pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a náklady řízení ve výši [částka] a ohledně [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za pronájem prostoru K [číslo] v budově [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] (dále jen prostory) podle nájemní smlouvou ze dne [datum], uzavřené na období od [datum] do [datum] s prodloužením do [datum], za 2., 3. a [anonymizována dvě slova] roku [rok] po [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z platbou nájemného za [anonymizována dvě slova] roku [rok] ve výši [částka] a za [anonymizována dvě slova] roku [rok] ve výši [částka] a telekomunikačních poplatků za květen [rok] až říjen [rok] (ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]). Žalovaná namítla, že pohledávka žalobce není nejméně zčásti po právu. Nepopřela prodlení s plnění nájemného, neboť se dostala do druhotné platební neschopnosti a žalobce žádala, aby jí neúčtoval úrok z prodlení. S úhradou nájemného za 3. [anonymizováno] [rok] nesouhlasila s odůvodněním, že prostory nemohla užívat pro probíhající rekonstrukci v domě.

2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavci 6. rozsudku, skutkově uzavřel, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání žalovanou ve [anonymizováno]. patře budovy v objektu [anonymizována dvě slova] [příjmení] o výměře [anonymizováno] m² na dobu určitou od [datum] do [datum] za nájemné, včetně paušální úhrady za služby spojené s nájmem, ve výši [částka] se čtvrtletní splatností počínaje [datum]. Účinnost smlouvy se automaticky prodlužovala vždy o jeden rok, pokud nájemce nedoručí pronajímateli nejpozději do [anonymizováno] kalendářního roku písemné oznámení, že trvá na sjednané době nájmu. Dále bylo ujednáno, že telekomunikační poplatky hradí nájemce zpětně na základě vystaveného dokladu do deseti dnů od doručení oznámení jejich výše. Žalobce vystavil žalované platební kalendář na rok [rok] se splatností nájemného za [anonymizována dvě slova] [rok] [datum], za 2. [anonymizováno] [rok] [datum], za 3. [anonymizováno] [rok] [datum] a za [anonymizována dvě slova] [rok] [datum]. Za poskytnuté služby vystavil žalované faktury za květen až říjen [rok]. Žalovaná v červnu [rok] žalobce požádala o poskytnutí„ 2 měsíců prázdnin z nájmu kanceláře“ za měsíce červenec a srpen [rok] z důvodu své finanční situace. Dne [datum] v domě probíhala rekonstrukce podlahové podesty v prvním a druhém patře. Žalobce nájemní smlouvu vypověděl dne [datum] pro prodlení nájemce s úhradou nájemného po dobu delší než 30 dnů a prostory byly žalobci žalovanou předány dne [datum].

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § [číslo] odst. [anonymizováno], § [číslo], § 2217 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) uzavřel, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy užívala nebytový prostor jako nájemce a byla proto povinna platit nájemné ve výši a v termínech sjednaných ve smlouvě. Smlouva byla původně uzavřena na dobu určitou do [datum], žalovaná nepopírala, že prostory i v roce [rok] nadále užívala a v souladu s čl. II smlouvy došlo k jejímu prodloužení o jeden rok. Čtvrtletní splatnost nájemného za [anonymizována dvě slova] [rok] byla stanovena přímo ve smlouvě, splatnost nájemného za další období plynula z platebního kalendáře z listopadu [rok]. Tvrzení žalované, že neměla k dispozici smlouvu ani platební kalendář a proto nemohla nájemné platit, označil soud I. stupně za účelové a uvedl, že neměla-li žalovaná písemné vyhotovení smlouvy a platebního kalendáře na rok [rok] z nějakého důvodu k dispozici, mohl a měla si je vyžádat od žalobce již předtím, než ji začal o nájemné upomínat. Žalovaná nehradila nájemné v termínech stanovených platebním kalendářem a dostala se do prodlení s jeho úhradou, nájemné za [anonymizována dvě slova] [rok] a [anonymizována dvě slova] [rok] uhradila [datum], nájemné za zbývající období dosud neuhradila. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se rekonstrukce v domě přímo týkala prostor, pronajatých žalované a žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by uplatnila slevu z nájemného, naopak žádala o prominutí nájemného za červenec a srpen [rok] z důvodu své špatné finanční situace. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaná byla povinna hradit sjednané nájemné v plné výši. Po uplynutí sjednané výpovědní lhůty došlo k zániku nájemního vztahu, žalovaná po skončení nájmu kancelář užívala bez právního důvodu a v tomto rozsahu jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající poměrné části nájemného za období do [datum], jaké platila za užívání prostor v předcházejícím období, které je povinna žalobci vydat. Ve zbytku požadovaného nájemného do konce roku [rok], kdy smluvní vztah mezi stranami již netrval a žalovaná předmět nájmu již prokazatelně neužívala, není nárok žalobce oprávněný, proto byla žaloba v této části ([částka] s příslušenstvím) zamítnuta. Povinnost hradit telekomunikační poplatky žalovaná nerozporovala a ta plynula z uzavřené smlouvy. Žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením nájemného, žalobce má proto právo též na zákonný úrok z prodlení ve výši podle [ustanovení pr. předpisu] kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení s placením nájemného za [anonymizována dvě slova] roku [rok] a [anonymizována dvě slova] roku [rok]. Procesně úspěšnému žalobci přiznal soud I. stupně podle [ustanovení pr. předpisu] náhradu 90% nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v 18. odstavci napadeného rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že smluvní vztah mezi účastníky existoval pouze do [datum], k automatickému prodloužení nájemní smlouvy dojít nemohlo, protože nebyla splněna podmínka vyrovnání všech finančních závazků nájemce k poslednímu dni účinnosti smlouvy podle jejího článku II. Žalobce by měl tudíž doložit, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jehož výši soud I. stupně nezkoumal. Poukázala dále na to, že žalobce jí teprve dne [datum] na její žádost ze dne [datum] zaslal kopii nájemní smlouvy i platební kalendář, tudíž se nemohla do té doby dostat do prodlení s placením nájemného a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a [částka] žalobci nenáleží. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání dovozoval, že odvolání žalované je opožděné, neboť v blanketním odvolání, podaném poslední den odvolací lhůty, není napadený rozsudek řádně označen, proto by mělo být odmítnuto. Věcně navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že žalovaná nesporovala užívání prostoru od [datum] do [datum] a bez výhrad zaplatila nájemné i za první pololetí roku [rok], z čehož se podává i případná výše bezdůvodného obohacení žalobce, jehož splatnost vyplývá z dopisu žalobce ze dne [datum], kterým žalované sdělil jaké částky a kdy požaduje uhradit. Obsah nájemní smlouvy znala žalovaná od počátku nájmu, netvrdila, že by jí nebyl doručen dopis z [datum] s platebním kalendářem a počala tvrdit, že nemá k dispozici smlouvu a neví kolik žalobci dluží, až po doručení jeho upomínky ze dne [datum].

6. Odvolací soud zjistil, že žalovaný podal v otevřené lhůtě k podání odvolání podle § 204 odst. l o.s.ř., běžící jí [datum], dne [datum] prostřednictvím datové schránky advokáta blanketní odvolání ke sp.zn. soudu I. stupně [spisová značka], v němž je pouze uvedeno„ v uvedené věci podávám v zastoupení žalovaného odvolání“. Odvolání bylo následně doplněno až na výzvu soudu I. stupně podáním ze dne [datum]. Blanketní odvolání je včasné a jakkoliv je obsahově odbyté, je z něho seznatelné, jakého rozhodnutí se týká, neboť bylo podáno ke konkrétní spisové značce soudu I. stupně a v předmětném sporu nebylo (krom na počátku vydaného a následně zrušeného elektronického platebního rozkazu) vydáno v dané časové souvislosti jiné rozhodnutí, které by mohlo být napadeno odvoláním, než rozsudek ze dne [datum].

7. Z obsahu odůvodnění odvolání žalované se podává, že rozsudek je napaden v jeho vyhovujícím výroku a v souvisejícím nákladovém výroku z důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání opodstatněným neshledal. K otázce rozhodného práva doplňuje, že s ohledem na absenci speciální úpravy ve vyhlášce [číslo] Sb., o Smlouvě mezi [anonymizována dvě slova] republikou a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních se při posouzení právních vztahů mezi účastníky řízení na základě jejich volby vyjádřené v nadpisu nájemní smlouvy podle článku 3 nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) použije [anonymizováno] právní řád, tedy [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (o.z.).

8. Žalované je nutno přisvědčit v námitce (s níž se soud I. stupně nevypořádal, ačkoliv byla obsažena v podání žalované ze dne [datum]), že automatickému prodloužení účinnosti nájemní smlouvy účastníků ze dne [datum] (kterou odvolací soud zopakoval důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř.) na dobu jednoho roku ve smyslu jejího článku II bránilo nesplnění podmínky vyrovnání všech finančních závazků nájemce k poslední dni její původní účinnosti ([datum]), neboť žalovaná dlužila k tomuto dni nájemné za [anonymizována dvě slova] roku [rok] (uhrazené až [datum]). Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva byla prodloužena podle zákonného ustanovení § 2230 odst. l o.z., stanovícího, že užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Smluvní ujednání článku II. smlouvy účastníků toto zákonné ustanovení nevylučuje, pouze jeho aplikaci rozšiřuje na prodloužení nájemní smlouvy o delší, než zákonem stanovenou dobu, již před ukončením doby platnosti nájemní smlouvy (jež se z uvedeného důvodu neuplatní). Ke dni [datum] žalovaná předmět nájmu nesporně užívala a žalobce ji nevyzval k vyklizení pronajatých prostor, proto došlo k prodloužení nájemní smlouvy za obdobných podmínek do [datum] a jelikož žalovaná užívala předmět nájmu i poté, došlo k prodloužení nájemní smlouvy do [datum], [datum] a [datum] O prolongaci nájemní smlouvy nebylo mezi stranami zpočátku ani sporu a ještě v podání z [datum] žalovaná popisuje problémy s hrazením„ nájemného“ a tvrdí, že se strany spolu ústně dohodly na ukončení nájemního vztahu, což implikuje, že obě vycházely z existence nájemního vztahu, který bylo třeba ukončit. Dne [datum] žalobce žalované nájemní smlouvu pro prodlení s úhradou nájemného vypověděl ve sjednané pětidenní výpovědní lhůtě (čl.VII. písm. j) nájemní smlouvy), čímž došlo ke skončení nájmu ke dni [datum].

9. Pro rozhodnutí ve věci není relevantní, kdy žalovaná obdržela stejnopis uzavřené smlouvy a soud I. stupně případně uvedl, že pokud jej z nějakého důvodu neměla k dispozici, bylo její věcí si jej včas vyžádat. Podstatné je, že smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena [datum] (což účastníci řízení učinili nesporným u jednání dne [datum]) a splatnost nájemného byla sjednána v jejím čl. III odst. 3 nájemní smlouvy jako čtvrtletní s tím, že nájemné za [anonymizována dvě slova] [rok] bylo splatné [datum]. Další nájemné bylo proto bez dalšího splatné vždy za čtvrt roku, tedy [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná byla mimo to dopisem ze dne [datum] informována o tom, kdy má jednotlivé částky nájemného v roce [rok] platit a žalobce mu též vystavil na za jednotlivá [anonymizováno] faktury, jeho tvrzení, že nevěděl kolik a kdy má platit, protože neměl až do [datum] nájemní smlouvu, je tak, jak již uvedl soud I. stupně, pouhou účelovou výmluvou, jejímž prostřednictvím se žalovaná nemůže zprostit povinnosti k úhradě úroku z prodlení za prodlení s úhradou nájemného za čtvrté [anonymizováno] roku [rok] a za první [anonymizováno] roku [rok].

10. Je nepochybné, že žalovaná uvedenou smlouvu pronajaté prostory průběžně užívala až do jejich předání žalobci [datum], tedy i po skončení nájmu a je proto povinna k úhradě za jejich užívání za toto období z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2291 odst. 1 o.z. Není žádný rozumný důvod k úvaze, že by se náhrada za bezdůvodné obohacení žalované měla odlišovat od sjednaného nájemného, neboť je konstantním judikatorním závěrem, že výše bezdůvodného obohacení, záležejícího v užívání nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy, se určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nebytových prostor, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k výše uvedenému je opodstatněn i nárok žalobce na z prodlení z plněním jednotlivých plateb za užívání prostor (nájemného). Žalovaná je ve smyslu smluvního ujednání povinna zaplatit též poplatky za spotřebované telekomunikační služby podle žalobce vystavených faktur, proti čemuž ani konkrétní námitky nevznesla.

11. Z popsaných důvodů odvolací soud vyhovující výrok napadeného rozsudku, spolu se správným výrokem o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil a v písemném vyhotovení rozsudku opravil v souladu s § 164 o.s.ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. ústně vyhlášený výrok I. tohoto rozhodnutí doplněním o sousloví„ ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení“. V zamítavé části výroku o věci samé zůstal rozsudek soudu I. stupně podle § 206 odst. 2 o.s.ř. odvolání žalované nedotčen. Procesně úspěšný žalobce má § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) po [částka] podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) se 2 paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.