o zaplacení příslušenství ve výši 1 327 265,31 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka]. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu nedoplatku ceny díla podle smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že závazek žalobkyně zanikl započtením pohledávky žalované za žalobkyní na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s provedením dílčí části díla ve výši 0,4% z ceny díla denně. Dovozovala rozpornost smluvního ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy.

2. Rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] č.j. [spisová značka] uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] odvolací soud zastavil řízení o odvolání žalobkyně, rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,15% denně od [datum] do zaplacení potvrdil a dále tento výrok změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,15% denně od [datum] do zaplacení. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka]. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] shora uvedené rozsudky zrušil v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o povinnosti žalované hradit úroky z prodlení ve výši 0,15 % z [částka] denně od [datum] do zaplacení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Označil za nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož „lze vázat úrok z prodlení pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, a proto je dohoda stran úroku z prodlení ve vazbě na celkovou sjednanou cenu díla neplatná“ a s odkazem na svou judikaturu zdůraznil, že výši úroku z prodlení za pozdní placení jednotlivých plateb podle smlouvy, včetně způsobu jejího výpočtu, si mohou smluvní strany dohodnout odchylně od zákonného ustanovení. Základem pro výpočet výše smluvního úroku z prodlení nemusí být pouze výše částky, s jejímž splacením je dlužník v prodlení, ale i jiná částka, a to i celková výše pohledávky. Poukázal dále na to, že ujednání o úrocích může obecně podléhat přezkumu jeho souladu s dobrými mravy a nižším soudům uložil posoudit tento soulad ve vztahu k funkci úroku z prodlení ve věci.

3. Soud I. stupně následně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že úrok z prodlení 0,15 % denně z přiznané částky l [částka] od [datum] byl po rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] žalovaným žalobci zaplacen. Při hodnocení smluvního ujednání o úroku z prodlení ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 40/18 zdůraznil, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty srovnatelné finanční síly. Povinnost zaplatit cenu díla je zajištěna smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % z ceny díla za každý den prodlení a smlouva zároveň v čl. 6.1. upravuje sankci ve prospěch žalované v podobě smluvní pokuty ve výši 0,4 % z ceny díla za každý den prodlení se splněním termínu plnění. S odkazem na § 1 odst. 2, § 513, § 547, § 555, § 580, § 588 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) soud I. stupně dovodil, že úroky z prodlení představují příslušenství pohledávky, s jejímž zaplacením se dlužník ocitl v prodlení, je proto možné je počítat pouze z aktuálně dlužné částky jistiny, nezaniklé splněním ke dni vzniku prodlení a nelze je vázat na celkovou sjednanou cenu díla, která ke dni tvrzeného vzniku prodlení již byla z větší části uhrazena. Dopad ustanovení § 1970 věty druhé o.z. nelze rozšířit na částky, s jejichž zaplacením v prodlení dlužník vůbec není. V takovém případě není sjednaná sazba úroku z prodlení 0,15 % denně nepřiměřeně vysoká, neboť byla sjednána mezi podnikateli pro závazkový vztah, jenž měl trvat 50 dnů a vést k provedení díla za cenu přes 8 [adresa] Kč, cena prováděného díla na jeden den dosahuje částky převyšující [částka]. Prodlení žalobce s nedodržením termínu dokončení zakázky bylo sankcionováno ještě vyšší smluvní pokutou. Sazba 0,15 % denně dosahuje 54,75 % ročně v běžném kalendářním roce, 54,9 % ročně v roce přestupném a převyšuje zákonnou sazbu úroku z prodlení o zhruba šestinásobek. V kontextu vzájemného ujednání stran a způsobu zajištění jejich vzájemných závazků se však ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR nejeví nemravná, je-li vázána pouze na skutečně dlužnou část ceny díla. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně tím, že strany sporu byly v řízení před soudem I. stupně úspěšné obdobnou měrou, žalobce byl většinově (ze tří čtvrtin) úspěšný v řízení odvolacím, proto má podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. právo na poloviční náhradu nákladů ve specifikaci uvedené v bodu 14 rozsudku. V dovolacím řízení měly obě strany úspěch pouze částečný, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení nikomu. V novém řízení před soudem I. stupně byla žaloba zamítnuta, pouze protože byla již dlužná částka v mezidobí uhrazena, soud I. stupně proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v uvedené specifikaci v odstavci 16 rozsudku.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání, v jehož obsáhlém textu brojila proti závěru soudu I. stupně, že sjednaný úrok z prodlení není rozporný s dobrými mravy. Namítla, že žalobkyní požadovaný úrok z prodlení činí ve vztahu k uplatněné dlužné jistině ([částka]) 291,20% ročně, nikoli 54,75% ročně a dovozovala, že sjednané smluvní sankce nelze porovnávat mechanicky, protože mají různé funkce a zajišťují odlišné smluvní závazky, přičemž smluvní pokuta v řízení prošla testem přiměřenosti. Povaha účastníků smluvního vztahu tu není významná a uplatnění korektivu dobrých mravů není vyloučeno ani mezi podnikateli. Ve smyslu kasačního rozhodnutí dovolacího soudu a v něm uvedené judikatury je na místě brát v úvahu rizikovost obchodu, předchozí chování dlužníka či jeho aktuální situaci, předpoklad vývoje škod způsobených věřiteli prodlením dlužníka během času, obchodní zvyklosti stran a samotné okolnosti sjednávání, majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a další. Žalovaná dále obsáhle shrnovala vývoj judikatury k otázce plnění na základě rozsudku odvolacího soudu posléze zrušeného dovolacím soudem a sporovala také závěr soudu I. stupně stran náhrady nákladů řízení s tím, že by jí pro případ rozporu ujednání o smluvním úroku s dobrými mravy měla náležet náhrada nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soulad sporného ujednání s dobrými mravy je třeba posuzovat k okamžiku uzavření smlouvy, kdy roční sazba úroku z prodlení činila 54,75%. Konkrétní částku vzniklého úroku nastavila žalovaná svým prodlením. Poukázala dále na to, že text smlouvy připravila žalovaná a na výši sjednané smluvní pokuty pro případ jejího prodlení s dokončením části díla.

6. Rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů [částka]. Smluvní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,15% z celkové ceny díla shledal neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 547 o.z. a uzavřel, že za této situace nebyla žalovaná povinna platit při prodlení s úhradou ceny díla úrok z prodlení nad zákonnou výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), která v rozhodné době činila podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9,75% ročně. Tomuto rozhodnutí korespondovalo vyčíslení nákladů řízení, jež byla povinna žalobkyně uhradit žalované.

7. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost a jsou-li možné oba výklady, prioritizovat výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Dovodil, že závěr soudu I. stupně o tom, že oproti jazykovému vyjádření čl. 6. 4 smlouvy o dílo je úrok z prodlení určen sazbou 0,15 % denně, nikoliv z celkové ceny díla, nýbrž z části ceny díla, ohledně níž se žalovaná v prodlení ocitla, odpovídá objektivnímu výkladovému cíli, který je dán významem, který by takovému ujednání přisuzoval racionální adresát. Ujednání stran o úroku z prodlení směřuje k ocenění časové hodnoty peněžních prostředků, které dlužník věřiteli neoprávněně zadržuje, a proto se i konkrétní výše úroku z prodlení bude odvíjet od výše částky, ohledně které je dlužník v prodlení. Takový výkladový cíl vede k závěru, že žalobkyni náleželo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Jiný závěr by mohl být dán při zvážení subjektivního výkladového cíle, který směřuje ke skutečné vůli jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, a který je obecně prioritizován před objektivním významem užitých slov (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z obsahu spisu a výsledku dokazování provedených soudy nižších stupňů se však nepodávají žádné skutečnosti, které by prokazovaly takovýto úmysl stran, a které by odůvodňovaly nutnost ustoupit od objektivizovaného výkladového cíle ve prospěch subjektivního výkladu. Proto ujednání o smluvním úroku z prodlení dle čl. 6.4 smlouvy při využití výkladových metod není stiženo neplatností.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. při vázanosti právním názorem dovolacího soudu podle § 243g odst. l ve spojení s § 226 odst. l o.s.ř., který podal výše popsaný výklad sporného ujednání smlouvy účastníků, souladný s výkladem, provedeným soudem I. stupně v napadeném rozhodnutí. Odvolací soud proto může jen zopakovat, že ve věci jsou možné dva výklady smluvního ujednání stran o úroku z prodlení, přičemž výklad, provedený soudem I. stupně, odpovídá podle závěrů dovolacího soudu významu, který by právnímu jednání přikládal racionální adresát a v řízení nebyl prokázán společný úmysl obou smluvních stran sjednat úrok z prodlení způsobem, odlišným od tohoto objektivního výkladového cíle. Oproti jazykovému vyjádření v čl. 6.4. smlouvy o dílo je proto úrok z prodlení určen sazbou 0,15% denně nikoliv z celkové ceny díla, ale z části ceny díla, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení, což vede k závěru, že žalobkyni náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0, 15% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tedy částky uvedené ve výrocích tohoto rozsudku (235 798,89 + [částka]). Při tomto výkladu smluvních ujednání odvolací soud neshledal rozpor ujednání o úhradě úroku z prodlení s dobrými mravy, neboť je mu z jeho úřední činnosti známo, že tato výše úroku z prodlení nijak nevybočuje z rámce smluvně sjednávaných sankcí za prodlení mezi podnikateli ve stavebnictví. Strany činily nesporným, že po vydání předešlého rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně vrátila žalované [částka], odvolací soud proto v tomto rozsahu výrok o věci samé rozsudku soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Ve zbytku jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil a ztotožnil se i se soudem I. stupně uváděným důvodem zamítnutí nároku.

9. Pro rozhodnutí o nákladech řízení je podle § 142 o.s.ř. rozhodný úspěch účastníka v každé jednotlivé fázi řízení. Předmětem řízení před soudem I. stupně do vydání rozsudku ze dne [datum] č.j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení byl nárok na zaplacení [částka], včetně příslušenství, vyčísleného ke dni zaplacení jistiny. Žalovaná byla úspěšná ohledně [částka] ([částka] jistina a [částka] jako úrok z prodlení ve výši 0,15% denně z [částka]) a neúspěšná ohledně [částka] ([částka] jistina včetně úroku z prodlení z ní ve výši [částka]) má proto podle §142 odst. 2 o.s.ř. za řízení před soudem I. stupně nárok na náhradu nákladů řízení ze 60% (80% - 20%). Náhrada sestává ze soudního poplatku za podanou žalobu ve výši [částka], z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a první porada s klientem, odpor včetně odůvodnění z [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření z [datum], účast u jednání soudu [datum], [datum]) z předmětu řízení (punkta) [částka] po [částka] podle § 7 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální náhradou nákladů po [částka] za úkon a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši [částka] a 60% z celkových [částka] činí [částka]. Vyjádření z [datum] není účelným úkonem právní služby, neboť skutečnosti tam uvedené mohly být uplatněny již v předcházejícím vyjádření z [datum].

10. Předmětem odvolacího a dovolacího řízení, ukončeného vydáním rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo zaplacení [částka] a žalobkyně byla úspěšná ohledně [částka] a neúspěšná ohledně [částka] ([částka] jistina včetně úroku z prodlení z ní [částka]), má proto právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem ze 48% (74% - 26%). Náhrada sestává ze soudního poplatku za podané dovolání ve výši [částka], odměny advokáta za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání, podání dovolání) z punkta [částka] po [částka] podle § 7 odst.1 advokátního tarifu s paušální náhradou nákladů po [částka] za úkon, cestovného ve výši [částka], náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin na cestě [Jméno advokáta B] [adresa] a zpět po [částka] a náhrady za DPH ve výši [částka] a 48% z celkových [částka] činí [částka].

11. V následném řízení před soudem I. stupně, odvolacím, dovolacím a opět odvolacím soudem byla žalobkyně plně úspěšná, neboť předmětem řízení zůstal již jen úrok z prodlení, vyčíslený ve výši [částka]. Má proto právo na plnou náhradu nákladů těchto fází řízení, jež sestává z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (vyjádření z [datum], účast u jednání před soudem I. stupně [datum], sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], sepis dovolání, účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum]) z punkta [částka] po [částka] podle § 7 odst.1 advokátního tarifu, s paušální náhradou výdajů 5 x po [částka] a [částka] (podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od [datum]), cestovného za cestu k jednání dne [datum] a dne [datum] po [částka], a k jednání dne [datum] ve výši [částka], náhradou za promeškaný čas v rozsahu za 2x 8 půlhodin na cestě [Jméno advokáta B] [adresa] a zpět po [částka], 8 půlhodin na cestě [Jméno advokáta B] [adresa] a zpět po [částka] a náhradou za DPH ve výši [částka], celkem ve výši [částka].