o zaplacení 102 480 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalované plněním podle smlouvy o životním pojištění [právnická osoba] č. [hodnota] ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] (pojistná smlouva), na jejímž základě žalované zaplatila na pojistném celkem [částka] a žalovaná jí (na základě výpovědi k [datum]) vyplatila odkupné ve výši [částka]. Žalobkyně dovozovala neplatnost pojistné smlouvy, spočívající v její neurčitosti pro nedostatečnou konkretizaci výše rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů, kterou nebylo možné zhojit uzavřeným dodatkem, jenž je rovněž neurčitý a neplatný, a nerovnováhu v právech a povinnostech stran v její neprospěch coby spotřebitelky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, popírala neurčitost původní pojistné smlouvy, jež byla případně odstraněna uzavřeným dodatkem v souladu s § 553 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), vznesla námitku promlčení nároku v rozsahu pojistného, uhrazeného před [datum], a započtení oproti hodnotě poskytnuté pojistné ochrany.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 25. až 33. napadeného rozsudku, která po právní stránce posoudil podle § 553, § 554, § 576, § 1813, § 1815, § 1903 odst. 1, § 1904, § 2991 o. z. a § 1 odst. 1, 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Dovodil, že posuzovaná pojistná smlouva byla z důvodů blíže vyložených absolutně neplatná pro absenci určitých a konkrétních smluvních ujednání o výši počátečních nákladů a o budoucí výši rizikového pojistného, neoddělitelných od ostatního obsahu smlouvy coby její podstatné náležitosti. Účastnice však sjednaly dne [datum] dodatek této smlouvy, v němž je uvedena výše doposud uhrazených počátečních nákladů i konkrétní výše rizikového pojistného a lze z něj seznat, že správní náklady nebyly a nebudou žalobkyni účtovány. Dodatek smlouvy tak odstranil její dosavadní neurčitost ve smyslu § 553 odst. 2 o. z., jeho podpisem byl vyjasněn projev vůle smluvních stran, byla určena a potvrzena konkrétní částka doposud uhrazených počátečních nákladů a jednoznačně byla sjednána konkrétní výše rizikového pojistného platného až do konce účinnosti pojistné smlouvy. Po uzavření dodatku již pojistná smlouva netrpěla neurčitostí a podle § 553 odst. 2 o. z.je nutné na ni nahlížet jako na od počátku bezvadné právní jednání.

3. Žalobě nelze (s odhlédnutím od výše uvedeného závěru) vyhovět též proto, že pro případ neplatnosti či zdánlivosti pojistné smlouvy nebo její části se podle ujednání účastnic dodatek smlouvy považuje za dohodu o narovnání závazků z pojistné smlouvy a uzavření nové pojistné smlouvy se zpětnou účinností ke dni uzavření pojistné smlouvy a veškerá plnění, poskytnutá podle pojistné smlouvy, se považují za plnění poskytnutá podle této nové pojistné smlouvy. V souladu s § 1903 o. z. a v rámci smluvní autonomie účastnic tak bylo veškeré plnění, které si účastnice do doby sjednání dodatku poskytly, uzavřením dodatku vypořádáno tak, že se transformovalo na plnění na nový závazek, vzešlý z dodatku. Plnění, které žalobkyně žalované poskytla po uzavření dodatku, je pak plněním na nový závazek vzešlý z dodatku. Právo žalobkyně na obnovení majetkové rovnováhy vrácením prostředků, které žalobkyně žalované zaplatila na podkladě zdánlivé smlouvy, tak zaniklo účinností dodatku, jímž byl dosavadní závazek nahrazen závazkem novým a je proto vyloučeno jakékoliv vzájemné bezdůvodné obohacení. Žalobkyně byla v preambuli dodatku (i z dopisu, kterým byla žalobkyně k podpisu dodatku vyzvána) explicitně informována o tom, že cílem dodatku bylo specifikovat a blíže určit některá práva a povinnosti z pojistné smlouvy s ohledem na některá soudní rozhodnutí, dovozující zdánlivost pojistné smlouvy pro neurčitost dílčích smluvních ujednání. Žalovaná tedy nepostupovala lstivě a případnou vadnost (neurčitost) některých smluvní ujednání žalobkyni nezatajila. Soud I. stupně zdůraznil, že je nutno respektovat autonomii vůle smluvních stran, které mají právo se svým společným závazkem nakládat i tak, že jeho původní neurčitost společným projevem vůle odstraní. Poukázal též na to, že podle § 574 o. z. třeba na právní jednání hledět spíš jako na platné a uvedl, že nebylo povinností žalované ani v případě spotřebitelského vztahu informovat žalobkyni o hmotněprávních následcích jejího jednání (a o existenci bezdůvodného obohacení). Podstatnou náležitostí dohody o narovnání také není konkrétní výčet všech narovnávaných sporných závazků, postačí, že je výkladem možno dovodit, jakých závazků se týká. Ustanovení dodatku jsou natolik zřejmá, že žalobkyně si ve smyslu § 4 o.z. musela či měla být vědoma veškerých minulých i budoucích práv a povinností plynoucích z pojistné smlouvy i ve vztahu k nákladové struktuře pojištění. Podle § 1904 o. z. není platnost narovnání dotčena ani omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné a podmínkou platnosti dohody o narovnání není ani existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky dohody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

4. Soud I. stupně uzavřel, že dodatek pojistné smlouvy není neurčitým a zdánlivým právním jednáním, jeho ujednání jsou jednoznačná, určitá, i pro právního laika pochopitelná a je z nich možno bez dalšího určit nákladovou strukturu pojištění. Zdánlivost dodatku nevyvolává skutečnost, že v něm není výslovně uvedeno, jaká sporná práva jsou narovnávána, žalobkyně byla žalovanou informována, že cílem dodatku je odstranit případnou neurčitost některých smluvních ujednání a coby průměrně rozumná osoba musela být srozuměna s tím, že narovnávána jsou právě ta ustanovení, kterými se dodatek zabývá. Dodatek nepředstavuje ani nepoctivé či zneužívající právní jednání a nezakládá nerovnováhu mezi právy smluvních stran, kterou žalobkyně ani nekonkretizovala. Žalobkyně měla k dispozici relevantní informace, svobodně a vědomě dodatek podepsala, a souhlasila tak s následky tohoto jednání, kterými bylo v zásadě to, že pojistná smlouva mezi účastnicemi nadále vyvolávala původní práva a povinnosti, která byla obsahem dodatku postavena najisto. Žalobkyně byla při sjednání dodatku zřetelně vedena motivem zajistit, aby nadále trvala pojistná ochrana a tu jí chtěla žalovaná nadále poskytovat. K otázce zneužívajících a nepřiměřených ujednání soud I. stupně dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] a další jeho judikaturu, podle jejíž závěrů není v případě smluvního ujednání, stiženého vadou neurčitosti, namístě přezkum optikou přiměřenosti. Z popsaných důvodů žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 78. rozsudku.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Setrvala na tvrzení o neplatnosti dodatku k pojistné smlouvě, zdůraznila, že jeho uzavření neiniciovala a tvrdila, že byl podepsán na schůzce v kavárně, jejímž avizovaným účelem byla aktualizace pojištění v souvislosti s žalovanou nabízenými benefity. Fyzickou kopii několikastránkového dodatku neobdržela, jako spotřebitelka a právní laik mu nemohla zcela porozumět a měla za to, že se vztahuje jen k nabídnutým benefitům. Žalovaná porušila svou informační povinnost ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. a) o. z., neupozornila ji na hlavní účel dodatku, jímž bylo zhojení neplatnosti pojistné smlouvy, a úmyslně ji uvedla v omyl, dodatek je proto zneužívajícím ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. Dále žalobkyně dovozovala s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), že k neplatné smlouvě nelze uzavřít dodatek a poukázala na rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. [číslo] ohledně smluvního ujednání, majícího za cíl pozměnit potenciálně zneužívající jednání. Dodatek rovněž nelze považovat za platně uzavřenou dohodu o narovnání a jde o nicotné právní jednání, neboť neobsahuje podstatné náležitosti narovnání ve smyslu jeho zákonné definice podle § 1903 o. z., protože z něho není zřejmé, jaká sporná práva a povinnosti jsou narovnávána. K tomu žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) ke spornosti a pochybnosti závazku. Žalobkyni v době uzavření dodatku nebylo známo, že by mezi účastnicemi byly ohledně pojistné smlouvy neshody a neměla vědomost ani pochybnost o tom, že pojistná smlouva obsahuje neplatná či vadná ujednání, což jí žalovaná nedala najevo. Konečně žalobkyně dovozovala rozpor pojistné smlouvy i jejího dodatku s ustanoveními čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS (Směrnice). V této souvislosti argumentovala proti závěrům soudem I. stupně zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze, jež měly jeho „nelogické“ závěry odmítnout, a setrvala na názoru, že „sporná ujednání“ jsou zneužívajícími ujednání ve smyslu Směrnice především proto, že neměla možnost posoudit jejich ekonomické důsledky. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k novému projednání nebo, aby jej změnil a její žalobě vyhověl.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že tvrzení žalobkyně o okolnostech sjednání dodatku k pojistné smlouvě, která mají svědčit o její neinformovanosti a omylu, jsou ve smyslu § 205a o.s.ř. v odvolacím řízení nepřípustná, jakkoliv jsou nepravdivá. Žalovaná doložila, že se na žalobkyni obrátila dopisem ze dne [datum], v němž jí nabídla uzavření dodatku, jehož obsahem bude rekapitulace pojištění, potvrzení obsahu pojištění a sjednání benefitu za věrnost. Skutečný smysl dodatku tak nebyl žalobkyni, jakkoliv zamlčen či zastřen, informace o důvodech dodatku vyplývá přímo z jeho preambule a žalobkyně nemohla jednat v omylu o jeho účelu. Obsah dodatku je nepochybný, srozumitelný a transparentní a případný omyl žalobkyně při projevu vůle by nebyl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] a další) omluvitelný, neboť z textu dodatku je nepochybné, že se jedná o podrobnější specifikaci závazků, stanovených pojistnou smlouvou. Závěr soudu I. stupně, že při zohlednění dodatku pojistná smlouva netrpí neurčitostí, podle § 553 odst. 2 o. z. se k její předchozí neurčitosti nepřihlíží a je nutné na ni nahlížet jako na od počátku bezvadné právní jednání, je proto správný. Žalovaná dále poukázala na zásadu preference platnosti jednání, vyjádřenou v § 574 o.z., a na princip autonomie vůle v soukromoprávních vztazích, podporovaný judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 3381/10, sp.zn. III.ÚS 3725/13) a za nepřiléhavou označila i námitku, že dodatek představuje zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice či § 1813 o.z. Poukázala na to, že závěry rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C 452/18 na tento případ nedopadají. V tomto rozhodnutí bylo zdůrazněno, že je třeba přihlédnout k míře informovanosti a transparentnosti sjednávaných ujednání tak, aby spotřebitel byl schopen vyhodnotit ekonomické důsledky, což předmětný dodatek pojistné smlouvy splňuje, neboť z něho vyplývá nejenom aktuální stav pojištění ke dni uzavření dodatku, ale také jeho vývoj do budoucna. Námitky proti posouzení dodatku jako dohody o narovnání jsou irelevantní, protože na tomto závěru není rozhodnutí soudu I. stupně založeno. Ustanovení čl. 8 odst. 8.5 dodatku bylo sjednáno pouze pro případ, že by pojistná smlouva nebo její část byla i ve znění dodatku neplatná, zdánlivá či postižená obdobnou vadou. Tato podmínka však nebyla splněna, neboť neurčitost pojistné smlouvy byla mezi stranami vyjasněna postupem podle § 553 odst. 2 o. z. Žalovaná se nicméně ztotožnila i se závěrem soudu I. stupně o splnění náležitostí dohody o narovnání a k námitkám žalobkyně proti závěrům rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] uvedla, že ty spočívající především v rozlišení přezkumu naplnění obecných požadavků na platnost právního úkonu od obsahové kontroly ujednání z hlediska jejich přiměřenosti a byly aprobovány i strany Ústavním soudem v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [číslo], pročež dovozovala, že posouzení žalobkyní napadaných smluvních ujednání jako zneužívajících je vyloučeno.

7. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal, neboť se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, proti jehož preciznímu odůvodnění nestaví žalobkyně zásadně významnou argumentaci, proto na ně lze pro stručnost převážně odkázat.

8. Lze pouze upřesnit, že ve smyslu aktuální právní úpravy § 553 o. z není důsledkem neurčitosti právního jednání (zde pojistné smlouvy ze dne [datum] z důvodu výše popsaných) jeho neplatnost, nýbrž zdánlivost. Uzavřením dodatku k pojistné smlouvě dne [datum] účastnice postupovaly způsobem, předvídaným § 553 odst. 2 o. z., který stanoví, že byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Z obsahu tohoto dodatku je zřejmá snaha obou účastnic vyjasnit a upřesnit vzájemná práva a povinnosti, která by mohla být s ohledem na soudní judikaturu považována za neurčitá – zejména konkrétní výše počátečních nákladů, výše rizikového pojistného, správních nákladů, včetně aktuální hodnoty pojištění, odkupného a budoucího průběhu pojistné smlouvy. Evidentním smyslem sjednání dodatku bylo zachování pojistného vztahu účastnic s jasně vymezeným obsahem vzájemných práv a povinností tak, aby žalobkyni byly zřejmé ekonomické důsledky pojistné smlouvy. Žalobkyní zmiňovaná judikatura Nejvyššího soudu, týkající se nemožnosti dodatečného zhojení neplatné smlouvy, se váže k právní úpravě, účinné do [datum] a ve vztahu k aplikaci § 553 odst. 2 o. z., řešícího možnost zhojení zdánlivého právního jednání, není použitelná. Nelze ani přisvědčit námitkám žalobkyně stran zatajení účelu dodatku ze strany žalobkyně. S odhlédnutím od toho, že žalobkyní nově líčené okolnosti uzavření dodatku jsou ve smyslu § 205a o.s.ř. nepřípustným odvolacím důvodem, toto její tvrzení vyvrací skutečnost, že o účelu uzavření dodatku pojistné smlouvy byla předem písemně vyrozuměna dopisem ze dne [datum], ve kterém žalovaná zřetelně uvedla, že dodatkem by měl zrekapitulován a potvrzen obsah pojištění. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyni současně učinila nabídku benefitů. Smysl a účel uzavíraného dodatku je mimo to obsažen přímo v jeho preambuli na jeho první straně, včetně odkazu na § 553 odst. 2 o. z. pro případ neplatnosti či zdánlivosti pojistné smlouvy. Závazek žalované k poskytnutí benefitu je v této preambuli naopak zmíněn jen zcela okrajově (v poslední větě), což vyvrací tvrzení žalobkyně o zastírání skutečného smyslu dodatku žalovanou, které naopak jednala transparentně a učinila zadost své informační povinnosti. Smysl a zásadní účel uzavíraného dodatku musel být žalobkyni jasný již po seznámení s první stranou dodatku, na jehož základě mohl každý člověk průměrného rozumu (srov. § 4 odst. 1o.z.) seznat, že původní smlouva může být považovaná za neplatnou či zdánlivou s ohledem na neurčitost některých smluvních ujednání, jež byla v dodatku v konkrétní podobě specifikována. Uzavření dodatku bylo na dobrovolném rozhodnutí žalobkyně a jeho podpisem dala najevo vůli pokračovat v pojistném vztahu, založeném pojistnou smlouvou s obsahem dodatkem upřesněným. Byla-li žalobkyně nedbalá svých práv a s písemným zněním dodatku se před jeho podpisem neseznámila, nemůže se dodatečně dovolávat svého postavení spotřebitelky jako důvodu pro nerespektování uzavřené smlouvy s tvrzením, že jde o zneužívající ujednání. Jak případně uvedla žalovaná, vyšší právní ochrana spotřebitele nezbavuje povinnost činit právní jednání s náležitou rozvahou a odpovědností. Pojistná smlouva ani její dodatek samy o sobě neobsahují žádná ujednání v neprospěch žalobkyně coby spotřebitelky ve smyslu § 1813 či žalobkyní prosazované Směrnice a proto je také lichá její argumentace zmíněným rozhodnutí Soudního dvora EU, jakož i polemika s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] (na jehož závěrech dovozujících, že je-li důvodem neplatnosti smlouvy její neurčitost jako vada projevu vůle, nelze se již zabývat obsahem takového (neplatného) úkonu z hlediska jeho přiměřenosti, není nic nelogického). Ve shodě se soudem I. stupně lze uzavřít, že podpisem dodatku byl vyjasněn projev vůle smluvních stran ve smyslu § 553 odst. 2 o. z., pojistná smlouva v jeho znění není neurčitá a je třeba na ni hledět jako na od počátku bezvadné právní jednání.

9. Soud I. stupně také správně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil závěr, že dodatek pojistné smlouvy by mohl představovat i dohodu o narovnání závazků z pojistné smlouvy a uzavření nové pojistné smlouvy se zpětnou účinností ke dni uzavření pojistné smlouvy. Také z pohledu takové dohody ve smyslu § 1903 o.z. byla ujednání dodatku dostatečně určitá a srozumitelná, nezastírající nákladovou strukturu pojištění a nezneužívající. Námitky žalobkyně vůči obsahu této dohody nejsou ve světle judikatury Nejvyššího soudu opodstatněné. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] tento soud formuloval a odůvodnil závěr, že „narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakékoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 o. z. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 13/2000, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo a povinnost vyskytly, se zruší a nahradí závazkem novým…Deklarace spornosti či pochybnosti v dohodě o narovnání není nezbytná; absentuje-li, nejedná se – pokud strany projevily vůli, že jimi narovnaný právní stav platí namísto právního stavu dosavadního o neurčitost s důsledky stanovenými v § 553 odst. l o.z., případně neplatnost právního jednání podle § 580 odst. l o.z.“ V daném případě se nejméně žalované jevila s ohledem na soudní judikaturu stran určitosti smluvních ujednání pojistné smlouvy spornou v pojistné smlouvě účastnic uvedená nákladová struktura pojištění. Přesná specifikace jednotlivých sporných ujednání není podmínkou platnosti dohody o narovnání, z obsahu výše uvedeného dodatku však vyplývá, že právě ujednání, z nichž by mohla žalobkyně v celém rozsahu posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy, byla dohodou o narovnání dotčena.

10. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu§ 2991 o. z. soud I. stupně z uvedených důvodů správně posoudil jako neopodstatněný. Snahu žalobkyně prosadit neplatnost pojistné smlouvy téměř půl roku poté, co ji dne [datum] sama vypověděla, lze označit za účelovou, vedenou zájmem získat zpět prostředky „investované“ do pokrytí rizik poté, co pojištění ukončila a teprve zpětně je vyhodnotila jako nevýhodné či nadbytečné (v tom smyslu, že doba pojištění uplynula bez toho, že by nastaly pojistné události spojené s výplatou zásadního pojistného plnění).

11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 224 odst. 1 o.s.ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dvou režijních paušálů náhrady jeho výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21 % náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka].