pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobkyně (žalobce) je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] (výrok I) a podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] [jméno] [příjmení] (výrok II). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. Žalobce se uvedeného určení domáhal s poukazem na pravomocné rozhodnutí, určující, že žalované nejsou spoluvlastnicemi pozemků PK (pozemková kniha) parc. [číslo] v k. ú. [část obce], zahrnující i sporné pozemky v číslování podle katastru nemovitostí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nahradil rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]), v rozporu s nímž je v katastru nemovitostí stále evidováno spoluvlastnictví žalovaných ke sporným pozemkům, ač náleží žalobci, který dotyčné pozemky, na nichž se nacházejí místní komunikace tzv. [ulice] spojky, obhospodařuje. První žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že pozemky vlastnil její právní předchůdce (otec) [jméno] [příjmení] z titulu dědictví po svých rodičích, ohledně jejich části - pozemků PK [číslo] [číslo] byla sice uzavřena kupní smlouva s [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [územní celek] – [anonymizována tři slova] jako kupujícím, ta však byla podle závěrů soudců v uvedeném řízení uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a je neplatná. Dovozovala, že její otec vlastnické právo k pozemkům nikdy nepozbyl, případně je získala zpět v důsledku vydržení, čímž se soudy v předchozím řízení nezabývaly.

2. Soud I. stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] jako oprávněná osoba požádal na základě zákona č. 229/1991 Sb. úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) o vydání předmětných pozemků výzvou ze dne [datum], dne [datum] zemřel a první žalovaná je jednou z jeho dědiček. [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nárok na restituci vlastnictví a vydání nemovitostí označených PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zamítl s odůvodněním, že předmětné pozemky jsou zastavěny [ulice] spojkou a parkovištěm [anonymizována dvě slova], případně (pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) na zastavěné části bezprostředně navazují. Na základě žaloby proti uvedenému rozhodnutí bylo rozsudkem Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] pravomocně rozhodnuto, že žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi sporných pozemků (vyjma pozemku parc. [číslo] v kat.úz. [část obce]). Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly právnímu předchůdci žalovaných v prosinci 1977 odňaty, ohledně pozemků PK [číslo] a [číslo] byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva mezi ním a [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova]. Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo] a [číslo] byly nepřetržitě zapsány ve vlastnictví právního předchůdce žalovaných, nicméně stát je zastavěl komunikací, následně s nimi hospodařil a spravoval je i bez právního titulu. K aktivní legitimaci žalobkyně bylo zjištěno, že se spoluvlastnickými podíly na předmětných pozemcích nakládala [anonymizována dvě slova]. [obec] – výstavba inženýrských staveb (viz též kupní smlouva ze dne [datum]), zřízená ke dni [datum] na základě usnesení Národního výboru hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum] a usnesením rady zastupitelstva Hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum] sloučena s [anonymizováno], inženýrskou a realitní organizací (dříve [příjmení] hl.m. [obec] – výstavba sídlišť), která byla zrušena usnesením zastupitelstva Hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum], na jehož základě přešla její veškerá práva a závazky na Hlavní město Prahu.

3. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení, vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo pravomocně posouzeno, že vlastnické (spoluvlastnické) právo žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, nelze restituovat, neboť navrácení pozemků brání překážka, předpokládaná v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991Sb. o půdě. Uzavřel proto, že ve smyslu § 2c odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (zákon o majetku obcí) se tyto pozemky jakožto vlastnictví státu staly vlastnictvím obce - žalobce. S odkazem na §§130 a 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.), ve spojení s § 3036 zákona č. 89/2012Sb. občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) odmítl obranu žalované vydržením předmětných spoluvlastnických podílů na pozemcích s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž je nezbytné, aby s dotyčným předmětem bylo po dobu nutnou k vydržení vydržitelem aktivně nakládáno. V daném případě s předmětnými pozemky nakládal stát, potažmo žalobce, který na nich vybudoval komunikaci a parkoviště, jež provozoval a udržoval. Vydržení vlastnického práva nelze odvozovat od zápisu v katastru nemovitostí a z konkrétních jednání a postupů [jméno] [příjmení] nelze dovodit, že byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře ve své vlastnické právo, když sám v roce 1993 zahájil ohledně sporných pozemků restituční řízení, o jehož ukončení byli jeho právní nástupci informování [anonymizováno] dopisem ze dne [datum] a následně byla dne [datum] podána proti oběma žalovaným žaloba, která jim byla doručena dne [datum] a ještě v témže roce se k ní vyjádřili, zákonem požadovaná desetiletá lhůta nemohla být naplněna. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl se závěrem, že žalobce je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby na ochranu vlastnického práva a že na určení tohoto práva má naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí bude podkladem zápisu do veřejného seznamu – katastru nemovitostí. Žalobci současně přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 27 rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, směřující proti všem jeho výrokům. Dovozovala, že její otec [jméno] [příjmení] nikdy nepozbyl vlastnického práva ke sporným pozemkům, jelikož zůstala zapsán jako jejich vlastník v evidenci nemovitostí, považoval se za jejich spoluvlastníka i v restituční žádosti ze dne [datum] a ohledně některých částí původních pozemků uzavřel vyjmenované kupní smlouvy. [anonymizována tři slova] [obec] mu byl nabízen výkup pozemků PK [číslo] a [číslo] a o prodeji spoluvlastnických podílu s ním jednal i žalobce. Jeho spoluvlastnické právo bylo deklarováno též v řízení, které vedl o vydání bezdůvodného obohacení užíváním pozemků parc. [číslo] (mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a navazující rozsudky na plnění) a [anonymizováno] podnik mu také za užívání pozemku p. [číslo] původně součásti PK [číslo] a [číslo], dlouhodobě platil náhradu. Žalované bylo spoluvlastnictví pozemků potvrzeno v dědickém řízení. Výsledkem předchozího restitučního řízení byly pozemky žalované fakticky vyvlastněny a Ústavní soud v usnesení sp.z. [ústavní nález] připustil možnost žalované domáhat se vlastnického práva k nim mimo rámec restitučních předpisů. Pro rozhodnutí věci je klíčové posouzení námitky vydržení předmětných spoluvlastnických podílů, což soud I. stupně nedostatečně zhodnotil a nerespektoval závěry uvedeného usnesení, tudíž je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Na straně první žalované byly splněny podmínky pro vydržení (nepřetržitá oprávněná držba a uplynutí vydržení doby), jelikož ona i její právní předchůdce s pozemky aktivně nakládali. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal jí i druhé žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalobce poukázal na to, že první žalovaná není aktivně legitimována domáhat se nápravy rozhodnutí ve vztahu k druhé žalované a navrhl odmítnutí odvolání v tomto rozsahu. Dále navrhl potvrzení napadeného rozsudku a poukázal s odkazem na jmenovanou judikaturu na specialitu restitučního zákonodárství s přesvědčením, že závěry usnesení Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] nejsou relevantní, neboť ústavní soud vycházel pouze z předpokladů, uváděných žalovanou, aniž by mu příslušelo nabádat obecný soud ke konkrétnímu postupu stan dokazování a jeho hodnocení. Spoluvlastnické podíly na pozemcích byly otci žalované neoprávněně odňaty, proto také podal restituční žádost a již předtím usilovat o obnovu svého spoluvlastnického práva prostřednictvím žaloby podle zákona o mimosoudních rehabilitacích v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. [spisová značka], nemohl být tedy v dobré víře, že mu patří. Žalované schází nabývací titul, od něhož by dobrá víra její držby počínala. Žalovaná ve své replice k vyjádření žalobce dovozovala s oporou judikatury Ústavního soudu ČR, že aplikační přednost restitučního zákonodárství není bezvýjimečná a nevylučuje vydržení s ohledem na individuální okolnosti případu a zopakovala, že žalovaná i její otec byly v držbě sporných pozemků v dobré víře nejméně od roku 1993.

6. Odvolací soud odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání první žalované v rozsahu, směřujícím proti výroku II a části výroku o náhradě nákladů řízení, týkajících se druhé žalované, jako podané neoprávněnou osobou. Ve smyslu § 201 o.s.ř. je oprávněn napadnout odvoláním rozhodnutí soudu účastník řízení, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena v jeho právech újma. Rozhodnutími, vztahujícími se výlučně k druhé žalované, první žalované žádná újma vzniknout nemohla, protože se nedotýkají jejích poměrů, není proto subjektivně oprávněná podat proti nim odvolání.

7. Z podnětu odvolání první žalované, z něhož se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výrocích, vztahujících se k poměrům žalované, odvolání však neshledal opodstatněným. Otec žalované uplatnil [datum] stran předmětných pozemků restituční nárok podle zákona o půdě, o němž bylo finálně rozhodnuto rozsudky Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] tak, že současné žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi pozemků a že jim náleží náhrada podle zákona o půdě. Soudy obou stupňů dovodily, že stát převzal pozemky kupní smlouvou uzavřenou v tísni a bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. l písm. k) a p) zákona o půdě a proto je dán restituční důvod, vydání pozemků však brání zákonná překážka jejich zastavěnosti podle § 11 odst. l písm. c) zákona o půdě. Uplatnil-li otec žalované restituční nárok, o němž bylo uvedených způsobem rozhodnuto, nemůže žalovaná současně tvrdit, že nikdy nepřestal být spoluvlastníkem sporných pozemků a odhlížet tím od toho, že okolnosti převzetí pozemků státem v období do [datum], jímž je ohraničena časová působnost zákona o půdě, byly již posouzeny v pravomocně skončeném restitučním řízení. Jak na to poukázal Nejvyšší soud ČR ve zmíněném řízení (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]) restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním či jinými majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné, v některých případech uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak než podle speciální úpravy restitucí (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], stanovisko Ústavního soudu ČR Pl. ÚS –st [číslo]). V daném případě není důvod se od tohoto závěru odchýlit tím spíše, že rozhodnutím o restitučním nároku bylo deklarováno právo žalovaných na náhradu podle §§ 11a a 16 zákona o půdě. Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], vydané v uvedeném restitučním sporu (jakkoliv jsou jeho závěry pro soud v tomto řízení nezávazné), proto také váže možnost vydržení sporných pozemků žalovanou či jejím právním předchůdcem na skutečnosti, které nastaly v období od podání restituční žádosti do rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o ní (srov. odstavec 27 usnesení).

8. Z uvedeného vyplývá, že relevantním obdobím pro posouzení možného vydržení sporných pozemků žalovanou či jejím otcem je období od [datum] do [datum] a k předcházejícím skutečnostech přihlížet nelze. Je nepochybné, jak odvolací soud zjistil postupem podle § 213 odst. 3 o.s.ř, že v tomto období začal otec žalované vyvíjet určitou aktivitu stran pozemků, vedených v katastru nemovitostí jako jeho vlastnictví. Tato aktivita se však konkrétně týkala pozemků p. [číslo] (vyčleněných z původních pozemků [číslo] a [číslo]), užívaných [anonymizována tři slova] [obec] jako odstavná plocha pro autobusy, ohledně nichž byl úspěšný se žalobou o vydání bezdůvodného obohacení z užívání těchto pozemků (mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a navazující rozsudky na plnění), případně dalších pozemků, jež nejsou předmětem této žaloby (kupní smlouvy z let [číslo] až 2001, resp. kupní smlouva uzavřená již žalovanou stran pozemků p. [číslo] v roce 2007, jak je popsáno v odvolání). Taktéž dopisy [anonymizováno] podniku ohledně plateb za užívání se týkají touto žalobou nedotčených pozemků [číslo], [číslo] (dopis ze dne [datum]), [číslo] (dopis z [datum]) případně pozemků blíže neurčených (dopisy ze dne [datum], [datum]). Ve vztahu k předmětným pozemkům je doložená první aktivita žalované až dopisem ze dne [datum], jímž se spolu s dalšími osobami obrátila na [anonymizováno] žalobce s žádostí o vydání bezdůvodného obohacení těchto pozemků, zastavěných místní komunikací (tzv. [ulice]). Magistrát žalobce v reakci na tuto žádost ze dne [datum] uvedl v obecné rovině, že proplacení bezdůvodného obohacení podléhá projednání a schválení v [jméno] hlavního města Prahy a zároveň vyslovil předpoklad majetkoprávní jednání s cílem odkoupení pozemků. Odvolací soud poznamenává, že z tohoto přípis magistrátu nelze přes obrat„ nárok vašich klientů nezpochybňujeme“ vzhledem k jeho ryze obecné formulaci (mimo jiné s žádostí o zaslání kopie nabývacích titulů) dovozovat žádné uznání vlastnického práva žadatelů ke konkrétním pozemkům. Lze shrnout, že po roce 1993 se otec žalované, resp. žalovaná začali domáhat nároků, vycházejících z vlastnického práva ke státem v sedmdesátých letech minulého století odňatých a zastavěných pozemků, tyto pozemky však v té době držely a plně ovládaly organizace, řízené žalobcem, jež spravovaly na nich vystavěné místní komunikace, aniž by ze strany žalované či jejího předchůdce byla tato skutečnost zpochybňována. Ve vztahu k pozemkům, jež jsou předmětem této žaloby, se v zásadě jednalo pouze o pokus uplatnit při vědomí probíhajícího restitučního řízení nárok na úplatu za jejich užívání. Z přípisu ze dne [datum] nelze ani dovodit, že žalovaná a ostatní žadatelé byli v dobré víře stran nabývacího titulu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), neboť se odkazují pouze na zápis v katastru nemovitostí, jenž sám o sobě nabývacím titulem není Lze připustit, že se žalovaná o probíhajícím restitučním řízení dozvěděla až z oznámení dne [datum], tímto okamžikem však musela i případná hypotetická dobrá víra její držby sporných pozemků skončit. Nejpozději tato dobrá víra skončila okamžikem doručení této žaloby žalované dne [datum], do něhož od [datum] neuběhla § 134 odst. 1 obč. zák. vyžadovaná doba deseti let. Soud I. stupně proto ve svém závěru, že spoluvlastnický podíl na sporných pozemcích náleží žalobci nepochybil, odvolací soud nicméně koriguje jeho právní posouzení tak, že vlastnické právo na žalobce přešlo k [datum] podle § 3 odst. 4 zákona o majetku obcí ([příjmení] vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona (zák. č. 10/1993Sb. o státním rozpočtu ČR na rok 1993) příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, [obec] a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace).

9. Z popsaných důvodů odvolací soud napadené výroky rozsudku, vztahující se k žalované, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jíž představuje odměna advokáta ve výši [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif s paušální náhradou výdajů [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty za dva úkony právní služby (vyjádření, účast na jednání odvolacího soudu).