o zaplacení 41 712 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 41 712 Kč s příslušenstvím a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu regresního nároku podle § 2820 o.z. za pojistné plnění, poskytnuté jejímu pojištěnci [jméno FO] na náhrady škody na majetku, vzniklé vytopením bytu a schodiště domu v jeho vlastnictví v důsledku poruchy pračky v bytě žalovaného, který svou odpovědnost za způsobenou škodu uznal v rámci oznámení škodní události ze dne 14. 3. 2024. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že škodu nezpůsobil, jelikož předmětná pračka je majetkem vlastníka bytu, který má pouze pronajatý, a podepsáním formuláře viníka byl uveden v omyl.

2. Soud I. stupně na podkladě zjištění popsaných v odstavcích 4 až 15 rozsudku skutkově uzavřel, že dne 31. 1. 2024 se žalovanému jakožto nájemci bytu č. [číslo] ve [číslo]. patře bytového domu na adrese [adresa], porouchala pračka a vytékající voda z ní poškodila výmalbu celého schodiště domu a strop a zdi bytu č. [číslo] ve [číslo]. patře. Předmětný bytový dům byl pojištěn pojistnou smlouvou uzavřenou dne 18. 12. 2012 mezi žalobkyní jako pojistitelem a [jméno FO] jako pojistníkem a pojištěným a na jejím základě bylo žalobkyní dne 19. 3. 2024 vyplaceno panu [jméno FO] bankovním převodem pojistné plnění ve výši 41 712 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na regresní náhradu v téže výši dopisem ze dne 18. 3. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2024, na jejichž základě žalovaný nic neuhradil.

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 3028 odst. 1 a 3, § 2820 odst. l a § 2937 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) a § 1 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě uvážil, že regresní nárok žalobkyně se řídí právní úpravou, obsaženou v občanském zákoníku. Dovodil, že žalobkyně není oprávněna uplatňovat žalobou požadovaný nárok postupem podle § 2820 odst. 1 o. z. v důsledku škody způsobené věcí, nad kterou měl mít dohled žalovaný, ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. vzhledem k tomu, že neplnila z pojistné smlouvy důvodně. Tento závěr odůvodnil výkladem pojmu „únik kapaliny z technického zařízení“ v pojistných podmínkách žalované, jež jej definují jako a) vodu unikající z vodovodních zařízení nebo nádrží; vodovodní zařízení je přivádějící a odvádějící potrubí vody s výjimkou dešťových svodů; nádrž je zčásti otevřený nebo uzavřený prostor o obsahu vody nejméně 200 litrů (správně 100 litrů, pozn. odvolacího soudu) ; b) kapalinu nebo páru unikající z ústředního, etážového nebo dálkového topení, médium solárních nebo chladivo klimatizačních systémů; c) hasící médium vytékající ze samočinného hasicího zařízení. Soud I. stupně uzavřel, že škoda, způsobená vytečením vody z pračky, pod žádnou z uvedených definici nespadá a není proto pojistným nebezpečím, krytým pojistnou smlouvu mezi žalobkyní a panem [jméno FO]. Nejednalo se tak o pojistnou událost, na základě které by byla žalobkyně povinna pojistné plnění panu [jméno FO] vyplatit, a proto jí nevznikl regresní nárok vůči žalovanému. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. S odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 32 Odo 983/2005, sp.zn. 25 Cdo 2266/2019) oponovala názoru soudu I. stupně s přesvědčením, že pojistná smlouva poškozeného pokrývá předmětnou škodu coby způsobenou únikem kapaliny z technického zařízení (pračky), které přivádí a odvádí vodu. S ohledem na pojistná nebezpečí, vyjmenovaná ve smlouvě, je zřejmé, že má krýt mimo jiné různé poruchy technických zařízení a obsah ujednání je nutno ve smyslu § 556 o.z. vykládat s ohledem na úmysl jednajících stran smlouvy. Je zřejmé, že žádná ze smluvních stran neměla v úmyslu uzavřít danou pojistnou smlouvu s restriktivním pojetím pojmu škody, vzniklé v důsledku úniku kapaliny z technického zařízení. V případě, že si obě smluvní strany vykládají škodní událost jako událost pojistnou a žádný z účastníků řízení nenamítl, že by pojistná smlouva danou událost nekryla, není důvod pro jiné posouzení věci soudem. Odvolatelka uzavřela, že je dána povinnost žalovaného k náhradě škody ve smyslu § 2937 o.z. a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, její žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a 212a o.s.ř. a odvolání shledal důvodným. Ve věci bylo konáno ústní jednání dne 6.10.2025 v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se z účasti na něm z důvodu nemoci omluvil, ale o jeho odročení nežádal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2389/98, sp.zn. 29 Co 4388/2010).

6. Soudu I. stupně v zásadě nelze na jeho závěrech z pohledu doslovného jazykového výkladu smluvních podmínek pojistné smlouvy, sjednané mezi žalobkyní a poškozeným pojištěným, nic vytknout, odvolací soud jej nicméně shledal nepřiměřeně formalistickým. Závěry žalobkyní zmíněné judikatury nejsou pro daný případ relevantní, případně nicméně poukázal na úmysl jednajících stran pojistné smlouvy a jejich souladný výklad smluvních podmínek. Dotyčná pojistná smlouva byla uzavřena (18.12.2012) za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.), ustanovení § 556 o.z. na ni proto ve smyslu § 3028 odst. 3 o.z. přímo vztáhnout nelze. Nicméně i dříve účinný § 35 odst. 2 obč. zák. stanovil, že právní úkony, vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tako vůle v rozporu s jazykovým projevem. Ústavní soud k tomu judikoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů a že při výkladu smluvních ustanovení je nutno dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad jejím formálním projevem. Dovodil, že orgán veřejné moci se dopustí porušení ústavně zaručených základních práv i tehdy, pokud formalistickým přístupem k výkladu právních norem a smluvních ujednání odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat. Uvedl, že při výkladu jednotlivých smluvních ujednání by soudy měly postupovat nanejvýš citlivě a obezřetně, aby v co nejširší možné míře ctily autonomní vůli smluvních subjektů, na níž je třeba klást důraz. Podstatou takového postupu je zajištění důvěry a legitimního očekávání potencionálně dotčených subjektů s tím, že výsledek by měl být slučitelný s obecnou představou spravedlnosti. Doslovný výklad textu smlouvy tedy nemusí být v souladu s vůlí účastníků a směřuje-li jejich zřejmá vůle k jinému významu, pak má tato shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným obsahem jejího textu. Je porušením čl. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod formalistický (tedy rozporný s materiálním účelem) přístup obecných soudů při interpretaci obsahu dohod mezi účastníky, bez zjišťování skutečné vůle účastníků těchto dohod a bez zohlednění konkrétních okolností, za nichž byly dohody uzavřeny a poté realizovány (srov. nálezy I.ÚS 2061/08, IV.ÚS 128/06, II.ÚS 571/06, usnesení sp.zn. III.ÚS 14/06).

7. Uvedené východisko je na místě vztáhnout i na výklad smluvních podmínek pojistné smlouvy ze dne 18.12.2012, na jejímž základě poskytla žalobkyně svému pojištěnci, poškozenému výše popsanou událostí, pojistné plnění vzdor tomu, že pojištěné nebezpečí úniku kapaliny z technického zařízení, uvedené v čl. 5 pojistných podmínek, je v dalším textu těchto pojistných podmínek nepřiměřeně omezováno restriktivním výkladem tohoto slovního spojení. Obě smluvní strany však měly nepochybně za to, že únik vody z havárie pračky coby technického zařízení, které přivádí a odvádí vodu prostřednictvím přívodní hadice (potrubí v širším smyslu), je pojistnou události ve smyslu teleologického výkladu (účelu, smyslu) jejich smlouvy a obě se tak následně chovaly, neboť žalobkyně poškozenému pojištěnci bez námitek plnila a ten její plnění přijal, čímž byl naplněn účel pojištění. Je přitom bez jakýchkoliv pochybností, že předmětnou škodu vytopením bytu a části dalších prostor domu způsobil poškozenému pojištěnci žalobkyně žalovaný, který zanedbal dohled nad jím použitou pračkou ve smyslu § 2937 odst. l o.z., aniž by bylo rozhodné, kdo byl v rozhodné době jejím vlastníkem. Žalovaný se ostatně ke své odpovědnosti před zahájením řízení přihlásil v rámci oznámení škodné události a jeho tvrzení, že byl uveden v omyl, je zjevně účelové, neboť samotnou škodnou událost nepopřel. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně má podle § 2820 odst. l o.z. vůči žalovanému právo na náhradu škody do výše poškozenému poskytnutého pojistného plnění, jak byla v řízení soudem I. stupně zjištěna.

8. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovaného zavázal k zaplacení požadované částky 41 172 kč s požadovaným úrokem z prodlení v jeho zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 1970 o.z. od žalobkyní požadovaného dne 23.8.2024 po splatnosti pohledávky ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., která nastala na základě její výzvy ze dne 18.3.2024 po uplynutí lhůty k plnění dne 19.4.2024. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje soudní poplatek ze žaloby a z odvolání vždy 2 086 Kč a náhrada odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 2 780 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (předžalobní upomínka, převzetí věci, žaloba, replika k vyjádření žalovaného, účast na dvou ústních jednáních před soudem I. stupně, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) s paušální náhradou výdajů za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024 a za 5 úkonů po 450 Kč podle uvedeného ustanovení ve znění, účinném od 1.1.2025, a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty.