o zaplacení 209 788 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 170 303 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení, ohledně částky 39 485 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 24 200 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení žalobu zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 131 692,22 Kč. Oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice-Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náhradu nákladů řízení, žalobkyni v rozsahu 19 % a žalovanému v rozsahu 81 %, ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení. Usnesením ze dne 7.5.2025, č.j. 21 C 119/2021-361, poté stanovil, že náklady České republiky činí 0 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 209 788 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení znaleckým posudkem o ceně stavebních prací podloženého přeplatku svého plnění podle smlouvy o dílo, uzavřené se žalovaným dne 12. 3. 2020 ohledně rekonstrukce bytu, od níž pro porušení smluvních povinností žalovaným odstoupila. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že od smlouvy odstoupil on sám pro nedostatek součinnosti žalobkyně a žalobkyni nic nedluží, neboť jí předložený posudek nezahrnuje cenu „vedlejších rozpočtových nákladů“, které namítl k započtení v rozsahu 63 917 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištěních, popsaných v odstavcích 4. až 43. rozsudku a dovodil, že od smlouvy platně neodstoupil žalovaný (podle svého tvrzení v červnu 2020) pro neurčitost jeho důvodů ani žalobkyně dopisem ze dne 16.9.2020, doručeným žalovanému 24.9.2020, pro včasné neoznámení jeho prodlení. Dospěl nicméně k závěru, že závazek účastníků ze smlouvy o dílo zanikl ex tunc coby fixní závazek podle § 1980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), potažmo proto, že strany vyjádřily shodnou vůli od smlouvy odstoupit, kterou lze posoudit jako dohodu ohledně zániku závazku ve smyslu § 1981 o. z. s účinky ex tunc ke dni 24. 9. 2020 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4840/2015, sp.zn. 23 Cdo 5457/2014)). V posuzované věci je proto naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení z právního důvodu, který odpadl, podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a žalovaný má právo na náhradu za jím provedenou část díla v obvyklé ceně, za níž by si žalobkyně v daném místě a čase opatřila srovnatelné plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 1616/2019), určené na podkladě znaleckých posudků (znalců [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) ve výši 298 240 Kč. Žalobkyně plnila žalovanému 400 000 Kč a její přeplatek proto činí 101 760 Kč. Soud I. stupně dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů na odstranění vad pórobetonových tvárnic v rozsahu 7 299 Kč, nákladů na odstranění odpadu ve výši 9 000 Kč a smluvní pokutu za prodlení žalovaného v rozsahu 86 dnů od 30.6.2020 do 24.9.2020 při ujednané sazbě 733 Kč denně ve výši 63 038 Kč s odečtením nákladů žalovaného na materiál ve znalecky zjištěné výši 10 794 Kč.

3. Částku 170 303 Kč přiznal soud I. stupně žalobkyni podle § 1958 odst. 2 o.z. se zákonným úrokem z prodlení od doručení výzvy k plnění žalovanému dne 2.12.2020 a ve zbytku nároku žalobu zamítl. K obraně žalovaného s poukazem na vedlejší rozpočtové náklady uvedl, že ve smlouvě byla sjednána pevná cena díla, na níž nemá podle smluvního ujednání žádný vliv výše nákladů, souvisejících s provedením díla, takové náklady si účastníci zvlášť nesjednali a žalovaný je ani nefakturoval. Důvodným neshledal ani nárok žalovaného na započtení ceny na stavbě ponechaného materiálu s poukazem na to, že nepozbyl vlastnické právo k němu a žalobkyně mu nebrání v jeho odvezení, případně může žalovat na vydání věci podle § 1040 o.z. Procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal soud I. stupně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 79. rozsudku. K náhradě nákladů státu odkázal na § 148 odst. l o.s.ř., tyto náklady však poté shora uvedeným usnesením stanovil v nulové výši.

4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výrokům souvisejícím podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že ačkoliv jej soud I. stupně poučil ohledně důkazní povinnosti k tvrzeným vedlejším rozpočtovým nákladům na koordinaci stavby, schůzky a komunikaci účastníků, s jím navrženými důkazy se nevypořádal, nereflektoval, že v důsledku dohadování účastníků o dalších činnostech došlo ke zdržení stavebních prací, a neprovedl důkaz znaleckým zjištěním ceny bytu před a po rekonstrukci, pročež nebyl zjištěn skutečný majetkový prospěch žalobkyně. Soud I. stupně dále nesprávně posoudil obsah smlouvy účastníků, jeho závěry o různých způsobech jejího ukončení nemohou současně obstát a jím uváděné datum 24.9.2020 nemá oporu v dokazování. Doba, za kterou má žalovaný hradit smluvní pokutu (od 30. 6. 2020 do 24. 9. 2020), není odůvodněna a soud I. stupně nezohlednil změny dispozic žalobkyně, jakož i okolnost, že byla v prodlení se splátkami záloh, což má podle čl. 6 odst. 6.3 smlouvy vliv na termín dokončení. Žalovaný zdůraznil, že se zavázal provést dílo v době od 3.3.2020 do 31.6.2020, což je neexistující datum, a pokud se jednalo o fixní závazek, byla smlouva ukončena v okamžiku prodlení a pokuta by měla být nulová. Setrval na svém nároku na náhradu tzv. vedlejších rozpočtových nákladů (spočívajících v koordinaci prací či jednání se žalobkyní) s tvrzením, že byly součástí smluvního ujednání, jsou kalkulovány zvlášť a není důvod neposuzovat je jako všechny ostatní činnosti podle smlouvy o dílo. Celá výše vedlejších rozpočtových nákladů činila 103 500 Kč za 63 hodin koordinace stavby, včetně stavebního dozoru, a za vyhotovení projektových návrhů v částce 50 000 Kč. Shodně setrval na nároku na náhradu materiálu zanechaného na stavbě s odůvodnění, že se jedná o jeho škodu, za níž mu má žalobkyně poskytnout peněžní náhradu. Konečně namítl, že soud I. stupně mu uznal pouze materiál v hodnotě 10 794 Kč, ačkoliv předložil doklady o úhradě částky 46 559 Kč. K náhradě nákladů řízení namítl, že žalobkyně se nezúčastnila setkání s mediátorem, a proto by jí ve smyslu § 150 o.s.ř. neměla být přiznána náhrada nákladů řízení a dovozoval, že nebyla zohledněna jeho platba zálohy na znalecký posudek a je mu tak ukládáno dvojí plnění. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K odvolací argumentaci uvedla, že zánik smlouvy o dílo žádná ze stran nesporuje a dovozovala, že měla důvody k odstoupení od smlouvy, proto toto své odstoupení ze dne 16.9.2020 považuje za platné. Soud I. stupně provedl všechny žalovaným navržené důkazy kromě znaleckého posudku, kterým se mělo zjistit, v jakém rozsahu došlo provedenými pracemi ke zvýšení hodnoty nemovitosti, což však není pro daný případ relevantní, neboť nejde o vypořádání investice do nemovitosti, ale o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy. Prodlení žalobkyně se splátkami záloh nemá na věc žádný vliv, žalovaným odkazované smluvní ujednání je neurčité, a zapříčinění posouvání termínu v důsledku pokynů žalobkyně žalovaný neprokázal. Smlouva účastníků nestanovila žádné vedlejší rozpočtové náklady, koordinace stavby a schůzky jsou činnosti obvykle prováděné jako integrální a běžná součást díla.

6. Z obsahu odvolání žalovaného se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, v intencích §§ 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné, neboť soud I. stupně si opatřil dostatečný skutkový základ a věc zásadně správně posoudil po stránce skutkové i právní. Na důvody napadeného rozsudku s níže popsanou korekcí proto může odvolací soud pro stručnost převážně odkázat.

7. Se soudem I. stupně se odvolací soud neztotožňuje toliko v závěru, že na základě smlouvy o dílo ze dne 12.3.2020 vznikl žalovanému fixní závazek ve smyslu § 1980 o.z. Podle tohoto ustanovení byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá. V uvedené smlouvě o dílo (kterou odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. důkaz) byla sice ujednána přesná doba plnění žalovaného od[Anonymizováno]3.3.2020 do 31. (správně do 30., neboť jde ohledem na jasný počet dnů v měsíci červnu o zjevnou nesprávnost).6.2020, avšak z jejího dalšího obsahu ani z jednání žalobkyně nelze dovodit, že by na opožděném plnění neměla zájem. Takový závěr vylučuje ujednání bodu 5.1 smlouvy o sankci v případě prodlení zhotovitele s předáním díla, které soud I. stupně správně posoudil jako ujednání o smluvní pokutě. Z dopisu ze dne 16.9.2020 (jenž měl být odstoupením žalobkyně od smlouvy), se současně podává, že žalobkyně měla i po datu 30.6.2020 zájem na dokončení díla. Odvolací soud naopak souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žádné ze zamýšleného odstoupení od smlouvy (dopis žalovaného ze dne 16.6.2020 nazvaný „dohoda o ukončení spolupráce“, dopis žalobkyně ze dne 16.9.2020) nelze považovat za platné právní jednání z důvodů tímto soudem správně vyložených (odst. 47 odůvodnění napadeného rozsudku). Ztotožnil se proto s tím jeho závěrem, že smlouvy o dílo byla ukončena s účinky ex tunc na základě souhlasně projevené vůle stran od ní odstoupit doručením přípisu žalobkyně ze dne 16.9.2020 žalovanému dne 24.9.2020. Sám žalovaný ostatně v replice k žalobě uvedl, že pokud by soud neuznal odstoupení od smlouvy z jeho strany za platné, souhlasí s ukončením smlouvy k datu odstoupení žalované. Výhrady žalovaného k tomu, že se soud I. stupně nezabýval jeho tvrzeními ohledně toho, jak spolu měli účastníci jednat o změnách díla a jeho ceny, jsou s ohledem na zánik jejich smluvního vztahu ex tunc (od počátku) bezvýznamné.

8. Nepřípadné jsou i výhrady žalovaného k ocenění majetkového prospěchu žalobkyně, spočívajícího v jeho výkonech. Postup soudu I. stupně zcela odpovídá konstantní judikatuře, dovozující, že při posuzování vztahů z bezdůvodného obohacení je stěžejní stanovení peněžitého ekvivalentu plnění, představujícího bezdůvodně nabytý majetkový prospěch, jenž má být obohaceným vydán tomu, na jehož úkor se obohatil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.28 Cdo 4137/2011), přičemž hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu nejlépe vystihuje tzv. cena obvyklá, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí srovnatelného plnění vynaložit, stanovená na základě znaleckého posudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1206/2007, sp. zn. 23 Cdo 2601/2008, sp. zn. 29 Odo 805/2001, sp. zn. 23 Odo 954/2006, /2010, sp. zn. 30 Cdo 5086/2009, sp. zn. 28 Cdo 1580/2011, sp. zn. 30 Cdo 1789/2000, sp. zn. 29 Odo 622/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1783,[Anonymizováno]svazek 24/2003, 23 Cdo 1616/2019). Žalovaný mylně dovozuje, že mu náleží náhrada, rovnající se zvýšení hodnoty nemovitosti v důsledku jím provedených prací, k čemuž žalobkyně případně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5705/2015 a jeho závěr, že za „dané situace by nebylo vyloučeno přiznat poskytovateli plnění nárok na peněžitou náhradu odpovídající nikoli rozsahu objektivního zvýšení ceny budovy, k němuž nemuselo vůbec dojít, nýbrž obvyklé tržní hodnotě realizovaných prací“. Soud I. stupně také správně na podkladě závěrů znaleckých posudků vysvětlil, proč nelze v daném případě vycházet z ujednání ceny díla ve smyslu § 2999 odst.2 o.z. (srov. odst. 51 odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Soud I. stupně správně stanovil i výši nároku žalobkyně na smluvní pokutu, neboť, jak výše uvedeno, smluvní vztah účastníků skončil nejdříve 24.9.2020, kdy žalovanému došel přípis žalobkyně, v němž projevila vůli odstoupit od smlouvy o dílo shodně s žalovaným, který tuto vůli projevil již dříve (v dopise ze 16.6.2020). Od 30.6.20 do 24.9.20 tedy trval právní vztah ze smlouvy o dílo a žalovaný se ocitl s plněním svého závazku v prodlení, neboť od 16.6.2020, kdy žalobkyni vrátil klíče od bytu, již ničeho podle smlouvy nekonal. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, jaký konkrétní vliv mělo mít prodlení žalobkyně se splátkami záloh na jeho vlastní plnění. Naopak v replice k žalobě uvedl, že žalobkyně dílo průběžně kontrolovala, prováděné práce odsouhlasila a uhradila je v souladu se splátkovým kalendářem. Ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2022 následně pak uvedl, že zpoždění bylo způsobeno z důvodu změn, které žalobkyně požadovala a odlišných prací oproti dohodě (bez bližší specifikace) a ve svém účastnickém výslechu uvedl, že konkrétní termíny o posunutí prací žalobkyni nesdělil. Lze mimo to souhlasit se žalobkyní, že smluvní ujednání bodu 6.3. žalovaným koncipované smlouvy o dílo, znějící „Prodlení splátky má vliv na termín dokončení“ je samo o sobě co do specifikace onoho vlivu nedostatečně určité a jeho obsahové nedostatky nelze odstranit ani za použití běžných interpretačních pravidel, proto k němu nelze ve smyslu § 554 o.z. přihlédnout.

10. Žalovaným prosazované tzv. „vedlejší rozpočtové náklady“ nemohou vést k ponížení nároku žalobkyně na podkladě jeho námitky započtení, neboť takové náklady nelze oddělovat od celkových nákladů na provedení díla a jeho znalecky zjištěné obvyklé ceny. Koordinace stavební činnosti či jednání s žalobkyní je neoddělitelnou součástí znalecky oceněného výkonu žalovaného při provádění díla a provádění stavebního dozoru či projektových návrhů nebylo předmětem díla ani nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni nějaké takové jí využitelné návrhy předal. Samotná pohledávka žalovaného na „vedlejších rozpočtových nákladech“ se i s ohledem na smluvní ujednání čl. 3.2 smlouvy o dílo jeví jako účelově vykonstruovaná, je tak o pohledávku nejistou a neurčitou, tedy k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilou. K výhradě žalovaného ohledně materiálu, zanechaného jím na stavbě, odvolací soud dodává, že žalovaný si nemůže nárokovat vůči žalobkyni v tomto směru náhradu škody, neboť nelze dovodit protiprávní jednání žalobkyně, kterým by mu škodu ve smyslu § 2910 o.z. způsobila Soud I. stupně správně poukázal na to, že žalovaný nepozbyl vlastnického práva k tomuto materiálu a může požadovat jeho vydání podle § 1040 odst. l o.z. (jemuž se ostatně žalobkyně podle své výpovědi nebrání). Znalecky bylo zjištěno, že na žalovaným provedenou část díla byl účelně vynaložen materiál v hodnotě 10 794 Kč a poukaz žalovaného na to, jaký další materiál hradil, proto není pro rozhodnutí sporu relevantní.

11. Z popsaných důvodů odvolací soud vyhovující výrok rozsudku spolu se souvisejícími výroky o náhradě nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Tvrzení žalovaného, že se žalobkyně nezúčastnila mediace, vyvrací potvrzení mediátorky ze dne 24.2.2022, podle něhož se žalobkyně prvního setkání se zapsanou mediátorkou zúčastnila. Samotná neúčast na mediaci krom toho dostatečným důvodem k odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku postupem podle § 150 o.s.ř. není.

12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhradu představuje odměna advokáta, stanovená z merita věci 170 303 Kč ve výši 7 940 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) s paušální náhradou jeho hotových výdajů po 450 Kč podle § 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o.s.ř. ve výši 3 523,80 Kč. V písemném vyhotovení rozsudku opravil odvolací soud v souladu s § 164 o. s. ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. zjevnou nesprávnost v nákladovém výroku, spočívající v záměně procesního označení účastníků řízení. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.