o zaplacení 961 325,47 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil pro zpětvzetí žaloby řízení co do částky 125.122,90 Kč „s příslušenstvím z částky 577,00 Kč, požadovaným ve výši 15 % ročně od 16.11.2023 do zaplacení“, žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci 58.228,00 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 16.11.2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 123.722,50 Kč, žalobu o zaplacení 777.974,57 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 16.11.2023 do zaplacení zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 41 196,24 Kč. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 961 325,47 Kč s příslušenstvím, z toho náhrady majetkové újmy, spočívající v nákladech obhajoby, ve výši 161 325,47 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč, jež mu měly být způsobeny nezákonným trestním stíháním, vedeným na základě usnesení [orgán], [adresa], [název] [adresa] č.j. [číslo] ze dne 10.12.2021 z popudu jeho bývalé manželky pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého jsem se měl dopustit na své nezletilé dceři. Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně zastaveno usnesením Krajského státního zastupitelství v [adresa], sp. zn. [spisová značka], ze dne 7.11.2022, které nabylo právní moci dne 15.11.2022, Žalovaná navrhla při nesporném základu zamítnutí žaloby s obranou, že na základě předběžného uplatnění nároku žalobcem (podáním ze dne 15.5.2023) mu svým stanoviskem ze dne 18.1.2024 přiznala na náhradě škody 124 545,90 Kč a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 50 000 Kč a ve zbytku není jeho nárok důvodný. Žalobce vzal na základě plnění žalované žalobu zpět co do částky 125 122,90 Kč (taktéž co do 50 000 Kč, pozn. odvolacího soudu, viz níže) a v tomto rozsahu soud I. stupně řízení podle § 96 odst. 2 zák.č.99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) zastavil.

2. Soud I. stupně na podkladě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 27 napadeného rozsudku, věc posoudil podle §§ 1 odst. 1, 2, 5, 7, 8, 13, 14, 15 odst. 2, 26, 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a konstatoval, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán po dobu 11 měsíců od 14.12.2021 do 15.11.2022 a hrozila mu trestní sazba 5 až 12 let odnětí svobody, byť coby bezúhonné osobě nikoli reálně. V průběhu trestního řízení došlo k progradaci osobnostních rysů žalobce, který v roce 2015 byl diagnostikován jako osoba s mírnou tenzí, nadměrnou ochranou sebecitu, zdůrazňování maskulinní autority a tendence k prožívání pocitů křivdy, avšak bez patologického rázu s emocionálně stabilními náladami. V posudku, vyhotoveném na žádost žalobce v srpnu 2022, byl znalcem diagnostikován jako osoba se smíšenou poruchou osobnosti s rysy úzkostnými, narcistními a paranoidními. Tyto závěry však následně zmírnil posudek ze září 2022, podle kterého se jedná o jedince bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému a duševních chorob, jehož osobnost je strukturována anomálně, s převládajícími rysy vztahovačnosti a s rysy úzkostnými s méně stabilní afektivitou a psychikou.

3. K nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud I. stupně uvedl, že není přesvědčen o tom, že trestní stíhání bylo zásadní příčinou narušení vztahu žalobce s dětmi z druhého manželství. K tomu uvedl, že trestní stíhání bylo až důsledkem nařčení dcery žalobce, které zahájení trestního stíhání bezprostředně předcházelo, a že z opatrovnického spisu vyplývají již dříve konfliktní vztahy mezi rodiči. Žalobce uváděl, že s dětmi se nestýkal na základě doporučení [orgán], žádné rozhodnutí ohledně zákazu styku otce s nezletilou [jméno FO] však nebylo orgány činnými v trestním řízení vydáno, kontakt mu nebyl doporučen jen pro konkrétní den s ohledem na prošetřování činu, jak vyplývá z úředního záznamu z 11.3.2020. Žalobce k věci přistupoval příliš opatrně, když se s dětmi po celou dobu trestního stíhání ani telefonicky či písemně nekontaktoval a o to méně je pochopitelný jeho neempatický přístup (popsaný v opatrovnických rozsudcích), když ani po ukončení trestního stíhání (synovi) [jméno FO] na Vánoce či narozeniny nezavolal (výpověď nezletilého v rozsudku KS v [adresa] ze dne 30.11.2023), projevoval se opakovaně agresivně při asistovaném kontaktu, trval na kontaktu s dětmi bez přítomnosti jejich matky, byť ta mohla být při něm pro děti oporou, odmítal rodinnou terapii, bez jakékoliv předchozí domluvy se dostavil do mateřské školy a vyžadoval kontakt s nezletilou dcerou, která na to nebyla připravena, a v případě jakékoliv překážky opakovaně zvolil nerealizování styku. Soud I. stupně uzavřel, že trestní stíhání nebylo jedinou ani převažující příčinou narušení vztahů žalobce s dětmi z druhého manželství, kterým se žalobce i s ohledem na delší dobu nepřítomnosti a jednání, popsané v opatrovnických rozsudcích, jeví jako hlučný neznámý člověk. Vztahy mezi žalobcovou částí rodiny a částí rodiny nezletilých jsou pak odvozeny od samotného vztahu žalobce s dětmi z druhého vztahu. Jestliže poté opatrovnický soud rozhodl o úpravě asistovaného styku žalobce s nezletilými, reagoval tím na situaci, která nastala v období během trestního stíhání a po něm, nikoli na samotné trestní stíhání žalobce, přičemž o situaci v rodině rozhodoval rok po jeho skončení. Soud I. stupně poukázal na vlastní tvrzení žalobce v průběhu řízení, který uváděl, že trestního stíhání využila jeho bývalá manželka k tomu, aby mu nemusela předávat děti, to však hlavním důvodem být nemohlo, protože o změně poměrů dětí bylo rozhodováno až po jeho skončení, tudíž je v daném případě přetržena příčinná souvislost mezi trestním stíháním a narušenými rodinnými vztahy žalobce.

4. Soud I. stupně provedl srovnání případu žalobce s případy, řešenými stejným soudem pod sp.zn. [spisová značka] a sp.zn [spisová značka], kdy byli poškození trestně stíhání za totožné trestné činy zhruba třikrát déle než žalobce, jemuž naopak hrozil o něco vyšší trest odnětí svobody. Na rozdíl od žalobce tamní poškození tvrdili a prokázali krom zásahů do osobního a rodinného života zásahy do profesního života a byli vystaveni celkové dehonestaci s ohledem na medializaci věci. Oba tamní poškození obdrželi na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 160 000 Kč. Dále provedl srovnání s případem, řešeným pod sp.zn. [spisová značka], kdy byl poškozený stíhán za totožný čin shodnou dobu a trestní stíhání zasáhlo do jeho rodinného života, nadto došlo i k jeho veřejné deonestaci, ztratil známé a přátele a na zadostiučinění obdržel 80 000 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že v prvních dvou případech byly prokázány mnohem těžší dopady do všech sfér života poškozených, včetně jejich délky, ve třetím se tyto dopady do života poškozených (včetně trestního stíhání předcházejícímu nařčení z trestného činu ze strany rodinného příslušníka) shodují krom to, že žalobce nebyl vystaven společenskému odsouzení ze strany veřejnosti. Dospěl proto k závěru, je na místě přiznat žalobci peněžité odškodnění ve výši, která bude odpovídat rozmezí mezi přibližně mezi 3/5 odškodného ve třetím případě (cca 48 000 Kč) a 1/3 odškodného v případech ostatních (cca 55 000 Kč) a uzavřel, že mu na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou mu posuzovaným trestním stíháním, částka 50 000 Kč.

5. Na nároku na náhradu nákladů obhajoby přiznal soud I. stupně z důvodů, vyložených v odstavci 50. rozsudku, nad rámec žalovanou přiznaného plnění částku 8 228 Kč, sestávající z odměny advokáta za dva úkony, spočívající v nahlížení do spisu blíže neurčeného dne, po 3 100 Kč s paušální náhradou po 300 Kč a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH). Žalobce coby převážně procesně úspěšnému přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,20% ve specifikaci, popsané v odstavci 51 rozsudku.

6. Proti zamítavému výroku rozsudku ve věci samé v rozsahu 750 000 Kč podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že následky trestního stíhání stále přetrvávají, neboť trvá přerušení kontaktů s jeho dvěma dětmi bez šance na jeho obnovení, jelikož došlo k narušení vztahu s nimi a ze strany oznamovatelky ani ze strany žalované nebyl učiněn žádný pokus tento stav zvrátit. Žalovaná zejména nezahájila trestní stíhání oznamovatelky a soud I. stupně ponechal podání nepravdivého trestního oznámení dotyčnou osobou v úmyslu narušit jeho vztahy s dětmi bez komentáře. Žalobce dovozoval, že mu žalovaná trestním stíháním znemožnila výchovu jeho dětí a poukázal na to, že v rámci trestního řízení se musel podrobit různým vyšetřením. K výši peněžního zadostiučinění, „vyčísleného žalovanou a potvrzeného soudem I. stupně“ uvedl, že představuje méně, než činí průměrná měsíční mzda a dovolával se míry inflace, vzniklé po vydání „sjednocujícího stanoviska NSČR“. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a jeho návrhu na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zcela vyhověl.

7. Žalovaná podala včasné odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku ve věci samé ohledně 58 228 Kč s příslušenstvím. Namítla, že částku 50 000 Kč již žalobci vyplatila na základě mimosoudního vypořádání ke dni 19.1.2024 a soud I. stupně mu tuto částku přiznal duplicitně, aniž bylo prokázáno, že by zásah do jeho soukromého a rodinného života přesáhl tento rámec. K přiznané náhradě škody namítla, že z předložených podkladů nevyplývá, že by k tvrzenému nahlížení do trestního spisu skutečně došlo a žalobce takovou skutečnost neprokázal. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v jím napadené části změnil a žalobu zamítl.

8. Z odvolání účastníků řízení se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v napadené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a opodstatněným shledal odvolání žalované. Stran namítaných úkonů advokáta, jež měly spočívat v nahlížení do [orgán] spisu, je nutno žalované přisvědčit, že žalobce po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., jehož se mu dostalo soudem I. stupně na ústním jednání, konaném dne 18.6.2024, nenabídl v koncentrační lhůtě podle § 118b odst. l o.s.ř. k prokázání těchto úkonů žádný důkaz. Nárok tak zůstal jen v rovině jeho tvrzení, proto jej nelze uznat za opodstatněný. Odvolací soud z tohoto důvodu vyhovující výrok rozsudku ohledně částky 8 228 Kč s příslušenstvím, požadované žalobce na náhradě škody, spočívající v nákladech obhajoby, podle § 221a odst. l písm. a) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl.

9. Stran nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu se při nespornosti základu odvolací soud ztotožnil s přiléhavě argumentovaným závěrem soudu I. stupně. Podle instruktivního rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaného pod č. 122/12 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, jsou pro úvahu o výši zadostiučiní v peněžní formě podle § 31a odst. 2 náhradového zákona podstatné zejména l) povaha trestní[Anonymizováno]věci a hrozba trestního postihu, 2) délka trestního řízení, 3) následky způsobené v osobnostní sféře poškozeného. V daném případě byl žalobce stíhán pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku s trestní sazbou 5 až 15 let odnětí svobody, coby osobě doposud bezúhonné mu však hrozil trest při dolní hranici této sazby. Trestní stíhání probíhalo od sdělení obvinění usnesením [orgán] ze dne 10.12.2021 do rozhodnutí o Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 7.11.2022 o zastavení jeho trestního stíhání, které nabylo právní moci dne 15.11.2022, méně než rok a bylo zastaveno ještě v rámci přípravného řízení. Žalobce v řízení zdůrazňoval, že byl již před zahájením trestního stíhání prověřován, to však není z hlediska relevantní délky jeho trestního stíhání významné. Počátek trestního řízení se váže ke sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu a jeho skončení ke dni právní moci poslední rozhodnutí v tomto řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 3867/2011). Samotné prověřování podezření ze spáchání trestného činu nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nezakládá, neboť ten v případě trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, vychází analogicky podle § 8 odst. l náhradového zákona z nezákonnosti rozhodnutí, jímž se trestní řízení zahajuje ve smyslu § 160 odst. l trestního řádu a s nímž se pojí i následky, které trestní stíhání způsobilo v osobnostní sféře obviněného.

10. Z hlediska následků trestního stíhání žalobce akcentoval narušení vztahu s nezletilými dětmi [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO]. Soud I. stupně však správně dovodil, že trestní stíhání žalobce v souvislosti s jeho obviněním ze znásilnění nezletilé [jméno FO] nebylo jedinou a zásadní příčinou jeho narušeného vztahu s těmito dětmi. Tím byl (jak se podává z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 31.3.2023 č.j. [číslo], kterým odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. důkaz) zjevně vysoce konfliktní vztah rodičů, vnímaný nezletilou [jméno FO], která docházela na terapie již od února 2019 mimo jiné i proto, že odmítala chodit k otci a přespávat u něj, mezi rodiči docházelo ke konfliktům při jejím předávání otci, matka podala v únoru 2020 trestní oznámení na doporučení terapeuta, od té doby nebyli rodiče v kontaktu a otec se nestýkal nejen s nezletilou [jméno FO], ale ani s nezletilým [jméno FO] (jehož se trestní oznámení netýkalo). Je zřejmé, že podáním trestního oznámení matkou nezletilé vyvrcholily konfliktní vztahy rodičů, žalobce tak nemůže klást narušení svého vztahu s dcerou [jméno FO] (tím méně se synem [jméno FO], který jej v podstatě od svého narození neznal) výlučně k tíži žalované v důsledku prověřování trestního oznámení, k němuž měly orgány činné v trestním řízení podle § 159 trestního řádu zákonnou povinnost. Soud I. stupně případně poukázal i na nevhodné a k dětem neempatické chování otce, kterým již po skončení trestního stíhání sám mařil efektivitu nařízeného asistovaného styku s jeho výše uvedenými dětmi. Zcela stranou předmětného nároku z nezákonného trestního stíhání jsou poukazy otce na to, že oznamovatelka má být trestně stíhána či že by měla žalovaná napravovat jeho vztah s dětmi, na jehož narušení má nepochybně i sám svůj podíl.

11. Soud I. stupně provedl v intencích judikatorních závěrů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 67/2016) přiléhavé srovnání s obdobnými případy, na jehož základě přesvědčivě odůvodnil závěr o tom, že přiměřenou satisfakcí za žalobci vzniklou újmu je pro daný případ částka 50 000 Kč. Nepřípadné jsou poukazy žalobce na „stanovisko NSČR“ - míněno zjevně stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/10, které se na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou nezákonným trestním stíhání, nevztahuje, neboť výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Žalované je nicméně nutno přisvědčit v její námitce, že dospěl-li soud I. stupně k závěru o přiměřené výši peněžitého zadostiučinění žalobce v částce 50 000 Kč a tato částka již byla v mezidobí žalovanou poskytnuta (srov. odst. 8. a 10. rozsudku), pak toto plnění přiznal žalobci nesprávně duplicitně. Soud I. stupně krom toho přehlédl, že podáním ze dne 14.6.2024 vzal žalobce svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v rozsahu plnění žalované v částce 50 000 Kč zpět a na tom základě již neměl splněny procesní podmínky (návrh žalobce) k věcnému projednání tohoto nároku.

12. Odvolacímu soudu za této procesní situace nezbylo, než podle § 219a odst. l písm. a) o.s.ř. vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně 50 000 Kč zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavit. Rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil pouze co do úroku z prodlení z částky 50 000 Kč (jehož přisouzení soud I. stupně nijak neodůvodnil) za dobu od 16.11.2023, kdy uplynula žalované šestiměsíční lhůta k plnění podle § 15 odst. 1 náhradového zákona, běžící od uplatnění nároku dne 15.5.2023, na který má podle § 1970 o.z. žalobce nárok jen do 18.1.2024, neboť dne 19.1.2024 uvedenou částku od žalované obdržel. Z tohoto důvodu odvolací soud částečnou změnou vyhovujícího výroku rozsudku podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. žalobu ohledně úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 19.1.2024 do zaplacení jako nedůvodnou zamítl.

13. Je konstantním judikatorním závěrem, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2707/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 40/2014). Co do náhrady nemajetkové újmy je proto žalobci nutno přičíst plný úspěch, co do nároku na náhradu škody pak úspěch převažující (124 545,90 Kč (žalovanou vyplacených 123 722,50 Kč + 823,40 Kč) ze žalované částky 161 325,74 Kč), neboť žalobu vzal ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. v rozsahu 50 000 Kč a 124 545,90 Kč zpět pro plnění žalované. Žalobci proto náleží podle § 142 odst. 3 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje náhrada soudního poplatku ve výši 4000 Kč a odměna advokáta, počítaná za řízení před soudem I. stupně do částečného zpětvzetí žaloby dne 14.6.2024 ze součtu 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/ 96 Sb. advokátní tarif ve znění, účinném do 31.12.2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3378/2013) a 6 100 Kč (z punkta 124 545,90 Kč) podle § 7 advokátního tarifu za tři úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, částečné zpětvzetí) a dále ve výši 3 100 Kč za další věcné vyjádření a tři ústní jednání, z nichž jednání konané dne 23.1.2025 přesáhlo dvě hodiny, spolu s paušální náhradou výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v uvedeném znění a jednou ve výši 450 Kč podle§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od 1.1.2025, a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. při respektování závěrů nálezové judikatury Ústavního soudu (nálezy sp.zn. I.ÚS 42/16, sp.zn. IV.ÚS 649/22, sp.zn. III.ÚS 1125/23) dovozující, že žalobce má v případě úspěchu ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu co do základu bez ohledu na výši plnění i v odvolacím řízení právo na plnou náhradu nákladů řízení v intencích § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce tak má optikou této judikatury, jakkoliv nebyl se svým odvoláním úspěšný, právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Za řízení odvolací náleží žalobci náleží odměna za dva úkony po 3 100 Kč z částky 50 000 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) s paušální náhradou ve výši po 450 Kč podle§ 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za DPH.