pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit každému žalobci [částka] a na náhradu nákladů řízení oběma [částka]. Žalobci se jako právní nástupci [jméno] [příjmení] a původní restituentky [příjmení] [příjmení] domáhali na žalované zaplacení částky uvedených částek z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno] restitučního řízení, vedeného u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a hl. m. [anonymizováno] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] (posuzované řízení) za období od [datum] do [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že do [datum], kdy zemřela [příjmení] [příjmení], bylo rozhodnuto o 68% jejího restitučního nároku, posuzované řízení bylo složité z hlediska prokazování restitučního důvodu a existence překážky vydání pozemků a k jeho délce přispěla zdlouhavá dědická řízení a pasivní přístup žalobců, kteří neprojevovali o jeho průběh zájem.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci u žalované uplatnili předmětný nárok výzvou odeslanou dne [datum] a že žalovaná jejich výzvě nevyhověla. Z obsahu spisu [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizována dvě slova] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] zjistil průběh posuzovaného řízení, popsaný zejména v odstavcích 4., 6., 12 a 13. odůvodnění napadeného rozsudku. Řízení o vydání ideálních [číslo] pozemků o celkové výměře [výměra] bylo zahájeno u [anonymizována tři slova] – Krajského [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] a [anonymizována dvě slova] žádostí o navrácení zemědělských nemovitostí [příjmení] [příjmení], babičky žalobců, podle zák.č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] byla vyzvána k objasnění okolností ohledně vyvlastnění pozemků, na výzvu reagovala dne [datum]. Nebylo zjištěno, že by žadatelé nereagovali na výzvy [anonymizováno]. V řízení byla opatřena velká řada listinných důkazů, byly ztotožňovány pozemky, vypracovány geometrické plány i znalecké posudky k ceně pozemků i jejich zastavěnosti, k nimž se vyjadřovali účastníci řízení. Do smrti žadatelky dne [datum] byla vypořádána pouze část nároků, předmětem řízení zůstalo [výměra] pozemků. V průběhu dědického řízení vedeného Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp.zn. [spisová značka], které vykazovalo značné průtahy, zemřeli dva z dědiců zemřelé – dne [datum] [příjmení] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Odpovídající dědická řízení byla vedena Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobci vykonávali práva účastníků řízení aktivně od [datum], kdy byl v dědickém řízení zjištěn okruh dědiců. Správní řízení skončilo vydáním rozhodnutí sp.zn. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] dne [datum], kterým byl žalobcům každému vrácen ideální [číslo] podíl na 2 869 m2 pozemků a vydané rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, o níž je vedeno dosud trvající řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. [spisová značka].

3. Soud I. stupně s odkazem na §§ 13 odst. l a 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), § 3 odst. 3, § 16 odst. 1 a § 49 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení činí 28 let a dosud trvá, jeho odškodňovaná část trvala od roku [rok] do [datum] celkem 13 let. Konstatoval, že v řízení nebyly dodržovány lhůty podle správního řádu, o čemž nebyli účastníci vyrozumíváni, a byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené době, což založilo domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobců z nepřiměřené délky řízení. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] vykazuje množství chybu a bylo napadeno správní žalobou, tudíž dosud nebylo rozhodnuto s konečnou platností. Soud I. stupně dovodil, že žalobcům náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši stanovil na podkladě konstantní judikatury za použití základní roční částky [částka] na [částka] pro každého z účastníků řízení. Z pohledu kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona poukázal na délku řízení a uvedl, že případ nebyl nijak složitý, že žalobci a jejich právní předchůdci s úřadem bezproblémově spolupracovali a že význam předmětu řízení pro ně byl značný, neboť šlo o vlastnické právo k nemovitostem, jež mají zpravidla velkou hodnotu. Poukázal též na to, že se jednalo o řízení restituční, jež nelze ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], [spisová značka]) stavět na roveň běžnému majetkoprávnímu sporu. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a procesně úspěšným žalobcům přiznal podle na [ustanovení pr. předpisu] plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 32. rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, k němuž doplnila, že napadá vyhovující výrok v rozsahu [částka] pro každého žalobce. Namítla, že žalobci vstoupili do nároku jako dědici po [jméno] [příjmení] až v roce [rok], kdy bylo pravomocně skončeno dědické řízení po [příjmení] [příjmení], byli tak účastníky posuzovaného řízení pouze 7 let. Základní částka peněžního zadostiučinění by podle úsudku žalované měla činit [částka] a měla by být modifikována pro mimořádnou složitost a pro pasivní přístup účastníků řízení a jejich sdílenou újmu, vždy nejméně o 20%. Soud I. stupně dále nepřihlédl k tomu, že již v roce [rok] bylo rozhodnuto o 68% uplatněného nároku. Žalovaná uzavřela, že opodstatněný nárok každého ze žalobců činí maximálně [částka] a navrhla, aby ve zbytku nároku odvolací soud žalobu zamítl.

5. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázali na to, že dědici vstupují do práva a povinností zůstavitele jeho smrtí, proto nemůže být pochyb, že byli účastníky posuzovaného řízení již od roku [rok]. Tato okolnost však není podstatná, neboť ve smyslu judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) je při odškodnění nepřiměřené délky řízení třeba přihlížet i k té části řízení, v níž jako účastník řízení vystupoval právní předchůdce osoby, která do řízení vstoupila jako dědic. Modifikace základní částky pro částečné rozhodnutí o restitučního nároku není na místě, neboť o celé 1/3 nároku rozhodnuto nebylo a předmětem restitučního řízení byly pozemky značné hodnoty. Žalobci dále uvedli, že není zřejmá složitost posuzovaného řízení, nečinnost v řízení lze přičítat především pozemkovému [anonymizováno] a ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] není důvod ani k moderaci výše zadostiučinění z důvodu sdílené újmy.

6. Podle obsahu odvolání uplatnila odvolatelka odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., a odvolání shledal zčásti opodstatněným. Ve věci je namístě nejprve postavit najisto, zda předmět posuzovaného správního řízení zakládá účastníkům (ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 570/20 a rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) právo na projednání věci v přiměřené době ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod, což soud I. stupně opomněl. V daném případě však tomu tak nepochybně je, neboť předmětem řízení byla otázka restituce vlastnického práva žalobců a jejich právních předchůdců k zemědělským pozemkům, dotýkalo se tedy jednoho ze základních lidských práv a jeho účastníkům svědčilo právo na projednání věci v přiměřené době (srov. např. rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] proti [země], [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). V intencích konstantní judikatury lze na právní posouzení žalobci v tomto řízení uplatněného nároku aplikovat také závěry, plynoucí ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] k výkladu §§ 13 odst. l a §31a náhradového zákona.

7. Řízení trvá extrémně dlouho (od [datum]) a dosud není skončeno, neboť na rozhodnutí [anonymizována čtyři slova]) ze dne [datum] navázal jeho aktuálně probíhající správní přezkum (jakkoliv soud I. stupně poznámkou že„ rozhodnutí obsahuje značné chyby“ překročil meze své pravomoci, jelikož taková úvaha o správnosti správního rozhodnutí mu v rámci občanskoprávního sporu nepřísluší). V jeho průběhu detekoval soud I. stupně nedodržování lhůt podle správního řádu a jeho délka (do současnosti bezmála [anonymizováno] let) je zjevně nepřiměřená složitosti a významu předmětu řízení pro žalobce ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Soudem I. stupně správně dovozenou presumpci vzniku nemajetkové újmy žalobcům jako právním nástupcům původní vlastnice, jíž rozumí stav nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a ní udržován, žalovaná nevyvrátila. Není též pochyb o tom, že již s ohledem na délku řízení a význam jeho předmětu pro žalobce nepostačí k satisfakci této nemajetkové újmy konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době a že žalobcům přísluší nárok na finanční zadostiučinění podle § 31a odst. 2 náhradového zákona.

8. Žalobci nárokovali zadostiučinění za nemajetkovou újmu za dobu od úmrtí svého přímého právního předchůdce [jméno] [příjmení] ([datum]) do skončení řízení rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum] a jeho základní peněžní částka při úvaze o [částka] za rok činí jimi požadovaných [částka]. V daném případě nedochází ke krácení zadostiučinění za první dva roky řízení, neboť to již v době vstupu žalobců do něj nějakou dobu běželo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Není rozhodné, kdy bylo vydáno dědické rozhodnutí, jelikož žalobcům, jak na to správně poukázali, svědčí nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu i za dobu, kdy se nepřiměřeně dlouhého řízení účastnili jejich právní předchůdci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zhn. [spisová značka], [spisová značka]). Zvýšená částka [částka] za rok trvání řízení odpovídá extrémní délce řízení i významu předmětu řízení pro žalobce, vycházejícího z restitučního nároku. Na druhé straně se nejednalo přímý restituční nárok žalobců, kteří jsou nástupci původní spoluvlastnice žádaných pozemku až ve druhé řadě (po svém předemřelém otci) a proto odvolací soud neshledává důvod ke zvyšování jejich zadostiučinění podle § 31 odst. 3 písm. e) náhradového zákona (srov. rozhodnutí [spisová značka]). Z pohledu korekce výše zadostiučinění je lichá úvaha žalované o blíže neupřesněné pasivitě žalobců, neboť postup v řízení je především věcí příslušného orgánu veřejné moci a samotná pasivita účastníka řízení je z pohledu jeho přispění k délce řízení ve smyslu § 31 odst. 3 písm. d) náhradového zákona nerozhodná. [ulice] zadostiučinění nemá vliv ani okolnost, že o části nároku původní restituentky bylo již před vstupem žalobců do řízení rozhodnuto, protože i zbývající část nároku zahrnovala pozemky rozsáhlé výměry a tedy nezanedbatelnou hodnotu. Významná není ani okolnost, že délka posuzovaného řízení byla ovlivněna průběhem dědických řízení, doba, po kterou nebylo možno z důvodu probíhajícího řízení jednat, se do celkové doby řízení započítává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]).

9. Odvolací soud nicméně přisvědčil žalované v námitce složitosti řízení, kterou indikuje již samotný jeho předmět – restituce zemědělských pozemků. V průběhu posuzovaného řízení musela být řešena řada skutkově i právně složitých otázek, zejména existence restitučního důvodu a překážky vydání velkého množství pozemků, které bylo nutno ztotožnit za pomoci geometrických plánů a zjištěna jejich cena prostřednictvím znaleckých posudků. Řízení tedy nepochybně vykazovalo skutkovou i právní složitost, procesní složitost pak byla dána zejména průběhem opakovaných dědických řízení. Pro složitost řízení je proto na místě výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení za použití kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) snížit o 30% Odvolací soud dále dospěl k závěru, že je namístě v intencích obecných judikatorních závěrů (8 právní věta stanoviska Nejvyššího soudu ČR, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) výši zadostiučinění dále snížit z důvodu sdílené újmy, neboť žalobci vstoupili do řízení jako další právní nástupci původní spoluvlastnice a měli na tedy výsledku řízení společný, nikoliv individuální zájem, avšak ne více než o 10%. K jiné korekci výše zadostiučinění odvolací soud důvod neshledal a uzavřel, že jeho základní částka, snížená o 40%, činí [částka] pro každého z obou účastníků řízení, tedy [částka] souhrnně, což představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou žalobcům nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Rozsudek soudu I. stupně proto v napadené části vyhovujícího výroku o věci samé ([částka] pro každého žalobce) ohledně částky [částka] pro každého žalobce podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil a ve zbytku co do částky [částka] jej podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. V odvoláním nenapadené části ([částka] pro každého žalobce) zůstal vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně odvoláním žalované podle § 206 odst. 2 o.s.ř. nedotčeno.

10. Žalobci mají podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci (případně dosáhne konstatování porušení práva) lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] nebo rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]). Náhrada nákladů žalobců sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za celkem 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednáních soudu I. stupně dne [datum], [datum], [datum], a na jednání soudu odvolacího dne [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a vyjádření k odvolání). Konstantní judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) dovodila, že na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle [ustanovení pr. předpisu], advokátního tarifu, přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a), jelikož se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Východiskem pro stanovení výše odměny advokáta v těchto sporech je proto bez ohledu na výši peněžitého nároku částka [částka] a odměna advokáta činí [částka] na úkon právní služby. V případě dvou žalobců se jedná odměnu sníženou podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu při zastupování dvou osob na částku [částka] pro každého žalobce za uvedených deset úkonů právní služby s deseti paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K náhradě nákladů žalobců dále přísluší náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu ([obec] – [obec]) a zpět ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], celkem 500 km při náhradě za 1 km ve výši [částka] a ceně 1 l motorové nafty [částka] podle [ustanovení pr. předpisu], účinné do 31.12.2021, náhradě za 1 km ve výši [částka] a ceně 1 l motorové nafty [částka] podle [ustanovení pr. předpisu], [účinnost], a kombinované spotřebě [anonymizováno] l na [anonymizováno] km podle technického průkazu vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka], náhrada za promeškaný čas na cestě ve výši [částka] podle § 14 odst. 2 a 3 advokátního tarifu za [anonymizováno] započatých půlhodin po [částka] (za cestu tam a zpět) a náhrada za daň z přidané hodnoty z uvedených částek [částka] 150, [částka].