pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobkyni [částka] a na náhradu nákladů řízení k rukám jejího advokáta [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala podle § 2129 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) na základě skutečnosti, že faktická výměra jednoho z pozemků, které jí žalovaný prodal kupní smlouvou ze dne [datum], je o 146m2 menší, než bylo uvedeno v katastru nemovitostí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že v kupní smlouvě účastníků nebyla výměra prodávaných pozemku k jeho žádosti uvedena a žalobkyně měla při náležité péči možnost si z poskytnuté dokumentace fyzické hranice pozemku par. [číslo] předem zjistit.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v jeho rozsudku, učinil skutkový závěr, že dne [datum] uzavřeli účastníci kupní smlouvu, kterou žalovaný žalobkyni převedl vlastnické právo k pozemkové parcele 621 a spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 na pozemkové parcele 509 v katastrálním území Jevany za kupní cenu ve výši [částka]. V kupní smlouvě byly na žádost žalovaného nemovité věci označeny pouze parcelním číslem, druhem pozemku a odkazem na údaje v katastru nemovitostí, příslušný LV a katastrální území. Žalobkyně následně po provedení geodetického zaměření zjistila, že pozemek parcelní [číslo] má o 146 m2 menší výměru, než je deklarovaná v katastru nemovitostí a uplatnil vůči žalovanému nárok na slevu z kupní ceny ve výši [částka], k níž došel výpočtem uvedeným v žalobě (vydělením kupní ceny výměrou obou pozemků a vynásobením výsledné částky 146 m2). Soud I. stupně s odkazem na § 2129 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a„ komentář“ k tomuto zákonu dovodil, že žalobkyně, která ve skutečnosti zakoupila pozemek o nižší rozloze, než je uvedena v katastru nemovitosti, má nárok na slevu z kupní ceny a prodávající se své odpovědnosti nemůže zprostit tím, že ve smlouvě nebyla k jeho žádosti uvedena výměra pozemku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně od žalovaného zakoupila pozemek spolu s podílem na dalším pozemku za jednotnou cenu, nezbylo než určit slevu průměrem. Žalobkyni nelze ani s ohledem na její profesní zaměření vytýkat, že se spoléhala na údaj uvedený ve veřejném seznamu - katastru nemovitostí a podání žaloby nelze proto považovat za šikanózní výkon práva. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a podle § 142 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v uvedené specifikaci.

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a soudu I. stupně vytkl, že se dostatečně nevypořádal s jeho obrannou argumentací a věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na to, že výměra pozemku, kterou lze v katastru nemovitostí změnit i bez vůle vlastníka, není ve smyslu § 51 zák. č. 256/2013 Sb. katastrální zákon a navazující judikatury závazným údajem pro právní jednání ohledně nemovitostí, jejichž obsahem je geometrický útvar tvořený geometrickými hranicemi. Dovozoval, že žalobkyni právo na slevu z ceny pozemku ve smyslu § 2129 odst. 1 o.z. nevzniklo, neboť účastníci v kupní smlouvě nesjednali výměru převáděného pozemku ani si výslovně nesjednali právo na slevu z kupní ceny. Dotyčné ustanovení není kogentního charakteru a žalobkyně nenamítla relativní neplatnost ujednání ve smyslu § 580 o.z. Žalovaná dále soudu I. stupně vytkla, že neposoudil vzájemné postavení účastníků s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně i její jednatel jsou oproti žalovanému profesionály v oboru výstavby a obchodování s nemovitosti ve smyslu § 5 o.z. a měli při běžné opatrnosti podle § 4 odst. l o.z. možnost stav pozemku před uzavřením smlouvy zkontrolovat podle katastrální mapy i fyzickou prohlídkou (k tomu žalovaný navrhoval důkaz místním ohledáním, jenž soud I. stupně neprovedl). Odvolatel brojil též proti způsobu stanovení výše slevy a uzavřel, že žaloba je šikanózní, neboť advokát žalobkyně jej zavádějícím způsobem informoval o dopadech uvedení výměry pozemku do jeho sféry. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že ustanovení katastrálního zákona nejsou pro věc relevantní, stejně jako postavení účastníků a oblast její činnosti. Zdůraznila rozdíl ve výměře pozemku jako jedinou zákonem stanovenou podmínky pro vznik nároku na slevu z ceny, způsob jejího výpočtu v žalobě a v jejím doplnění vysvětlila. Dovozovala, že žalovaný vyjádřil svoji vůli určit výměru pozemku ve smlouvě odkazem na příslušný list vlastnictví katastru nemovitosti, kde je výměra pozemku uvedena, a byla tak splněna podmínka kogentního ustanovení § 2129 o.z. pro vznik jejího nároku na slevu z ceny. Žalobkyni případně vznikl nárok na slevu podle §2084 odst. l o.z., neboť žalovaný ji neupozornil na vadu předmětu koupě, spočívající v nižší výměře pozemku, než byla deklarována kupní smlouvou, což žalovanému vytkla v rámci podání ze dne [datum].

5. Žalobkyně sama se včas odvolala proti výroku o náhradě nákladů řízení s přesvědčením, že má právo na náhradu v rozsahu [částka] za úkon, spočívající v jednání s protistranou. Účastníci se poté opakovaně vzájemně vyjadřovali k písemným podáním protistrany. Žalovaný vyvracel tvrzení, že kupní smlouva obsahuje určení výměry pozemků a s poukazem na svůj komentář k návrhu smlouvy zdůraznil, že výslovně nechtěl výměru v kupní smlouvě uvádět, pročež žalobkyně dezinterpretuje skutková zjištění i právní posouzení soudem I. stupně. Dále argumentoval shodně jako ve svém odvolání závazností údajů o pozemku podle katastrálního zákona a postavením účastníků a dovozoval, že žalobkyně ve vztahu k žalovaného zneužívá svého postavení a jedná lstivě. Žalobkyně setrvala na názoru, že prostřednictvím odkazu na list vlastnictví byla výměra ve smlouvě určena, což je pojem odlišný od pojmu„ uvedená“, a že má nárok na slevu z kupní ceny v důsledku rozdílu faktické výměry pozemku ve smyslu první věty § 2129 odst. l o.z. Doplnila, že žalovaný byl ve vztahu v postavení prodávajícího, nikoliv spotřebitele a o rozdílu výměry pozemku oproti výměře deklarované věděl.

6. Podle obsahu odvolání uplatnil žalovaný odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání shledal opodstatněným, neboť dospěl k závěru, že soud I. stupně při správných skutkových zjištěních nesprávně aplikoval § 2129 odst. l o.z. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v kupní smlouvě účastníků ze dne [datum] nebyla určena výměra převáděných pozemků. Argumentaci žalobkyně, že žalovaný vyjádřil vůli určit výměru pozemků odkazem na příslušný list vlastnictví katastru nemovitosti, je ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně ohledně jednání stran o obsahu smlouvy. Žalovaný si v průběhu tohoto jednání v rámci svého vyjádření k návrhu smlouvy zcela jednoznačně vymínil, že výměra pozemků nebude součástí obsahu smlouvy s poukazem na to, že za případný rozdíl jejich výměry oproti stavu v katastru nemovitostí neodpovídá. Žalobkyně byla při uzavření kupní smlouvy s tímto názorem žalovaného srozuměna a nemůže proto následně dezinterpretovat jeho jasně projevenou vůli poukazem na to, že v kupní smlouvě zmíněný list vlastnictví katastru nemovitosti výměru pozemků uvádí. Mezi pojmy určit či uvést není v kontextu § 2129 odst. l věta první o.z. žádný rozdíl, podstatné je, zda výměra pozemku byla či nebyla součástí smluvního ujednání. Jak na to žalovaný případně poukázal, podle § 51 zákona o katastru nemovitostí jsou pro právní jednání týkající se nemovitostí, vedených v katastru, závaznými údaji (údaji, jež vymezují jednotlivou nemovitost) parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Rozsah vlastnického práva k pozemku je dán jeho geometrickým určením, nikoliv jeho výměrou. Výměra pozemkové parcely (odvozená z jejího geometrického určení) není údajem, významným pro specifikaci pozemku, je závislá na způsobu měření a výpočtu výměry v určitých mezích přesnosti a může být i bez vůle vlastníka pozemku dotčena změnou, což však nemá vliv na existenci pozemku jako geometrického útvaru, který je předmětem občanskoprávního vztahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]).

7. Z uvedeného vyplývá, že předmětem převodu podle kupní smlouvy ze dne [datum] byly specifikované pozemky jakožto části zemského povrchu v určitých geometrických souřadnicích nikoliv jejich konkrétní výměra, kterou nereflektuje ani sjednaná kupní cena. Ustanovení § 2129 odst. l o.z. ve smyslu jeho první věty (kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní cen, nemá-li pozemek výměru určenou v kupní smlouvě) proto na daný případ, kdy výměra pozemků nebyla součástí smluvního ujednání účastníků, vůbec nedopadá a žalobkyni na základě následného zjištění nižší faktické výměry pozemku oproti stavu v katastru nemovitosti nárok na slevu z ceny nevznikl. Žalobkyně se nemůže dovolávat ani vady prodané věci s odkazem na obecné ustanovení § 2084 o.z., neboť rozdíl faktické výměry pozemku oproti údaji v katastru nemovitosti za situace, kdy si účastníci smlouvy nesjednali převod konkrétní výměry pozemku, vadou věci není, aniž by bylo rozhodné, zda žalovaný měl o menší výměře pozemku, než deklarované v katastru nemovitosti, povědomost. Stranou již zůstává výklad druhé věty § [číslo] odst.1 o.z, ohledně něhož se odvolací soud přiklání k názoru, že výhrada sjednání slevy z kupní ceny se uplatní právě případě, kdy se skutečná výměra pozemku liší od výměry zapsané v katastru nemovitostí (předmětná situace), z nichž zpravidla oba účastníci kupní smlouvy vycházejí. Pro daný případ pak není sporu o tom, že takovou výhradu si účastníci smlouvy nesjednali, což však není s ohledem na to, že si nesjednali ani výměru pozemku, právně významně. Opačný výklad, podávaný v některých komentářích (JUDr. [příjmení]) – že sleva musí být ujednaná jen tehdy, není-li výměra pozemku vůbec zapsaná ve veřejném seznamu – odporuje gramatickému výkladu uvedeného ustanovení (věta by v takovém případě musela být uvozena – Není-li výměra pozemku zapsaná ve veřejném seznamu…).

8. Z popsaných důvodů odvolací soud, aniž se pro nadbytečnost zabýval úvahami účastníků stran kogentnosti § [číslo] o.z či vzájemného postavení účastníků, uzavřel, že žalobní nárok není opodstatněný a proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl. Procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, které představuje odměna advokátky za 5 úkonů právní služby v řízení před soudem I. stupně (tři věcná vyjádření, dvakrát účast u ústního jednání) ve výši po [částka] podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a v poloviční výši za účast na vyhlášení rozsudku s paušální náhradou výdajů po [částka] podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby a náhrada daně z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek ve výši 21%. V řízení odvolacím náleží žalovanému odměna a paušální náhrada výdajů advokátky za 3 úkony právní služby (odvolání, replika k vyjádření žalobkyně, účast u ústního jednání) a náhrada za DPH ve shodné výši podle uvedených ustanovení. Náhradu odměny za další písemné podání advokátky – repliku k dalšímu vyjádření žalobkyně, doručené krátce před konáním ústního jednání dne [datum], na němž měli možnost účastníci (jejich zástupci) svá stanoviska ústně přednést, odvolací soud žalovanému nepřiznal, neboť tento procesní úkon neshledal účelným. Součásti náhrady nákladů řízení žalovaného je dále náhrada za uhrazený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka].