o zaplacení 83 157,10 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 83 157,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 41 222 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 41 935,10 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a na náhradu nákladů řízení 64 760,20 Kč. Žalobkyně se uvedeného plnění domáhala z titulu dlužné úhrady za právní služby, poskytnuté žalované na základě smlouvy ze dne [datum], z něž vystavila žalované fakturu č. [hodnota] na částku 41 222 Kč, splatnou dne [datum], a fakturu č. [hodnota] na částku 41 935,10 Kč, splatnou dne [datum], které žalovaná přes opakované výzvy neuhradila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že nárok na zaplacení 41 222 Kč je promlčen, neboť faktura č. [hodnota] byla vystavena za úkony, které žalobkyně pro žalovanou vykonala v období od [datum] do [datum], a v době podání žaloby ([datum]) uplynula tříletá promlčecí lhůta. Dále namítla, že žalobkyně jí nevyúčtovala zaplacené zálohy a proti nároku na žalobkyně na zaplacení částky 41 935,10 Kč žalovaná započetla svoji pohledávku ve výši 10 937,60 Kč z usnesením [Orgán veřejné moci], ze dne [datum] č. j. [spisová značka], vráceného soudního poplatku na účet žalobkyně a pohledávku, postoupenou dne [datum] [jméno FO] (jednatelem a jediným společníkem žalované) z titulu nevyplacené náhrady nákladů řízení ve sporu, vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka]. Následně vznesla žalovaná jako obranu do výše žalobního návrhu nárok vůči žalobkyni ve výši 242 000 Kč z titulu škody, kterou jí měla žalobkyně způsobit jednáním svého zaměstnance [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci zastoupení ve sporu, vedeným u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], nepodáním návrhu na pokračování v řízení, v důsledku čehož bylo řízení zastaveno.

2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 27.rozsudku, skutkově uzavřel, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování právní služby, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby a žalovaná se za to zavázala zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu ve výši 1 000 Kč za hodinu na základě provedeného vyúčtování daňovým dokladem (fakturou) s rozpisem provedených úkonů, splatnou ve lhůtě 14 dnů ode dne vystavení. Za poskytnuté služby vystavila žalobkyně žalované fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] na částku 41 222 Kč, splatnou k [datum], a fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] na částku 41 935,10 Kč, splatnou k [datum]. Žalovaná složila zálohu na právní služby ve výši 400 Kč a 10 000 Kč v hotovosti a 20 000 Kč na účet, celkem 30 400 Kč, k čemuž jí byly vystaveny příslušené daňové doklady. Tyto zálohy byly použity na úhradu faktury č. [hodnota] (17 712 Kč), č. [hodnota] (11 898 Kč) a částečnou úhradu faktury č. [hodnota] (790 Kč), což bylo žalované zrekapitulováno v emailu žalobkyně ze dne [datum], ve kterém žalované mimo sděluje, že ke dni [datum] bylo ukončeno její poskytování právních služeb. Žalobkyně zastupovala žalovanou v řízení, vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo shora uvedeným usnesením rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku ve výši 10 937,60 Kč žalované k rukám právního zástupce. Tuto částku žalobkyně dne [datum] započetla proti pohledávce za žalovanou z titulu neuhrazené faktury č. [hodnota], znějící na částku 34 591 Kč, a jednatel žalované svým podpisem stvrdil, že zápočet akceptuje. Žalobkyně zastupovala jednatele žalované v řízení, vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém odvolací soud jednateli žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 41 371,10 Kč. Zápočtem vzájemných pohledávek ze dne [datum] žalobkyně započetla tuto částku proti své pohledávce vůči [jméno FO] z titulu neuhrazené faktury č. [hodnota] znějící na částku 70 353,03 Kč (příloha dopisu [jméno FO] ze dne [datum]). Jednatel žalované uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla uvedená pohledávka.

3. Zjištěný skutkový děj soud posoudil soud I. stupně podle §§ 421 odst. l, 2730, 2438 odst. l, 1968, 1970, 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uplatněný nárok. Konstatoval, že účastnice uzavřely příkazní smlouvu ve smyslu § 2430 a násl. o. z. a na jejím základě žalobkyně poskytovala žalované právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 89/1996 Sb., o advokacii, za což se žalovaná zavázala platit žalobkyni sjednanou odměnu, kterou žalobkyně fakturovala dohodnutým způsobem. Žalovaná žalobkyni dosud neuhradila fakturu č. [hodnota] ze dne [datum], znějící na částku 41 222 Kč, a fakturu č. [hodnota] ze dne [datum], znějící na částku 41 935,10 Kč, čímž porušila svou povinnost poskytovat žalobkyni odměnu v ujednané výši a dostala se s plněním peněžitého dluhu do prodlení. V řízení bylo prokázáno zúčtovaní žalovanou zaplacené zálohy na (shora uvedené) faktury č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], čímž byla vyčerpána. Tvrzení žalované, že žalobkyni uhradila na záloze dalších 20 000 Kč, nebylo v řízení prokázáno. Pohledávky žalované ve výši 10 937,60 Kč a [jméno FO] ve výši 41 371,10 Kč zanikly započtením ze strany žalobkyně a posledně uvedenou pohledávka nemohla být dne [datum] platně postoupena. Pohledávku z vadného poskytování právních služeb stran žalobkyně prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti se sporem vedeným u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně popřela a jedná se ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. o pohledávku nejistou a neurčitou. Tato obrana žalované zůstala toliko v rovině tvrzení, neboť neprokázala, zda jí skutečně vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně, resp. jejího zaměstnance. Námitku promlčení části nároku žalobkyně soud I. stupně rovněž neshledal důvodnou, ztotožňujíc se s argumentací žalobkyně, že promlčecí lhůta v daném případě začala ve smyslu § 2438 odst. 1 o. z. běžet až skončením zastoupení a dovodil, že žalobkyně vystavila vyúčtování včas a žaloba byla podána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Žalobě s tímto odůvodněním vyhověl, včetně úroku z prodlení s úhradou jednotlivých faktur ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyní dále přiznal náklady, spojené s uplatněním pohledávek ve výši, stanovené podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť účastníci řízení jsou podnikateli ve smyslu § 421 odst. 1 o. z. a předmětem řízení jsou jejich vzájemné závazky. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 39. rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na námitce promlčení nároku, uplatněného ve faktuře č. č. [hodnota] na částku 41 222 Kč za úkony, provedené žalobkyní v období od [datum] do [datum]. Poukázala na smluvní ujednání, podle něhož žalobkyně provede vyúčtování fakturou se splatností do 14 dnů ode dne vystavení vyúčtování, aniž bylo stanoveno, kdy bude žalobkyní fakturováno. Dovozovala, že strany si neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit a určení doby splnění dluhu je proto ponecháno na vůli věřitele, jenž může určit tuto dobu tím, že požádá o zaplacení ihned poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh „bez zbytečného odkladu". Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). Rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou okolnosti, z nichž se žalobkyně jako věřitelka dozvěděla (nebo dozvědět měla a mohla) že jí vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Od tohoto jí vzniklo právo určit dobu splnění dluhu a začala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Ze soupisu právních úkonů, které byly provedeny žalobkyní v období od [datum] do [datum], je zřejmé, že byly žalobkyní uplatněny až po uplynutí tříleté promlčecí doby. Žalovaná dále dovozovala, že soud I. stupně neprávně zhodnotil zúčtování jí poskytnutých záloh, jež měly být zúčtovány na pohledávky z předmětných faktur, a ve vztahu k pohledávce z faktury č. [hodnota] setrvala na zápočtu nevráceného soudního poplatku ve výši 10 937,60 Kč. Označila dále za nesprávný závěr soudu I. stupně stran v průběhu řízení vznesené kompenzační námitky s poukazem na to, že žalobkyně její existenci nepopřela a o povinnosti jejího prokázání ji měl soud I. stupně podle § 118a o.s.ř. poučit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaná pouze opakuje svou obrannou argumentaci, která byla co do zúčtování záloh a vrácení přeplatku na soudním poplatku provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Její názor ohledně promlčení nároku není správný, neboť na věc se použijí zvláštní ustanovení o příkazní smlouvě a odměně příkazce. Promlčecí doba pro vyúčtování začíná běžet až okamžikem, kdy je zastoupení skončeno a daňový doklad žalobkyně v tomto ohledu odpovídá i zákonu o dani z přidané hodnoty. Další zápočet pohledávky z údajně vadného poskytování služeb uplatnila žalovaná po koncentraci řízení až dne [datum] coby nové nepřípustné tvrzení, a proto k němu nebylo vedeno žádné dokazování. V obecné rovině žalobkyně tuto pohledávku odmítla ve svém podání ze dne [datum].

6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněným. Co do skutkových zjištění žalovaná pouze opakuje svá obranná tvrzení, s nimiž se soud I. stupně správně vypořádal, a proto lze na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru zcela odkázat. Z důkazních zjištění z listin i výpovědi slyšené svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že veškeré žalovanou složené zálohy byly vypořádány v rámci předchozí fakturace za provedené právní služby a nebylo prokázáno tvrzení žalované o zaplacení další nezúčtované částky. Shodně bylo zjištěno, že započítávané pohledávky z vrácení soudního poplatku a náhrady nákladů řízení neexistují, neboť zanikly ve smyslu § 1982 oz. jednostranným započtením, provedeným samotnou žalobkyní dne [datum] (potvrzeným jednatelem žalované) a dne [datum] (příloha dopisu žalobkyně [jméno FO] ze dne [datum]) na jiné její pohledávky vůči žalované a jejímu jednateli (coby následnému postupníkovi již neexistující pohledávky z náhrady nákladů řízení v roce [datum]). Žalovanou tvrzená pohledávka z údajné žalobkyní způsobené škody ve výši 242 000 Kč byla k započtení uplatněna na jednání dne [datum] po koncentraci řízení, která nastala uplynutím 10 dnů od doručení protokolu z jednání ze dne [datum], doručeného zástupci žalované ne [datum], a proto k ní nelze přihlížet. S odhlédnutím od toho se jedná typicky o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z., jejíž uplatnění formou námitky započtení by namísto jednoznačného oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek, vyvolalo spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Žalobkyně její existenci ve svém posledním vyjádření (závěrečném návrhu) ze dne [datum] jednoznačně odmítla coby nelogickou s poukazem na to, že nemůže odpovídat za zastavení řízení v roce [datum], když její právní vztah se žalovanou skončil [datum].

7. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že nárok žalobkyně z obou výše uvedených faktur je existentní. Tento nárok není ani zčásti promlčen, jakkoliv se nelze ztotožnit se závěrem soudu I. stupně, že promlčecí doba nároku na odměnu příkazníka počne běžet až po skončení právního vztahu účastnic. Ustanovení § 2438 o.z. upravuje pouze zásadní nárok příkazníka na odměnu, dobu jejího plnění ve vazbě na běh promlčecí doby však neřeší. Žalobkyně ostatně své faktury za právní služby (včetně těch, které se týkají žalobního nároku) vystavovala nikoliv po skončení právního vztahu účastnic z příkazní smlouvy ([datum]), ale v jeho průběhu. Argumentace žalované k promlčení nároku žalobkyně z faktury č. [hodnota] za úkony, provedené do [datum], odpovídá závěrům rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], který v případě obdobné příkazní smlouvy, kdy doba splnění dluhu byla ve smlouvě stanovena tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, splatná do 14 dnů od jejího doručení dlužníkovi, uzavřel, že jde ve smyslu § 1658 odst. 2 o.z. o situaci, kdy si strany neujednaly dobu splnění dluhu a její určení je ponecháno na vůli věřitele, který může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dovodil dále, že okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu a od tohoto dne začíná (bez ohledu na sjednanou splatnost faktury) běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. Ústavní soud však ve svém nálezu sp.zn. IV.ÚS 778/25 tomuto závěru nepřisvědčil a naopak v situaci dohody smluvních stran o tom, že dlužník bude plnit na základě faktury věřitele se splatností 30 dnů, dovodil, že do provedení fakturace nebyla pohledávka splatná a nebylo ji možné uplatnit u soudu, proto promlčecí lhůta nemohla začít běžet. Ústavně souladným na základě respektu k autonomii vůle smluvních stran shledal závěr, že počátek běhu promlčecí lhůty nastává až dospělostí pohledávky, tedy (v posuzované věci) splatností faktury. Vztaženo na daný případ, byla žaloba dne [datum] podána včas i ohledně faktury č. [hodnota], vystavené žalobkyní dne [datum] s datem splatnosti dne [datum], neboť až od tohoto data mohla ve světle závěrů Ústavního soudu začít běžet tříletá promlčecí doba podle § 629 odst.1 o.z.

8. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 4 460 Kč podle §§ 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální náhradou výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. l písm. a) a 3 advokátního tarifu po 150 Kč za 6 půlhodin na cestě ze sídla advokátky k soudu a zpět, cestovným za tyto cesty v rozsahu 220 km osobním automobilem [podezřelý výraz] registrační značky [SPZ] při průměrné spotřebě 5l/100 km při ceně 34,10 Kč na litr motorové nafty a pevné sazbě 5,90 Kč podle vyhl. č. 573/2025 Sb. změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro rok 2026 ve výši 1 673,10 Kč a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 2 602,55 Kč.