o zaplacení 350 786,71 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 350 786,71 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému 2 100 Kč a vedlejšímu účastníku 1 200 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady újmy na zdraví, jež mu vznikla dne [datum] uklouznutím chodníku ve vlastnictví žalovaného na pozemku parcelní číslo [hodnota] v katastrálním území [adresa] v důsledku závady ve schůdnosti v podobě neuklizeného sněhu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že není ve věci pasivně legitimován, neboť správa předmětné komunikace byla svěřena [právnická osoba]. ([právnická osoba]), potažmo, že neporušil své povinnosti při údržbě chodníku a úraz si způsobil žalobce svým neopatrným jednáním. Vedlejší účastník na straně žalované se s jeho obranou ztotožnil.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 24. až 40. napadeného rozsudku, která posoudil podle § 9 odst. 3, 4, § 26 odst. 2, 7, § 27 odst. 3, 6 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (ZPK) za použití odborné literatury a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Konstatoval, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován coby ručitel správce komunikace ve smyslu § 27 odst. 6 ZPK za splnění podmínek § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Z hlediska objektivní odpovědnosti žalovaného za žalobci vzniklou škodu na zdraví bylo podstatné, zda žalobce upadl vlivem závady ve schůdnosti v daném místě (nástupní ostrůvek městské hromadné dopravy). Soud I. stupně vzal za prokázané ze zpráv o počasí z internetového serveru [podezřelý výraz], ze zprávy [podezřelý výraz] a z výpovědi žalobce, že několik dní před pádem žalobce byly v [adresa] teploty přes den nad bodem mrazu a nesněžilo. V den pádu žalobce od rána mrzlo, v době, kdy žalobce s manželkou šli k lékaři (cca v 7:30 hodin), nesněžilo a když tam byli začalo vydatně sněžit (v 9 hodin již hojně sněžilo). Jednalo se o skokovou změnu počasí, vánici, v zásadě kalamitní stav. V 9:30 hodin, kdy žalobce od lékaře odešel, ještě méně sněžilo, nástupní ostrůvek, na němž žalobce upadl, byl v celé ploše pokryt sněhem, který nebyl v místě pádu zcela udusaný, byly v něm vidět šlápoty bot, nahoře ležel bílý sníh a pod ním byla břečka. Žalobce se pohyboval bez problémů, ale na předmětném místě došlápl a uklouzl. Vyslovil domněnku, že se pod sněhem nacházel zmrazek.

3. Soud I. stupně označil danou situaci za hraniční, nicméně dovodil, že se jednalo o závadu ve schůdnosti podle § 26 odst. 7 ZPK, kterou nemohl žalobce bez dalšího očekávat, dospěl však k závěru, že ve věci byl naplněn liberační důvod ve smyslu § 27 odst. 3 ZPK. Z výslechu žalobce vyplynulo, že se vydal na cestu poté, co nastala skoková změna počasí, spočívající ve sněžení v podobě kalamity, sněhové vánice. Situace byla tak závažná, že nejezdily autobusy, a i záchranná služba neměla standardní dojezdové časy. V takovém případě nemohlo být v možnostech žalovaného ([právnická osoba] a jejích smluvních partnerů) odstranit ani zmírnit dopady povětrnostní situace, případně na ni adekvátně upozornit. Začala-li na území města vánice, nelze na žalovaném požadovat, aby bylo celé dotčené území do hodiny od jejího počátku ve stavu, ve kterém nebude hrozit uklouznutí na ojedinělém kusu ledu či jiném ojedinělém kluzkém materiálu nebo aby bylo na území celého města zveřejněno odpovídající upozornění. To platí o to více, že povětrnostní situace prakticky znemožňovala výjezd vozidel; i reakční čas úklidových služeb tak musel být návazně omezen. Bylo mimo to zjištěno, že v den pádu byl na dotčeném území proveden zimní úklid, úklid na dotčeném území je prováděn jako prioritní, neboť jde o nástupní ostrůvek městské hromadné dopravy a v místě pádu byla úklidové četa v čase 8:32 hodin. Úklid byl proveden hodinu před pádem žalobce, žalovaný tedy na svoje povinnosti zimní údržby nerezignoval a pokud během hodiny došlo vlivem vánice k zapadání ostrůvku sněhem a k vytvoření související závady ve schůdnosti, neměl adekvátní možnost, jak na tuto situaci reagovat.

4. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný neodpovídá žalobci za vzniklou újmu ani podle § 2910 o. z., neboť neporušil povinnost řádné péče o stav chodníku, resp. povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace. Podle skutkových zjištění byl úklid dotyčného místa prováděn každý den a konkrétně v den pádu žalobce v 8:32 hodin. Obecně je dotčená oblast z hlediska úklidu prioritní (mapy zpracované [právnická osoba], čl. 2 a 3 vyhlášky hlavního města Prahy č. 37/1997 Sb. HMP, o schůdnosti místních komunikací), nebylo pochyb, že žalovaný ([právnická osoba]) provádí pravidelný zimní úklid dotčené oblasti v přiměřených lhůtách podle vyhlášky, a o tom, že byl skutečně realizován, svědčí zápis v deníku zimní služby i GPS záznam o pohybu údržby. Soud I. stupně doplnil, že žalobce se vydal na cestu v době, kdy končila havarijní sněhová situace, nadále sněžilo a žalobce si byl této skutečnosti vědom, přesto se věku přes 70 let a s holí nevybavenou bodcem vydal na cestu v délce cca 25 minut mírně se svažujícím terénem. Měl sice v určitý termín vyzvednout vnuka, přesto měl volit pro sebe bezpečnější postup, například kontaktovat rodiče vnuka či zařízení (osobu), kde se vnuk nacházel s tím, že ho vyzvedne později, případně mohl požádat o pomoc příbuzné, vyčkat na manželku atd. I kdyby za této situace bylo uvažováno o odpovědnosti žalovaného, bylo by nutno shledat spoluzavinění na straně žalobce (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II.ÚS 1634/21). S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalovanému a vedlejšímu účastníku přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náklady, vynaložené žalovaným na právní zastoupení, neshledal soud I. stupně za použití judikatury Ústavního soudu účelně vynaloženými s odůvodněním, že předmětem řízení nebyl nárok natolik specifický, aby bylo důvodné zastoupení žalovaného advokátem. Dovodil, že žalovaný se musí spory v souvislosti s tvrzenými nedostatky úklidu chodníku zabývat poměrně často, jde o problematiku opakovaně soudy řešenou, která není nadstandardně obtížná, v řízení nebylo nutno aplikovat cizí právo, nebyl přítomen mezinárodní prvek a žalovaný není malou obcí ale hlavní městem.

5. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku odpovědnosti žalovaného za jeho újmu na zdraví v důsledku závady ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích a obecně za újmu, způsobenou porušením stanovené právní povinnosti - správy komunikace. Dovozoval, že závěr o naplnění liberačního důvodu na straně žalovaného je v rozporu se skutkovými zjištěními. Soud I. stupně dovodil, že v den škodné události byly mírné srážky a úklid daného místa proběhl necelou hodinu před pádem žalobce, současně však dospěl k závěru, že žalobce upadl na rovině na ledu a sněhu. Žalovaný, resp. správce komunikace, tak měl dostatek času, aby provedl řádný a kvalitní úklid chodníku, který by umožnil bezpečný pohyb chodců. Úklid nástupního ostrůvku je podle plánu úklidu v zimním období prioritní a jeho údržba měla být provedena odpovídajícím způsobem. Pokud byl krátce před pádem žalobce proveden úklid chodníku, je zřejmé, že nebyl proveden řádně, jinak by nemohlo dojít k uklouznutí žalobce na ledu a sněhu. To bylo potvrzeno dokazováním, z něhož vyplynulo, že nástupní ostrůvek nebyl uklizen od sněhu ani posypán štěrkem a pod sněhem se nacházel kus ledu – zmrazek. Jednalo se přitom o frekventovanou lokalitu a navíc nástupiště či zastávku MHD, kde se vyskytuje největší množství lidí. Údržba tohoto místa měla být provedena nejen prioritně, ale důsledně a v patřičné kvalitě, což nebylo v řízení před soudem I. stupně prokázáno. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jeho žalobě vyhověl.

6. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání souhlasil se závěry soudu I. stupně, který správně posoudil liberační důvod podle § 27 odst. 3 ZPK ve smyslu odpovídající soudní judikatury (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 329/24) a žalobce svá odvolací tvrzení ničím nedokládá. Žalovaný v průběhu řízení dostatečně prokázal řádné provádění zimní údržby a tvrzení žalobce, že nebylo prokázáno, v jaké kvalitě byla údržba provedena a zda byla provedena vhodným či účinným způsobem, je pouze účelové. Žalovaný zdůraznil, že žalobce svým chováním značně přispěl ke vzniku škody, protože si nepočínal s náležitou obezřetností. Žalobce si musel či měl být objektivních rizik újmy na zdraví za dané situace vědom, nepřizpůsobil však svou chůzi okolním podmínkám, svému zdravotnímu stavu, stavu chodníku, resp. důsledkům povětrnostní situace a nezvolil vzhledem k okolnostem bezpečnější cestu. Porušení prevenční povinnosti žalobce ve smyslu § 2903 o. z. je podstatnou okolností, která by ve spojení s § 2918 o. z. vyloučila povinnost žalovaného k náhradě škody, kdyby taková povinnost vůbec přicházela v úvahu. Vedlejší účastník se ztotožnil s vyjádřením žalovaného a se závěry napadeného rozsudku.

7. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a, odvolání však důvodným neshledal. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a učinil odpovídající skutková zjištění, která posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud proto na pregnantní a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se plně ztotožnil, pro stručnost převážně odkazuje. Soud I. stupně zejména správně dovodil, že žalovanému se podařilo ve smyslu § 27 odst. 3 ZPK prokázat liberační důvod – tedy, že nebylo v daném místě a čase v mezích jeho možností předmětnou závadu ve schůdnosti chodníku odstranit. Z dokazování, provedeného soudem I. stupně, se nepodává závěr, že v den škodné události byly „mírné srážky“, jak v odvolání tvrdí žalobce. Z výpovědi samotného žalobce a zpráv o počasí, včetně zprávy [podezřelý výraz], byla naopak zjištěna krátce před pádem žalobce sněhová kalamita, způsobená náhlou a rozsáhlou změnou povětrnostních podmínek – silným sněžením v podobě vánice. Za této situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby okamžitě odstranil závady ve schůdnosti na všech frekventovaných komunikacích, jak judikoval i Ústavní soud v soudem I. stupně citovaných závěrech usnesení ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1634/2021 ve skutkově obdobné věci. Rovněž závěry soudu I. stupně o obecné odpovědnosti žalovaného jsou správně a přesvědčivě odůvodněné. Důkazní břemeno o zanedbání povinností žalovaného při údržbě komunikace tížilo žalobce a provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Bylo naopak zjištěno, že žalovaný zajišťoval pravidelnou údržbu předmětné komunikace (ostrůvku městské hromadné dopravy) a bylo bez pochybností prokázáno, že úklidová četa [právnická osoba] v daném místě provedla úklid zhruba hodinu před pádem žalobce. Odvolací námitka, že úklid nebyl proveden řádně, je i s ohledem na kalamitní sněhovou situaci v daném místě těsně před pádem žalobce ryze spekulativní. Skutkové tvrzení žalobce o příčině jeho úrazu vyvrací jeho vlastní výpověď, v níž uvedl, že neví, po čem přesně uklouzl, pouze se domníval, že se jednalo o zmrazek (led) pod napadaným sněhem. Taková skutečnost je však nepravděpodobná, jelikož ve dnech před pádem žalobce nemrzlo a bylo sucho (což též vyplynulo i z výpovědi samotného žalobce).

8. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když se ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně o neúčelnosti nákladů žalovaného na právní zastoupení v daném případě a jeho důvody. Náhrada nákladů odvolacího řízení, která náleží procesně úspěšnému žalovanému i vedlejšímu účastníku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., jim proto byla rovněž přiznána v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši, odpovídající § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce po 300 Kč za tři procesní úkony (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání dne 13. 11. 2025), resp. dva úkony vedlejšího účastníka (příprava na jednání, účast na jednání dne 13. 11. 2025).