o určení dědice

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze závěti zůstavitelky [právnická osoba], narozené [datum], zemřelé [datum], a žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalované [částka] a státu [částka]. Žalobkyně se domáhala požadovaného určení na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], vydaného v dědickém řízení, v němž žalobkyně předložila holografní závěť zůstavitelky ze dne [datum] a zpochybnila platnost její alografní závěti ze dne [datum] ve prospěch žalované. Žalobkyně tvrdila neplatnost uvedené závěti z důvodu nezpůsobilost zůstavitelky k právnímu jednání, nezpůsobilosti [jméno FO] (nyní [jméno FO]) být svědkyní závěti pro blízký vztah k žalované a nepřítomnosti další uvedené svědkyně závěti [tituly před jménem] [jméno FO] při jejím podpisu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že zůstavitelka byla do své smrti plně svéprávná, se svědkyní [jméno FO] mají pouze přátelský vztah a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla podpisu závěti přítomna.

2. Soud I. stupně na základě zjištění, popsaných v odstavcích 4. až 46. napadeného rozsudku, skutkově uzavřel, že zůstavitelka a její manžel [právnická osoba] dne [datum] pořídili každý holografní závěť totožného obsahu, kterou veškerý svůj movitý a nemovitý majetek pro případ své smrti odkázali žalobkyni, sestře zůstavitelky. Současně žalobkyni darovali rodinný dům s pozemkem (a v roce 2015 i zahradu) v [adresa]. V roce 2016 zůstavitelé na žalobkyni požadovali vrácení daru s argumentací, že darování mělo být pouze dočasné a dar bude vrácen, pokud se žalovaná, vnučka zůstavitelů, vyléčí ze závislosti na drogách. Žalobkyně vrácení daru odmítla, začala se k zůstavitelům chovat hrubě a odmítla o ně pečovat, ve věci je vedeno u téhož soudu vedeno řízení pod sp.zn. [spisová značka]. Dne [datum] zůstavitelé pořídili každý samostatnou alografní závěť, kterou veškerý svůj majetek odkázali žalované. Text závěti připravil [tituly před jménem] [jméno FO], který zajistil jako svědkyni závěti svou přítelkyni [tituly před jménem] [jméno FO], jako druhou svědkyni oslovili zůstavitelé prostřednictvím své vnučky [jméno FO] ([jméno FO]). [tituly před jménem] [jméno FO] přečetl text závěti, oba zůstavitelé a obě svědkyně závěť podepsali. Podle v řízení provedeného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zůstavitelka v době podpisu závěti netrpěla [podezřelý výraz], která by měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti, byla plně orientovaná v čase a prostoru, demence jí diagnostikována nebyla. Z výpovědi slyšených svědků rovněž nevyvstaly žádné pochybnosti stran [podezřelý výraz]. Žalovaná a [jméno FO] jsou kamarádky z dětství, nepovažují se však za nejlepší kamarádky, po ukončení základní školy se jejich cesty rozešly, v době vysokoškolských studií se scházely příležitostně na akcích vysoké školy a byly spolu na dovolené v [země], program a cestu zpět však realizovaly každá zvlášť. Na sociální síti Facebook se v několika příspěvcích z let 2016-2017 vzájemně označují a emotivně oslovují jako nejlepší kamarádky, na promoci žalované [jméno FO] fotila.

3. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle §§ 22 odst. 1, 565, 574, 581, 1525, 1534, 1540 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a uzavřel, že žalovaná prokázala pravost a platnost alografní závěti zůstavitelky v její prospěch. Zůstavitelka byla podle znaleckého posudku v době jejího podpisu plně způsobilá se rozhodovat, porozumět textu závěti a chápat důsledky, plynoucí z jejího podpisu. Oslabení jejích kognitivních funkcí v důsledku pokročilého věku nemělo k datu podpisu závěti vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Závěry znalce měly oporu ve [podezřelý výraz], vedené ošetřující lékařkou zůstavitelky, i v posudcích úřadu práce ohledně [podezřelý výraz] zůstavitelky v souvislosti s poskytnutím příspěvku na péči o ni. Řada svědků potvrdila, že zůstavitelka i její manžel vyjádřili přání, aby po nich vnučka dědila, a byli jim též známy okolnosti a důvody darování nemovitostí žalobkyni. Drobné rozpory mezi výpověďmi svědků ohledně situace při podpisu závěti jsou dány delším časovým odstupem od události. [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčivě vysvětlila, že šlo o nevhodný vtip, pokud při svém výslechu v rámci dědického řízení na dotaz právního zástupce žalobkyně na jeho poznámku “já nevím, já tam nebyl“ uvedla „já také ne“. Vztah žalované a [jméno FO] nenaplňuje definici osoby blízké ve smyslu § 22 o. z., nejsou v rodinném ani obdobném poměru a neexistuje mezi nimi citový vztah tak silný, že by újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá považovala za újmu vlastní. Svědkyně žalovanou vnímala spíše jako známou, nesvěřovaly se vzájemně s osobními věcmi a problémy, v době, kdy si žalovaná procházela závislostí, spolu nebyly v kontaktu vůbec a svědkyně žalované neposkytovala žádnou podporu a pomoc. Na promoci žalované byla svědkyně jen v roli fotografa, na její svatbě za svědka nebyla. Při posuzování intenzity přátelského vztahu nelze vycházet ze statusů na sociálních sítích, neboť je obecně známo, že způsob prezentace osob a jejich vztahů na těchto sítích neodpovídá zcela realitě. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 76. rozsudku. Žalobkyni dále uložil podle § 148 o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů státu, spočívajících ve znalečném v celkové výši [částka] po zohlednění žalobkyní složené zálohy ve výši [částka].

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud I. stupně na ni přenášel důkazní břemeno, důkazy hodnotil tendenčně a jednostranně, nezabýval se rozpory mezi nimi, zejména ohledně okolností podpisu závěti, a neprovedl jí navrhované důkazy fotografiemi z promoce žalované a údaji z facebookového profilu žalované a svědkyně [jméno FO], kde se důvěrně oslovovali („nejka“, „forever best friend“), svědčící o jejich intenzivním vztahu a o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně [jméno FO]. Setrvala na tvrzení, že svědkyně závěti [jméno FO] ([jméno FO]) je osobou blízkou žalované a dovozovala, že pokud tato svědkyně neměla intenzivní vztah k zůstavitelce a k jejímu manželovi, což žádný svědek nepotvrdil, musela jej mít k žalované. Dále dovozovala, že z výpovědí svědkyň závěti nevyplynulo učinění prohlášení zůstavitelky, že se jedná o její poslední vůli, a že svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] u podpisu závěti fakticky nebyla, o čemž svědčí její výše uvedená poznámka, jejíž vysvětlení je nevěrohodné. Žalobkyně výslovně brojila i proti výroku o náhradě nákladů řízení s poukazem na to, že soud I. stupně přiznal žalované náhradu za 34 úkonů právní služby advokáta, aniž se zabýval jejich účelností ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Poukázala zejména na množství uváděných vyjádření ve věci, ačkoliv sama obdržela pouze dvě taková vyjádření, a 12 hodinu přesahujících porad advokáta s klientkou při současném vedení řízení v obdobné věci sp.zn. [spisová značka] (ohledně závěti manžela zůstavitelky), kde bylo uplatněno 16 takových porad. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku a ve vyjádření k odvolání odmítla argumentaci odvolatelky jako pouhou polemiku s odůvodněním rozsudku, založenou na jejím odlišném názoru. Zdůraznila, že žalobkyně neprokázala žádné své tvrzení stran [podezřelý výraz] zůstavitelky ani výhrad proti svědkyním závěti. Dovozování neplatnosti závěti prostřednictvím osoby blízké je absurdní a žádné znaky blízkosti žalované a svědkyně [jméno FO], které by způsobily rozpor s § 1540 odst. l o.z., nebyly prokázány. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla přítomna podpisu závěti a vysvětlila, že její poznámka byla stresovou reakcí na konfrontační styl vedení výslechu svědků před notářem ze strany zástupce žalobkyně pod vlivem pooperačního stavu. Prohlášení zůstavitelky o tom, že jde o její poslední vůli, vyplývá z výpovědi svědkyň závěti v řízení sp.zn. [spisová značka]. Absurdní je i tvrzení žalobkyně o duplicitě uplatňování náhrady nákladů, důkazní situaci v souběžném řízení nelze vnímat jako stejnou a rozsah náhrady byl žalované přiznán v souladu s advokátního tarifem, jenž je sám o sobě měřítkem účelnosti vynaložených nákladů

6. Ve vyjádření z [datum] žalovaná k náhradě nákladů řízení rozvedla, že za řízení před soudem I. stupně byly účtovány porady ve dnech [datum] (schůzka s klientem po prvotním prostudování doručené žaloby, žádost o dodání podkladů, domluva na postupu), [datum] (porada s klientem nad obsahem vyjádření, řešení podnětů a připomínek klienta), [datum] (schůzka s klientem a řešení podkladů poskytnutých klientem, řešení strategie s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání, zjišťování podkladů od klienta), [datum] (porada s klientem ohledně obsahu spisu, řešení možných postupů s návrhy důkazů, řešení obsahu důkazního stavu a vyžádání si sdělení k důkazům a návrhům za účelem přípravy přípisu), [datum] (projití spisu s klientem, řešení žádostí klienta ve vztahu k řízení a jeho možnostem), [datum] (jednání před soudem, schůzka s klientem, porada ohledně dalšího postupu), [datum] (telefonické jednání s klientem ohledně přípravy přípisu soudu, nutnost zjištění faktických okolností ohledně účtů sociálních sítí a porada ohledně důkazních návrhů protistrany), prověření nahrávky a sdělení stran učiněných při jednání, vyhodnocování závěrů a porada o dalším směřování řízení, [datum] (porada s klientem ohledně faktických okolností a ve vztahu k výpovědi svědků), [datum] (telefonická porada s klientem po jednáních, poskytnutí podkladů klientem, domluva dalšího postupu v řízení), [datum] (porada s klientem před jednáním s výslechy ), [datum] (porada k souhrnu závěrečného návrhu).

7. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Soud I. stupně zjistil správně a pro účely svého rozhodnutí dostatečně skutkový stav, který též správně právně posoudil a odvolací námitky nejsou způsobilé jeho závěry významně otřást.

8. Ve věci bylo znalecky zjištěno, že zůstavitelka měla v rozhodné době plně zachované rozpoznávací i ovládací schopnosti, byla tedy způsobilá pořídit závěť ve smyslu § 1534 o.z. Proti tomuto závěru žalobkyně ani žádné námitky v rámci odvolání nevznesla. V odvolání převážně pouze zopakovala námitky proti svědkyním závěti, s nimiž se již soud I. stupně správně vypořádal a s jeho závěry se odvolací soud plně ztotožnil. V řízení nebylo prokázáno, že by přátelský vztah svědkyně [jméno FO] (Maršálkové) a obmyšlené žalované měl povahu odpovídající osobě blízké ve smyslu § 22 odst. l o.z. a z tohoto důvodu byla dána překážka jejího svědectví ve smyslu § 1540 odst. l o.z. Stran důrazu žalobkyně na jejich posty na sociálních sítích již soud I. stupně vysvětlil, že nejsou sami o sobě způsobilé takovou skutečnost prokázat, neboť se jedná o specifický způsob prezentace ve virtuální realitě, vyznačující se nadsazenou emocionalitou, která není vážně míněna. Rovněž tak žalobkyní prosazované fotografie z promoce žalované nejsou v tomto směru způsobilé prokázat ničeho. Žalobkyně své vývody o blízkosti žalované a svědkyně dovádí ad absurdum tvrzením, že taková okolnost musí plynou z toho, že svědkyně neměla „intenzívní vztah“ k zůstavitelce (a jejímu současně testujícímu manželovi). Dotyčná svědkyně však nutně nemusela mít „intenzívní“ vztah k žádné zúčastněné osobě, z důkazního řízení vyplynulo (výpovědi svědků [jméno]) že zůstavitele i žalovanou znala a její svědecká role je za této situace logická. V řízení bylo rovněž rozptýleno žalobkyní prosazované podezření, že svědkyně závěti [tituly před jménem] [jméno FO] se jejího podpisu neúčastnila, ze samotného obsahu protokolu sepsaného v dědickém řízení dne [datum] se podává, že v tomto směru učinila pouze (nepříliš vhodný) vtip coby reakci na detailistické otázky zástupce žalobkyně. Přítomnost této svědkyně u podpisu závěti potvrdili i ostatní přítomné osoby (svědci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]). Z obsahu samotné závěti a uvedeného protokolu, jimiž odvolací soud zopakoval důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř., také jasně plyne, že zůstavitelka prohlásila před svědkyněmi závěti její obsah za svou poslední vůli ([tituly před jménem] [jméno FO] v protokolu uvedla „chtěli to tak a jasně věděli, co podepisují… že všechno chtějí dát vnučce“, [jméno FO] uvedla „říkali, z jakého důvodu závěť sepisují, že chtějí, aby všechno získala paní [jméno FO], že je to jejich vnučka“). Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno nic, co by zpochybnilo platnost alografní závěti zůstavitelky ze dne [datum], je žalovaná dědičkou zůstavitelky [právnická osoba] ze závěti, a proto jí nemůže být žalobkyně, povolaná k dědictví dříve pořízenou závětí, neboť pozdější závět ruší závěť předchozí. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení státu.

9. Důvodné je odvolání žalobkyně proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky co do výše této náhrady, neboť žalobkyni lze přisvědčit v námitce, že soud I. stupně se nezabýval ověřením a účelnosti advokátem účtovaných úkonů právní služby. Odvolací soud dospěl k závěru, že advokátu žalované náleží náhrada za 18 úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení a první porada s klientem, účast na jednáních soudu dne [datum], přesahující dvě hodiny, dne [datum], dne [datum], přesahující dvě hodiny, dne [datum] za 3 úkony, dne [datum] a dne [datum], písemná podání ve věci samé ze dne [datum] (č.l. 16-18), ze dne [datum] (č.l. 154-155), ze dne [datum] (č.l. 187-190), ze dne [datum] (závěrečný návrh při nepřítomnosti zástupce žalované u posledního jednání) a za maximálně za 3 porady s klientkou, přesahující dvě hodiny. Ostatní podání žalované převážně nejsou úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podání ze dne [datum] je pouze sdělením, zda zůstavitelka navštěvovala neurologa či [podezřelý výraz], obsahem podání ze dne [datum], [datum] a [datum] jsou pouze důkazní návrhy, podání ze dne [datum] je žádostí o poskytnutí audiozáznamu a podání ze dne [datum] je vyjádřením k důkaznímu návrhu žalobkyně. Neúčelným úkonem shledal odvolací soud věcné vyjádření ze dne [datum], které je téměř totožné jako vyjádření ze dne [datum] a skutečnosti nad jeho rámec mohly být uvedeny u soudního jednání. Žalovaná k požadavku na honorování dvanácti hodinu přesahujících porad s advokátem nedoložila záznam o jejich konání v konkrétní dny a jejich tvrzený počet se zcela vymyká z obvyklé praxe. Odvolací soud proto shledal opodstatněnou náhradu jen za poradu dne [datum] k výsledkům znaleckého zkoumání, dne [datum] ohledně strategie při výslechu navržených svědků a dne [datum] po provedení podstatné části výslechů svědků k výsledkům dokazování a další strategii v řízení. Z popsaných důvodů odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky za použití § 221a o.s.ř. ohledně její výše změnil.

10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za 1 úkon právní služby (podání vyjádření k odvolání ) ve výši [částka] s náhradou jeho hotových výdajů [částka] podle § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši [částka] s náhradou hotových výdajů [částka] podle stejných ustanovení advokátního tarifu ve znění, účinném od [datum], a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 21 % z uvedených částek ve výši [částka]. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení chybou v počtech k mylnému uvedení částky [částka] a odvolací soud proto tuto zjevnou nesprávnost napravil v souladu § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku.