pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části žaloby, jíž se žalobce domáhal na žalované vyklizení a předání pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] včetně budovy bez čp./če., vše v k. ú. [část obce], obec Praha (pozemky) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] a na náhradě nákladů řízení [částka]. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení uvedené částky z titulu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] z porušení smluvní povinnosti z nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované [právnická osoba] [IČO], spočívající v přenechání pronajatých pozemků bez souhlasu žalobce k užívání [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] (původně druhá žalovaná). Žalovaná vznesla v rámci obrany proti nároku námitku započtení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout žalobci platbami žalované za užívání pozemku v období od [datum] do [datum].

2. Soud I. stupně vyšel ze skutkového stavu, podrobně popsaného v odstavci 9. napadeného rozsudk. Zjistil zejména, že žalobce s původní žalovanou [právnická osoba] uzavřel dne [datum] smlouvu o nájmu pozemků za účelem provozování restaurace na dobu určitou do [datum] s ujednáním, že nájemce není oprávněn zřídit podnájemní vztah či umožnit jakýmkoliv jiným způsobem užívání předmětu nájmu třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu žalobce jako pronajímatele. Pro případ porušení této povinnosti bylo čl. VI. bod 11. smlouvy dohodnuto, že nájemce zaplatí pronajímateli bez zbytečného odkladu za každé jednotlivé porušení smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den trvání protiprávního stavu, minimálně však částku [částka], bez ohledu na zavinění nájemcem. Žalobce opakovaně vyzval původní žalovanou k vyklizení pozemků dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a upomínkou před podáním žaloby ji vyzval k okamžitému zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], dopis byl doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalované dne [datum]. V dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [právnická osoba] jako dlužníkem bylo uvedeno, že„ Dlužník je společností provozující restauraci pod názvem„ [příjmení] [jméno] & [anonymizováno]“ resp.„ [příjmení] [jméno]“ a užívá předmětné Poezmky fakticky a výlučně od [datum] dosud k provozování uvedené restaurace. … Dlužník prohlašuje, že nejméně od [datum] si je vědom skutečnosti, že Dlužník užívá Pozemky, aniž by k takovému užívání Pozemků ze strany Dlužníka dal Věřitel [právnická osoba] s.r.o. či přímo Dlužníkovi souhlas.“ Současně se v ní dlužník zavázal zaplatit žalobci [částka] z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum]. Původní žalovaná v dopise ze dne [datum], adresovaném žalobci, uvedla, že předmět nájmu užívala minimálně od [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] a vyzvala žalobce k vrácení částky [částka] bez uvedení lhůty k úhradě s odůvodněním, že ji žalobci zaplatila z titulu nájemného v době, kdy předmět nájmu neužívala a proto na straně žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení na její úkor.

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.) a § 1982, § 1987 odst. 1 a § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (o. z.), shledal žalobu důvodnou. Konstatoval, že nájemní smlouva ze dne [datum] výslovně zakazovala původní žalované zřídit podnájemní vztah či umožnit jakýmkoliv jiným způsobem užívání pozemků třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele a k porušení tohoto zákazu ze strany původní žalované nepochybně došlo, jelikož umožnila užívání pozemků třetí osobě, [právnická osoba] [právnická osoba], což vyplývá zejména z obsahu dohody uzavřené dne [datum], který je v souladu s dalšími provedenými důkazy (doklad o konzumaci jídla a nápojů, výpisy z obchodního a živnostenského rejstříku, fotodokumentace). Soud I. stupně neuvěřil obraně žalované, která tvrzení o užívání pozemků prokazovala fakturami o spotřebě médií, neboť sama původní žalovaná v dopise ze dne [datum] uvedla, že předmět nájmu užívala minimálně od [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] Dovodil, že žalobce důvodně původní žalované vyúčtoval smluvní pokutu za porušení uvedené smluvní povinnosti a výši smluvní pokuty [částka] za každý den trvání protiprávního stavu vyčíslil správně za období od [datum] do ukončení smluvního vztahu [datum] ([anonymizováno] dní) částkou [částka] v souladu s § 544 obč. zák. Obranu žalované, spočívající v započtení pohledávky ve výši [částka] (platby [částka] měsíčně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]), k jejíž úhradě byla žalobkyně vyzvána e-mailem doručeným [datum], soud I. stupně neshledal opodstatněnou. Dospěl k závěru, že žalobce se bezdůvodně neobohatil, neboť původní žalovaná odmítala pozemky vyklidit i v době, za které je bezdůvodné obohacení požadováno, a v důsledku jejího jednání je žalobce nemohl pronajmout třetímu subjektu za tržní nájemné. Doplnil, že v době započtení nenastala ani splatnost (domnělé) pohledávky žalované, proto její kompenzační úkon nemohl způsobit zánik kompenzovaných pohledávek, a že tato pohledávka je s ohledem na uvedené jednání žalované rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a procesně úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 15 rozsudku.

4. Proti výroku o věci samé rozsudku v rozsahu částky [částka] a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti závěrům soudu I. stupně ohledně její kompenzační námitky a vytkla mu jejich nedostatečné odůvodnění. Zdůraznila s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. a judikaturu k předchozí právní úpravě v § 563 obč. zák., že výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalobci doručena dne [datum], kompenzační námitku vznesla na jednání soudu dne [datum] a zopakovala ji v závěrečném návrhu ze dne [datum]. Splatnost její pohledávky tak nastala dnem následujícím po dni, kdy byl žalobce vyzván k plnění. Závěr o nesplatnosti pohledávky žalované soud I. stupně nevysvětlil a z odůvodnění jeho rozhodnutí ani neplyne důkaz o tom, že původní žalovaná odmítala v době vzniku bezdůvodného obohacení žalobce předmět nájmu vyklidit. Žalovaná zdůraznila, že podle žaloby předmět nájmu v rozporu s nájemní smlouvou užívala od roku [rok] [právnická osoba] [právnická osoba] a proto nelze tvrdit, že původní žalovaná znemožnila užívání předmětu nájmu dalšímu subjektu. Tato společnost se dohodou o uznání dluhu žalobci zavázala doplatit tržní nájemné za tutéž dobu, za kterou si ponechal platby žalované, a žalobce sám zmínil, že od [datum] se stala řádným nájemcem. Tyto skutečnosti soud I. stupně nezohlednil a jelikož účastníky nevyzval k doplnění skutkových tvrzení či důkazů, žalovaná se důvodně domnívala, že jí uplatněný nárok kompenzační námitkou je nesporný. Nárok žalované neodporuje dobrým mravům, naopak je rozporné s dobrými mravy jednání žalobce, který se i po uplynutí sjednané doby nájmu choval k původní žalované jako k řádnému nájemci, přijímal její plnění až do roku [rok], byť nájemní vztah skončil [datum], a ta proto byla v dobré víře, že došlo k prodloužení nájmu, avšak následně byla v rozporu se všemi obchodními zvyklostmi vyzvána k vyklizení pozemků. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok o věci samé ohledně částky [částka] změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalované umožnila v rozporu s nájemní smlouvou užívání pozemků třetí osobě, které přeúčtovávala spotřebu energií a dalších služeb. Údajná pohledávka žalované z titulu bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož má dlužník splnit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a tuto lhůtu nelze vykládat podle dřívějšího ustanovení § 563 obč. zák. Právní teorií i praxí je tato lhůta vykládána tak, že v případě peněžitých plnění běžné hodnoty činí maximálně 7 až 10 dnů od doručení výzvy. V tomto případě byla výzva k vydání bezdůvodného obohacení žalobci doručena [datum] v odpoledních, resp. večerních hodinách a jedinou kompenzační námitku žalovaná učinila při jednání soudu dne [datum]. Pohledávka žalované tak nebyla v době zápočtu splatná a jednostranné započtení nesplatné aktivně započítávané pohledávky není ze zákona možné (§ 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z.). Žalobce má mimo to za to, že zápočet je neurčitý, neboť není zřejmé, jaká část pasivně započítávané pohledávky byla k započtení použita. Správný je i závěr soudu I. stupně o tom, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalobce v jeho důsledku nemohl předmět nájmu předat jinému zájemci - společnosti [právnická osoba], s níž měl uzavřenou nájemní smlouvu, obsahující ujednání o mnohonásobně vyšším tržním nájemném.

6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., dospěl však k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která posoudil správně i po právní stránce, byť své závěry ohledně žalovanou vznesené námitky započtení nedostatečně odůvodnil. Napadený rozsudek nicméně není nepřezkoumatelný, jelikož z jeho odůvodnění v intencích § 157 odst. 2 o. s. ř. je zřejmé, na jakých skutkových a právních závěrech soud I. stupně své rozhodnutí založil. Pro přezkoumatelnost rozhodnutí soudu ani není podstatné naplnění všech požadavků náležitostí odůvodnění rozhodnutí, ale především zájmu účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. [spisová značka]).

7. Soud I. stupně správně přiznal žalobci za dobu od [datum] do konce nájemního vztahu [datum] nárokovanou smluvní pokutu vzhledem k porušení povinností uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] právní předchůdkyní žalované přenecháním pronajatých nemovitostí do užívání třetí osobě. Proti jeho závěrům v tomto směru odvolatelka nijak nebrojí, proto na ně lze v úplnosti pro stručnost odkázat. Těžiště obrany žalované spočívalo v námitce započtení pohledávky [částka] z titulu vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo žalobci vzniknout platbami původní žalované od [datum] do [datum]. Bezdůvodné obohacení tak mělo žalobci vzniknout po skončení nájemního vztahu za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., zatímco pohledávka žalobce na smluvní pokutu vznikla na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] a řídí se zákonem č. 40/1964 Sb., účinným do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 o. z.). Pro způsobilost pohledávek k započtení řídících se různými právními úpravami je vždy rozhodná právní úprava týkající se dané pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v databázi ASPI). Pro způsobilost pohledávky žalované k započtení (aktivně započítávaná pohledávka) je tak rozhodující právní úprava účinná od [datum]. Započtení pohledávek je jako jeden ze způsobů zániku závazku upraveno v § 1982 a násl. o. z. a jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující k započtení, započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí.

8. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pro daný případ z toho vyplývá, že splatnost pohledávky žalované z bezdůvodného obohacení byla podmíněna doručením výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutím lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Žalovaná doručila žalobci výzvu k plnění bez určení lhůty k plnění dne [datum] a ihned následujícího dne v podání ze dne [datum], předestřeného u ústního jednání soudu I. stupně, konaného téhož dne, vznesla kompenzační námitku v rozsahu [částka] Lhůta„ bez zbytečného odkladu“ přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost splnit, z tohoto časového určení je však na místě dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti, jejíž konkrétní doba trvání závisí na okolnostech případu, zejména možnostech dlužníka k bezodkladnému plnění, zásadně však jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 314/05). Pro daný případ lze dovodit, že žalobce mohl finanční částku ve výši, nepřesahující běžný rámec obchodního plnění, plnit již první den poté, co byl o plnění požádán, neboť mu v tom v jeho postavení státního podniku, hospodařícího se značným majetkem a tomu odpovídající finanční základnou, nebránila žádná překážka.

9. Podle § 1987 odst.1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka se stane vymahatelnou u soudu, jakmile se završí čas, určený pro její plnění. Vyjde-li se z toho, že žalobce měl na splnění pohledávky žalované k dispozici jednodenní lhůtu dne [datum] a mohl ji splnit kdykoliv v průběhu tohoto dne, nastala její splatnost až ke konci tohoto dne a pohledávka se stala soudně vymahatelnou až dne [datum] (srov. Občanský zákoník V, Závazkové právo, Obecná část, Nakl. C.H.BECK, 1. vydání 2014, § 1958). Z uvedeného vyplývá, že žalovaná učinila dne [datum] svůj kompenzační úkon v době, kdy její aktivní pohledávka ještě nebyla ve smyslu § 1987 odst.1 o. z. způsobilá k započtení (jakkoliv se nejednalo oproti přesvědčení žalobce o neurčitý úkon, jelikož proti jediné pohledávce žalobce započítávala svoji nižší pohledávku ze souhrnu nároků z bezdůvodného obohacení). V dalším průběhu řízení žalovaná svůj kompenzační úkon nezopakovala, v závěrečném návrhu, předestřeném na ústním jednání dne [datum], pouze odkazovala na již provedené započtení, které však nemohlo vyvolat zamýšlené účinky. Soud I. stupně proto posoudil v konečném důsledku správně i námitku započtení, když dovodil, že kompenzační úkon žalované byl učiněn předčasně a k této obraně žalované nepřihlédl. Za tohoto stavu je nadbytečné zabývat se otázkou důvodnosti pohledávky žalované, byť smlouva uzavřená mezi žalobcem se [právnická osoba] [právnická osoba] nasvědčuje tomu, že nejméně od [datum] je její nárok opodstatněný.

10. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. náleží i v této fázi řízení úspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení, kterou představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif se dvěma paušálními náhradami jeho výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhrady daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka].