Rozhodnutí 20 CO 258/2022-205

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobci s odkazem na § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] ve specifikaci, popsané v odstavci 33 rozsudku. Žalobce se domáhal uvedené částky z titulu pojistného plnění na základě poškození pojištěného stroje – traktoru. Soud I. stupně přisvědčil obraně žalované, že na daný případ se pojistná smlouva účastníků nevztahuje, neboť k poškození stroje nedošlo nahodilou událostí, ale v důsledku jeho průběžného provozu.

2. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání s přesvědčením, že soud I. stupně měl aplikovat § 150 o.s.ř. K tomu uvedl, že předmětný nárok uplatnil v dobré víře ve správnost znaleckého posudku, který si nechal o příčinách a povaze vady stroje vypracovat a žalovaná jeho nárok odmítla, aniž se vypořádala se závěry tohoto posudku. Zdůraznil dále, že předmětná agenda je běžnou součástí podnikatelské činnosti žalované, která má dostupný odborný a právní aparát. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku. Uvedla, že na obsah žalobcem předloženého znaleckého posudku reagovala konkrétními výhradami ve svém přípise z [datum], žalobce ani znalci neposkytl veškeré relevantní údaje a v průběhu řízení zásadně měnil popis vzniku pojistné události.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení bez jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným. Základní zásadou rozhodování o náhradě nákladů je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož ten, kdo ve sporu neuspěl, nahradí náklady úspěšnému účastníku. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které přitom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/07). Odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku řízení podle § 150 o.s.ř. představuje mimořádný procesní institut, využitelný jen tehdy, jsou-li pro takový postup důvody zvláštního zřetele hodné. Takové důvody se z okolností tohoto sporu nepodávají.

5. Tvrzení, že žalovaná nereagovala před podáním žaloby na žalobcem předložený znalecký posudek, je zjevně nepravdivé, žalovaná se k tomuto posudku ve svých přípisech žalobci opakovaně vyjádřila (viz přípisy ze dne [datum], [datum], [datum]). Samotná okolnost, že předmětem řízení byla věc, spadající do podnikatelské činnosti žalované (pojistné plnění), je z pohledu § 150 o.s.ř. bez významu a jako důvod pro mimořádné odepření náhrady nákladů řízení neobstojí ani poukaz žalobce na poměry žalované a její aparát, zejména jestliže žalobce o vlastních poměrech mlčí. Žalovaná je soukromou právnickou osobou, financující své náklady z vlastního zisku, a nelze jí upřít právo na právní pomoc advokáta, náležející při vědomí rovnosti stran každému účastníku řízení podle § 25 odst. l o.s.ř. a garantované čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jen proto, že disponuje vlastními zaměstnanci, případně i s právnickým vzděláním. Tito zaměstnanci nepochybně plní především úkoly v rámci pojišťovací činnosti žalovaného a jejich odbornost není zaměřena na vystupování v soudním řízení. Náklady na právní pomoc advokáta v řízení jsou pak dlouhodobě ustálenou soudní praxí považovány za náklady účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. l o.s.ř. a účastníka zásadně nelze sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů na odměnu advokáta s poukazem na to, že se mohl bránit sám (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 2257/08).

6. Z popsaných důvodů shledal odvolací soud odvolání žalobce neopodstatněným a napadený výrok rozsudku jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Procesně úspěšné žalované náleží podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. náhrada nákladů odvolacího řízení, kterou představuje poloviční mimosmluvní odměna advokáta z předmětu řízení [částka] podle §11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve výši [částka] s paušální náhradou výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty.