pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu náhrady škody, jež mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeným k jeho dovolání rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dotyčný rozsudek byl vydán v řízení o vyloučení věcí žalobce ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba], v němž byl žalobce v konečném rozhodnutí úspěšný, věci však insolvenční správce dlužníka v mezidobí prodal a žalobci byl vydán výtěžek z tohoto prodeje ve výši [částka], čímž mu oproti kupní ceně věcí ve výši [částka] vznikla škoda v uplatněné výši, s požadavkem na jejíž náhradu vůči insolvenčnímu správci v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. [spisová značka], neuspěl. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že mezi nezákonným rozhodnutím - rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a žalobcem tvrzeným vznikem škody není příčinná souvislost, neboť rozhodnutí se vlastního zpeněžení věcí netýkalo, nárok na úrok z prodlení z částky [anonymizována tři slova] nepředstavuje škodu a případné nároky žalobce jsou promlčeny.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, podrobně popsaných v odstavcích 4 - 6 rozsudku. Zjistil zejména, že žalobce dne [datum] zakoupil jmenované movité věci od [právnická osoba], na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], prohlášen konkurs. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] B [číslo], udělil insolvenčnímu správci Ing. [jméno] [příjmení] souhlas ke zpeněžení specifikovaného movitého majetku prodejem mimo dražbu podle § 289 insolvenčního zákona Kupní smlouvou, uzavřenou mezi tímto insolvenčním správcem a [právnická osoba], dne [datum] došlo k prodeji v příloze smlouvy specifikovaného majetku za dohodnutou kupní cenu [částka] bez DPH. Dne [datum] podal žalobce proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba] žalobu o vyloučení movitých věcí ze soupisu majetku majetkové podstaty. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] byl tento návrh zamítnut a po zrušení rozsudku vrchního soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] změněn a specifikované movité věci z majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] vyloučeny. Žalobce podal dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] jako insolvenčnímu správci [právnická osoba] o náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím, jež mu měla způsobena prodejem jeho movitých věci v uvedeném insolvenčním řízení, která byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zamítnuta.

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 32 odst. 1, [anonymizováno] a § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že žalobní nárok je promlčen. Zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl právnímu zástupci žalobce doručen [datum] a téhož dne nabyl právní moci, žalobce však žádost o náhradu škody uplatnil u žalované dne [datum], téměř 6 let poté, a žaloba byla podána [datum]. K tvrzení žalobce, že se o případné odpovědnosti žalované dozvěděl až v rámci sporu s insolvenčním správcem, soud I. stupně uvedl, že není důležité, jak poškozený právně vyhodnotil„ tyto skutečnosti“, podstatné je, že nárok na náhradu škody odvozuje z uvedeného nezákonného rozhodnutí. Uplatnění námitky promlčení neshledal rozporným s dobrými mravy s poukazem na to, že promlčecí lhůta je dána zákonem a má přispět k právní jistotě účastníků řízení. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Dovozoval, že běh promlčecí lhůty nelze odvozovat od doručení nezákonného rozhodnutí, ale je nutno vzít v úvahu i vědomost o škodě a odpovědném subjektu, k čemuž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. Žalobce se o odpovědnosti státu dozvěděl až [datum] poté, co mu byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve věci jeho žaloby o náhradu škody proti insolvenčními správci, jímž bylo postaveno najisto, že odpovědným v dané věci je toliko stát, ačkoliv obecně je podle ustálené rozhodovací praxe stát odpovědný za škodný následek při výkonu dohlédací činnosti v konkursním řízení vedle insolvenčního správce. Současně platí, že odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci nastupuje až subsidiárně v případě, že poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). Žalobce se skrze právní hodnocení soudů dostal nikoliv svou vinou do situace, kdy se nemůže domoci svého nároku a je mu tedy odpíráno právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod. Námitka promlčení je současně v rozporu s dobrými mravy, čímž se soud I. stupně dostatečně nezabýval, ve věci nebylo prováděno dokazování, žalobce nebyl řádně poučen o svých právech atd. a řízení trpí celou řadou vad. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že ve vztahu k procesu prodeje majetku z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka není dán odpovědnostní titul. V řízení, vedeném žalobcem proti insolvenčnímu správci, nebyla odpovědnost státu řešena a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se jí nezabýval. Žalobce ignoruje speciální ustanovení § 32 odst. 1 věta druhá náhradového zákona, odvíjející běh promlčecí lhůty v případě nároku na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, od oznámení zrušovacího rozhodnutí a skutečnost, že si vyhodnotil jako odpovědnostní titul postup insolvenčního správce, nemůže mít na běh promlčecí lhůty vliv. Je nesprávná úvaha žalobce o státu jako o posledním dlužníkovi, která by se uplatnila jen v případě, kdyby nemohl dosáhnout uspokojení své pohledávky na dlužníkovi, jenž by byl povinen mu plnit. Insolvenční správce se však žádného deliktního jednání, ze kterého by žalobci odpovídal za škodu, nedopustil a žalobce zcela bezdůvodně otálel s podáním žaloby proti státu, čímž si způsobil promlčení nároku. Soud I. stupně správně s ohledem na procesní ekonomii posoudil nejprve důvodnost vznesené námitky promlčení a neprováděl dokazování. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR není námitka promlčení uplatněná státem obecně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, neboť zákonný institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích a je použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.

6. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení, jež rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a 212a o.s.ř., odvolání žalobce však nepřisvědčil. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [číslo] [rok] č.j. [číslo jednací], které bylo k dovolání zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] samo o sobě nemohlo vést k poškození žalobce, neboť rozhodným podkladem pro prodej věcí, zahrnutých do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, bylo rozhodnutí insolvenčního soudu (Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]), jímž udělil insolvenčnímu správci souhlas k tomuto prodeji mimo dražbu. Je nicméně zřejmé, že k prodeji věcí by nedošlo, kdyby vylučovací žalobě žalobce bylo vyhověno, jak se stalo po rozhodnutí dovolacího soudu následným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] až po uskutečnění prodeje věcí v insolvenčním řízení. Lze proto připustit souvislost mezi rozhodnutím, zrušeným ve smyslu § 8 odst. náhradového zákona, jakožto jedné z příčin, podílejícím se na nepříznivém následku, a žalobcem tvrzenou škodou.

7. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že případný nárok žalobce na náhradu škody proti státu je promlčen, jakkoliv tento soud vyložil ustanovení § 32 odst. 1 věta druhá náhradového zákona poměrně formalisticky v rozporu s judikaturou, na níž upozornil žalobce. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] Nejvyšší soud ČR formuloval a odůvodnil závěr, věta druhá § 32 odst. 1 zákona není ustanovením speciálním ve vztahu k větě první, nýbrž je její modifikací, která se však neuplatní, jestliže se poškozený o vzniku škody dozvěděl teprve poté, co mu bylo doručeno zrušovací rozhodnutí. Podstatný pro počátek běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 1 náhradového zákona je proto okamžik, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda a (orientačně) i její rozsah. V daném případě ze zjištění učiněných soudem I. stupně vyplývá, že žalobce musel mít vědomost o prodeji věcí, o jejichž vyloučení z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka usiloval, v rámci insolvenčního řízení, nejpozději ke dni [datum], kdy podal žalobu o náhradu škody tímto prodejem způsobené proti insolvenčnímu správci. Tříletá subjektivní promlčecí doba jeho nároku ve smyslu § 32 odst. l náhradového zákona tak začala běžet nejpozději tímto dnem a marně uběhla předtím, než jej dne [datum] uplatnil u žalované s následnou žalobou, podanou dne [datum].

8. Oproti názoru žalobce nemůže mít na běh promlčecí doby nároku, dovozovaného ze zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], žádný vliv okolnost vedení neúspěšného sporu žalobce o náhradu škody s insolvenčním správcem [právnická osoba], neboť vědomost o odpovědnosti žalovaného státu za případnou (i později zjištěnou) žalobci vzniklou škodu se odvíjí od zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, které nabylo právní moci dne [datum]. Poukaz žalobce na judikaturu k odpovědnosti státu z dohledové činnosti soudu v rámci insolvenčního řízení je nepřípadný, jelikož uplatněný nárok nemá základ v činnosti insolvenčního soudu. Shodně nepřípadný je poukaz žalobce na judikaturu, týkající subsidiarity nároku vůči státu. Tato subsidiarita se, jak na to správně poukázala žalovaná, uplatní jen v případě, kdy je dán právní důvod plnění třetí osoby poškozenému, jehož nárok však nemůže být (např. z důvodu nemajetnosti dlužníka) uspokojen. Taková situace v daném případě nenastala, jelikož insolvenční správce podle pravomocných soudních rozhodnutí za škodu žalobce odpovědný není. Otázka odpovědnosti státu nebyla ve sporu mezi žalobce a insolvenčním správcem předmětem řízení a odvolací soud se k ní ve zmíněném rozhodnutí ani obiter dictum nevyjadřoval.

9. Odvolací soud zároveň neshledal žádné důvody, pro které by mělo být uplatnění námitky promlčení žalovaným v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Účelem institutu promlčení je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Samotné uplatnění zákonem dané námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]). Takto lze námitku promlčení posoudit jen výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnání s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 643/04, I.ÚS 2364/11). Žádné okolnosti, naplňující uvedené předpoklady, nejsou v předmětné věci dány. Žalobce měl možnost svůj nárok vůči žalované, dovozovaný z výše uvedeného nezákonného rozhodnutí, v rámci běhu promlčecí doby uplatnit bez ohledu na spor, který vedl s insolvenčním správcem na základě jiného východiska (pochybení insolvenčního správce při jeho činnosti v insolvenčním řízení [právnická osoba]). Nelze proto jinak, než přisvědčit žalované v názoru, že žalobce s uplatněným nároku proti ní bezdůvodně otálel a tím si zavinil jeho promlčení. Nad rámec uvedeného je žalované nutno přisvědčit v poukazu na to, že nárok na úrok z prodlení z částky [anonymizována tři slova] za vymezené období od roku [rok] do roku [rok] je nárokem zřejmě nedůvodným, neboť úrok z prodlení není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]).

10. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Procesně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z paušální náhrady výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za tři procesní úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]).