pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení této částky z titulu dluhu ze zápůjček, poskytnutých převodem částek [částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum] na účet žalovaného. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že se jednalo o vrácení peněz, které v hotovosti uložila u svých rodičů jeho manželka v souvislosti domovní prohlídkou v roce [rok].

2. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně, matka rozvedené manželky žalovaného, poukázala na účet žalovaného dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Soud I. stupně dále vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 5 až 7 napadeného rozsudku a konstatoval, že výpověďmi žalobkyně a jejího manžela [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno poskytnutí sporných částek z titulu půjčky (žalobkyně uvedla, že ani tak moc o půjčky nešlo, svědek [příjmení] uvedl, že žalovanému a dceři poukazovali peníze, pokud je o to požádali, vrácení peněz začali řešit, když se vztah [anonymizováno] začal rozpadat, kdyby manželství trvalo, na vrácení by netlačili). Obsah konverzace mezi [jméno] [příjmení] a svědkyní [jméno] [příjmení], zjištěný ohledáním mobilního telefonu [jméno] [příjmení], ze dne [datum] nasvědčuje závěru, že žalobkyně poskytovala peníze [anonymizováno], kteří jí je vraceli, konverzace se však nevztahovala ke konkrétním finančním částkám. Konstatoval dále, že žalovaný nedokázal přesvědčivě vysvětlit původ peněz, ([částka] v hotovosti v igelitce), které měly být volně uloženy v jeho domě, ačkoli používal bankovní účet, což se jeví nevěrohodným. Mezi výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] navzájem a tvrzením žalovaného shledal soud I. stupně rozpory (kdo předal peníze k odvezení rodičům manželky žalovaného, kdo o tom rozhodl a z jakého důvodu) a uzavřel, že k tvrzenému předání peněz žalobkyni za účelem jejich správy nedošlo. Dovodil, že oproti záznamu v protokole o domovní prohlídce o nalezení hotovosti, ponechané na místě, by [částka] nalezených při domovní prohlídce, realizované při podezření z [anonymizována čtyři slova], bylo natolik podstatnou skutečností, že by v protokole byla zaznamenána. Uzavřel, že právní důvod převodu uvedených částek žalobkyní na účet žalovaného nebyl v řízení prokázán a protože obě strany sporu prohlásily, že nemají k dispozici jiné důkazy k existenci hospodářské kauzy závazku, bylo poučení podle § 118a o. s. ř. bezpředmětné. Žalobkyně neprokázala, že právním důvodem peněžního plnění žalovanému byla ústní smlouva o zápůjčce a žalovaný neprokázal, že žalobkyně mu poukazovala jeho peníze, které pro něj spravovala. Za této situace žalobkyně plnila žalovanému ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) bez právního důvodu a žalovaný je povinen jí poskytnutou částku vydat. Podle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost závazku dne [datum] a od následujícího dne je žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, specifikovanou v odstavci 10 rozsudku.

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že žalobkyně mu finanční částky poukazovala vědomě a cíleně a on je přijal v dobré víře, že jsou pro něho určeny. Vrácení předchozích čtyř plateb na něm žalobkyně nikdy nepožadovala, žalované platby pak žádala zpět až po rozvodu jeho manželství. Nesouhlasil dále se závěrem soudu I. stupně, že nebyl schopen popsat původ peněz, k čemuž uvedl, že jako osoba samostatně výdělečně činná nerozlišoval peníze pro podnikání a pro osobní potřebu či potřebu své rodiny a závěr o nevěrohodnosti uložení finančních prostředků doma v hotovosti je spekulativní. Žalovaný v rozhodné době disponoval i dalšími prostředky, jak vyplývá ze svědecké výpovědi JUDr. [příjmení] a usnesení [anonymizováno] o zajištění peněz, a neměl žádnou povinnost peníze ukládat (na účet). Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a JUDr. [příjmení] se v podstatných okolnostech (existence peněz v hotovosti v tašce či v pytli a jejich předání k úschově žalobkyni) shodují a soud I. stupně je vyložil v jeho neprospěch. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené pohledávky za žalovaným z titulu půjčky ani z jiného titulu a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že je na její vůli, v jakém rozsahu bude svůj nárok na žalovaném vymáhat, a setrvala na tvrzení, že sporné platby na účet žalovaného byly půjčkami žalovanému, který po jejich poukázání hradil, jak bylo prokázáno výpisy z jeho účtu, stavební práce na bazénu a cenu pozemku. Žalobkyně často pomáhala i své dceři, tehdy manželce žalovaného, a zasílala jí finance pro potřeby rodiny, včetně půjček na dovolenou, které jí dcera vrátila. Žalovaný v rámci svého příběhu o vaku s penězi v hotovosti nedokázal vysvětlit původ těchto peněz ani důvod jejich uložení doma a jeho svědci se ve výpovědích rozcházeli a působili nevěrohodně. Pokud by i existovala nějaká hotovost manželů [příjmení], kterou měla v případě potřeby jeho manželka dovážet, nedává smysl tvrzení, že mělo jít o peníze, zaslané z bankovního účtu žalobkyně, ohledně nichž je nepochybné, že byly v celkové výši [částka] žalovanému zaslány a žalovaný je žalobkyni nevrátil.

5. Z obsahu odvolání žalovaného lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání opodstatněným neshledal. Hodnocení důkazních zjištění z výpovědí svědků je především věcí soudu I. stupně a odvolací soud do něho může zasáhnout jen tehdy, jsou-li učiněné závěry v zásadním nesouladu s těmito zjištěními. V předmětné [anonymizováno] tomu tak není, soud I. stupně zhodnotil provedené důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti podle zásad, daných § 132 o.s.ř., a logického myšlení a jeho konečný závěr není v rozporu s celkovou důkazní situací, kterou správně vyhodnotil tak, že obranná konstrukce žalovaného o milionech v hotovosti, které byly dány do úschovy rodičům jeho tehdejší manželky, je nevěrohodná. Nevěrohodnost tvrzení žalovaného o tom, že měl doma několikamiliónovou částku v hotovosti, a jej podporujících svědků, se podává zejména z okolnosti, že takto vysoká finanční částka měla být při policejní domovní prohlídce, konané [datum], ponechána stranou zájmu [anonymizováno] a nebyla ani v konkrétní výši uvedena v protokole z domovní prohlídky, ačkoliv o čtyři dny později (dne [datum]) došlo v rámci trestního stíhání žalovaného k zajištění nižší finanční částky na jeho účtu. Odvolací soud provedl v souladu s § 213 odst. 3 o.s.ř. důkaz usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služba [anonymizována dvě slova] a vyšetřování, 8. oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto zajištění peněžních prostředků v celkové výši [částka] na účtu žalovaného u [právnická osoba] a zakázána jakékoliv dispozice s těmito finančními prostředky v rámci úkonů trestního řízení v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova] podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zák. s odůvodněním, že vzhledem k dosavadním výsledkům prověřování lze důvodně předpokládat, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z [anonymizována dvě slova] a podezřelý [jméno] [příjmení] se je snaží ukrýt; současně konstatoval, že trestná činnost je páchána po dobu několika let a docházelo ke značným výnosům. Pokud by naopak [anonymizováno] skutečně tvrzenou hotovost při domovní prohlídce zjistila a nezajistila (což se však s ohledem na její další postup v trestním řízení jeví krajně nepravděpodobným), pak neměl žalovaný důvod dávat je do úschovy rodičům manželky. Konečně, i kdyby k takové skutečnosti došlo, z ničeho se nepodává, že finanční prostředky, poukázané žalobkyní žalovanému z jejího účtu, pocházejí z částky, jež měla být rodičům manželky žalované předána v hotovosti. Nemělo by totiž logický smysl, aby žalobkyně ukládala tyto prostředky na svůj účet a z něho je poukazovala žalovanému. Žalovaný se za situace, kdy ze strany žalobkyně mělo dojít na jeho účet pouze 7 plateb, představujících dohromady částku cca [částka], také nijak ani po rozpadu svého manželství nezajímal o osud několikamilionové finanční částky, která měla být předána rodičům jeho manželky a nežádal její vyúčtování. Obsah konverzace mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naopak svědčí o tom, že žalobkyně rodině své dcery a samotnému žalovanému běžně finančně vypomáhala, aniž by byl mezi nimi řešen právní základ takového plnění. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žádný z účastníků neprokázal právní důvod sporného plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného a s odkazem na přiléhavou judikaturu uzavřel, že žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni jako své bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z. vrátit.

6. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] podle § 7 bodu 6 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif se dvěma paušálními náhradami jeho výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné advokáta podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu k jednání odvolacího soudu na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 256 km při základní sazbě náhrady [částka], při průměrné spotřebě 9,7l [číslo] km a jeho ceně [částka], celkem ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a za 21 % náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka].