pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody ve formě ušlého zisku za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], jež jí měla vzniknout v důsledku neplatného odstoupení žalované od smlouvy o dílo, uzavřené účastnicemi dne [datum] na dobu čtyř let. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že od smlouvy odstoupila platně a namítla promlčení nároku, jehož výši současně zpochybnila s poukazem na to, že způsob jeho určení žalobkyní nezohledňuje její interní náklady.

2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobu zamítl s odůvodněním, že nárok žalobkyně shledal ve smyslu § 629 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu] promlčeným. Z podnětu odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tento rozsudek zrušil na základě závěru, že promlčení žalobního nároku se ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. řídí [ustanovení pr. předpisu] a žalobkyně podala žalobu dne [datum] v rámci běhu čtyřleté promlčecí doby, která mohla začít běžet nejdříve od [datum] Odvolací soud současně nastínil s odkazem na konstantní judikaturu potřebu dalšího dokazování ohledně výše ušlého zisku žalobkyně jakožto rozdílu mezi předpokládaným ziskem a náklady, které by bylo třeba vynaložit na jeho dosažení.

3. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, podrobně popsaných v odstavcích 6. – 11. napadeného rozsudku, s odkazem na § [číslo] odst. 1, 3, § 3036 o. z., § 373, § 397, § 398 a § 536 odst. 1 obch. zák. konstatoval, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo, v níž sjednaly možnost odstoupení od smlouvy pro nedostatky díla, prováděného žalobkyní, a pro její prodlení. V řízeních, vedených týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], bylo prokázáno, že žalobkyně předmět díla distribuovala bezchybně, když ve smlouvě byla sjednána distribuce adresná i neadresná. Pouze v případě časopisu [anonymizováno] – leden [rok] si žalovaná distribuovala [anonymizována dvě slova] ks výtisků sama a snížená míra distribuce časopisů za období leden – [anonymizováno] [rok] probíhala na výslovný pokyn žalované, která toto plnění akceptovala a byla je povinna přijmout. K obsahu výzvy žalované před odstoupením od smlouvy soud I. stupně nepřihlížel, neboť žalobkyně se do prodlení se zhotovením a distribucí časopisu dostala vinou žalované, která jí včas nedodala potřebné podklady, po jejichž dodání žalobkyně bez prodlení plnila. Tvrzenými důvody pro odstoupení byly jen vady, týkající se zhotovování díla v období od ledna do července [rok], proto se soud I. stupně nezabýval případnými vadami díla za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]. Uzavřel, že za daných okolností žalovaná neodstoupila od smlouvy o dílo platně, neboť žalobkyně svým jednáním nenaplnila chování dle čl. IX. smlouvy o dílo. Jednáním žalované tak žalobkyni vznikla škoda, spočívající v ušlém zisku ve smyslu § 373 obch. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 o. z., neboť smlouva o dílo byla uzavřena do [anonymizováno] [rok], avšak za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] již nebyla s ohledem na neplatné odstoupení od smlouvy žalovanou realizována. Žalobkyni vznikl nárok vždy ke každému 26. dni v příslušném měsíci, neboť žalované fakturovala sjednanou cenu díla vždy do 5. dne v měsíci a ve smlouvě o dílo byla sjednána splatnost faktur v délce 21 dní. Námitka promlčení není s ohledem na čtyřletou subjektivní promlčecí lhůtu podle § 397 obch. zák. opodstatněná, avšak žalobkyni muselo být s ohledem na neplatné odstoupení od smlouvy ze dne [datum] zřejmé, že žalovaná jí již nebude předávat podklady, potřebné pro provedení díla, a nejpozději s koncem účinnosti smlouvy o dílo v dubnu [rok] jí muselo být zřejmé, že dotisk časopisů za předmětné období již nebude realizován. Subjektivní čtyřletá promlčecí lhůta tak žalobkyni počala běžet nejpozději v dubnu [rok] a podáním žaloby v říjnu 2019 se v souladu s § 402 obch. zák. běh promlčecí doby zastavil. Nárok žalobkyně nemohl být promlčen v důsledku uplynutí subjektivní čtyřleté ani objektivní desetileté promlčecí lhůty.

4. Soud I. stupně dále dovodil, že žalobkyně prokázala předpokládaný zisk v případě řádného pokračování plnění povinností ze smlouvy žalovanou za sledované období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši [částka], tj. 5 x [částka] (cena díla za jednotlivé měsíční číslo časopisu). Neunesla však přes poučení soudu důkazní břemeno ohledně nákladů, které by bylo třeba vynaložit na jeho dosažení. Konkrétně zůstaly neprokázané náklady na křížovky, které do každého čísla zpracovával externista, náklady na spolupráci s panem [příjmení], náklady na pohonné hmoty, vyložené v souvislosti s distribucí časopisu externím pracovníkem panem [příjmení] a paušální náklady na uskladnění časopisu a na pracovní prostory interní zaměstnanců, včetně jejich vybavení. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala výši ušlého zisku, žalobu z tohoto důvodu zamítl a žalované přiznal podle [ustanovení pr. předpisu] plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v paušální náhradě výdajů nezastoupeného účastníka řízení ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] (o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle [ustanovení pr. předpisu] a podle § 89a exekučního řádu) po [částka] za 12 procesních úkonů ve specifikaci, popsané v odstavci 19. rozsudku. Doplnil, že náklady, vynaložené žalovanou na právní zastoupení, neshledal účelně vynaloženými, k čemuž poukázal a judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

5. Proti rozsudku podaly včasné odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně se odvolala proti výroku ve věci samé i proti souvisejícímu výroku o náhradě nákladů řízení. Dovozovala nesprávnost závěru soudu I. stupně o tom, že neprokázala výši předpokládaných nákladů, potřebných k dosažení předmětného zisku. Poukázala na předložený rozpis [právnická osoba] – [právnická osoba] ze dne [datum], z něhož se podávají předpokládané náklady v součtu ve výši [částka] měsíčně (bez daně z přidané hodnoty/DPH). V tomto přehledu jsou zahrnuty náklady na křížovky na základě ústní dohody o provedení práce i náklady na pohonné hmoty reálným odhadem ve výši [částka] [ulice] s panem [příjmení] byla součástí nákladů na tisk časopisu. Časopisy žalobkyně skladovala ve skladu své nemovitosti v [obec] u [obec], kde vykonávala svou činnost i svědkyně [příjmení], a náklady na elektřinu či jiné obdobné náklady by měla i bez ohledu na vydávání časopisu. Uvedená svědkyně rovněž uvedla, že k práci používala běžné kancelářské vybavení. Žalobkyně shrnula, že soud I. stupně dovozuje neprokázané náklady z položek, které nelze vyčíslit, neboť je reálně prokázat nejde anebo s vydáváním časopisu [anonymizováno] nesouvisí. Doložené předpokládané náklady mají podle výsledků dokazování souvislost s podnikatelskou činností žalobkyně pro žalovanou na základě smlouvy o dílo a je na posouzení soudu, zda mají vztah k předpokládaným příjmům. Závěrem žalobkyně tvrdila, že rozsudek soudu I. stupně není řádně odůvodněný, tudíž je nepřezkoumatelný a navrhla, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaná navrhla potvrzení výroku o věci samé a ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše svého ušlého zisku, k čemuž poukazovala na závěry výše uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu a jím zmíněnou judikaturu, podle níž je třeba prokázat úplnou výši nákladů na dosažení zisku. Rozvaha, zpracovaná [právnická osoba] – [právnická osoba], k tomu nepostačuje, neboť je v ní řada pochybení. Náklady na tisk jednotlivých vydání časopisu [anonymizováno] ve výši [částka], resp. [částka] jsou uvedeny odlišně od faktur tiskárny (od [částka] do [částka]), nebyly započteny náklady na pronájem míst pro stojany na výtisky časopisů, [anonymizováno] svědkyně [příjmení], která podle pracovní smlouvy činila [částka] a svědka [příjmení], který se podle své výpovědi věnoval práci na časopisu jeden týden v měsíci. Žalobkyně dále nezohlednila výdaje na soutěže ve výši [částka], náklady na zasílání časopisu poštou, náklady na osobu zajišťující reklamu a inzerci, na pronájem kanceláří sídla žalobkyně v [obec a číslo], na provádění korektur a na zavážku časopisu prostřednictvím společnosti zajišťující jeho tisk. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně navrhuje vyhovění žalobě v plném rozsahu, přestože v průběhu řízení svá tvrzení ohledně nákladů měnila a výši ušlého zisku tak omezovala.

7. Žalovaná podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. S poukazy na judikaturu Ústavního soudu (srov. nálezy pod sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález]) namítla, že rozhodnutí soudu I. stupně zasahuje do jejího práva na spravedlivý proces, když jí byla odepřena náhrada nákladů, vynaložených na zastoupení advokátem. Dovozovala, že jí nelze upřít ústavně garantované právo na právní pomoc a že její náklady na právní zastoupení advokátem byly účelně vynaložené. Poukázala na to, že nejde o bagatelní spor a nárok na náhradu ušlého zisku vychází ze soudních rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení faktur za vydávání časopisu [anonymizováno], v nichž byla zastoupena advokátem, seznámeným se závěry příslušných soudních rozhodnutí. Uvedla dále, že je účastnicí většího množství soudních sporů a zajištění individuálního přístupu k nim vlastním aparátem není v jejích personálních a materiálních možnostech. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že jí přizná tuto náhradu ve výši [částka].

8. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z podnětu obou odvolání přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání žalobkyně shledal částečně důvodným. Soud I. stupně provedl ohledně základu nároku dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a správně dovodil, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo dle § 536 a násl. obch. zák., která nebyla v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] realizována z viny žalované pro její neplatné odstoupení dopisem ze dne [datum] Pro závěr o neplatném odstoupení od smlouvy pro nenaplnění účastnicemi sjednaného důvodu měl soud I. stupně dostatečný skutkový základ v pravomocných rozhodnutích téhož soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka] s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), z nichž se podává zjištění, že v rozhodné období (leden až červenec a září [rok]) ze strany žalobkyně k vadnému plnění smlouvy nedošlo. Odstoupení od smlouvy žalovanou, aniž by byl naplněn účastnicemi sjednaný důvod (§ 344 obch. zák.), představuje porušení smlouvy ze strany žalované a nebyla-li v jeho důsledku smlouva do skončení její účinnosti [datum] naplňována, zakládá tato okolnost povinnost žalované k náhradě škody v podobě ušlého zisku žalobkyně (§ 373 obch. zák.). Soud I. stupně taktéž správně v intencích právního názoru odvolacího soudu, vysloveného v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovodil, že nárok není promlčen.

9. Předmětem sporu zůstala výše ušlého zisku, kterou představuje částka, jíž by za obvyklých okolností, nebýt škodní události, žalobkyně ze své činnosti podle smlouvy o dílo získala s přihlédnutím k nákladům, které by musela na jeho dosažení vynaložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Lze souhlasit s tím, že žalobkyní provedená kalkulace těchto nákladů rozpisem ze dne [datum] není úplná. Odvolací soud však po zopakovaném dokazování v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že provedené důkazy poskytují dostatečný podklad pro závěr, jaké částky by žalobkyně za obvyklých okolností v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ze své činnosti pro žalovanou na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] získala. Žalobkyně vycházela z příjmu [částka], představujícího částku, kterou žalované měsíčně za plnění dle smlouvy o dílo účtovala. Odvolací soud však z faktur vystavených žalobkyní v období od ledna do listopadu [rok] zjistil, že tato částka sestává z [částka], navýšené o 21 % daně z přidané hodnoty ve výši [částka] Částku odpovídající dani z přidané hodnoty však nelze považovat za příjem žalobkyně, který by svou činností získala, neboť je podle § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, povinna ji odvést státu při dodání zboží nebo poskytnutí služby. Zda je konkrétní transakce předmětem daně či nikoliv se posuzuje vždy pouze dle její objektivní povahy, tj. zda zboží bylo fyzicky dodáno nebo služba poskytnuta, což je u ušlého zisku z logiky věci vyloučeno. Žalobkyně tak tuto částku nemůže požadovat po žalované jako součást svého ušlého příjmu. Naopak náklady žalobkyně, vynaložené na tisk jednotlivých vydání časopisu, představují obvykle hrazenou částku tiskárně, včetně daně z přidané hodnoty, neboť i tu by musela žalobkyně při realizaci plnění ze smlouvy o dílo na náklady tisku vynaložit.

10. Z faktur, vystavených žalobkyni za výrobu měsíčníku [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], odvolací soud zjistil, že obvyklým nákladem byla částka [částka], neboť fakturou č. [rok] ze dne [datum] byly žalobkyni nad rámec tisku měsíčníku [anonymizováno] [číslo] účtovány částky [částka] za plakát a [částka] za banner a fakturou č. [rok] ze dne [datum] byla vyúčtována částka [částka] za vydání měsíčníku v podstatně větším rozsahu 44 stran, zatímco v ostatních případech mělo běžné vydání 36 stran. Další obvyklé výdaje představují mzdové náklady na zaměstnance, kteří se věnovali plnění žalobkyně na základě smlouvy o dílo - [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Oba měli uzavřenu dohodu o provedení práce, [příjmení] s odměnou [částka] a [příjmení] [částka]. V obou případech musela žalobkyně jako zaměstnavatel zaplatit i odvody sociálního pojištění ve výši 25% dle [ustanovení pr. předpisu], o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v tehdy platném znění ([částka] - [příjmení] a [částka] - [příjmení]), a zdravotního pojištění ve výši 9% dle [ustanovení pr. předpisu], o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], o veřejném zdravotním pojištění ([částka] - [příjmení] a [částka] [příjmení]). Obvyklým, předpokládaným nákladem žalobkyně byla i [anonymizováno] svědkyně [příjmení], která potvrdila, že se výrobě časopisu věnovala na plný úvazek, jinou práci u žalobkyně neměla a její zaměstnání u ní skončilo s ukončením zakázky. Je nepochybné, že žalobkyně potřebovala jednu pracovní sílu na plný úvazek, aby mohla žalované plnění dle smlouvy o dílo poskytnout a je proto opodstatněné zahrnout do nákladů, potřebných na získání ceny díla, i mzdovým náklad této [anonymizována tři slova] svědkyně činila [částka] a spolu s odvody zaměstnavatele na sociální pojištění [částka] a na zdravotní pojištění [částka] představuje mzdový náklad na tuto pracovní sílu [částka] měsíčně. Pravidelným nákladem byly rovněž výdaje na soutěže ve výši [částka], jež jsou v této výši zahrnuty i v položkovém rozpočtu, který byl přílohou smlouvy o dílo. Obvyklými náklady byly i výdaje [částka] za křížovku a [částka] za pohonné hmoty. V obou případech je tato výše ve smyslu § 136 o. s. ř. akceptovatelná i s ohledem na charakter těchto nákladů, které nepředstavovaly zásadní výdaj při plnění smlouvy o dílo ze strany žalobkyně. Křížovka představuje jen marginální obsah časopisu a rozvoz časopisu se uskutečňoval převážně v obvodu [obec a číslo].

11. Další žalovanou namítané nákladové položky žalobkyně neshledal odvolací soud opodstatněnými. Svědek [příjmení] byl technickým ředitelem žalobkyně, jeho práce na zakázce pro žalovanou byla v rámci jeho pracovní náplně menšinová, neovlivňující podle jeho vyjádření výši jeho odměny a její ukončení nemělo vliv ani na jeho pracovní poměr u žalobkyně. Mzdové náklady na tohoto zaměstnance tak nebyly přímo spojené s plněním předmětné smlouvy o dílo. Zmínila-li svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jako zaměstnance tiskárny, pak jeho pracovní činnost byla součástí nákladů fakturovaných žalobkyni za tisk časopisu. Žádnou další konkrétní osobu, která by prováděla korektury, svědkyně [příjmení] neoznačila, naopak uvedla, že si tuto okolnost nepamatuje, a svědek [příjmení] potvrdil, že na zakázce pro žalovanou kromě něj pracovali jen [anonymizováno] další osoby, včetně pána, který dělal křížovky (tj. [příjmení], [příjmení], [příjmení], osoba, dodávající křížovky). Žalobkyně prokázala vlastnictví nemovitostí v [obec], kde pracovala svědkyně [příjmení], věnující se plně výrobě časopisu, a je tudíž věrohodné její tvrzení, že žádné náklady na pronájem kanceláře a skladu neměla. Pokud svědek [příjmení] hovořil o více skladech, uvedl, že se užívaly pro jiné účely, nejednalo se tedy o náklady, související přímo se zakázkou pro žalovanou. Svědkyně [příjmení] také potvrdila, že používala běžné kancelářské vybavení (jež zjevně nebylo pořizováno v žalovaném období), z čehož se podává, že pro potřeby plnění zakázky žalované nebylo pořizováno žádné speciální vybavení. Náklady na poštovné vyloučila svědkyně [příjmení], která též zařizovala distribuci, a svědek [příjmení] uvedl, že časopisy vezl jen párkrát na poštu, což znamená, že se nemohlo jednat o obvyklý a pravidelný výdaj. Svědkyně [příjmení] rovněž vyloučila další náklady na reklamu a uvedla, že podklady si zajišťovala sama žalovaná. Ve výpovědí svědka [příjmení] je sice zmínka o nákladech na pronájem stojanů, takové náklady však nejsou uvedeny ani v položkovém rozpočtu, který je přílohou smlouvy o dílo, podle něhož měla žalobkyně v žalovaném období jen náklady na servis a doplňování infostánků a tuto činnost zajišťoval svědek [příjmení].

12. Odvolací soud proto uzavřel, že v žalovaném období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] mohla žalobkyně očekávat, nebýt neplatného odstoupení ze strany žalované, při plnění smlouvy o dílo měsíční příjmy ve výši [částka] ([číslo], [číslo]), na které musela vynaložit měsíční náklady na tisk ve výši [částka], na odměnu svědka [příjmení] ve výši [částka] ([číslo] [číslo] [číslo]), na odměnu svědka [příjmení] ve výši [částka] ([číslo] [číslo] [číslo]), na mzdu svědkyně [příjmení] ve výši [částka] (28 000+ [číslo] [číslo]), na křížovky ve výši [částka], na pohonné hmoty ve výši [částka] a na soutěže ve výši [částka], tedy náklady v celkové výši [částka], z čehož vyplývá její ušlý zisk ve výši [částka] měsíčně. Za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] tudíž žalobkyni ušla částka celkem [částka] (58 290 × 5). Ve věci se nejedná o plnění ze smlouvy, ale o nárok na náhradu škody podle § 373 obch. zák., pohledávka žalobkyně se proto ve smyslu § 340 odst. 2 obch. zák. splatnou na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum], kterou žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky do sedmi dnů od jejího doručení. Zástupce žalované v odpovědi ze dne [datum] potvrdil doručení výzvy a skutečnost, že byl již v této době zástupcem žalované oprávněným k veškerým úkonům, dokládá plná moc ze dne [datum]. Žalovaná byla tudíž povinna na základě uvedené výzvy plnit žalobkyni nejpozději [datum] a dnem následujícím se dostala do prodlení, což založilo žalobkyni podle § 369 odst. 1 obch. zák. právo na úrok z prodlení ve výši dle [ustanovení pr. předpisu] kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

13. Odvolací soud z popsaných důvodů změnil podle § § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně [anonymizováno] do částky [částka] s 10% úrokem od [datum] do zaplacení a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. má při zhruba čtvrtinovém úspěchu žalobkyně právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná v rozsahu jejich jedné poloviny. Odvolací soud se v daném případě ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že náklady na zastoupení advokátem nelze ze strany žalované považovat za účelně vynaložené. Ústavní soud ČR ve své již konstantní judikatuře (např. nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), formuloval základní východisko k posouzení účelnosti nákladů, vynaložených územním samosprávným celkem, tak, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů; nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Je tomu tak proto, že péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků, a kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství a charakteru majetku. Předmět tohoto řízení, včetně posouzení právních otázek, vyplývajících ze zaniklého závazkového vztahu, vychází z běžné činnosti žalované, a proto se nijak výrazně nevymyká požadavkům, kladeným na přiměřeně kvalifikovanou správu majetku. Lze tak presumovat, že žalovaná je způsobilá prostřednictvím svého vlastního aparátu v tomto v řízení dostatečně hájit svá práva, aniž by musela využít právního zastoupení advokátem a opak neprokázala, neboť žádné konkrétní skutečnosti o svých vnitřních poměrech v tomto směru ani neuvedla. Za řízení před soudem I. stupně byla správně napadeným rozsudkem vyčíslena celková částka paušální náhrady žalované podle [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] ve výši [částka] a v odvolacím má žalovaná právo na tuto náhradu za 3 procesní úkony (odvolání, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po [částka]. Polovina z celkové částky za řízení před soudy obou stupňů [částka] činí [částka], jejíž náhrada žalované byla žalobkyni uložena.