pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 8 C 364/2017-244

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení [částka] [anonymizována dvě slova], a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu vypořádání společného jmění manželů (SJM), zahrnujícího bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] – [číslo] na pozemcích parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech domu a pozemku, v katastrálním území Strašnice, obec Praha, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec] (bytová jednotka), kterou žalovaná prodala po rozvodu manželství účastníků. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že bytová jednotka byla jejím výlučným vlastnictvím.

2. Soud I. stupně učinil zjištění, popsaná v odstavcích 9 – 21 napadeného rozsudku a skutkově uzavřel, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], poté spolu bydleli v bytě rodičů žalované a dne [datum] uzavřela žalovaná s [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu členství v bytovém družstvu, na jejímž základě nabyla členský podíl v bytovém družstvu Pod [obec a číslo] za cenu [částka], kterou v hotovosti uhradili její rodiče. Bytová jednotka byla převedena do vlastnictví žalované smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] a žalovaná byla jako její vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci [datum] a dne [datum] žalovaná prodala bytovou jednotku MUDr. [jméno] [příjmení] za [částka].

3. Soud I. stupně s odkazem na § 703 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.), § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (o. z.) a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5228/2015) dovodil, že členský podíl v bytovém družstvu nabyla žalovaná„ de facto“ darem, když jeho hodnotu ve výši [částka] zaplatili podle výpovědi její matky svědkyně [jméno] [příjmení] její rodiče. Označil za nevěrohodnou výpověď svědka [jméno] [příjmení] (bratra žalobce) ohledně půjčky [částka] na koupi bytu s poukazem na to, že si nepamatoval, zda tuto částku poskytl v hotovosti nebo na účet a že o svědectví hovořil se zástupkyní žalobce. Dovodil dále, že skutečnost placení„ SIPO“ žalobcem v průběhu manželství„ není dostatečná pro závěr, že bytová jednotka patří do SJM“, nicméně dospěl k závěru, že bytová jednotka součástí SJM účastníků byla, neboť se za trvání manželství stali společnými nájemci bytu, vzniklo jim společné členství v bytovém družstvu a převodem vlastnictví žalované byla bytová jednotka nabyta do SJM. Současně dovodil ve smyslu zmíněné judikatury, že jsou dány důvody pro disparitu vypořádacího podílu, neboť částku, zaplacenou za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu, získala žalovaná darem od svých rodičů a následný převod vlastnictví z družstva již byl bezúplatný. Uzavřel, že žalovaná se o nabytí bytu do vlastnictví účastníků výlučně zasloužila a při zachování minima spravedlnosti jí nelze uložit povinnost zaplatit žalobci polovinu částky, získané jeho prodejem. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů.

4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že jsou dány důvody pro disparitu vypořádacího podílu. Zdůraznil, že ve smyslu § 703 odst. 2 obč. zák. vzniklo uzavřením smlouvy o převodu členství v družstvu žalovanou oběma žalovaným společné členství v družstvu a po převedení vlastnictví bytové jednotky na žalovanou se tato jednotka stala součástí jejich společného jmění. Namítl, že z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] nelze dovodit závěr soudu I. stupně o tom, že rodiči žalované zaplacená částka [částka] měla být darem, určeným výlučně žalované. Zopakoval, že paní [příjmení] bylo za převod členského podílu v družstvu fakticky uhrazeno [částka] z půjčky od jeho bratra svědka [jméno] [příjmení], který to potvrdil a je logické, že si s odstupem 23 let přesně nepamatoval, jakou formou finanční prostředky žalobci předal. Zástupkyně žalobce se svědkem hovořila pouze proto, že se soudu zavázala zajistit jeho účast na jednání, nikoliv o obsahu jeho výpovědi. Podle zákonné dikce jsou podíly manželů na vypořádávaném jmění stejné a soud I. stupně nevzal v potaz, že žalobce oproti žalované v průběhu manželství chodil do zaměstnání, vydělával peníze a z jeho účtu byly hrazeny poplatky spojené s užíváním bytu, anuita, SIPO apod. I kdyby byly dány důvody pro disparitu podílů účastníků, není na místě stoprocentní zvýšení podílu žalované, která žalobci sama v návrhu na mimosoudní vyřešení nabízela částku [částka], neboť si zjevně byla vědoma, že bytová jednotka je součástí SJM. Žalobce dále poukázal na to, že soud I. stupně vedl řízení chaoticky a zdlouhavě a napadeným rozsudkem rozhodl o částce [částka], ačkoliv žalobce požadoval pouze [částka]. Výslovně brojil též proti výroku o náhradě nákladů řízení s poukazem na to, že se opakovaně marně pokoušel o mimosoudní dohodu se žalovanou a dovozoval, že ve věci jsou dány podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, jeho žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání žalobce setrvala na přesvědčení, že dotyčná bytová jednotka nebyla součástí SJM, jelikož byla v katastru nemovitostí zapsána jako její výlučná vlastnice, k čemuž poukázala na zásadu materiální publicity, vyjádřenou v „ NOZ“ a katastrálním zákoně.

5. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování v souladu s § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. S ohledem na zánik manželství účastníků, s nímž je spojen zánik SJM, ke dni [datum] se řídí jeho vypořádání občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., [účinnost], zatímco otázka, zda nějaká věc je či není jeho součástí, se řeší podle úpravy účinné v době, kdy byla tato věc nabývána (srov. § 3028 odst. 2 o. z., s výjimkami v §§ 3038 - 3040 o. z.). Soud I. stupně se uvedenou zásadou řídil a správně dovodil, že se bytová jednotka byla součástí SJM účastníků. Smlouvou o převodu členství v bytovém družstvu, kterou uzavřela žalovaná dne [datum] za trvání manželství, vzniklo oběma účastníkům podle § 703 odst. 2 obč. zák. právo společného nájmu družstevního bytu a spolu s ním i společné členství manželů v bytovém družstvu. V řízení nebylo tvrzeno, že by spolu v uvedeném období účastníci nežili a jejich soužití potvrdila ve své výpovědi i svědkyně [příjmení]. Existoval-li společný nájem a společné členství účastníků v družstvu mohla být bytová jednotka podle § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) převedena jen do jejich vlastnictví. Skutečnost, že převodní smlouvu uzavřela pouze žalovaná na tom, že se bytová jednotka převodem do jejího vlastnictví stala součástí SJM nic nemění, neboť jde o zákonný důsledek, plynoucí z § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a § 143 obč. zák., který není podmíněn úmyslem manželů nabýt bytovou jednotku do zákonného majetkového společenství ani smluvní účastí obou manželů na dohodě o převodu bytové jednotky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4000/2008). Zápis vlastnického práva do katastru nemovitosti nezakládá nevyvratitelnou domněnku existence (výlučného) vlastnického práva zapsané osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 880/2006), účelem principu materiální publicity je pouze ochrana dobré víry třetí osoby ve stav zápisu v katastru nemovitosti.

6. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně o výlučné zásluze žalované na získání bytové jednotky. V daném případě jde o situaci významně odlišnou od východisek soudem I. stupně aprobovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn 22 Cdo 5228/2015, jehož závěry se týkají výlučně družstevního podílu v SJM. Účastníci však v době právní moci rozhodnutí o rozvodu jejich manželství byli spoluvlastníky věci - bytové jednotky, která byla do vlastnictví žalované (tedy do SJM účastníků) převedena (smlouvu ze dne [datum]) bezúplatně s odstupem patnácti let od uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinnosti v družstvu (smlouvou ze dne [datum]). Nelze proto reflektovat pouze skutečnost, že rodiče žalované v roce [rok] uhradili za tento převod částku [částka]. S odhlédnutím od hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno] [příjmení] stran poskytnutí půjčky ve výši [částka] účastníkům na koupi bytu soudem I. stupně lze žalobci taktéž přisvědčit v námitce, že závěr tohoto soudu o darování prvně uvedené částky žalované je založený na pouze domněnce, neboť z důkazních zjištění nevyplývá. Svědkyně [příjmení] se ve své výpovědi v této souvislosti nezmínila o daru a již vůbec ne o daru, určeném výlučně žalované. V rozhodné době byli účastníci manželé, kteří spolu žili, získání družstevního bytu bylo řešením jejich bytové situace a za stávající právní úpravy ani nebylo možné, aby se nájemcem bytu a členem bytového družstva stal pouze jeden z nich. Odvolací soud zjistil z přílohy roční účetní uzávěrce bytového družstva [ulice a číslo] za rok 1998, že bytové družstvo dne [datum] zakoupilo od Městské části [obec a číslo] nemovitosti v [obec a číslo], v ulici Pod [obec a číslo], za kupní cenu [částka], 25 % kupní ceny ve výši [částka] uhradilo před podpisem kupní smlouvy a zbylých 75 % v ceně [částka] družstvo splácí Městské části [obec a číslo] v měsíčních splátkách [částka] po dobu 10 let. Kupní cena nemovitosti a v jejím rámci jednotlivých bytových jednotek byla zjevně hrazena členy bytového družstva za trvání nájemního vztahu prostřednictvím plateb nájemného za byt. Z uvedeného vyplývá, že po získání členského podílu v družstvu v roce 1997 účastníci do doby převodu bytu do vlastnictví žalované společně spláceli částku, jejíž úhrada byla předpokladem k převodu bytu do vlastnictví nájemce – člena družstva, což se podává i z výpovědi svědkyně [příjmení]. Žalobce doložil předloženými výpisy ze svého sporožirového účtu, vedeného v rozhodné době u [obec] spořitelny, že platby„ SIPO“, zahrnující i nájemné z bytu, byly hrazeny z tohoto účtu a žalovaná ani netvrdila, že by tomu bylo jinak (že by splátky kupní ceny bytu hradila bytovému družstvu ze svých výlučných prostředků). Účastníci se současně shodli na tom, že v průběhu manželství byla žalovaná převážně nezaměstnaná, jelikož pečovala o postižené dítě, o získání finančních prostředků pro platby nájemného z bytu, včetně splátek jeho kupní ceny, se tak významnou měnou zasloužil žalobce, neboť z velké části pocházely z jeho mzdy ze zaměstnání. Z popsaných důvodů odvolací soud oproti závěru soudu I. stupně neshledal ve věci důvod pro disparitu podílů účastníků. Pro vypořádání finanční částky, kterou žalovaná prodejem společné bytové jednotky získala, pak platí § 742 odst. l písm. a) o.s.ř. vymezené pravidlo, že podíly manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Žalobce má za této situace právo na polovinu prodejem získané částky, z níž požadoval změnou žaloby (kterou upustil od dříve uplatněné námitky relativní neplatnosti kupní smlouvy), pouze [částka] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3121/2005, uveřejněný v databázi ASPI). Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.

7. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tato náhrada za řízení před soudem I. stupně sestává z náhrady zaplacených soudních poplatků za žalobu ve výši [částka] a za dva návrhy na nařízení předběžného opatření vždy [částka], z plné odměny advokátky za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne [datum] a [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) po [částka] podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z poloviční odměny advokátky ve výši [částka] podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (dva návrhy na nařízení předběžného opatření, vyjádření ze dne [datum]), z paušální náhrady výdajů advokátky za 12 úkonů právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 20 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, z cestovného podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 98 km při průměrné spotřebě 6,73 l nafty na 100 km celkem ve výši [částka] (k jednání dne [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně nafty [částka] za litr [částka], k jednání dne [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně nafty [částka] za litr [částka], k jednání dne [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně nafty [částka] za litr [částka], k jednání dne [datum] a [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně nafty [částka] za litr po [částka]) a z 21 % náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši [částka] a celkem činí [částka]. Náhrada nákladů žalobce v odvolacím řízení sestává z náhrady soudního poplatku z odvolání ve výši [částka], odměny advokátky za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání) po [částka] s paušální náhradou po [částka], náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po [částka], cestovného k jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (trasa [obec] - [obec] a zpět v délce 98 km při průměrné spotřebě 6,73 l, základní sazbě náhrady [částka] a ceně nafty [částka]), 21 % náhrady za DPH ve výši [částka] a celkem činí [částka], dohromady za řízení před soudy obou stupňů činí náhrada nákladů řízení žalobce [částka].