce. Žalovaný při práci v kavárně pil, hosté si byli vědomi jeho kladného vztahu k alkoholu, posléze si i nalévali sami, žalovaný spal a neměl přehled o tom, kdo platil. Žalovaný si z podnikání bral občasně nižší částky jako výplatu (1 000 Kč – 1 500 Kč). Podle výpovědi účetního [jméno FO] se podnikání účastníků po většinu času nacházelo v mírném zisku, kromě covidového období. Zisk se nepřeváděl a zůstával v podnikání. Účastníci vedli daňovou evidenci, řešilo se pouze finální vyúčtování, účetnímu byly účastníky dodávány bankovní výpisy, faktury, tržby. Tržby se skládali z tržeb z terminálu a pokladny, účastníci si vedli pokladní knihu a účetnímu sdělovali jen finální částku. Částky, které si účastníci vyzvedli z bankovního účtu, evidoval účetní jako nedaňový výdaj, úvěry nebo dlouhodobé půjčky účastníků ani dluhy po splatnosti mu nejsou známy. V roce 2020 vykázalo podnikání účastníků ztrátu ve výši[Anonymizováno]45 420 Kč, což bylo na účastníky řízení rozděleno rovným dílem, za rok 2021 žalovaný vykázal zisk ve výši 77 114 Kč. Žalovaný na přelomu let 2022 až 2023 přenechal předmětné podnikání své sestře [jméno FO], která mu s ním vypomáhala od srpna 2021.

3. Účastníci dne 20. 10. 2010 uzavřeli smlouvu o sdružení, podíly účastníků byly stanoveny rovným dílem a bylo ujednáno, že finanční prostředky budou sdružovány na bankovním účtu, založeném žalovaným u [společnost]. K zániku sdružení mohlo mimo jiné dojít dohodou a s vyúčtováním hospodaření uzavřením účetnictví, které měli účastníci vést, a k vypořádání majetku se odkazuje na § 839 až 841 občanského zákoníku. K rozkolu v podnikání mezi účastníky došlo z důvodu alkoholismu žalovaného a mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 29. 6. 2021 smlouva (označená jako smlouva o převodu podílu ve společnosti), jíž se žalovaný zavázal žalobci zaplatit částku 635 000 Kč, z toho 500 000 Kč v hotovosti nebo převodem při podpisu smlouvy a 135 000 Kč formou měsíčních splátek ve výši 4 000 Kč se splatností ke každému 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Podpisem smlouvy došlo k zániku společného podnikání pod jménem „[název]“ a nadále pod tímto jménem s vypuštěním jména žalobce podnikal již jen žalovaný, kterému žalobce podpisem smlouvy přenechal celé podnikání, včetně aktiv a pasiv a práv z nájmu nebytových prostor. Účastníci ukončení společného podnikání plánovali, na tomto postupu se předem domlouvali minimálně od června 2021 a žalovaný uváděl, že disponuje částkou 450 000 Kč a další finanční prostředky shání. Řešení společného podnikání navrhl žalovaný s tím, že v podnikání bude pokračovat on, o což velmi stál, podnik považoval za své „dítě“. K nebytovým prostorám byl uzavřen k nájemní smlouvě ze dne 29. 6. 2007 dne 1.7.2021 dodatek, na jehož základě žalovaný převzal veškeré závazky, práva a povinnosti z nájemní smlouvy coby osoba nadále v nebytových prostorách podnikající. Žalovaný dne 30. 6. 2021 zaplatil žalobci na základě jejich výše uvedené smlouvy částku 250 000 Kč z prostředků, poskytnutých mu jeho babičkou a matkou. Žalobce žalovanému zaslal dopis ze dne 13. 9. 2021, kterým jej vyzval k dodržení ujednání smlouvy o převodu podílu ve společnosti ze dne 29. 1. 2021, na což žalovaný reagoval e-mailem, že se pokusí vše smírně vyřešit v říjnu 2021. Soud I. stupně uvedl, že k zadání znaleckého posudku za účelem zjištění hospodaření účastníků nemohl přistoupit, neboť účastníci vedli pouze daňovou evidenci, faktické účetnictví k jejich podnikání, včetně účetních dokladů, neexistuje a podle výpovědi svědka [jméno FO] nebyl majetek účastníků nijak evidován, nebyla vedena ani důvěryhodná evidence knihy tržeb (zejména v závěru jejich společného podnikání žalovaný nevěděl, zda zákazník platil či nikoliv).

4. Soud I. stupně věc posoudil s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) podle §§ 35 odst. 2, 36 odst. 4, 37 odst. 3, 38 odst. 1, 39 a 841 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a dovodil, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 10. 2010 uzavřena smlouva o sdružení podle § 829 obč. zák. ohledně podnikání ve výše uvedeném podniku. Účastníci se zavázali k vedení účetnictví, k čemuž fakticky nedošlo, vedli své společné podnikání velmi neformálně, neprováděli inventuru, tržby v hotovosti zapisovali pouze do své pomocné knihy, občas došlo k výběrům z bankovního účtu, který sloužil jako bankovní účet pro společné podnikání, majetek sdružení nebyl nijak evidován. V řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem na svém podnikání oba účastníci participovali a jak jim byla vyplácena jim odměna, z vyjádření svědka [jméno FO] je pouze zřejmé, že zisk mezi účastníky rozdělován nebyl a zůstával v podnikání. Dne 29. 6. 2021 se účastníci se dohodli na zániku sdružení a tuto dohodu je nutno posuzovat podle právních předpisů, účinných v době vzniku sdružení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1056/2020). Smlouva o sdružení připouštěla dohodu účastníků jako formu zániku sdružení s odkazem na § 841 obč. zák. a žádný z účastníků netvrdil, že by do sdružení vnášel majetek individuálně určený (jako v případě posuzovaném rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 1272/2005), ale pouze finanční prostředky. Vypořádání proto mohlo být realizováno pouze finanční cestou a na částce, jež měla odpovídat 50 % podílu každého z účastníků, se účastníci dohodli, o čemž svědčí jejich předchozí emailová korespondence. Dohodou o zániku sdružení účastníci stanovili podíl žalobce na sdružení kombinaci jeho vnosů finančních prostředků v minulosti a výnosů z jejich podnikání částkou 635 000 Kč, což odpovídá § 741 obč. zák. a není v rozporu s žalovaným zmíněnou s judikaturou Nejvyššího soudu (sp.zn. 29 Odo 93/2001) v situaci, kdy bylo možné pouze finanční vyrovnání účastníků, kteří do svého podnikání vkládali finanční prostředky či práci.

5. Soud I. stupně uzavřel, že uvedená dohoda účastníků není neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák., žalovaný byl způsobilý k jejímu uzavření a nenastaly ani účinky § 38 odst. 1 a 2 obč. zák. Připustil, že dohoda trpí řadou vad v psaní, avšak tyto vady v souladu s § 37 odst. 3 obč. zák. nemůžou způsobit její neplatnost, jelikož její význam je nepochybný. Z dohody je ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. zřejmé, že účastníci jejím prostřednictvím mínili ukončit svoje společné podnikání, realizované formou sdružení, a dohodli se, že v něm nadále bude pokračovat pouze žalovaný, který žalobci vyplatí částku 635 000 Kč a bude disponovat veškerými určitelnými věcmi, jež byly za společného podnikání účastníky pořízeny. Žalovaný na základě dohody žalobci zaplatil částku 250 000 Kč dne 30. 6. 2021 a dál v podniku podnikal až do konce roku 2022, kdy jej od něj převzala jeho sestra.

6. K poukazu žalovaného na vázanost účinnosti dohody na úhradu částky 500 000 Kč uvedl soud I. stupně s odkazem na § 36 odst. 4 obč. zák., že žalovaný, jemuž je nesplnění této podmínky ku prospěchu, její splnění sám zmařil a úkon je tudíž nepodmíněný. Soud I. stupně odmítl i námitku žalovaného, že předmětná dohoda je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., neboť hodnota vypořádacího podílu každého z účastníků nečinila ke dni 29. 6. 2021 částku 635 000 Kč. K tomu poukázal na to, že se jedná o dohodu účastníků, v jejichž případě bylo možné vypořádání jen ve formě finanční. Sdružení vykazovalo podle svědka [jméno FO] zisk v nízké výši, avšak účastníci nevedli účetnictví a hlásili svědkovi pouze konečnou částku příjmu, kterou nemohl na rozdíl od výdajové stránky nijak ověřit a nelze tak mít příjmy z podnikání účastníků, uváděné v jejich daňových přiznání daně z příjmů fyzických osob, za konečné, neboť bylo prokázáno, že jejich bar se těšil značné oblibě a vytíženosti. Účastníci se v období před covidem stali i plátci DPH, což svědčí o tom, že obrat jejich podnikání musel překročit částku 1 000 000 Kč. V řízení dále bylo prokázáno, že v minulosti bylo účastníky vybíráno z bankovního účtu, z výpisu z první poloviny roku 2021 je zřejmé, že žalobce na účet po odečtení jeho výběru vložil částku 80 800 Kč a žalovaný po stejné matematické operaci částku 4 141,89 Kč. Též bylo prokázáno, že zisk sdružení nebyl mezi účastníky řízení rozdělen, ale zůstával v podnikání a žalovanému v podniku zůstalo zboží, zakoupené účastníky za účelem provozování jejich podnikání (nealkoholické nápoje, alkohol, knihy). Bylo dále prokázáno, že po zhoršení problémů žalovaného s alkoholem v roce 2017 pracoval v kavárně více žalobce a vnášel tak do sdružení více svojí práce a úsilí. Žalovaný rovněž v baru pil společně pořízený alkohol a svým chováním v závěrečném období odrazoval zákazníky, čímž snižoval možné zisky účastníků a neměl přehled, zda mu hosté, kteří si sami nalévali, zaplatili, tedy v rámci společného podnikání řádně nehospodařil. Nelze tak vyloučit, že vypořádání účastníků nesubsumovalo pouze vypořádání podílu žalobce na zaniklém sdružení, ale i částku, představující vypořádání dluhů žalovaného vůči žalobci. Soud I. stupně doplnil, že neuvěřil výpovědi svědkyně [jméno FO] ohledně existence dluhů podniku, neboť si v rámci svého výslechu ohledně znalosti finanční situace podniku v roce 2021 protiřečila a nelze věřit jejímu tvrzení, že v podniku bratra pracovala zadarmo a nadto za něj hradila výživné pro jeho děti. Dovodil, že výpověď svědkyně byla silně ovlivněna její příbuzenskou vazbou na žalovaného i její zainteresovaností na předmětném podnikání v současné době.

7. Soud I. stupně uzavřel, že dohodou účastníků ze dne 29. 6. 2021 došlo platně k zániku sdružení, založeného smlouvou o sdružení ze dne 20. 10. 2010, a žalovaný se jí zavázal žalobci zaplatit na vypořádací podíl na sdružení částku 635 000 Kč, z níž uhradil pouze 250 000 Kč a nadále mu dluží 385 000 Kč. Částka 250 000 Kč se stala splatná v den podpisu smlouvy 29. 6. 2021 a částka 135 000 Kč pro neuhrazení žádné splátky dne 15. 8. 2021. Žalobci proto přiznal žalovanou jistinu s úrokem z prodlení z jednotlivých částek od uvedených dat a ohledně úroku z částky 135 000 Kč za 15. 6. 2021 žalobu zamítl. Žalobci dále přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 38. rozsudku.

8. Žalovaný ve včas podaném odvolání proti rozsudku nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o platnosti smlouvy ze dne 29.6.2021 s poukazem na její formální vady s přesvědčením, že se nejedná o smlouvu o vypořádání majetku sdružení ve smyslu § 841 obč. zák. Dovozoval, že smlouva je nesrozumitelná, „zmatečná“ a nelze z ní dovodit její účel a závazky účastníků. Její ujednání neodpovídá smlouvě o sdružení a realitě, neboť žalobce do sdružení nevložil vklad v hodnotě 653 000 Kč, a je nevyvážená v neprospěch žalovaného, který měl na jejím podkladě převzít aktiva i pasiva sdružení, což je v rozporu s § 841 obč. zák., a profitovat z ní tak měl jen žalobce. Žalovaný setrval na námitce, že účinky smlouvy nemohli nastat pro neuhrazení částky 500 000 Kč, jež měla být připsána na účet nabyvatele, tudíž žalovaného. Dále setrval na námitce svého špatného psychického stavu v rozhodné době v důsledku alkoholismu a dovozoval, že žalobce využil jeho intoxikace alkoholem, když mu předložil neurčitou smlouvu, která ho měla bezdůvodně zavazovat k úhradě žalované částky. Jednání žalobce i předmětná smlouva jsou proto v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný soudu I. stupně vytýkal domněnku o špatném hospodaření žalovaného ve sdružení a o milionovém obratu podniku a dovozoval, že při hodnocení svědeckých výpovědí stranil žalobci, když zpochybnil výpověď jeho sestry. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s přesvědčením, že soud I. stupně se důkladně a precizně vypořádal s věcí skutkově i právně a žalovanému, který jen opakuje svá tvrzení, poskytl nebývalý prostor k uplatnění jeho obrany proti žalobě.

9. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněným. Odvolací soud aprobuje, že vypořádání účastníků sdružení ve smyslu § 241 obč. zák. nelze zaměňovat s vypořádáním podílu účastníka při vystoupení ze sdružení ve smyslu § 839 obč. zák. (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 1019/2002). Smlouva účastníků ze dne 29.6.2021 není z tohoto pohledu po formální stránce perfektní, neboť je označena jako „smlouva o převodu podílu ve společnosti“ a používá termínu „převod podílu“. Z jejího obsahu je nicméně nepochybné, že účelem této smlouvy a vůlí jejich účastníků ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. bylo úplné zrušení sdružení „[název]“ (čl.4.1. smlouvy) s vypořádáním, které představovalo pokračování v tomto podniku žalovaným s vyplacením dohodnuté finanční částky žalovaným žalobci. Obsahově se tak jednalo o vypořádání při zrušení sdružení ve smyslu § 841 obč. zák., na který odkazuje smlouva o sdružení. Majetek, získaný společnou činností sdružení, představoval podnik účastníků coby souhrn hmotných i nehmotných složek, sloužících k provozování podnikání (srov. § 5 odst. l zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) prostřednictvím uvedené kavárny-baru s knihkupectvím (nájemní právo k prostorám v centru [místo], vybavení a zásoby podniku, jeho finanční prostředky i závazky). Tento soubor věcí a práv, tvořících podnik, měl svou hodnotu, danou i jeho specifickým charakterem s pravidelnými návštěvníky, kterou v rámci zániku sdružení v plném rozsahu převzal žalovaný oproti vyplacení finanční částky, na níž se účastníci dohodli, žalobci. Ustanovení smlouvy o sdružení o uzavření účetnictví a zjištění hospodářského výsledku sdružení s jeho rozdělením mezi účastníky bylo jednak obsolentní, protože účastníci řádným způsobem účetnictví nevedli, jednak pro daný případ převzetí společného podniku jedním z účastníků sdružení nepoužitelné, a § 241 obč. zák. způsob vypořádání, sjednaný smlouvou ze dne 29.6.2021, neodporuje. Úvahy žalovaného o nevyváženosti smlouvy odvolací soud nesdílí, neboť žalobce přenechal žalovanému na vyrovnání ze zániku sdružení celý dlouhodobě zavedený průběžně ziskový podnik, jehož spoluprovozování se vzdal, a v tomto kontextu se nejeví sjednané finanční plnění žalovaného, vycházející z dohody účastníků, nijak přemrštěným a neodpovídajícím spravedlivému vyrovnání účastníků. S opakovanou námitkou odkladu účinnosti smlouvy ze dne 29.6.1991 do „připsání částky 500 000 Kč na účet nabyvatele“ se již soud I. stupně správně vypořádal a z logiky smluvního ujednání je jasné, že nabyvatelem se tu míní žalobce. Duševní způsobilost žalovaného k uzavření předmětné smlouvy byla prokázána znaleckým posudkem, jehož závěry nemůže jeho argumentace vyvrátit. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně shledává závazek žalovaného k zaplacení žalované částky platným i souladným s dobrými mravy a rozsudek soudu I. stupně v obou jeho správným odvoláním žalovaného napadených výrocích podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Podle § 142 odst. l ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 9 860 Kč s paušální náhradou výdajů ve výši 450 Kč podle §§ 8 a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Za oísemné vyjádření k odvolání odvolací soud žalobci náhradu odměna a paušálních výdajů advokáta nepřiznal, neboť neobsahuje věcnou argumentaci.