Rozhodnutí 20 CO 275/2022-77

Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka], žalobu co do částky [částka] a zákonného úroku z prodlení zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vyhověl tak žalobnímu požadavku na úhradu jízdného a přirážky za šest jízd žalované v prostředcích hromadné dopravy bez jízdního dokladu (jízdné za [datum] nepožadovala) a zamítl ji ohledně jízdného a přirážky za neprokázanou jízdu dne [datum]. Procesně úspěšné žalobkyni soud I. stupně s odkazem na § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) odepřel náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že dluh žalované je relativně vysoký a není žádoucí jej dále navyšovat, přičemž samotnou žalobkyni odepření práva na náhradu nákladů řízení výrazně nezatíží. Žalovanou současně upozornil na výjimečnost tohoto dobrodiní, kterého se jí napříště nemusí dostat.

Proti výroku o náhradě nákladů podala žalobkyně včasné odvolání a namítla, že výše dluhu žalované nepředstavuje důvod zvláštního zřetele hodný pro aplikaci § 150 o. s. ř., pro níž tak nebyly splněny podmínky. Soud I. stupně mimo to ze stejného důvodu nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně ani nepožaduje plnou náhradu svých nákladů řízení, ale pouze částku [částka], odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku a případné náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdává. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit jí na náhradě nákladů řízení [částka].

Odvolací soud přezkoumal nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a odvolání shledal opodstatněným. Žalobkyně měla v řízení převažující úspěch (v rozsahu 85 %), proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř., vyjadřující základní zásadu rozhodování soudu o nákladech řízení, právo na náhradu nejméně 70 % svých nákladů řízení. V daném případě byly ke společnému projednání spojeny tři nároky, žalobkyni uhradila soudní poplatek vždy ve výši [částka] a současně jí vznikly náklady právního zastoupení (vždy ve výši odměny advokáta [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení z celkové částky [částka] činí při 70 % částku [částka], žalobkyně však požaduje pouze [částka] a další náhrady se vzdala. Institut odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. je koncipován jako výjimečný a jeho použití musí být odůvodněno důvody zvláštního zřetele hodnými. Žalobkyni je nutno přisvědčit v námitce, že výše samotného soudem přiznaného nároku takový důvodem být nemůže a relevantní důvod pro aplikaci uvedeného ustanovení soud I. stupně neuvedl, ani nezjistil (například majetkové poměry nezletilé žalované, resp. jejích rodičů), neměl tak pro postup podle § 150 o. s. ř. žádný podklad. K odepření minimální částky náhrady nákladů řízení, požadované žalobkyní, proto neshledal odvolací soud žádný důvod a napadený výrok rozsudku za použití § 221a o. s. ř. ve smyslu odvolacího návrhu změnil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšná žalobkyně se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala.