pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na vydání ve výroku specifikovaných listin a vzorce výpočtu [anonymizováno] provize a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobce se domáhal vydání předmětných listin s odůvodněním, že je obchodním zástupem žalované, která mu období od [datum] do [datum] na základě provizní listiny, platné od [datum], s níž nebyl seznámen, neoprávněně krátila provize a požadované listiny jsou nutné ke zjištění rozdílu, jenž mu náleží. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobce měl za trvání spolupráce účastníků přístup ke všem informacím, vztahujícím se k jeho provizním nárokům.

2. Soud I. stupně na základě zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 18. napadeného rozsudku, s odkazem na § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a na § 261 odst. 1, § 566 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) uzavřel, že žalobce spolupracuje se žalovanou na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] a byl seznámen s vnitřními předpisy žalované - provizními listinami platnými od [datum] a od [datum]. Tvrzení žalované, že provizní listina, platná od [datum], byla zveřejněna na portále OVB dne [datum] a že žalobci byl nejpozději [datum] doručen email, odkazující na tzv. týdenní report v týdnu od 23. do [datum], se nepodařilo prokázat. Z tvrzení žalobce nicméně vyplývá, že o této provizní listině se dozvěděl nejpozději v létě 2018 a z obsahu stížností, které žalované adresoval, je zřejmé, že se seznámil i s jejím obsahem. Soud I. stupně dovodil, že bylo povinností žalobce kontrolovat portál OVB i své provizní výpisy a o případné chybě informovat žalovanou bez zbytečného odkladu (body [číslo] a [číslo] smlouvy), přičemž roční obrat mu musel poklesnout již v letech 2015 [číslo]. Žalovaná nemůže předložit žalobou požadovaný neexistující doklad o doručení provizní listiny a není třeba, aby žalobci předkládala provizní listinu, pokud se s jejím obsahem v mezidobí seznámil. Další požadavek žalobce na předložení provizních listin obchodních partnerů žalované nemá oporu ve smlouvě mezi účastníky a jednalo by se o nepřiměřeně širokou povinnost žalované. Žalovaná rovněž uvedla, že neexistuje žádný vzorec výpočtu [anonymizováno] provize ke každé jednotlivé smlouvě a svědek [příjmení] vysvětlil, že základní úprava je provedena v tzv. BL dodatku ke smlouvě. Konečně soud I. stupně uzavřel, že žalobcův návrh rozhodnutí soudu by nebyl vykonatelný, neboť svůj požadavek vymezil obecně a žalovaná uvedla, že archivuje doklady ohledně jednotlivých partnerů 7 až 8 let nebo po dobu, kdy ještě má smysl je archivovat, ale také docházelo ke změnám systému a některá data byla vymazána. Poukázal na to, že doklady, jejichž předložení se žalobce domáhá, směřují k žalobě na plnění a pokud žalobce ví, jaké provize mu byly v rozhodném období vyplaceny a zná i procento, o které mu byly kráceny, může uplatnit nepromlčený nárok na zaplacení rozdílu u konkrétních smluv. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Poukázal na rozpory ve skutkových zjištěních ohledně doručení či zveřejnění provizní listiny, účinné od 1.1.2015, a zdůraznil, že v podle jím doloženého printscreenu portálu žalované ze dne [datum] se na něm nacházejí všechny provizní listiny s výjimkou listiny předmětné. Z obsahu stížnosti žalobce není zřejmé, že by předmětnou listinou disponoval, soud I. stupně v tomto směru jen mechanicky převzal argumentaci žalované, a bez důkazní opory vycházel z toho, že rozdíl v provizích činí 2,5%. Žalobce dovozoval, že musí existovat vzorec výpočtu [anonymizováno] provizí, jelikož vyplácené provize musely být nějakým způsobem určeny a závěry soudu I. stupně v tomto směru nekorespondují se svědeckou výpovědí Ing. [jméno] [příjmení]. Výpověď tohoto svědka soud I. stupně dezinterpretoval, svědek uvedl, že z aktuální výše obdržené provize se není žalobce schopen dopočítat celkové výše provize, což soud I. stupně neuvedl přes žádost žalobce do protokolu a v rozsudku dospěl k opačnému závěru. Žalobce zdůraznil, že pokud by znal vstupní hodnoty a způsob výpočtu provize, neměl by důvod vést tento spor a podal by žalobu na plnění. Závěr soudu I. stupně o nevykonatelnosti žalobního návrhu (petitu) je překvapivý, neboť žalobce byl veden k odstranění vad žaloby, kterou následně soud I. stupně projednal, aniž by sdělil, že žalobní petit není vykonatelný. Měl-li soud I. stupně pochybnosti o vykonatelnosti navrhovaného rozhodnutí, měl žalobci poskytnout poučení a lhůtu k opravě. Soud I. stupně se nevypořádal s argumentací žalobce, porušil jeho právo na spravedlivý proces a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve svém vyjádření zdůraznila, že spor vznikl z důvodu liknavosti žalobce při kontrolování správnosti údajů, uvedených v jeho provizních výpisech, v nichž byly uváděny všechny relevantní informace. Svou dlouhodobou nečinnost se žalobce snaží zhojit přenesením povinností na žalovanou, což nemá oporu v uzavřených smlouvách ani v obecně závazných právních předpisech. Z podání žalobce ze dne [datum] je patrné, že disponuje spornou provizní listinou, jelikož z ní cituje číselné údaje a není rozhodné, jakou formou byl o této provizní listině zpraven. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že pro výpočet lze s drobnou odchylkou využít procentní sazbu podle provizní listiny, platné před [datum], a žádný vzorec, jehož se žalobce domáhá, neexistuje. Žalobce se domáhá dokumentů k výpočtu za období od [datum] do [datum], ale současně uvádí mezi smlouvami i ty, jež byly uzavřeny mimo toto období, ačkoliv svědek [příjmení] uvedl, že změna provizí se netýká existentních smluv a nemá zpětnou účinnost. Ze seznamu žalobce ani nevyplývá, že by žalobce měl nárok na [anonymizováno] provize u uvedených smluv. Soud I. stupně správně uzavřel, že požadavek na předložení listin vydaných partnery žalované nemá oporu ve smluvním vztahu účastníků a v této části je návrh neurčitý, když žalobce nespecifikuje partnerské společnosti žalované. Smluvní vztahy mezi žalovanou a partnerskými společnostmi mimo to podléhají závazku mlčenlivosti a žalobce nemá nárok na informace, které jsou součástí smluvního vztahu žalované s jinými subjekty. Z podání žalobce ze dne [datum] vyplývá, že [anonymizováno] je kalkulováno na základě provizních listin, s jejichž obsahem žalovaná žalobce průběžně seznamovala.

5. Podle obsahu odvolání uplatnil odvolatel odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně řízení, jež mu předcházelo a odvolání shledal zčásti opodstatněným. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, jeho odůvodnění, jakkoliv místy nekonzistentní, vyhovuje požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť je z něho zřejmé, na jakých skutkových a právních závěrech soud I. stupně své rozhodnutí založil. Úvaha soudu I. stupně o nevykonatelnosti žalobního petitu nekoresponduje s jeho předchozími závěry a žalobci lze přisvědčit v jeho námitce, že v takovém případě by soud nemohl žalobu věcně projednat a musel by vést žalobce postupem podle § 43 odst. l o.s.ř. k její opravě. Odvolací soud však shledal žalobní petit, vymezený i seznamem smluv v příloze rozsudku, z hlediska jeho vykonatelnosti dostatečně určitým.

6. Zopakovaným dokazováním v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zjistil, že mezi účastníky byly téhož dne [datum] uzavřeny dvě smlouvy - smlouva o obchodním zastoupení a smlouva o spolupráci při správě produktů vedoucími spolupracovníky [právnická osoba] (dále jen,,smlouva o spolupráci“). S ohledem na datum uzavření obou smluv posuzoval právní vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 o. z. podle dosavadní právní úpravy, tedy jako vztah ze smlouvy o obchodním zastoupení podle § 652 obch. zák. Smlouvu o spolupráci účastníci uzavřeli jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. a podle § 853 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) se proto její režim se řídí vedle rozhodných ustanovení smlouvy také těmi ustanoveními obchodního, resp. občanského zákoníku, jež jsou jim svým obsahem nejbližší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v databázi ASPI). Smlouva o spolupráci je svým předmětem a charakterem úzce provázaná se smlouvou o obchodním zastoupení, včetně shodného principu odměňování prostřednictvím provizí (čl. 6 smlouvy o obchodním zastoupení, čl. 4 smlouvy o spolupráci). Z hlediska předmětu činnosti, k níž se žalobce smlouvou o spolupráci zavázal, byla jeho úkolem činnost bezprostředně souvisejí a navazující na činnost obchodního zástupce, včetně povinnosti za žalovanou vyřizovat požadavky klientů, činnosti směřující k rozšiřování skupiny klientů, prověřování realizace a stálosti obchodů sjednaných prostřednictvím členů struktury vedoucího pracovníka a péče o klienty, kteří uzavřeli smlouvy o finančních produktech, včetně působení k zachování stálosti těchto obchodů (čl. 3 a 3.2 smlouvy o spolupráci). Shodně jako smlouva o obchodním zastoupení i tato smlouva o spolupráci upravuje nárok žalobce na odměnu ve formě provize (provize [anonymizováno]) s výší upravenou v ceníku provizí (čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci). Žalobce byl tedy na základě obou smluv odměňován formou provizí a tento způsob odměňování se řídí právní úpravou § 659 a násl. obch. zák.

7. Podle § 662a odst. 2 obch. zák. má obchodní zástupce právo požadovat, aby mu byly poskytnuty veškeré údaje, zejména výpis z účetních knih, které má zastoupený k dispozici a které obchodní zástupce potřebuje k ověření výše provizí, které mu náleží. Z citovaného ustanovení vyplývá, že bez ohledu na to, zda žalobce věděl o změně vnitřních předpisů žalované či zda se změna výše jeho provize skutečně dotkla, měl ve chvíli, kdy mu byly provize vyplaceny, právo požadovat veškeré údaje nutné k ověření výše provizí. Pokud mu žalovaná tyto údaje neposkytla, což podle zjištění soudu I. stupně nebylo v řízení prokázáno, nelze žalobní požadavek zcela odmítnout. Žalobce má právo na poskytnutí údajů, na jejichž základě mu žalovaná vyčíslila výši jeho provize, povinnost žalované v tomto směru vyplývá z ustanovení kogentního charakteru, neboť smluvní strany se od něj mohou odchýlit jen ve prospěch obchodního zástupce (§ 662a odst. 3 obch. zák.) a nemůže se jí zprostit poukazem na to, že žalobce nekontroloval své provizní výpisy. Žalobce má však právo toliko na poskytnutí údajů, nezbytných k ověření správnosti vyplacených provizí. K ověření sporné výplaty provizí v rozhodném období potřebuje provizní listinu, účinnou od 1.1.2015 (podle níž měla žalovaná při určení výše jeho provizí postupovat), a údaje o konkrétních hodnotách, na jejichž základě byla žalobci v období od [datum] do [datum] vyplácena [anonymizováno] provize podle jednotlivých jím uzavřených smluv (příloha rozsudku). Povinnost žalované seznámit žalobce s vnitřním předpisem (provizní listinou) vyplývá i z čl. 14 [číslo] smlouvy o obchodním zastoupení ve spojení s čl. 6 smlouvy o spolupráci. Splnění této povinnosti žalovaná v řízení neprokázala a ze zjištění soudu I. stupně z printscreenu portálu žalované vyplývá, že tato verze vnitřního předpisu není na portálu žalované přístupná. Skutečnost, že žalobce v korespondenci se žalovanou uváděl údaje o výši provizí, nesvědčí sama o sobě o tom, že byl s dotyčnou provizní listinou seznámen nebo že by jí měl k dispozici. Oprávnění žalobce podle citovaného zákonného ustanovení však nelze vztáhnout na doložení konkrétního vzorce výpočtu, jenž musí být při dosazení výchozích údajů patrný ze smluvních ujednání ve spojení s tzv. provizními listinami, ani na předložení provozních podmínek, sjednaných mezi žalovanou a jejími smluvními partnery v rámci jejich dvoustranných smluvních vztahů. Shodný závěr se týká i nároku na předložení dokumentu, prokazujícího doručení provizní listiny platné od [datum], který ostatně koliduje s nárokem na její vydání a soudu I. stupně lze konečně přisvědčit v tom, že pokud takový dokument není k dispozici, nemůže být žalobci vydán.

8. Odvolací soud z popsaných důvodů částečnou změnou napadeného rozsudku podle § 220 odst. l písm. b) o.s.ř. vyhověl žalobě v rozsahu, vymezeném ve výroku rozsudku, při formulačním přizpůsobení žalobního návrhu oprávněnému nároku žalobce, neboť přesným návrhem žalobce na znění výroku rozsudku není soud vázán (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v databázi ASPI). V další části výroku o věci samé odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Potvrdil jej též co do požadavku žalobce na údaje, nutné k ověření provizí za období od [datum] do [datum], s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení. Žalobce měl právo žádat na žalované veškeré údaje, potřebné k ověření výše provizí, jakmile mu byly vyplaceny, bez ohledu na to, zda věděl o změně vnitřního předpisu žalované a v případě nečinnosti žalované měl možnost obrátit se na soud. Právní režim běhu promlčecí doby se za použití § 3036 o. z. řídí dosavadní úpravou, kterou se řídí právní vztah účastníků, založený před [datum]. Podle § 387 odst. 2 obch. zák. promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Pro nárok žalobce běžela čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obch. zák. ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.) a vzhledem k tomu, že žaloba byla u soudu podána dne [datum], je nárok žalobce, vztahující se k období od [datum] do [datum], promlčen. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. za situace, kdy oba účastníci měly v řízení částečný úspěch.