Rozhodnutí 20 Co 217/2024-710

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 36 300 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 62 508,60 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že se o ni žalovaná bezdůvodně obohatila provedenou úhradou žalobkyně na faktury č. [hodnota] ze dne 26. 11. 2018 a č. [hodnota] ze dne 4. 2. 2019, vždy na 18 150 Kč, za právní služby, které fakticky žalobkyni neposkytla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že faktury vystavila na základě v roce 2018 skutečně poskytnutých právních služeb, jež žalobkyni poskytovala průběžně od roku 2014.

2. Soud I. stupně žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č.j. 14 C 128/2019-313, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 6. 2022, č.j. 20 Co 159/2022-361, pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí a jeho vnitřní rozpornost s poukazem na to, že žalovaná tvrdila konkrétní právní služby, které pro žalobkyni v rozhodné době provedla, a nabízela k tomu listinné důkazy, které soud I. stupně nezhodnotil ani žalovanou nepoučil o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Odvolací soud rovněž poukázal na tvrzení žalobkyně a s ním spojenou její důkazní povinnost stran zaplacení zálohové faktury, jež se měla týkat stejného období jako sporné faktury, kterou žalovaná nevyúčtovala. Soud I. stupně poté žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č.j. 14 C 128/2019-451, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 7. 2023, č.j. 20 Co 207/2023-567. Odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně v rozporu s jeho závazným právním názorem uzavřel, že dobrovolným zaplacením sporných faktur došlo k uznání nároku žalované žalobkyní a při nezměněném skutkovém stavu nesprávně dovodil, že ve smyslu § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) se žalovaná bezdůvodně neobohatila, jelikož účetní žalobkyně faktury proplácela, ačkoliv věděla, že žalovaná právní služby neposkytla. Soudu I. stupně bylo s přikázáním věci jinému soudci uloženo opětovně zhodnotit veškeré relevantní provedené důkazy, případně provést i důkazy další po příslušném poučení účastnic v závislosti na jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, za účelem zjištění, zda fakturované právní služby byly ze strany žalované žalobkyni v rozhodném období poskytnuty.

3. Soud I. stupně po doplnění dokazování učinil zjištění, popsaná v odstavcích 12. – 42. napadeného rozsudku, a věc posoudil podle § 1958 odst. 2, § 1968, § 1970, § 2054 odst. 2, § 2991 odst. 1, 2, § 2993 o. z. a § 25 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Vázán právním názorem odvolacího soudu nepřisvědčil žalované, že žalobkyně zaplacením sporných faktur uznala dluh, a nepřípadnou shledal i argumentaci žalované § 2997 odst. 1 o. z., neboť vědomost žalobkyně o tom, že by plnila bez právního důvodu, nebyla zjištěna. Svědkyně [jméno FO] naopak jednoznačně vypověděla, že faktury proplácela pouze proto, že s jejich proplacením měl dát souhlas [jméno FO] (který to v rámci svého výslechu popřel). Rovněž z prohlášení [jméno FO] ze dne 21. 1. 2019 nelze vycházet, jak již dříve konstatoval odvolací soud. Za použití judikatury Nejvyššího soudu soud I. stupně zdůraznil, že žalovanou tíží důkazní břemeno ohledně právního důvodu, který ji opravňuje ponechat si přijaté plnění a na základě hodnocení jednotlivých listinných důkazů uzavřel, že ze žádného z nich nelze dovodit faktické poskytnutí právních služeb žalovanou v rozsahu, uvedeném v jejím podání ze dne 24. 7. 2020. Z dokazování sice vyplynulo, že žalovaná v minulosti žalobkyni právní služby poskytovala a žalovaná předložila řadu listin, z nichž je patrné, že určité právní úkony skutečně byly učiněny, nelze z nich však dovodit, kdo tyto úkony učinil a jak dlouho ten který úkon. Tyto závěry mutatis mutandis platí i ve vztahu k vyslýchaným svědkům. Svědek [jméno FO] si například vzpomněl, že žalovaná prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] nějaké právní úkony pro žalobkyni vykonala, avšak k doplňujícím dotazům nebyl schopen uvést jakékoliv podrobnosti. Nelze proto dojít k závěru, že žalovaná vykonala tu kterou službu v jí tvrzeném časovém rozsahu. Soud I. stupně podotkl, že žalovaná měla v souladu s § 25 zákona o advokacii povinnost vést o poskytování právních služeb přiměřenou dokumentaci, kterou však nepředložila. Za situace, kdy ochuzená žalobkyně prokázala přesun peněžních prostředků ve výši 36 300 Kč do majetkové sféry žalované, jíž se tvrzení o poskytnutí právních služeb žalobkyni ani po zákonném poučení prokázat nepodařilo, soud I. stupně žalobě vyhověl. Žalobkyni přiznal též úrok z prodlení od 18. 4. 2019 na podkladě závěru, že žalovaná byla povinna bez zbytečného odkladu bezdůvodné obohacení vrátit na základě žádosti žalobkyně z 16. 4. 2019. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavcích 68 až 76.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a označila jej za nesprávný, nezákonný a neodůvodněný. Dovozovala, že žaloba je, stejně jako desítky dalších obdobných žalob či stížností, projevem šikany ze strany [jméno FO] a osob jim ovládaných, neboť ten se jí mstí a chce ji profesně zničit, proto je jeho svědecká výpověď zcela nevěrohodná. Argumentovala tím, že předložila soudu I. stupně řadu listin, jimiž prokázala provedení fakturovaných služeb, částečně potvrzených i svědecky, například výpovědí svědka [jméno FO], z níž vyplynulo, že jednatelka žalované [tituly před jménem] [jméno FO] poskytovala pomoc všem zaměstnancům a zajišťovala právní pomoc napříč konsorciem. Rovněž svědek [jméno FO] potvrdil, že s [tituly před jménem] [jméno FO] občas něco konzultovali (například záležitosti okolo sanitek) a byla právničkou skrze všechny společnosti, ovládané [jméno FO]. V rozhodném období byla [tituly před jménem] [jméno FO] jediným právníkem, který žalobkyni poskytoval právní služby, takže doložené listiny musela vyhotovit žalovaná. Výpovědí svědka [jméno FO] žalovaná prokázala dohodu o odměně ve výši 2 000 Kč za hodinu poskytnuté právní služby. Naopak výpověď svědkyně [jméno FO] je nevěrohodná, jelikož [jméno FO] s ní z vazby komunikoval na každodenní bázi a byl i odsouzen za ovlivňování svědků. Tato svědkyně byla zmocněna za žalobkyni jednat jakožto účetní a věděla, že plní bez právního důvodu, k čemuž žalovaná poukázala na její výpověď ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 122/2019 (v níž měla uvést sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], že vystavuje faktury za právní služby za účelem spoření peněž pro pana [jméno FO], který se v té době nacházel ve vazbě). Žalovaná s odkazem na soudní judikaturu dovozovala, že žalobkyně se při vědomí plnění bez právního důvodu nemůže podle § 2997 odst. 1 o. z. úspěšně domáhat vrácení poskytnutého plnění. Argumentovala dále k postavení jednatele obchodní společnosti a k jeho možnému porušení povinnosti péče řádného hospodáře faktickým přenecháním řízení obchodní korporace jiné osobě ([jméno FO]) se závěrem, že požadavky žalobkyně ohledně proplacených faktur mají směřovat vůči jejímu tehdejšímu jednateli. Uzavřela, že právní služby poskytla a žalobkyně je využila, proto se nemohla na její úkor obohatit, jelikož bylo plněno ze spravedlivého důvodu. Dále žalovaná v rámci odvolacího řízení navrhovala provést dokazování k charakteru a obecnému chování [jméno FO] (otevřeným dopisem [tituly před jménem] [jméno FO], jeho výpovědí, osvědčením o prohlášení [jméno FO]) a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu ve skutkově obdobných věcech v její prospěch a zdůraznila, že žalovaná ani po opakovaném poučení rozhodné skutečnosti neprokázala. Nebylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, případně s jakým obsahem, a žalovanou navržení svědci nepotvrdili, zda a kdo si konkrétní právní služby jménem žalobkyně u žalované objednával a kdo je obdržel. Nebyly prokázány ani samotné tvrzené právní služby především proto, že se jednalo o změť neurčitých a nesouvisejících listin často duplicitně používaných jako důkazy o údajné právní pomoci jiným subjektům v jiných řízeních, ale také listin nejasného a pochybného původu a okamžiku vzniku, listin zjevně prefabrikovaných čin vyhotovených úplně jinými osobami než žalovanou. Žalovanou předestírané bulvární články ohledně [jméno FO] s projednávanou věcí nesouvisí a sama její bývalá jednatelka [tituly před jménem] [jméno FO] čelí trestnímu řízení v souvislosti s opatřením zfalšovaného potvrzení o údajné důvodnosti fiktivní fakturace.

6. Odvolací soud na podkladě odvolání žalované, z něhož se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek za použití § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a věc zásadně správně zhodnotil po stránce skutkové i právní. Napadený rozsudek není v žádné části nepřezkoumatelný, soud I. stupně postupoval v souladu s § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. a z jeho odůvodnění je zřejmé, na jakých skutkových a právních závěrech své rozhodnutí založil. Pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu není podstatné, zda se soud vypořádal se všemi tvrzeními účastníků ani naplnění veškerých náležitostí odůvodnění rozhodnutí, ale především naplnění zájmu účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2543/2011), což žalovaná učinila.

7. Předmětem sporu byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalované, jež mělo vzniknout uhrazením dvou výše uvedených faktur za fiktivní právní služby. Žalobkyně prokázala úhradu těchto faktur a na žalované bylo tvrdit a prokázat existenci právního důvodu fakturace, neboť nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou vyvozovány vůči příjemci plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018). Žalobkyně sporovala samotnou existenci dohody o poskytování právních služeb mezi účastnicemi a odvolacímu soudu je známo, že ve skutkově obdobných sporech, v nichž vystupují jako žalobkyně další společnosti konsorcia ovládaného [jméno FO], se soudy k takovému závěru přiklonily (např. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 395/2023-86, č.j. 11 Co 140/2024-1176). K existenci právního vztahu mezi účastnicemi v tomto sporu se však odvolací soud kladně vyjádřil již v předchozích zrušujících usneseních, na něž lze v tomto směru odkázat, jelikož nelze pominout dvě plné moci, vystavené pro jednatelku žalované jednatelem žalobkyně [jméno FO], svědčící o existenci právního vztahu mezi účastnicemi, na jehož základě měla žalovaná žalobkyni poskytovat právní služby. Z provedených důkazů také vyplynulo, že žalovaná prostřednictvím své jednatelky ([tituly před jménem] [jméno FO]) zajišťovala právní služby pro společnosti v konsorciu [jméno FO], včetně žalobkyně.

8. Z hlediska posouzení oprávněnosti fakturace právních služeb žalovanou žalobkyni bylo potřebné konkretizovat a prokázat poskytnutí jednotlivých právních služeb, korespondujících žalovanou účtovaným a žalobkyní uhrazeným částkám. Ze sporných faktur se přitom nepodává, jakých konkrétních služeb se měly týkat ani za jaké období měly být vystaveny (žalovaná pouze ve svém vyjádření z 24. 7. 2020 uvedla, že se týkaly právních služeb od února do prosince 2018). Ve výpovědi před soudem I. stupně [tituly před jménem] [jméno FO] (v postavení jednatelky žalované) potvrdila, že ke všem vystaveným fakturám zhotovovala tabulku se soupisem právních služeb, včetně těchto dvou sporných faktur, k nimž rovněž měla vyhotovit tabulku, kterou donesla panu [jméno FO] do vazby. Dále uvedla, že tuto tabulku se soupisem právních služeb na výzvu znovu zaslala žalobkyni. Tento soupis poskytnutých právních služeb, jež měly být vyfakturovány spornými fakturami, tedy měla mít žalovaná k dispozici, v řízení jej však nedoložila. Předložila pouze dodatečně a zjevně účelově vyhotovené potvrzení ze dne 21. 1. 2019, obsahující jen obecné prohlášení o řádně poskytnutých vyfakturovaných právních službách, jehož pravost svědek [jméno FO] popřel s poukazem na to, že v kanceláři zanechával při své vytíženosti prázdné podepsané papíry. Sporné faktury bez jakékoli specifikace nelze spárovat s jednotlivými tvrzenými právními službami, nehledě na to, že ani fakturovaná částka 15 000 Kč (bez DPH) neodpovídá žalovanou tvrzené odměně za 7 hodin právních služeb. Lze též přisvědčit soudu I. stupně, že v řadě žalovanou tvrzených úkonů se jedná o koncepty, u nichž není zřejmé, zda a kdy byly žalobkyni poskytnuty žalovanou (smlouva o postoupení pohledávky, dodatek č. 2 ke smlouvě o poskytování recepčních služeb ze dne 28. 12. 2017), případně pocházejí z jiného data, než tvrdí žalovaná (uplatnění nároku z vad z 15. 8. 2018), nejsou podepsané (plná moc ve věci nároku [jméno FO]) nebo není prokázána existence konkrétní právní služby a jejího rozsahu (komunikace, studium, vyhledávání podkladů).

9. Odvolací soud za použití § 213 odst. 3 o.s.ř. zopakoval důkaz fakturou č. [hodnota], vystavenou žalovanou dne 8. 2. 2018 za právní pomoc v lednu 2018 na částku 66 550 Kč, kterou žalobkyně uhradila dne 9. 2. 2018 (výpis z účtu [právnická osoba]. za únor 2018). Žalovaná popírala tvrzení žalobkyně, že se jednalo o zálohovou fakturu na rok 2018, nicméně [tituly před jménem] [jméno FO], která tuto fakturu vystavila, nebyla schopna se k ní při své výpovědi vyjádřit a uvést konkrétní úkony právní služby, jichž se tato faktura měla týkat. Ve vyjádření z 22. 12. 2022 žalovaná k této faktuře jen obecně uvedla, že i v roce 2017 a v lednu 2018 poskytovala právní služby žalobkyni, aniž by je konkretizovala (přičemž podle faktury se mělo jednat o úkony za leden 2018, nikoli za rok 2017). Za dané situace nelze učinit spolehlivý závěr o tom, zda a jaké konkrétní právní služby byly žalobkyni poskytnuty, kterou ze tří uvedených faktur byly vyúčtovány a následně uhrazeny, a to zejména proto, že jednatelka žalované ať již úmyslně nebo z nedbalosti nevedla ve smyslu § 25 zákona o advokacii o poskytování právních služeb přiměřenou dokumentaci. Postup [tituly před jménem] [jméno FO], potažmo žalované, se tak jeví jako účelový s ohledem na porušení této povinnosti. Její tvrzení o poskytnutých úkonech právní služby lze ve svém souhrnu hodnotit jako nevěrohodná a provedené dokazování naopak nasvědčuje tvrzení žalobkyně, že částka [částka], uhrazena jí žalované 9. 2. 2018 nebyla žalovanou řádně vyúčtována. Výše této úhrady přesahuje nejen součet částek za úkony, provedené na základě obou plných mocí podepsaných jednatelem žalobkyně, ale součet částek obou sporných faktur (žalovanou částku). Poukaz žalované na nevěrohodnost svědka [jméno FO] a její důkazní návrhy k prokázání jeho špatného morálního profilu nejsou ve věci významné, neboť rozhodnutí soudu I. stupně není založeno na výpovědi tohoto svědka, ale na důkazní nouzi žalované, spočívající v absenci dokumentace konkrétních provedených úkonů právní služby, korespondující sporným fakturám. K obraně žalované, založené na aplikaci § 2997 o. z., se odvolací soud vyjádřil již ve svých předchozích rozhodnutích a neshledal důvod ke změn svého závěru. Výpovědí svědkyně [jméno FO] nebylo zjištěno, že by žalobkyně úhradou uvedených faktur vědomě plnila neexistující dluh (vědomost žalobkyně by musela být prokázána právě ve vztahu ke sporným fakturám). Tuto skutečnost ostatně žalobkyně v řízení netvrdila (jak uvádí v odvolání žalovaná), jedná se o tvrzení žalované, a to zjevně kontradiktorní jejímu tvrzení o oprávněnosti nároku na odměnu za poskytnuté právní služby. Argumentace žalované odpovědností statutárního orgánu žalobkyně za výkon funkce s péčí řádného hospodáře není významná, neboť tato odpovědnost je namířena dovnitř obchodní společnosti a navenek nemění nic na jejím právu na vrácení plnění, poskytnutého třetí osobě bez právního důvodu.

10. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 580 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální náhradou výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 1 210 Kč.