o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal druhého žalovaného povinným zaplatit žalobci a) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.) a ohledně úroku z prodlení z této částky za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020 žalobu žalobce a) zamítl (výrok II.), dále jej uznal povinným zaplatit žalobkyni b) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok III.) a ohledně úroku z prodlení z této částky za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020 žalobu žalobkyně b) zamítl (výrok IV.), ve vztahu první žalované žalobu obou žalobců o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výroky V. a VI.), druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobci a) 64 490 Kč (výrok VII.) a žalobkyni b) 25 250 Kč (výrok VIII.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a první žalovanou nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (výroky IX. a X.) Žalobci se uvedených částek domáhali z titulu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné zprostředkovatelské smlouvy ohledně převodu nájemní práva k bytu, kterou uzavřel dne 15.3. 2018 žalobce a) s druhým žalovaným, jenž měl jednat jménem první žalované. Žalobce a) svůj nárok na vrácení druhým žalovaným přijatých 400 000 Kč v rozsahu 200 000 Kč postoupil žalobkyni b), jejíž vstup do řízení soud I. stupně připustil usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. [spisová značka]. První žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Druhý žalovaný navrhl její zamítnutí s obranou, že dotyčnou smlouvu uzavřel jménem první žalované a že žalobce mu částku 400 000 Kč nepředal a nedomáhal se až do roku 2021 jejího vrácení. Takovou částku složil původně otec žalobce a) [jméno FO] a měla být vypořádána jako rezervační záloha žalobce a), která propadla.

2. Soud I. stupně učinil na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 26. až 47. rozsudku, skutkový závěr, že žalobce a) uzavřel dne 15. 3. 2018 smlouvu, na jejímž základě měla druhá smluvní strana žalobci a) zajistit, že se stane nájemcem obecního bytu na adrese [adresa] a že jej bude moci následně odkoupit do vlastnictví. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce a) poskytne v souvislosti se smlouvu 400 000 Kč. Smlouva byla účinná do 30. 11. 2018 a do tohoto data mělo dojít k vyzvání žalobce a) k odkoupení bytu do vlastnictví. Smlouvu fakticky podepsal druhý žalovaný a jako zprostředkovatel je uvedena první žalovaná. Druhý žalovaný na základě smlouvy převzal od žalobce a) 400 000 Kč v hotovosti, příjmové podkladní doklady jsou vypsány s údaji první žalované a byly podepsány druhým žalovaným, který nebyl v rozhodné době statutárním zástupcem první žalované a neprokázal své tvrzení, že by byl oprávněn za ni právně jednat. Žalobce a) se nestal nájemcem ani vlastníkem předmětného bytu a nebyl vyzván k odkupu bytu. Otec žalobce a) [jméno FO] jednal s 2. žalovaným i ohledně nebytového prostoru v ulici [adresa] v [adresa], k čemuž došlo až poté, co byla podepsána shora uvedená smlouva. Žalobci a) nebylo vráceno předmětných 400 000 Kč, ač k tomu byli žalovaní vyzýváni.

3. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle §§ 436 odst. l, 440, 3006, 580 odst. l, 588, 553, 2991, 2993 a 1 odst. 2zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z). Konstatoval, že druhý žalovaný předmětnou smlouvu podepsal, aniž by byl oprávněn k zastupování první žalované, a je z ní proto zavázán sám, když žalobce a) byl při jejím sjednávání v dobré víře. Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. K tomu uvedl, že smluvní strany se dohodly, že druhý žalovaný zajistí žalobci a) za úplatu převedení nájemního právo k tzv. obecnímu bytu, který žalobce a) návazně bude moci nabýt do osobního vlastnictví v rámci privatizace obecních bytů. Současně měl žalobce a) „vyplatit“ stávající nájemníky dotčeného bytu. Soud I. stupně dovodil, že smlouva ve své podstatě cílila na obejití pravidel pro přidělování obecních bytů a následného převodu obecních bytů do osobního vlastnictví. Daná pravidla jsou přitom vytvořena a aplikována za účelem ochrany bytových potřeb skupin znevýhodněných osob, které nemohou jiným způsobem dosáhnout zajištění bydlení. Úmysl smluvních stran, zaměřený na obejití těchto pravidel, vystěhování současných obcí určených uživatelů bytu, a pronajmutí bytu žalobci a) s tím, že se stane vlastníkem bytu, aniž by splňovat podmínky pro přidělení obecního bytu, se flagrantně příčí základní ideji institutu obecního bydlení. Účastníky neplatné smlouvy byli žalobce a) a druhý žalovaný, kterému žalobce na jejím poskytl 400 000 Kč, druhý žalovaný má tudíž povinnost vydat tuto částku zpět žalobci a), resp. 200 000 Kč žalobkyni b), které žalobce a) v tomto rozsahu svůj nárok postoupil. Soud I. stupně neshledal důvodnou procesní obranu druhého žalovaného, že mu žalobce a) předmětnou částku nepředal, k čemuž poukázal na výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli přítomni předání peněz, jež korelují s listinnými důkazy - příjmovými pokladními doklady, které žalovaný podepsal a v následné komunikaci účastníků netvrdil, že by sporné plnění od žalobce a) nepřijal či že by využil předešlé zálohy od jeho otce, která měla propadnout (což se časově neshoduje, srov. odst. 87. rozsudku). Soud I. stupně uzavřel, že druhý žalovaný je povinen žalobcům požadované částky s příslušenstvím uhradit z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2993 o.z. První žalovaná naopak nemá povinnost vydat danou částku ani jednomu z žalobců, neboť nebyla smluvní stranou smlouvy. Žalobu proti této žalované proto soud I. stupně zamítl a zamítl zčásti i žalobu proti druhému žalovanému ohledně nároku na úrok z prodlení, běžící až ode dne následujícího po výzvě k úhradě dlužné částky, učiněné 12.6.2020. Žalobcům přiznal podle §142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (o.s.ř.) poměrnou náhradu nákladů řízení, když vzal v úvahu i částečně zamítnuté příslušenstvím nároku. Uvedl dále, že první žalované náhrada nákladů řízení nenáleží proto, že byla v řízení nečinná a nevznikly jí žádné náklady.

4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně b) a druhý žalovaný (odvolání žalobce a) proti výroku o náhradě nákladů řízení soud I. stupně usnesením ze dne 11.6.2025, č.j. [spisová značka], odmítl jako opožděné). Žalobkyně b) napadla rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení a namítla, že nárok na náhradu soudního poplatku ve výši 20 000 Kč měl být přiznán namísto žalobce a) jí, neboť jej uhradila ze svého bankovního účtu. Dovozovala dále, že soud I. stupně pochybil, když poměřoval úspěch žalobců proti druhému žalovanému a jejich nárok na náhradu nákladů rovněž příslušenstvím, neboť měl vycházet pouze z jistiny žalovaného nároku v částce 400 000 Kč a v tomto rozsahu měli žalobci stoprocentní úspěch. Dále namítla, že jí soud I. stupně chybně nepřiznal náhradu nákladů za úkon právní služby, spočívající v návrhu podle § 107a o.s.ř. ze dne 8.6.2022, když tento návrh také podepsala. V rámci jednání odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že na druhém a třetím jednání soudu I. stupně byla substitučně zastoupena advokátkou žalobce a) a že jí proto náleží náhrada nákladů i za toto zastoupení. Žalobkyně b) navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek výrok rozsudku tak, že jí náhradu nákladů řízení v částce 57.600 Kč.

5. Druhý žalovaný se odvolal podle obsahu odvolání proti vyhovujícím výrokům o věci samé. Vytkl soudu I. stupně, že na jednání dne 16.10.2023 byl eskortován až po jeho zahájení a zprvu probíhalo bez jeho účasti, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále uvedl, že přes jeho výzvy mu byly protokoly z jednání před soudem I. stupně zaslány až v lednu 2025 a nemohl tak řádně připravit odvolání. Po věcné stránce setrval na tvrzení, že mu žalobce a) předmětnou částku nepředal. Soudu I. stupně vytkl, že nevyslechl jím navrhované svědky manžele [jméno FO] a [jméno FO], kteří měli osvětlit prohlídku, privatizaci, důvody, finance atd. Žádal rovněž provedení důkazu výslechem žalobce a) o kamerovými záznamy z hotelu [právnická osoba] ze dne 15.3.2018, které měly prokázat, že smlouva nebyla podepsána v bytě [jméno FO] a že žalobce a) žádné finance nesložil. Zopakoval, že předmětných 400 000 Kč, složených [jméno FO], mělo být vypořádáno jako platba na rezervační smlouvu pro žalobce a proto došlo k sepsání příslušných dokladů. Poukazoval dále na to, že žalobce a) jej až do 14.2.2021 nevyzval k plnění a že na plné moci žalobce pro [tituly před jménem] [jméno FO] je uvedena částka 500 000 kč, což se neshoduje se žalobou a není zřejmé, na základě jakého právního titulu tuto částku požaduje. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a věc „přikázal jinému soudu, protože [tituly před jménem] [jméno FO] svým procesním postupem opakovaně porušila procesní práva žalovaného“ a OS [adresa] l v minulosti v jeho trestní věci vydal nezákonná rozhodnutí.

6. Žalobce a) navrhl potvrzení odvoláním žalovaného napadených výroků a uvedl, že soud I. stupně provedl ve věci velmi podrobné dokazování, které taktéž správně zhodnotil a právně posoudil. Zdůraznil, že není jediný, kdo v důsledku jednání odvolatele přišel o značnou částku, a nežaluje jej bezdůvodně.

7. Žalobkyně b) navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v meritorní části potvrdil. Ve vyjádření k odvolání druhého žalovaného uvedla, že počáteční neúčast žalovaného na jednání soudu I. stupně dne 16.10.2023 neměla na zachování jeho procesních práv žádný vliv, neboť byl řádně poučen, seznámen se všemi svými právy a povinnostmi a byla mu dána možnost se k celé věci vyjádřit a učinit veškeré procesní návrhy. Výslech svědků [jméno FO] navrhl žalovaný v rámci koncentrační lhůty k irelevantní otázce privatizace dotyčného bytu a následně až po koncentraci řízení, stejně jako výslech svědka [jméno FO], aniž bylo uvedeno, k čemu by měl vypovídat, a tyto důkazní návrhy, jakož i návrh na účastnický výslech žalobce a) nejsou ani z pohledu významných zjištění opodstatněné. Žalovaný svá tvrzení neprokázal a jeho opakující se praktiky, které v tomto konkrétním případě nebyly zaznamenány poprvé, byly důvodem jeho trestního řízení. Otázka, kdo fyzicky předával žalovanou částku, je bez právního významu a na aktivní legitimaci žalobce a) nemá vliv, stejně jako to, na kterém místě došlo ke složení dotčených finančních prostředků. Je rovněž bez významu, zda žalobce a) svoji pohledávku za žalovanými po dobu 3 roků, jak uvádí žalovaný, neuplatňoval. Je výlučně věcí věřitele, zda, kdy, jakým způsobem a po jaké době od jejich vzniku bude své nároky vůči dlužníkům uplatňovat. Žádný obsahový rozpor ve výši vymáhané sumy v souvislosti se zmocněním [tituly před jménem] [jméno FO], která disponuje tzv. generální advokátní plnou mocí, není dán. Žalovaný se snaží směšovat s danou věcí další své obchodní kauzy a jeho odvolání je nejméně částečně zmatené a roztěkané.

8. Z obsahu odvolání druhého žalovaného lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), e) a g), případně a) o. s. ř. Z jeho podnětu, jakož i z podnětu odvolání žalobkyně b), proto odvolací soud v intencích §§ 212 a212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve výrocích žalobě vyhovujících a výrocích o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a druhým žalovaný, včetně předcházejícího řízení, odvolání však opodstatněnými neshledal. Druhý žalovaný se z účasti na jednání odvolacího soudu omluvil a o jeho odročení nežádal a řádně předvolaná zástupkyně žalobce a) se k němu nedostavila, odvolací soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

9. Lze-li (s určitou benevolencí) shora popsaný návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu posoudit jako námitku podjatosti rozhodující soudkyně, pak nezbývá než konstatovat, že není opřena o relevantní důvod ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, důvodem k vyloučení soudce nejsou. Skutečnosti, jež by se týkaly poměru soudkyně k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, žalovaný netvrdí a je tak zjevné, že napadené rozhodnutí nevydala vyloučena soudkyně a řízení netrpí vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. V postupu soudu I. stupně odvolací soud neshledal ani vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 205 odst. l písm. c) o.s.ř. Je pravda, že druhý žalovaný nebyl na samém počátku ústního jednání, konaného dne 16.10.2023, v jednací síni přítomen, neboť byl eskortou předveden až po jeho zahájení. Tím však nebyl na svých procesních právech nijak zkrácen, neboť do té doby podle obsahu protokolu o jednání žalobce a) pouze odkázal na obsah svého návrhu na vydání platebního rozkazu (žaloby), který byl žalovanému znám, neboť mu byl dne 14.7.2023 doručen a písemně se k němu podáním, doručeným soudu 5.10.2023, také vyjádřil. Veškeré následné přednesy byla učiněny a listinné důkazy provedeny až poté, co byl žalovaný do jednací síně předveden a mohl se k nim vyjádřit, jeho procesní práva tedy nebyla nijak zkrácena. Není bez významu, že sám žalovaný ve vyjádření k žalobě žádal o projednání věci v jeho nepřítomnosti, což dokazuje účelovost jeho uvedené námitky (jakkoliv je nedůvodná). Výtka žalovaného, že mu na jeho původní žádost nebyly doručeny protokoly z jednání, je z pohledu správnosti procesního postupu soudu I. stupně před vydáním napadeného rozsudku bezvýznamná. Pro možnost žalovaného řádně uplatnit důvody odvolání je pak podstatné, že mu byly doručeny v lednu 2025 a měl tak dostatek časového prostoru ke zpracování odvolání, které konečně do konání ústního jednání odvolacího soudu dne 9.10.2025 opakovaně doplňoval. Všechny podstatné skutečnosti, pro něž bylo žalobě z hlediska skutkového a právního vyhověno, jsou ostatně obsaženy v samotném napadeném rozsudku, v němž se soud I. stupně vypořádal i s námitkami žalovaného ke skutkovým zjištěním.

10. Po věcné stránce odvolací soud plně odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku po stránce skutkové i právní, s nímž se zcela ztotožnil. Ve shodě se soudem I. stupně nemá ani odvolací soud pochybnost o tom, že převzetí částky 400 000 Kč od žalobce a) druhým žalovaným bylo v řízení prokázáno navzájem se podporujícím souhrnem důkazů - zejména zásadně shodnými výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO] v kontextu se žalovaným podepsanými potvrzeními o převzetí částek 200 000 Kč dne 15.3.2018, jejichž vyhotovení v souvislosti se svým tvrzením, že žádné peníze od žalobce neobdržel, žalovaný logicky nevysvětlil. V tomto směru lze plně odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, obsažené v jeho odstavci 48. V jeho rámci se tento soud vypořádal správně i s důkazním návrhem na výslech blíže neoznačených „manželů [jméno FO]“ jako uplatněným po koncentraci řízení, která ve smyslu § 118b odst. l o.s.ř. nastala uplynutím 15 dnů od ústního jednání, konaného dne 16.10.2023. Žalovaný výslech takto označených svědků navrhoval na uvedeném ústním jednání k prokázání toho, že „byt měl jít do privatizace“ a soud I. stupně jej proto jako pro věc irelevantní správně zamítl. Opakovaný návrh na výslechy těchto osob na jednání dne 5.2.2024 učinil, jak výše uvedeno, již po koncentraci řízení, aniž by výslovně uvedl, co hodlá jejich prostřednictvím konkrétně prokazovat, obdobné se týká i návrhu na výslech [jméno FO]. Soud I. stupně tak nijak nepochybil, když výslech těchto svědků neprovedl, a k důkaznímu návrhu žalovaného na provedení důkazu záznamu z kamer v prostorách hotelu [právnická osoba]. ze dne 15.3.2018 bylo zjištěno, že tento záznam již neexistuje, nebylo mu tedy možné vyhovět. Odvolací soud doplňuje, že i kdyby bylo pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce a) mu fyzicky peníze nevyplatil, ale že na jeho plnění podle smlouvy byla „převedena“ částka dříve poskytnutá jeho otcem, nic to nemění na závěru, že se jednalo z pohledu mezi účastníky uzavřené zprostředkovatelské smlouvy o plnění žalobce a), které je žalovaný při neplatnosti této smlouvy povinen žalobci vrátit. Z pohledu důvodnosti žaloby je nerozhodné, kdy se žalobce a) rozhodl požadovat na žalovanému předmětnou částku nebo jaká částka byla uvedena na jím udělené plné moci Není ostatně pravda, že by obecná procesní plná moc jeho stávající zástupkyně [tituly před jménem]. [jméno FO] byla limitována jakoukoliv částkou, (srov. plnou moc z 19.11.2019). Právní posouzení věci soudem I. stupně žalovaný nijak nezpochybnil a odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že účastníky uzavřená zprostředkovatelská smlouva dne 15. 3. 2018 je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z z důvodů tímto soudem dostatečně podrobně vyložených v odstavcích 82 a 83 rozsudku, pročež je namístě, aby se její účastníci vypořádali podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2993 o.z., podle něhož má ten, kdo plnil na neplatný závazek, právo na vrácení toho, co plnil. Z tohoto titulu je tak žalovaný povinen žalobci a) a postupnici části jeho pohledávky žalobkyni b) požadované částky se soudem I. stupně správně určeným příslušenstvím zaplatit.

11. Odvolání žalobkyně b) do výroku o náhradě nákladů řízení rovněž důvodné není. Soud I. stupně se při hodnocení míry úspěchu účastníků řízení přidržel judikatury, podle níž není vyloučeno poměřovat úspěch účastníka při rozhodování o náhradě nákladů řízení též rozsahem přiznaného příslušenství a (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 , nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08), proto mu nelze v tomto směru nic vytýkat. Soudní poplatek ve výši 16 000 Kč byl zaplacen dne 20.5.2022 v době, kdy žalobkyně b) nebyla účastnicí řízení. Návrh na její vstup do řízení podal žalobce a) až dne 8.6.2022 a ten byl připuštěn usnesením ze dne 26.9.2022. Uhradila-li tedy žalobkyně b) uvedený soudní poplatek, učinila tak za žalobce a), který k tomu měl podle § 4 odst. písm. a) zák. o soudních poplatcích v rozhodné době povinnost a byl k jeho úhradě usnesením soudu I. stupně ze dne 23.5.2022, č.j. [spisová značka], vyzván. Stran faktické úhrady tohoto poplatku žalobkyní b) jde pak o vztah mezi žalobci navzájem, který si musí vypořádat mimo rámec tohoto řízení. S nepřiznáním náhrady za návrh na vstup do řízení soudem I. stupně žalobkyni b) se odvolací soud z důvodu jím správně uvedeného ztotožnil. Tvrzení žalobkyně b), že zástupkyně žalobce a) jednala na jednáních soudu I. stupně dne 5.2.2024 a dne 4.3.2024 také v substituci za jejího zástupce, se z obsahu spisu nepodává, žádná substituční pověření v tomto směru se v něm nenacházejí a ani z obsahu protokolů z uvedených jednání neplyne nic o tom, že by zástupkyně žalobce a) měla jednat i za žalobkyni b).

12. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a druhým žalovaným navzájem podle § 219 o.s.ř. jako správný potvrdil. Změnil jej za použití § 221a o.s.ř. jen ohledně výše náhrady nákladů řízení žalobce a), kterému soud I. stupně opomněl přiznat náhradu ze dne 19.9.2022 zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (celkem 20 000 Kč).

13. Podle § § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. mají v odvolacím řízení plně procesně úspěšní žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhradu žalobce a) představuje odměna advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání odvolacího soudu v substitučním zastoupení) ve výši 9 100 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální částkou náhrady hotových výdajů 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH) podle § 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 4 011 Kč. Náhradu nákladů žalobkyně b) představuje odměna advokáta ve výši 9 100 Kč podle § 7 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 9 100 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů po 450 Kč a 21 % náhradou za DPH ve výši 4 011 Kč podle výše uvedených ustanovení. Náhrada za další advokátem žalobkyně jmenované úkony jí nepřísluší, neboť jejímu odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení nebylo vyhověno, vyjádření k pozdě podanému odvolání žalobce a) nepředstavuje účelný úkon a prosté vyčíslení nákladů po skončení řízení nelze považovat za „závěrečný návrh“ ani za jakýkoliv jiný honorovaný úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.