Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 20 CO 26/2022-59 ECLI:CZ:MSPH:2022:20.Co.26.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

JUDr. Irena Saralievová · Rozhodnutí ze dne 17. 3. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové v právní věci

žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím potvrzuje a dále se mění tak, že se žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka] a žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce řízení, vedeného finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení (posuzované řízení). Žalovaná přisvědčila tvrzení o nepřiměřené délce posuzovaného řízení a navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že již žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla dostatečnou peněžní satisfakci ve výši [částka].

2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavci 4. – 40. odůvodnění napadeného rozsudku, a nárok posoudil podle § 5, § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), a podle § 1, § 8, § 15 odst. 1, § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Za použití judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka]) dovodil, že na posuzované řízení je na místě aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pod sp. zn. [stanovisko NS] (Stanovisko), neboť jeho předmětem bylo určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, tedy opravdové a vážné právo civilní povahy, řízení o němž před finančním arbitrem je alternativou k soudnímu řízení, které do jisté míry nahrazuje. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno právní mocí rozhodnutí o námitkách dne [datum], celkem trvalo [anonymizováno 7 slov]. Soud I. stupně shledal s odkazem na lhůty, stanovené § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (což shledala sama žalovaná). Průtahy vznikaly po celou dobu řízení, zejména však v řízení o námitkách, které proti nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] podaly obě strany v [anonymizováno] [rok], ale [anonymizována dvě slova] o nich rozhodl až v [anonymizováno] [rok].

3. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši za použití judikaturou uznávané základní částku zadostiučinění [částka] za první dva roky a za každý následující rok řízení vyčíslil na základní částku [částka], kterou snížil z důvodu velké složitosti věci o 20% a z důvodu podílu žalobce na délce řízení o 10 %, naopak ji navýšil o 20% pro postup finančního arbitra, na jehož straně shledal dlouhodobou nečinnost. Význam řízení byl pro žalobce standardní, soud I. stupně proto náhradu za nemajetkovou újmu podle tohoto kritéria nemodifikoval a přiměřenou satisfakcí žalobce za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení shledal částku částce [částka], z níž žalovaná již uhradila [částka]. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl ohledně 15 162, [částka] s úrokem z prodlení ode dne [datum], následujícího po ukončení šetření žalované po uplatnění nároku dne [datum], ve výši, dané § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobci přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) pnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání. Dovozovala, že jí přiznaná a žalobci již vyplacená částka [částka] představuje dostatečné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. S odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobných věcech (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) nesouhlasila s posouzením kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona soudem I. stupně. Zdůraznila, že otázka platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a souvisejících otázek je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, která si v řízení před finančním arbitrem vyžádala svůj čas, a řízení vykazovalo i procesní složitost, neboť [anonymizována dvě slova] musel opakovaně vyžadovat od účastníků podklady či vyzývat navrhovatele k doplnění Poukázala na to, že na délku řízení před finančním arbitrem nelze s ohledem na odlišný procesní postup bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku soudního řízení. Toto řízení podléhá zásadě vyšetřovací, [anonymizována dvě slova] musí sám obstarat a posuzovat značné množství listinných důkazů a zákon mu též ukládá poskytnout stranám k vyjádření či předložení podkladů [anonymizována dvě slova] lhůtu. Žalovaná dále dovozovala, že nelze těžit se zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných sporů a uzavřela, že základní částka peněžní náhrady měla být z důvodu složitosti řízení snížena nejméně o 30%, zatímco její zvýšení pro dílčí průtahy ze strany finančního arbitra je na místě ve výši maximálně 10%. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud I. stupně rozhodl v intencích aktuální rozhodovací praxe odvolacího soudu. Větší složitost věci nebyla v řízení prokázána ani ji [anonymizována dvě slova] v prvoinstančním řízení nekonstatoval, učinil tak bez bližšího odůvodnění až v námitkovém řízení, k čemuž nebyl důvod, protože již byl s věcí důkladně seznámen. [anonymizována dvě slova] jako orgán, specializovaný na spory z oblasti životního pojištění, rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, v řízení nebyly prováděny znalecké posudky ani výslechy svědků a o požadovaných podkladech měl [anonymizována dvě slova] vědomost ze své předchozí úřední činnosti.

6. Žalovaná uplatnila podle obsahu odvolání odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený vyhovující výrok rozsudku, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným jen zčásti. Soud I. stupně správně zhodnotil základ nároku žalobce v souladu s aktuální judikaturou (nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 570/20, rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), která opustila požadavek na projednání věci, řešené správním orgánem, před soudem jako pojmového znaku věcné použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy při posuzování přiměřenosti délky správního řízení, a správně zkoumal přiměřenost délky posuzovaného řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a věty třetí § 13 odst. l náhradového zákona s přihlédnutím k výše uvedenému stanovisku Nejvyššího soudu Odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, neboť v jeho průběhu došlo k výrazným prodlevám v postupu finančního arbitra zejména v námitkovém řízení, a rozchází se s ním pouze v hodnocení míry vlivu jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 náhradového zákona na modifikaci základní částky.

7. Nelze odhlédnout od toho, že v téměř shodné věci (nárok na odškodnění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem o určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, jež trvalo 3 roky, deset měsíců, 18 dnů a bylo též zatíženo průtahy ze strany finančního arbitra), shledal Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku sp. zn. [spisová značka] důvodným snížení základní částky peněžní náhrady pro věcnou i procesní složitost řízení o 30%. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení byla platnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a související otázky vydání bezdůvodného obohacení, [anonymizována dvě slova] řešil též otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a otázku promlčení, včetně souladu vznesené námitky s dobrými mravy a složitost věci se odráží i v precizním odůvodnění nálezu finančního arbitra, vycházejícím z pečlivého rozboru předložených důkazů a obsáhle reflektujícím i judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Procesní složitost se projevila zejména v potřebě shromáždění velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou sporných stran, které bylo nutno opakovaně vyzývat k jejich předložení. Pro předmět a průběh posuzovaného řízení platí shodné závěry, proto odvolací soud nemá důvod aplikovat jinou míru snížení základní částky náhrady z důvodu složitosti řízení. Také v posuzovaném řízení musel [anonymizována dvě slova] řešit řadu složitých hmotně právních otázek a vypořádat se s vyjádřením obou sporných stran v řízení, podléhajícím vyšetřovací zásadě, nedisponuje možností jeho koncentrace. Složitost věci v obdobných řízeních, vedených finančním arbitrem, byla shodně hodnocena i v mnoha dalších rozhodnutích odvolacího soudu (ústavní stížnost podaná proti rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] [anonymizováno]). Žalobcem prosazovaná rozhodnutí jsou z pohledu hodnocení složitosti obdobného řízení výjimečná, v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] se nicméně též podává závěr o větší složitosti věci, byť zohledněné snížením základní částky náhrady toliko o 10%. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] založil Městský soud v Praze závěr o nižší složitosti věci (z pohledu převládající judikatury odvolacího soudu ojedinělý) mimo jiné na konstatování, že [anonymizována dvě slova] měl s opakovanými spory tohoto typu zkušenosti, posuzované řízení však probíhalo dříve, než řízení, posuzované v uvedeném rozhodnutí.

8. Odvolací soud přisvědčil žalované i při hodnocení hlediska postupu finančního arbitra, který nepochybně soudem I. stupně zjištěnými prodlevami ovlivnil celkovou délku řízení. Tato okolnost však byla zásadní již pro závěr o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) a pokud se má promítnout i do zvýšení základní částky, je odpovídající navýšení z tohoto důvodu v rozsahu nejvýše 10% (k němuž přistoupila i sama žalovaná). K hodnocení dalších kritérií, postupu žalobce (- 10%) a významu řízení (0%) soudem I. stupně nemá odvolací soud výhrady. Odpovídající satisfakcí za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu je po snížení základní částku [částka] o 30% částka [částka], z níž žalovaná již uhradila [částka]. Žalobní nárok je proto důvodný co do částky [částka] s příslušenstvím, ohledně níž odvolací soud vyhovující výrok rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu stran částky [částka] tento výrok podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. V zamítavém výroku o věci samé zůstal rozsudek soudu I. stupně podle § 206 odst. 2 o. s. ř. odvoláním žalobkyně nedotčen.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalobci plná náhrada nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu (anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva), lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Náhrada v celkové výši [částka] sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7 odst. 1 bodu 4 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]), ze tří režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byli oba účastníci poměrně shodně procesně úspěšní.

Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.