pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované z duplicitní platby ve výši [částka], provedené v rámci vzájemného vztahu ze smlouvy o reklamě ze dne [datum], z níž jí žalovaná postupnými platbami ve výši [částka], [částka] a [částka] vrátila pouze polovinu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku a námitku započtení svého nároku na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s úhradou smluvního plnění ve výši [částka].

2. Soud I. stupně z provedených důkazů učinil zjištění, podrobně popsaná v odstavcích 5. – 13. napadeného rozsudku a uzavřel, že mezi účastnicemi byl podnikatelský vztah ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) a žalobkyně zaplatila žalované (v roce [rok]) duplicitně částku [částka], o čemž fakticky nebyl mezi stranami spor. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 odst. l a 2 zákona č. 40/1940 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a žalobkyně ji vyzvala k vrácení duplicitní platby přípisem ze dne [datum], současně jí vystavila fakturu [číslo] označenou jako„ pohledávka“ z titulu přeplatku faktury [číslo] ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu částečně plnila, dne [anonymizována dvě slova] [rok] zaplatila [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z emailové komunikace vyplývá, že žalovaná jednala s úmyslem hradit předmětnou pohledávku, [jméno] [příjmení] (předseda představenstva žalované) předem dne [datum] žádal o sdělení čísla účtu pro zaslání částečné platby. Celkem žalovaná zaplatila ve třech splátkách částku [částka], představující přesně polovinu uvedené pohledávky žalobkyně. V emailu ze dne [datum] [jméno] [příjmení] sdělil, že„ jsme ti zaplatili na základě přemlouvání od [jméno] [anonymizováno] z dvojité platby na účet“. Žalovaná tak v emailové korespondenci potvrdila, že část předmětné pohledávky uhradila. K námitce promlčení žalované části pohledávky soudu I. stupně uvedl, že splatnost pohledávky nastala dne [datum], čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obch. zák. by uběhla [datum], avšak částečné plnění žalované mělo podle § 407 odst. 1 a 3 obch. zák. účinky uznání zbytku dluhu a od tohoto uznání běžela nová čtyřletá promlčecí doba. V této souvislosti znovu připomněl emailovou komunikaci stran, z níž je zřejmé, že žalovaná uznávala závazek vrátit žalobkyni duplicitní platbu a v uvedených třech splátkách její polovinu uhradila. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne [datum] a námitka promlčení proto není důvodná.

3. Žalovaná dále namítla započtení své pohledávky ve výši [částka] z titulu smluvní pokuty, požadované za prodlení žalobkyně s platbami sedmi faktur v letech [rok] a [rok], kterou měla vůči žalobkyni uplatnit fakturou ze dne [datum]. Žalobkyně popřela doručení této faktury a uvedla, že v říjnu [rok] jí žalovaná zaslala pouze doklady o provedení reklamy, které žalobkyně potřebovala pro účely kontroly ze strany finančního úřadu. Soud I. stupně poukázal na to, že žalovaná dne [datum] v emailové komunikaci sdělila, že„ zaslala celou dokumentaci poštou“ a nezmínila se o smluvní pokutě ve výši [částka]. V roce [rok] (email ze dne [datum]) přitom žalobkyně žádala o vrácení duplicitní platby a žalovaná v odpovědi sdělila, že již má zajištěno financování. V emailu ze dne [datum] žalovaná žádala o zaslání aktuálního čísla účtu s tím, že budou„ dělat částečnou platbu“. Otázka smluvní pokuty byla nastolena ve vzájemné komunikaci poprvé v roce [rok], kdy žalovaná žalobkyni sdělila, že pokud by pohledávka nebyla promlčena, může v obraně použít pohledávku ze smluvní pokuty. Soud I. stupně shledal nepravděpodobným, že by žalovaná v roce [rok] uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] a přesto by následně vůči žalobkyni v letech [rok] až [rok] umořovala pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] (o [částka] méně, než kolik činila tvrzená pohledávka žalované ze smluvní pokuty), aniž by otázka smluvní pokuty byla až do roku [rok] v komunikaci obou stran zmíněna. Současně dovodil, že pohledávka žalované je vzhledem k jejímu zpochybnění žalobkyní pohledávkou nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilou k započtení. S tímto odůvodněním žalobě včetně úroku z prodlení vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 33 rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na námitce promlčení s poukazem na to, že soud I. stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení o mylném provedení platby dne [datum] ve výši [částka], což prokazovala poznámkou„ za co, bez [anonymizováno]“ ve své knize pohledávek a závazků a svou reakci na předžalobní výzvu. Zdůraznila, že poslední úhradu na vrácení duplicitní platby provedla dne [datum] a s odkazem na § 2054 odst. 2„ [anonymizováno]“ dovozovala, že soud I. stupně měl ve smyslu výpovědi svědka [příjmení], který mimo jiné uvedl, že duplicitní platba měla být vrácena z pohledávky žalované za [právnická osoba] a že zaslání poloviny duplicitní platby byl ze strany žalované jen projev dobré vůle (čemuž koresponduje i obsah emailu ze dne [datum]), přihlédnout k širšímu kontext vztahů účastníků. Uzavřela, že částečné platby, které poukázala žalobkyni, nebyly žádným uznávacím projevem, ale šlo pouze o projev její dobré vůle. Nesouhlasila dále s posouzení její pohledávky ve výši [částka] jako nezapočitatelné, k čemuž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) zdůraznila, že obě pohledávky vycházejí ze stejného právního vztahu a existenci ujednání o smluvní pokutě ani prodlení s platbami faktur žalobkyně nesporovala. Ke sporné skutečnosti doručení faktury s vyúčtováním smluvní pokuty žalobkyni navrhovala žalovaná důkazy výslechy svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které soud I. stupně neprovedl. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, které se žalovaná snaží zpochybnit řadou zavádějících tvrzení. Zdůraznila, že žalovaná jí dle předložené faktury měla fakturovat úrok z prodlení, nikoli smluvní pokutu, a již z tohoto důvodu je její kompenzační námitka irelevantní. Žalovaná se ke svému tvrzení, že fakturu vyhotovila a odeslala v roce [rok], zjevně snažila najít v historii podací lístek (ze dne [datum]), na který by mohla„ napasovat“ zaslání faktury se smluvní pokutou, ačkoliv je evidentní, že byl zasílán reklamní materiál, čemuž odpovídá váha zásilky, stran které žalovaná dodatečně vykonstruovala tvrzení, že zasílala výpisy z účtu, prokazující tvrzení. Ze skutečnosti, že i po uvedeném datu žalovaná plnila na úhradu předmětného dluhu, je jasné, že žádnou smluvní pokutu vůči žalobkyni v roce [rok] neuplatnila a v té době žádnou pohledávku za žalobkyní nevedla. Ze strany žalované se jedná o nesmyslnou a účelovou obranu, kterou začala operovat až v roce [rok]. Plnění žalované nebylo nijak vázáno na plnění [právnická osoba], z výpovědí svědků je zřejmé, že žalovaná neměla na zaplacení a byla jí nabídnuta pomoc od uvedené společnosti, aby bylo z čeho pohledávku uhradit. Rovněž tvrzení o mylné platbě ve výši [částka] je nesmyslné a účelové, jelikož úhradou této částky spolu s předcházejícími platbami byla uhrazena přesná polovina dluhu a v souladu s právní úpravou by takovou námitku by musela žalovaná uvést bez zbytečného odkladu po provedení platby. Oproti jednoznačnému nároku žalobkyně je pohledávka žalované nejistá, neboť žalovaná by musela prokazovat oprávněnost i řádně uplatnění nároku na smluvní pokutu.

6. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání opodstatněným neshledal. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a s jeho skutkovými i právními závěry se odvolací soud převážně, s níže uvedenou výhradou k posouzení námitky započtení, ztotožnil. Duplicitu plnění žalobkyně v rámci jejich právního vztahu ze smlouvy o reklamě a její bezdůvodnost žalovaná nesporovala. Soud I. stupně správně aplikoval na vztah účastnic právní úpravu [účinnost] (srov. § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, o.z.), neboť duplicitní platba byla provedena v roce [rok] a žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. Promlčení tohoto nároku se rovněž řídí právní úpravou, [účinnost], podle níž se ve smyslu § 3036 o. z. až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Soud I. stupně proto správně posoudil vznesenou námitku promlčení podle § 387 a násl. obch. zák., včetně účinků částečného plnění žalované a běhu nové promlčecí doby ohledně zbytku dluhu od poslední částečné platby dne [datum] (§ 407 odst. 1 a 3 obch. zák.) Vedle výslovných projevů o uznání závazku má stejný účinek také konkludentní projev, jímž je právě částečná úhrada. V daném případě se částečná úhrada žalobkyni musela jevit jako uznání dluhu, neboť z provedeného dokazování se podává, že žalovaná duplicitní platbu žalobkyně a svůj dluh vůči žalobkyni z toho plynoucí nikdy nezpochybňovala. Výpověď svědka [příjmení] žalovaná účelově dezinterpretuje, její podstatou bylo sdělení, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků a hodlala plnit na předmětný dluh poté, co získá tyto prostředky z úhrady své pohledávky od třetí osoby ([právnická osoba]) a jako„ výraz dobré vůle“ poslala alespoň částečné plnění. Není rozhodné, zda žalovanou tímto plněním účinky uznání dluhu přímo zamýšlela, podstatné je, že neměla proti pohledávce žalobkyně námitky a tomuto jejímu postoji také odpovídaly částečné platby. Skutečnost, že žalovaná vrátila žalobkyni polovinu duplicitně poukázané platby, vyplývá i z emailu [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., a součet žalovanou uhrazených plateb z [datum] ([částka]), z [datum] ([částka]) a z [datum] ([částka]) představuje přesně polovinu duplicitní platby ([anonymizováno] 287 [anonymizováno 5 slov]). Tyto skutečnosti svědčí o zjevné účelovosti tvrzení žalované v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně, že poslední platba byla uskutečněna omylem, ačkoliv se jejího vrácení nikdy nedomáhala a otázka jejího označení není v kontextu uvedeného nijak významná. Žalovaná tuto svou účelovou a logice odporující konstrukci vytvořila zjevně vytvořila jen proto, aby dosáhla na běh promlčecí lhůty a soud I. stupně nepochybil, když žalobu, podanou dne [datum], posoudil z hlediska běhu této (od [datum]) ve smyslu § 397 ve spojení s § 407 odst. 1a 3 obch. zák. jako včasnou.

7. Stran kompenzační námitky lze žalované přisvědčit v argumentaci, že se její tvrzenou pohledávku nelze označit za pohledávku neurčitou a nejistou ve smyslu § 1987 o.z. již vzhledem k tomu, že zmíněné ustanovení nebylo součástí právní úpravy, kterou se vztah účastníků řídí. S odhlédnutím od toho by aplikace tohoto ustanovení nebyla ve smyslu žalovanou zmíněné judikatury přiléhavá, neboť tvrzená aktivní pohledávka shodně jako žalobní nárok vychází z právního vztahu účastníků z rámcové smlouvy, uzavřené dne [anonymizováno] [rok] ve znění jejích dodatků a na základě této smlouvy (čl. X) a žalovanou vystavených faktur a dokladů o jejich úhradě je její existence a výše poměrně snadno zjistitelná. Pro způsobilost pohledávek k započtení je nicméně vždy rozhodná právní úprava týkající se dané pohledávky (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod poř. [číslo]). Žalovanou tvrzená pohledávka z titulu smluvní pokuty, jež měla být uplatněná fakturou ze dne [datum], se rovněž řídí právní úpravou, [účinnost], která je tak rozhodná i pro započtení vzájemných pohledávek. Započtení pohledávek bylo jako jeden ze způsobů zániku závazku upraveno v § 580 a násl. obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy také v § 358 a násl. obch. zák. Jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující k započtení, započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Podle § 359 obch. zák. nelze proti pohledávce splatné započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Z uvedeného plyne, že k započtení je zásadně způsobilá jen splatná pohledávka a splatnost nároku na smluvní pokutu vzniká jeho uplatněním.

8. Dokazování před soudem I. stupně se proto správně soustředilo na prokázání doručení faktury [číslo] ze dne [datum], které žalobkyně popřela. Odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz níže uvedenými listinami a zjistil, že tato faktura byla žalovanou žalobkyni vystavena na částku [částka] úroků z prodlení dle smlouvy [anonymizováno] za den prodlení a v příloze obsahuje vyúčtování penále [anonymizováno] denně z dlužné částky dle faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka], celkem [částka]. Podle čl. X. dodatku z [datum] k Rámcové smlouvě o reklamě a propagaci ze dne [datum] se za dílčí poskytnuté služby považují časové úseky – měsíce, které jsou současně považovány za data zdanitelného plnění a pro případ, že žalobkyně poruší povinnost uhradit dílčí závazek řádně a včas, smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky. Doručení uvedené faktury žalovaná prokazovala podacím lístkem zásilky o hmotnosti 0,166 kg podané žalovanou na poště dne [datum] a adresované žalobkyni. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] napsal, že,,kompletní seznam s dokumentací a hlavně předávací protokol zašle v pondělí“, dne [datum] mu napsal, že,,nové plnění se všema přílohama dnes odchází poštou“ a dne [datum] mu potvrdil, že,,poslal celou dokumentaci poštou“ (emailová komunikace). Soud I. stupně na uvedeném základě shledal správně silně nepravděpodobným, že by žalovaná v roce [rok] uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] a následně by v letech [rok] až [rok] třemi platbami umořovala její o [částka] nižší pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (ve výši [částka]), aniž by byla otázka smluvní pokuty až do roku [rok] v komunikaci stran zmíněna. Odvolací soud k tomu dodává, že uvedená zjištění tvrzení žalované o uplatnění smluvní pokuty fakturou, odeslanou [datum], přímo vyvrací. Výše popsaná emailová komunikace v kontextu s váhou zásilky prokazuje, že dne [datum] (datum podání dle podacího lístku) žalovaná zasílala žalobkyni dokumentaci poskytnutého plnění, nikoli fakturu s vyúčtováním smluvních pokut. Je mimo to krajně nevěrohodné, že by žalovaná svůj nárok na smluvní pokutu v celkové výši [částka] v komunikaci účastnic v rozhodné době nezmínila a v podmínkách fungování obchodní společnosti je zcela nelogické, aby naopak i při nedostatku financí (na vrácení celé duplicitní platby) žalobkyni na její nižší pohledávku částečně plnila. Lze proto uzavřít, že žalovanou k započtení namítaná pohledávka na zaplacení smluvní pokuty u žalobkyně uplatněna nebyla a faktura ze dne [datum] byla účelově dodatečně vyhotovena. Žalovanou navrhované svědecké výpovědi jejich zaměstnanců, jež měli vypovídat o tom, jak byla faktura vyhotovena a odeslána, jsou za dané situace i při vědomí toho, že účetní žalobkyně (svědkyně [anonymizováno]) popřela její obdržení, bezúčelné, neboť k prokázání uplatnění nároku na smluvní pokutu ve světle již učiněných zjištění vést nemohou. Lze uzavřít, že pohledávka, použitá žalovanou k započtení, je jakožto nesplatná pohledávka nezpůsobilá přivodit zamýšlené právní účinky započtení, tedy zánik vzájemných závazků.

9. Stranou zůstává, že kompenzační námitka, obsažená v podání žalované ze dne [datum], je absolutně neplatná pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.. [příjmení] [částka] sestává ze sedmi samostatných smluvních pokut, vyúčtovaných za porušení dílčích závazků k úhradě sedmi faktur (příloha faktury [číslo]). Pokud se započtení realizuje jednostranným úkonem, musí být z něho patrné, která pohledávka se započítává a vůči které pohledávce je započtení činěno, případně do jaké výše má k započtení dojít. U pohledávek, jež započítává žalovaná, je požadavek na jejich přesnou identifikaci bezvýjimečný, neboť započítává více svých pohledávek, jež ve svém souhrnu převyšují pohledávku žalobkyně. Nejvyšší soud ČR dovodil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn [spisová značka], že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout; projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Tyto náležitosti však podání žalované nesplňuje, když k započtení označila jen celkovou částku [částka], aniž rozlišila, které jednotlivé smluvní pokuty a v jaké rozsahu byly k započtení použity.

10. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. [anonymizováno] ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, kterou představuje náhrada odměny advokáta ze dva úkony právní služby (vyjádření, účast na jednání dne [datum]) po [částka] podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, se dvěma paušálními náhradami jeho výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovným ve výši [částka] ve smyslu § 13 odst. 1 advokátního tarifu za cestu [obec] - [obec] a zpět (240 km) osobním vozidlem rz 4H66426 při základní sazbě náhrady [částka], průměrné spotřebě 6,7 l benzinu na 100 km a jeho ceně [částka] za litr a náhradou za 21 % daně z přidané hodnoty ve výši [částka].