o zaplacení 1 538 021 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované na zaplacení částky 1 538 021 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 500 Kč. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci vedené u Exekutorského úřadu [adresa] – město pod sp. zn. [spisová značka]. Ten měl spočívat v chybném ocenění draženého podílu o velikosti [hodnota] na jednotce [číslo] (garáž) s podílem na společných částech domu a pozemku v domě č.p. [číslo] na pozemcích parcelní čísla [číslo], [číslo] až [číslo], [číslo] až [číslo], [číslo] a [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa] znaleckým posudkem [právnická osoba] ze dne 7.4.2020, podle něhož mělo být součástí podílu výhradní užívání tří parkovacích stání. Žalobkyně po vydražení nemovitosti zjistila, že se parkovací stání v garáži nevyskytují a že podle sdělení spoluvlastníka exekutorce v návaznosti na dražební vyhlášku ze dne 27.5.2020 mělo být s podílem povinného spojeno právo užívání pouze jednoho stání, což exekutorka ignorovala. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikla škoda, spočívající v uhrazené ceně podílu, který má nulovou hodnotu, a v ušlém zisku z toho, že vynaloženou částku nemohla použít jinak. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že ve věci není dán nesprávný úřední postup soudní exekutorky, která byla při vydání usnesení o ceně nemovitosti povinna vycházet ze znaleckého posudku a při prodeji nemovitosti již nebylo ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] možné řešit případné závady, ovlivňující výslednou cenu věci. K přípisu Společenství vlastníků (SVJ) [adresa] v němž soudní exekutorce sděluje, že s podílem povinného je spojeno právo užívat jen jedno garážové stání, nebyly mimo to připojeny žádné toto tvrzení prokazující listiny. Postup soudní exekutorky byl prošetřen v rámci výkonu státního dohledu nad činností exekutorů a nebylo zjištěno žádné pochybení.

2. Soud I. stupně věc na podkladě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 16. rozsudku, posoudil podle §§ 1,5 a 13 odst. l zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, (náhradový zákon) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Konstatoval, že soudní exekutor vychází při postihování nemovitých věcí primárně z katastru nemovitostí, který je veřejně dostupný a platí pro něj princip materiální publicity, při oceňování nemovitosti je pak povinen vycházet ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem. V rámci prodeje nemovité věci v exekuci již nelze řešit závady na věci, které by mohly ovlivnit výši výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2514/2015). V době od vypracování znaleckého posudku do udělení příklepu v dražbě objektivně nedošlo k žádné změně na nemovitých věcech povinného. K přípisu SVJ [adresa] o obsahu, že se spoluvlastnickým podílem povinného je spojeno právo užívat jen jedno garážové stání, nebyly připojeny žádné listiny toto tvrzení prokazující a nemohl tak představovat věcný důvod k tomu, aby se soudní exekutorka odchýlila od ceny stanovené soudním znalcem nebo pochybovala o správnosti vypracovaného posudku. Nebyl tak prokázán odpovědnostní titul, jenž by spočíval v nesprávném úředním postupu soudní exekutorky. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že se soud I. stupně nezabýval hranicí důvodných pochybností exekutorky při přípravě dražby a nedostatečné zhodnotil význam informace o rozporu mezi faktickým a právním stavem, která se exekutorce dostalo sdělením SVJ ze dne 12.6.2020, na její činnost. Uvedenou informaci byla vyvrácena domněnka pravdivosti informací v katastru nemovitostí a na jejím základě měla mít exekutora důvodné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku. Soudní exekutorka však tuto informaci ignorovala a dražitelům ji zatajila, což vedlo k tomu, že žalobkyně nabyla bezcenný podíl na nemovitosti. Judikaturu Nejvyššího soudu aplikoval soud I. stupně nesprávně, jelikož ve smyslu jí vymezených fází exekuce obdržela soudní exekutorka uvedené sdělení již ve fázi určení ceny nemovitosti, neboť dražební vyhlášku vydala až 10.2.2021 a uvedená fáze nebyla ukončena usnesením, tedy v té době ještě nerozhodla definitivně o ceně podílu. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ztotožnila se s jeho závěrem o nedostatku odpovědnostního titulu, jelikož soudní exekutorka postupovala v souladu se zákonem, což vyplynulo i ze šetření žalované v rámci dozorové činnosti. Žalobkyni mimo to nic nebránilo, aby si stav nemovitých věcí zjistila sama předtím, než učinila v dražbě nejvyšší podání, ohledně detailů draženého podílu mohla kontaktovat SVJ, zejména když se jednalo o dražbu opakovanou, rovněž mohla podat řádný opravný prostředek proti usnesení o příklepu.

5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však neshledal důvodným, neboť po doplnění dokazování (viz níže) dospěl k závěru, že soud I. stupně učinil správný skutkový i právní závěr za použití přiléhavé judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.20 Cdo 2514/2015). Podle jejích závěrů se ve fázi exekučního prodeje nemovitosti v dražbě již nelze skutkově či právně zabývat existencí, právní povahou, polohou a přístupem ke stavbě, ať již jde o součást či příslušenství (vy)dražené nemovité věci, jakož i případnými závadami věci, které by mohly ovlivnit výši výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství. Výhrady žalobkyně, směřující k popření přiléhavosti závěrů uvedeného rozhodnutí na daný případ, nejsou opodstatněné.

6. Z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 20 Cdo 2006/2005, sp.zn. 20 Cdo 2769/2006, sp.zn. 20 Cdo 275/2013) vyplývá, že exekuce prodejem nemovitosti je rozdělena do několika relativně samostatných fází, v nichž se řeší vymezený okruh otázek. Těchto fází je pět – 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto. Tak tomu je tomu i v daném případě, kdy fáze určení ceny nemovitosti byla, jak zjistil odvolací soud postupem podle § 213 odst. 4 o.s.ř., ukončena usnesením, vydaným podle § 336a o.s.ř. soudní exekutorkou (pověřeným exekutorským kandidátem) dne 14.4.2020 pod č.j. [spisová značka] na podkladě provedené znaleckého posudku, jak ukládá 336 odst. l o.s.ř., jímž byla určena cena předmětného podílu na nemovitosti částkou 1 170 000 Kč. Dále odvolací soud zjistil, že následně soudní exekutorka přistoupila k exekučnímu prodeji předmětného spoluvlastnického podílu vydáním usnesení o dražební vyhlášce ze dne 27.5.2020 č.j. [spisová značka], dražba však nebyla úspěšná. Teprve poté sdělil právní zástupce příslušného SVJ soudní exekutorce dopisem ze dne 12.6.2020, že s podílem povinného nejsou (oproti projektu) spojena tři, ale pouze jedno garážové stání (bez dokladování této skutečnosti). V rámci nařízení dalšího dražebního jednání, opakovaného pro neúspěch první dražby, dražební vyhláškou ze dne 10.2.2021 již neměla soudní exekutorka ve smyslu citované judikatury prostor pro zkoumání skutečností, ovlivňujících cenu draženého podílu na nemovitosti, neboť řešení této otázky bylo uzavřeno pravomocným usnesením o určení jeho ceny, které nebylo na základě řádného ani mimořádného opravného prostředku zrušeno a jímž byla podle § 159a odst. 3 o.s.ř. vázána. Lze dále připomenout konstantní judikaturní závěr, že pokud nesprávný úřední postup, který byl zpochybněn účastníkem řízení, vyústil ve vydání rozhodnutí tento postup aprobující, pak může být způsobilým titulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle náhradového zákona pouze toto rozhodnutí, bylo-li jako nezákonné zrušeno (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3199/2009, kterým se Nejvyšší soud přihlásil ke svému dřívějšímu rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 129/97). Z uvedeného je zřejmé, že na straně soudní exekutorky nelze dovodit žádné pochybení, které by bylo možné hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu§ 13 náhradového zákona. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že není dán odpovědnostní titul podle tohoto zákona a na tom základě žalobu zamítl.

7. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje paušální náhrada hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč, dané § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za každý procesní úkon žalované v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu).