o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 11 435 Kč a zamítl návrh žalobce na vrácení soudního poplatku. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku diskriminace z důvodu pohlaví spočívající v tom, že žalovaná inzerovala nabídku práce na pozici,, Office asistentka/Recepční“ a žalobce na tuto pracovní pozici nepřijala. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Připustila pochybení ve formulaci inzerátu, nicméně odmítla, že by žalobce nepřijetím na danou pracovní pozici diskriminovala, neboť jej nepřijala nikoliv pro jeho pohlaví, ale zejména z důvodu uvedení nepravdivých informací v jeho životopise.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 12. napadeného rozsudku, která posoudil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 2894 odst. 1, § 2951 odst. 2, § 2956, § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), podle § 4 odst. 2, § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a podle § 1 odst. 1 písm. a), § 2 odst. 1, 3, § 6 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), za použití § 133a odst. 1 zákona 99/1963. Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. [spisová značka]. Dovodil, že samotné původně zveřejněné označení inzerované pozice, vyvolávající dojem, že hledanými zájemci jsou ženy, nezakládá nárok žalobce na zaplacení žalované částky, neboť inzerát je určen neomezenému okruhu osob. Zákonná úprava antidiskriminačního zákona požaduje rovné zacházení a zakazuje diskriminaci, kterou se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to též (mimo jiné) z důvodu pohlaví. Samotné zveřejnění inzerátu s názvem pracovní pozice v mužském či ženském rodě nepředstavuje diskriminaci z důvodu pohlaví. Nerovným zacházením je až odmítnutí zájemců jednoho pohlaví, které není neodůvodněné (§ 2 odst. 3 a § 6 odst. 3 antidiskriminačního zákona), neboť si lze představit pracovní pozice, které může zastávat jenom osoba určitého pohlaví (např. modelka pro malíře ženských aktů). Soud I. stupně vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že se žalovaná diskriminace vůči žalobci nedopustila. Poukázal na to, že znění inzerátu žalobce neodradilo od účasti ve výběrovém řízení a žalovaná se jeho zájmem o nabízenou pracovní pozici zabývala. Nepřijala ho však nikoli v důsledku příslušnosti k mužskému pohlaví, ale z důvodu, že ve svém životopise uváděl nepravdivé informace, což žalovaná zjistila při jejich ověřování u předchozího zaměstnavatele. Žalobce ani nepopřel, že uvedl ve svém životopise nepravdivé údaje, byť to pro samotné rozhodnutí není rozhodující. I kdyby žalovaná odmítla žalobce třeba jen z důvodu, že jí nebyl sympatický, podstatné je, že ho neodmítla z důvodu jeho pohlaví. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná se odmítnutím žalobce při výběru uchazečů na inzerované pracovní místo nedopustila žádného protiprávního jednání, včetně nerovného zacházení na základě pohlaví, a žalobci nemohl vzniknout nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobu s tímto odůvodněním zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 32. rozsudku. Soud I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o vrácení přeplatku soudního poplatku, který ten uhradil ve výši 2000 Kč a vrácení přeplatku se domáhal s tvrzením, že mu měl být za návrh na zahájení soudního řízení ve věci ochrany před diskriminací vyměřen soudní poplatek pouze výši 1 000 Kč podle položky 40 Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud I. stupně tomuto názoru nepřisvědčil a odůvodněním, že postupoval podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobce se domáhá zaplacení částky 40 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy v penězích, nikoli ochrany před diskriminací například odstraněním diskriminačního jednání.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Setrval na tvrzení, že žalovaná se již obsahem svého inzerátu dopustila diskriminačního jednání v rozporu se zásadou rovného přístupu, k němuž byla povinna podle antidiskriminačního zákona a zákona o zaměstnanosti, což označil za škodlivé jednání se závažnými následky pro trh práce. Namítl, že pracovní referenci ze strany jeho bývalého zaměstnavatele si žalovaná vyžádala až po podání žaloby, byla jí poskytnuta v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, není pravdivá a neměla být připuštěna jako důkaz. Soudu I. stupně vytkl, že v této souvislosti neprovedl jím požadovaný výslech [jméno FO] coby osoby, která tuto referenci podepsala. Dovozoval, že žalovaná jeho nepřijetím bez udání důvody neprokázala, že nepostupovala diskriminačně z důvodu jeho pohlaví, k čemuž tvrdil, že navrhoval výslech „paní [jméno FO]“ coby zástupkyně žalované. Soudu I. stupně vytýkal, že neprovedl důkazy výslechy navrhovaných svědkyň a vyžádáním si přehledu všech zájemců o danou pracovní pozici za účelem zjištění, kolik uchazečů bylo mužského pohlaví. Žalobce dále v rámci odvolacího řízení navrhoval provedení důkazů „etickým kodexem či interní směrnice žalované stanovující závazný postup pro přijímání zaměstnanců“, životopisem „vítězné uchazečky“ z dotyčného výběrného řízení a všech uchazečů „postoupivších do návazného kola výběrového řízení“ a výslechy „HR pracovnice, resp. hiring managera, která provedla (před) výběr uchazečů“ a „vedoucího oddělení či osoby, která pozici obsazovala“. Dovozoval, že závěry soudu I. stupně jsou v rozporu s jím citovanou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a Nejvyššího soudu, k čemuž navrhl, aby se odvolací soud obrátil na SDEU s předběžnými otázkami „zda je postup prvoinstančního soudu, který bagatelizoval diskriminační jednání ze strany žalované v rozporu s čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, když podmínka rovného přístupu k zaměstnání byla na základě předem stanoveného diskriminačního kritéria pohlaví žalovanou zcela porušena a zda je § 10 antidiskriminačního zákona v rozporu s čl. 18 příslušné směrnice“. Žalobce setrval na tvrzení, že diskriminačním inzerátem, jeho nepřipuštěním k osobnímu pohovoru a nevybráním na poptávanou pozici došlo k jeho diskriminaci, což mu způsobilo újmu na psychickém zdraví, poškození důstojnosti a dobré pověsti, urážku na cti a duševní útrapy ve formě strachu, konstantní úzkosti, deprese, stresu, šoku, smutku, tíživých pocitů, negativních stavů mysli, spojených s traumatickými událostmi zapříčiněnými žalovanou (k čemuž (nově) navrhoval výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], případně znalecký posudek), ke ztrátě pracovní příležitosti, zmaření životní šance a nákladů souvisejících s přihláškou do výběrového řízení. Soudu I. stupně dále žalobce vytkl nesprávné posouzení výše soudního poplatku, který podle položky 40 Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč a rozdíl oproti zaplaceným 2 000 Kč mu měl být vrácen. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalobce nerozlišuje mezi veřejnoprávní ochranou proti diskriminaci a ochranou soukromoprávní, která je předmětem tohoto řízení, v němž je třeba posuzovat, zda se žalovaná dopustila diskriminace přímo a konkrétně vůči žalobci. Dovozovala, že se diskriminačního jednání vůči žalobci nedopustila, neboť důvod zamítnutí jeho žádosti vycházel z toho, že žalobce ve svém životopise uvedl, jak vyplývá z reference společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 1. 2025, nepravdivé informace, což ten ani v podaném odvolání nepopřel. Žalobce tvrdil, že má zkušenost obdobnou pracovní pozici po dobu 10 let, avšak u předchozího zaměstnavatele pracoval pouhých 39 dnů na zcela jiné pozici bezmála před čtyřmi lety. Je přirozeným právem žalované, aby si údaje v životopisech kandidátů o zaměstnání ověřovala a žalobce jí zasláním životopisu k tomu implicitně dal souhlas. Žalovaná si zajistila důkazy ke své procesní obraně, vycházející z informací, které předtím získala ústně při prověřování informací uvedených v životopise žalobce, o což mohla požádat i soud. Žalovaná připouští své pochybení při přípravě inzerátu s nesprávným genderovým rozlišením, neměla však v úmyslu žádného z uchazečů diskriminovat na základě jeho pohlaví, což doložila nejen opravou inzerátu, ale i interní směrnicí, upravující pracovní náplň dané pozice, která takové genderové rozlišení neobsahuje. Nedostatek úmyslu žalované diskriminovat uchazeče dokládá to, že kandidáty na tuto pozici důsledně prověřovala, čímž odhalila nepravdivé informace v životopise žalobce. Skutečnost, že v inzerátu na pracovní pozici je zvoleno konkrétní pohlaví, není sama o sobě způsobilá prokázat, že se žalovaná dopustila diskriminačního jednání vůči žalobci. Nebylo její povinností, aby každé zamítnutí žádosti o zaměstnání důsledně odůvodňovala, což na ní žalobce ani nepožadoval. Z provedených důkazů je zřejmé, že se žalobcovou žádostí o zaměstnání důsledně zabývala, nehledě na jeho pohlaví, vyhodnotila ji a zamítla. Žalovaná dále dovozovala, že požadovanou finanční částku žalobce dostatečně neodůvodnil tím, jak konkrétně se údajné porušení zákona žalovanou mělo dotknout jeho majetkové či osobní sféry a neuvedl, jak dospěl k její výši. Poukázala na to, že žalobce vede větší množství obdobných řízení vůči různým subjektům bez ohledu na obor, ve kterém se potencionální zaměstnavatelé pohybují, druh poptávané pracovní pozice a místo výkonu zaměstnání. Dovozovala, že postupuje plošně stejným způsobem za užití obdobných generických textů a podávání žalob tak využívá jako svého druhu obživu, když fakticky nemá o danou pracovní pozici zájem. Zdůraznila v této souvislosti, že žalobu datoval ještě předtím, než byla jeho žádost o zaměstnání zamítnuta.

5. Žalobce uplatnil podle obsahu odvolání odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však neshledal důvodným. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která správně posoudil i po právní stránce.

6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že samotné zveřejnění inzerátu s názvem pracovní pozice v ženském rodě nezakládá konkrétní diskriminaci žalobce z důvodu pohlaví. Žalobce na tento inzerát reagoval a případné nerovné zacházení by se projevilo až jeho odmítnutím z důvodu pohlaví (§ 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona). V tomto ohledu žalobce ani žádné rozhodné okolnosti netvrdil, těžiště jeho žalobních tvrzení spočívá právě v textu inzerátu žalované, který akcentuje ženské pohlaví[Anonymizováno]na inzerovanou pracovní pozici. Takový obsah inzerátu je sice v rozporu s § 12 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti a je postižitelný v oblasti veřejného práva sankcí za přestupek, bez dalšího však nepředstavuje diskriminační jednání žalované vůči žalobci v soukromoprávní sféře. Pro posouzení jednání žalované vůči žalobci je pak podstatné, že důvodem nepřijetí žalobce na inzerovanou pracovní pozici nebylo jeho pohlaví, ale to, že po vyhodnocení jeho profilu pro ni nebyl využitelný, jak je zřejmé z její reakce na zájem žalobce o zaměstnání ze dne 5. 2. 2025. Tento důvod koresponduje jejímu tvrzení, že od předchozího zaměstnavatele žalobce zjistila nepravdivost informací, uvedených v jeho životopise. Tato skutečnost vyplývá i z vyjádření samotného žalobce, který při ústním jednání před soudem I. stupně dne 25. 6. 2025 sdělil, že si nepamatuje, jakým způsobem skončil jeho pracovní poměr u společnosti [právnická osoba]., protože už je to pět let, ačkoli v životopise, zaslaném žalované, uvedl, že u této společnosti pracoval od června 2014 do prosince 2024. Námitkám žalobce o tom, že opatřením si jeho pracovní reference měla žalovaná porušit předpisy o ochraně osobních údajů, odvolací soud nepřisvědčuje. Jak výstižně uvedla žalovaná, žalobce jí sám v rámci zaslaného životopisu poskytl údaje o svém bývalém zaměstnavateli a ověřováním pravdivosti jeho tvrzení se tak žalovaná žádného porušení právních předpisů o ochraně osobních údajů (jež jí sdělil sám žalobce) nemohla dopustit. Uvedení nepravdivých údajů žalobcem coby zájemcem o zaměstnání významně snižuje jeho celkovou věrohodnost. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce vede další obdobný spor (u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) a při ústním jednání sám potvrdil vedení dalších řízení z obdobných důvodů. Tato skutečnost svědčí ve prospěch tvrzení žalované, že žalobce dovozuje svou diskriminaci ryze účelově, aby získal finanční plnění od různých subjektů jen s ohledem na textaci jejich inzerce pracovní nabídky, což lze kvalifikovat jako zneužití práva v rozporu s § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

7. Odvolací soud neshledal v postupu soudu I. stupně žádné procesní pochybení, jež by mělo za následek věcnou nesprávnost napadeného rozsudku. Žalobcem navrhovaný důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] správně zamítl, neboť jej navrhoval k nepodstatné otázce, jakým způsobem si žalovaný referenci bývalého zaměstnavatele opatřil. Okolnost, že reference je datována 29. 1. 2025, ačkoli žalobce podle svého tvrzení reagoval na nabídku inzerované pozice 29. 1. 2025 v 17:02 hodin, její pořízení nevylučuje a nijak nezpochybňuje její obsah. Skutečnosti, jež měly být obsahem tvrzeného telefonického hovoru s [jméno FO], uváděné v odvolání (že ji žalovaná měla kontaktovat až v půli března 2025), žalobce před soudem I. stupně nepředestřel (ač mu musely být známy, neboť tvrdí, že tento hovor vedl po nahlédnutí do spisu 27.5.2025), z pohledu neúplné apelace ve smyslu § 205a o.s.ř. jde tak o nové tvrzení, k němuž nemůže odvolací soud přihlížet. Jiné důkazní návrhy v řízení před soudem I. stupně neměl, tvrzení, že navrhoval výslech „paní [jméno FO]“ a vyžádání přehledu všech zájemců o navrhovanou pozici, se podle obsahu spisu nezakládá na pravdě. Důkazní návrhy žalobce, předestřené až v rámci odvolání, jsou ve smyslu § 205a o.s.ř. nepřípustným odvolacím důvodem. Odvolací soud neshledal důvod k položení žádné předběžné otázky ve smyslu článku 234 Smlouvy o založení Evropského Společenství. Takovou otázku může soud položit jen ohledně výkladu uvedené smlouvy a aktů, přijatých orgány Společenství, v řízení však nevznikla potřeba takového výkladu a návrhy žalobce se s podstatou předběžné otázky míjí. SDEU není povolán k tomu, aby v rámci řešení předběžné otázky posuzoval soulad postupu soudu či právních předpisů členského státu Společenství s akty Společenství.

8. Odvolací soud na základě výše uvedeného aprobuje právní závěr soudu I. stupně, že žalovaná se vůči žalobci nedopustila nerovného zacházení na základě pohlaví a proto napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalobci odvolací soud přisvědčil ve věci soudního poplatku, který je pro žaloby na ochranu proti antidiskriminačnímu jednání stanoven položkou č. 40 Sazebníku soudních poplatků, jež je ve vztahu k položce 3 Sazebníku, upravující poplatek za návrh na náhradu nemajetkové újmy, v poměru speciality (jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb. kterým byl mimo jiné změněn zákon o soudních poplatcích). Podle položky č. 40 činí soudní poplatek za žalobu na ochranu před diskriminací 1 000 Kč a žalobce zaplatil na soudním poplatku 2 000 Kč. Odvolací soud proto změnou příslušného výroku rozsudku za použití § 221a o.s.ř. rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o vrácení přeplatku ve výši 1 000 Kč žalobci.

9. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne 6. 11. 2025) po 2 700 Kč podle § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a paušální náhradou jeho výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 1 323 Kč.