pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. 14C 207/2016-277

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta [částka], ohledně [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl, že se žalované povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá. Žalobce se domáhal zaplacení [částka] z titulu náhrady škody na zdraví, jež mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím o zahájení jeho trestního stíhání, které pravomocně skončilo zproštěním obžaloby a v jehož důsledku se u něho rozvinula posttraumatická stresová porucha. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 10 C 108/2012-69 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.3.2015 č.j. 16 Co 353/2013-150 ze dne 10. 3. 2015 byla žalobci přiznána náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a ohledně nároku, vycházejícího z jeho psychického stavu, byl odkázán na uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody na zdraví ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v žalované výši [částka]. Žalobní nárok odmítla pro nedostatek příčinné souvislosti škody na zdraví žalobce s nezákonným trestním stíháním. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 14 C 207/2016-147 soud I. stupně žalobě vyhověl ohledně [částka] s příslušenstvím a ohledně [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 20 Co 341/2019-187 tento rozsudek v jeho vyhovujícím výroku a ve výrocích souvisejících zrušil a zavázal soud I. stupně právním názorem, že ve smyslu § 3079 odst. l zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) se na předmětný nárok, vycházející z nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], použijí ustanovení § 444 odst. l a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (odškodňovací vyhláška) a pro určení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce se soud neobejde bez odborného lékařského posouzení.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 3 až 21 rozsudku, a s odkazem na §§ 1 odst.1, 2, 7 odst. 1, 8 odst. l a 26 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a §§ 2958 a 2959 o. z. skutkově uzavřel, že žalobce byl nezákonné trestně stíhán od [datum] do zproštění obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2011 sp. zn. 16 T 106/2005 s právní mocí dne [datum], že se u něho v důsledku trestního stíhání vyvinula posttraumatická stresová porucha a byl mu přiznán invalidní důchod prvního stupně. Konstatoval, že je ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007), že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Nárok na náhradu škody, způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a) § 7 a § 8 náhradového zákona jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

3. Nezákonné trestní stíhání žalobce bylo mezi účastníky nesporné a soud I. stupně dále vyšel zejména ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [zdravotnictví], která shledala předmětné trestní stíhání příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy a zní následně rozvinuté přetrvávající změny osobnosti žalobce. Tato [uvedená] porucha vedla ke zhoršení interpersonálních vztahů a funkcí žalobce v osobním životě, ve společnosti i v zaměstnání. Jejím konkrétním projevem je nedůvěřivý postoj ke světu a sociální stažení, žalobce trpí sociální izolací, naprosto změnil životní styl, žije osamoceně, není schopen navazovat blízké vztahy a není schopen soustavně pracovat. Bolestné při diagnóze F 62 (změna osobnosti po katastrofické zkušenosti) bylo ohodnoceno podle položky S 068 na 400 bodů (200 bodů s navýšením podle § 6 písm. b) odškodňovací vyhlášky) a ztížení společenského uplatnění (ZSU) bylo ohodnoceno podle položky 016 na [číslo] bodů (při zvýšení o 50% podle § 6 písm. c) odškodňovací vyhlášky). Soud I. stupně na tomto základě při hodnotě bodu [částka] dospěl k závěru o výši bolestného [částka] a náhrady za ZSU [částka], proto žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím. Ohledně dalších znalkyní hodnocených diagnóz žalobce [příjmení] 31 - bipolární afektivní porucha a F 41 - úzkostná porucha konstatoval, že u diagnózy F 31 není dána příčinná souvislost s trestním stíháním a nárok z diagnózy F 41 hodlá žalobce uplatnit samostatnou žalobou, proto ve zbytku nároku žalobu zamítl. Žalobci přiznal podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/193 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 38 rozsudku, a s odkazem na osvobození žalované od soudních poplatků rozhodl, že není povinna hradit náklady státu.

4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání, v němž brojila proti závěrům znaleckého posudku. Namítla, že přizvaná znalkyně neměla potřebnou odbornost ke stanovení nemateriální újmy na zdraví a neměla k dispozici dostatečné podklady, žalobce k dodatku posudku vyšetřila pouze telefonicky, nevytěžila jeho příbuzné a známé a provedené bodové ohodnocení bolestného a ZSU je neakceptovatelné. Žalovaná dovozovala, že odškodňovací vyhláška neumožňuje zohlednění duševního strádání v bolestném, neboť nemá úrazový charakter, a že ZSU je znalkyní nesprávně hodnoceno nejvyšším počtem bodů v rámci zvolené položky 016, které je vyhrazeno nejtěžším duševním stavům. O takový duševní stav se v případě žalobce nejedná, když mu nebyl přiznán nejvyšší stupeň invalidity, nikdy nebyl hospitalizován a není omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Taktéž je vyloučeno, aby tytéž položky byly použity třikrát pro odlišné [uvedené] diagnózy a navýšení bodového ohodnocení neodpovídá § 6 odst. l písm. b) a c) odškodňovací vyhlášky, zejména v něm není zohledněn věk žalobce, jemuž při objevení nové úzkostné poruchy v roce 2020 bylo 48 let. Není zřejmé, do jaké míry jde u žalobce, který podle zprávy psychiatra trpěl psychickými potížemi již v roce 2002, o postižení trvalého charakteru a bylo by příhodné, aby se podrobil dalšímu [uvedené] vyšetření za účelem ověření diagnóz, stanovených MUDr. [příjmení]. Žalovaná uzavřela, že žalobce neprokázal vznik a výši nárokované škody a navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného výroku rozsudku žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku a se zopakováním znaleckých zjištění dovozoval, že mu přisouzená částka ve smyslu znaleckých závěrů náleží a že žalovaná přistupuje k odškodnění jeho újmy na zdraví obstrukčně a žádné relevantní námitky neuplatňuje.

6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 20 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Žalovaná soustředí svoje námitky výlučně na výhrady proti závěrům v řízení provedeného znaleckého posudku, ty však nemohou obstát, neboť jejich prostřednictvím hodnotí ze svého laického pohledu odborné znalecké závěry. Znalkyně z oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie měla k podání posudku, založeného na hodnocení poškození zdraví žalobce podle §§ 444 odst. l a 2 obč. zák. a navazující odškodňovací vyhlášky, odpovídající odbornost, nově vymezená znalecká odbornost„ stanovení nemateriální újmy na zdraví“ se váže k nové právní úpravě, obsažené v § 2958 o.z. (odkaz soudu I. stupně na toto ustanovení je s ohledem na podstatu odůvodnění rozsudku zjevným omylem, jenž nemá vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí). Posudek i jeho dodatek byly zpracovaný řádně na základě existující dokumentace a vlastního vyšetření žalobce (telefonický kontakt z důvodu pandemické situace se týkal jen zpracování dodatku) a znalkyně v rozsahu, který se týká přezkoumávaného nároku na náhradu škody na zdraví (posttraumatická stresová porucha a z ní vycházejí změna osobnosti, diagnosticky označená F62), přesvědčivě zodpověděla položené otázky. Své odborné závěry stran příčinné souvislosti této duševní poruchy žalobce a ohodnocení bolestného a ZSU dostatečně vyložila v písemném posudku a jeho doplnění i v rámci své ústní výpovědi a polemika žalované s nimi není způsobilá je zvrátit, neboť soud nemůže odborné znalecké závěry v tomto směru podrobit vlastnímu hodnocení, pro něž se mu nedostává kvalifikace. K úvahám žalované, že odškodňovací vyhláška neumožňuje zohlednění bolesti při duševním strádání, lze poukázat na to, že podle § 2 odst. l této vyhlášky se za bolest považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, je tedy zjevné, že duševní strádání není z bolestného vyloučeno. Aplikaci položky S068 (jiné nitrolební poranění) pro ohodnocení bolestné znalkyně dostatečně odůvodnila a tento postup je v souladu s § 2 odst. 2 vyhlášky (Pokud není bodové ohodnocení posuzované škody na zdraví uvedeno v přílohách [číslo] této vyhlášky, použije se bodové ohodnocení za škodu na zdraví, s níž lze posuzovanou škodu po stránce bolesti nejspíše srovnávat). Znalkyně vysvětlila i konkrétní důvody navýšení bodového ohodnocení bolestného a ZSU podle § 6 odst. l písm. b) a c) vyhlášky a také v tomto směru se jedná o odborné znalecké závěry, jež soud nemůže podrobovat přezkumu na základě vlastních úvah (či obdobně laických úvah žalované). Poukaz žalované na věk žalobce v době zjištění další diagnózy – [uvedené] poruchy, která není předmětem tohoto řízení, je ostatně zavádějící, neboť v době rozvoje posttraumatické stresové poruchy na základě trestního stíhání (nejpozději v roce 2011) byl žalobce v mladším produktivním věku.

7. Odvolací soud shrnuje, že žalovaná nevznesla proti závěrům soudu I. stupně žádné relevantní námitky a její námět na přezkum závěrů znaleckého posudku MUDr. [příjmení] není ve smyslu § 205a o.s.ř. způsobilým odvolacím důvodem, neboť takový požadavek nevznesla do rozhodnutí soudu I. stupně. Soud I. stupně proto nepochybil, jestliže vycházejíc ze znaleckých závěrů přiznal podle § 8 odst. l náhradového zákona ve spojení s § 444 odst. l a 2 obč. zák. žalobci na náhradě škody na zdraví za posttraumatickou poruchu – změnu osobnosti, jež je v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, částku, vyplývající ze znaleckého bodového ohodnocení bolestného a ZSU. Další znalkyní hodnocené duševní poruchy žalobce nebyly předmětem odvolacího posuzování, neboť zamítavý výrok, týkající se zčásti nároku, vycházejícího z diagnózy F31 (bipolární porucha), nebyl odvoláním napaden a ve vztahu k nově zjištěné diagnóze F41 (úzkostná porucha) žalobce žádný nárok neuplatnil. Věcně správné je i rozhodnutí soudu I. stupně o úroku z prodlení, jakkoliv mu lze vytknout absenci odůvodnění tohoto nároku. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum] a šestiměsíční lhůta podle § 15 odst. l náhradového zákona žalované marně uplynula [datum], ode dne následujícího má proto podle § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení ve výši, dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

8. Soud I. stupně správně rozhodl o základu nároku žalobce na náhradu nákladů řízení v intencích § 142 odst. 3 o.s.ř., nesprávně však určil její výši. Advokát žalobce vykonal v řízení celkem 11 účelných úkonů právní služby za plnou odměnu ve výši [částka] (z přiznané částky) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - převzetí věci, žaloba, účast u 4 ústních jednání před soudem I. stupně a u jednání odvolacího soudu, vyjádření k prvnímu odvolání žalované, tři věcná vyjádření) a 1 úkon za poloviční odměnu [částka] – odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku ze dne 3.7.2019 č.j. 14 C 207/2016-147. Odvolání proti rozhodnutí o zaplacení zálohy na znalečné nebylo účelně vynaloženým úkonem, neboť bylo nepřípustné, o čemž byl žalobce poučen. K náhradě nákladů žalobce na právní zastoupení náleží dále 12 paušálních náhrad výdajů advokáta po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně dále zahrnuje soudem I. stupně opomenutou zálohu na znalečné, uhrazenou žalobcem ve výši [částka] Odvolací soud proto ohledně výše náhrady za použití § 221a o.s.ř. výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil, jinak jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil shodně se správným výrokem o náhradě nákladů řízení státu. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] se dvěma paušálními náhradami výdajů po [částka] a 21% DPH.