pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], žalobu ohledně zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 21 % ve výši [částka]. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech obhajoby, a [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby. Žalovaná nesporovala, že v dotyčném řízení (vedeném naposledy u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka]) bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a že u ní žalobce nárok uplatnil dne [datum]. Po podání žaloby žalobci zaplatila na náhradu škody [částka] a učinila nesporným, že se s úhradou této částky dostala do prodlení v období od [datum] do [datum]. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích žalovaná odmítla s poukazem na to, že dostatečnou satisfakcí na nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobce je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy. V reakci na plnění žalované ze dne [datum] v částce [částka] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět a v tomto rozsahu bylo řízení výrokem I. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce v částce [částka] s příslušenstvím, představující odškodnění nemajetkové újmy, a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum].

2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 9. napadeného rozsudku, věc právně posoudil podle §§ 1 odst. l, 2,5,7 odst. l, 8 odst. l, 31 odst. l, 31a odst. l a 2 náhradového zákona a uzavřel, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum] s právní mocí [datum] zproštěn návrhu na potrestání ze dne [datum], jímž mu bylo kladeno za vinu spáchání [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Záznam o sdělení podezření žalobci ze dne [datum] je tak nezákonným rozhodnutím, zakládajícím odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou tímto rozhodnutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 náhradového zákona, proto věc [anonymizováno] být podle § 15 odst. 2 zákona projednána před soudem. Žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v [anonymizováno] řízení v částce [částka], kterou žalovaná uhradila po podání žaloby dne [datum]. Soud I. stupně proto žalobci přiznal úrok z prodlení z poskytnutého plnění s odkazem na § 15 odst. 1 náhradového zákona, § § 1968 a 1970 zák. č. 89/2013 Sb., občanský zákoník a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…, běžící od uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované.

3. Nárok na peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce soud I. stupně opodstatněným neshledal. Zdůraznil, že v případě nezákonného rozhodnutí neplatí domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena nemateriální újma a bylo proto na žalobci, aby tvrdil a prokazoval existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení jeho konkrétního práva, a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nimi. Reflektoval, že při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy [anonymizováno] věci, z délky [anonymizováno] řízení a z následků, způsobených [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozeného (např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] zn. [spisová značka]), a zdůraznil, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

4. Žalobce byl stíhán pro majetkovou [anonymizována dvě slova], k čemuž soud I. stupně uvedl, že tato trestná [anonymizováno] nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení tak, jako je tomu například u trestných činů násilných nebo [anonymizováno]. Za [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let nebo peněžitý trest a měl svým jednáním způsobit škodu ve výši [částka]. V době od [datum] do [datum] byl žalobce pravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu v délce 24 měsíců. [anonymizována dvě slova] žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo sděleno podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova], a skončilo dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Celková doba trvání řízení tak činila 1 rok a 11 měsíců, což nelze hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení. [anonymizováno] řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a jednalo se o složitější věc, o čemž svědčí také zrušující rozhodnutí dovolacího soudu. Soudy v řízení postupovaly plynule a koncentrovaně, nedopustily se žádných průtahů. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že v obecné rovině každé [anonymizováno] řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného a je pro něho zátěž, zasahujícího do jeho života, cti a dobré pověsti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Konstatoval nicméně, že pouze z těchto skutečností, jež jsou průvodním jevem každého [anonymizována dvě slova], nelze nárok na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu u každého poškozeného dovozovat, ale že je třeba zkoumat konkrétní zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich projevy. Poukázal na to, že žalobce byl v minulosti uznán vinným ze spáchání tří úmyslných majetkových trestných činů (úvěrový podvod, zpronevěra, krádež) a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v délce 150 hodin (od jehož výkonu bylo upuštěno pro [anonymizována dvě slova] žalobce trest vykonat) a trest odnětí svobody v délce 24 měsíců s podmíněným odkladem výkonu v délce 36 měsíců (do [datum]). Žalobce tak v době předmětného [anonymizována dvě slova] nebyl bezúhonnou osobou. Rozsah a intenzita zásahu [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér žalobce zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení. Žalobce v žalobních tvrzeních pouze uvedl, že bylo zasaženo do jeho osobního života, což se projevovalo psychickou zátěží ze strachu z odsouzení a jeho stigmatizací v očích osob jemu blízkých, k čemuž neoznačil žádné důkazy. Soud I. stupně měl v úmyslu na ústním jednání, konaném dne [datum], poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran konkretizace zásahů do jeho osobnostní sféry v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, vzdal se žalobce dobrodiní tohoto poučení a existenci skutečností, která lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy, nelze mít za prokázanou. Z tohoto důvodu se soud I. stupně dále nezabýval otázkou formy a výše zadostiučinění, žalobu ohledně tohoto nároku zamítl a podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) převážně procesně žalované přiznal částečnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti zamítavému výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že v předvolání k ústnímu jednání na [datum] nebyl informován o úmyslu soudu I. stupně poskytnout mu poučení k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, což mohl soud učinit i písemně. Dovozoval, že jeho žalobní tvrzení ohledně zásahu do jeho práv nezákonným [anonymizováno] stíháním byla dostatečná, když uvedl, že pro něho bylo psychickou zátěží, že trpěl obavami z odsouzení a že byl stigmatizován v očích svých blízkých. Žalobce dále dovozoval, že žádnou dobu trvání nezákonného [anonymizována dvě slova] nelze považovat za přiměřenou a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Podle obsahu odvolání uplatnil odvolatel odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek i řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. za souhlasu účastníků bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Soud I. stupně k nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu správně zhodnotil ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] sp.zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) povahu [anonymizováno] věci a v jejím rámci zejména hrozbu [anonymizováno] postihu žalobce, délku jeho [anonymizováno] řízení a následky způsobené v osobnostní sféře poškozeného. Z pohledu objektivního zhodnocení délky [anonymizována dvě slova], vedeného i u dovolacího soudu, nebyl žalobce stíhán nepřiměřeně dlouho a rovněž mu nehrozil vysoký trest s bezprostředním výkonem, neboť v průběhu řízení byl odsouzen k ročnímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Uvedené skutečnosti o vzniku nemajetkové újmy žalobce v míře, odůvodňující její odškodnění v peněžní formě, nesvědčí. Nejvýznamnější pro závěr o vzniku a míře nemajetkové újmy, způsobené nezákonným [anonymizováno] stíháním, jsou následky, které [anonymizována dvě slova] mělo v osobnostní sféře žalobce, v jeho životě rodinném, pracovním či společenském. Žalobce žádné konkrétní následky v jednotlivých svých osobnostních sférách netvrdil ani neprokazoval, omezil se pouze na tvrzení, že [anonymizována dvě slova] negativně zasáhlo do jeho psychiky, což je však následek obecného charakteru. Každé [anonymizována dvě slova] jistě vyvolává ve stíhané osobě obavy z možného odsouzení a je pro ni určitou psychickou zátěží. Žádný konkrétní dopad [anonymizována dvě slova] na své poměry rodinné, pracovní či jiné žalobce však netvrdil, v průběhu [anonymizována dvě slova] nebyl omezen na osobní svobodě a nelze přehlédnout ani to, že nebyl osobou bezúhonnou, neboť byl již pro [anonymizována dvě slova] dříve odsouzen.

7. Pro nemajetkovou újmu žalobce, spočívající v jeho psychickém prožitku, je dostatečnou satisfakci žalovanou vyslovené konstatování nezákonnosti jeho [anonymizována dvě slova] spolu s omluvou za ně a újmu, jež by zasluhovala peněžního zadostiučinění, žalobce netvrdil a neprokázal. Podle § 118a odst. l o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Z citovaných ustanovení se podává, že poučení podle nich poskytuje soud výhradně při ústním jednání, jehož podstatou je projednání věci s účastníky tak, aby soud získal dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Takové poučení, jež vyplyne z průběhu ústního jednání, nemůže soud účastníku dopředu avizovat. Nemohl-li soud poskytnout účastníku (jeho zástupci) poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá, že námitky žalobce proti absenci poučení ze strany soudu I. stupně nejsou opodstatněné, neboť neúčastí na jednání znemožnil soudu jeho poskytnutí. Za dané procesní a skutkové situace soud I. stupně správně dovodil, že žalobci uplatněný nárok na peněžní zadostiučinění podle §31a odst. 2 náhradového zákona nesvědčí a žalobu zamítl. Odvolací soud proto zamítavý výrok rozsudku o věci samé spolu se správným výrokem o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., neboť procesně úspěšné žalované v této fázi řízení náklady nevznikly.