pro [část Prahy] dne 14.5.2019 č.j. 27C 142/2018-36 a ze dne 14.11.2019 č.j. 27C 142/2018-61

1. Napadenými rozsudky soud I. stupně určil, že žalobce splnil svou zákonnou povinnost, vyplývající z notářského zápisu, sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 2265/2010 (částečný rozsudek ze dne [datum]) a ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 587/2012 (konečný rozsudek ze dne [datum]). Žalovanému dále konečným rozsudkem ze dne [datum] uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se domáhal uvedeného určení za účelem doložení splnění odkládací podmínky v exekučním řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a namítl, že žalobce svou povinnost z notářského zápisu ze dne ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 587/2012 nesplnil, jelikož finanční prostředky mu poukázala jiná osoba a sjednaná částka úvěru byla připsána na jeho účet opožděně, že mezi účastníky uzavřené smlouvy nejsou smlouvami o úvěru, ale o půjčce a že vede řízení ohledně platnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 2265/2010.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] za podmínek uvedených ve svěřenecké smlouvě ze dne 20. 12. 2010 sp.zn. N2159/2010, KNU [číslo], uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec] (převedením částky na účet ve svěřenecké správě JUDr. [jméno] [příjmení], č. účtu [číslo] vedený u [právnická osoba], v pobočce v [obec]) a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Notářským zápisem NZ [číslo], N 2265/2010, sepsaným uvedenou notářkou dne [datum], uzavřeli účastníci dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu s uvedením, že právním titulem závazku je smlouva o úvěru ze dne [datum] s předmětem poskytnutí částky [částka] z peněžních prostředků, které složí věřitel na účet svěřenecké správy a úschovy u JUDr. [jméno] [příjmení], kterou je dlužník povinen specifikovaným způsobem splnit. Dlužník jako osoba povinná podle § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád svolil k tomu, aby notářský zápis byl titulem pro rozhodnutí nebo exekuci ohledně výše budoucí splatné pohledávky. Účastnící dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] prostřednictvím dvou plateb, z toho [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy a [částka] převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] u ČSOB (do [datum]) a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši [částka] vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého měsíce od [datum] do [datum]. Notářským zápisem sp.zn. NZ [číslo], N 587/2012, sepsaným výše uvedenou notářkou dne [datum], uzavřeli účastníci dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, právním titulem závazku je smlouva o úvěru ze dne [datum] s předmětem poskytnutí částky [částka] a uvedenou dobou splnění a žalovaný jako dlužník a jako osoba povinná podle § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád svolil k tomu, aby notářský zápis byl titulem pro rozhodnutí nebo exekuci ohledně výše budoucí splatné pohledávky. Dlužník zároveň prohlásil, že částku [částka] obdržel při podpisu úvěrové smlouvy a částku [částka] se mu věřitel zavázal převést na účet dlužníka č. č. [bankovní účet] do [datum].

3. Žalobce, žalovaný a notářka JUDr. [jméno] [příjmení] uzavřeli v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne 20. 12. 2010 svěřeneckou smlouvu sp. zn. N 2159/2010, KNU [číslo] o svěření peněz do správy a úschovy notáře, na jejímž základě složil žalobce na účet úschov notářky č. [bankovní účet], vedený u společnosti [právnická osoba], dne [číslo] částku [částka] (přípis notářky dne [datum], výpisem z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u Komerční banky ze dne [datum], potvrzení o skutečnostech známých ze spisu ze dne [datum], vystavené notářkou JUDr. [jméno] [příjmení]) a notářka tuto částku podle výpisu z účtu [číslo] vedeného u UNiCredit Bank,ze dne [datum] převedla žalovanému ([datum]). Dne [datum] byl dán [právnická osoba] příkaz k převedení částky [částka] z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelkou je [jméno] [příjmení] (družka žalobce) na účet č. [bankovní účet], kam byla připsána dne [datum]. Žalobce má k účtu č. [bankovní účet] podle sdělení banky dispoziční oprávnění. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31.3.2017 sp. zn. 38 EXE 962/2016 žalobcem jako oprávněným vedenou zčásti zastavil exekuci na majetek žalovaného na podkladě shora citovaných notářských zápisů s poukazem na to, že závazek žalobce poskytnout finanční prostředky byl v těchto zápisem převážně vyjádřen„ pro futuro“ a v době uzavření smlouvy žalovanému finanční prostředky poskytnuty nebyly.

4. Na tomto důkazní základě soud I. stupně s odkazem na § 43 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a s oporou komentářové literatury konstatoval, že není-li povinný ochoten písemně potvrdit splnění podmínky, uvedené v titulu pro výkon rozhodnutí, nebo vzájemné povinnosti oprávněného a oprávněný nemůže tyto skutečnosti prokázat jiným způsobem, může se oprávněný v nalézacím řízení domáhat určení, že splnil svou vzájemnou povinnost. Rozhodnutí soudu, kterým bylo žalobě vyhověno, je pak listinou podle § 262 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Žalobce má proto na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Námitky žalovaného nejsou relevantní, peněžní prostředky ve výši [částka] byly žalobcem z účtu, k němuž měl v rozhodné době dispoziční oprávnění, žalovanému na účet, uvedený jím ve smlouvě a v notářském zápisu, převedeny. Úvahy žalovaného o vlastnictví peněžních prostředků na tomto účtu jsou nepřiléhavé již s ohledem na možnost splnit dluh prostřednictvím třetí osoby ve smyslu § 331 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) V předmětném sporu žalobce prokázal, že svou povinnost k poskytnutí finančních prostředků žalovanému v obou řešených případech splnil. Skutečnost, že finanční prostředky nebyly v celé výši poskytnuty v době uzavření smlouvy o úvěru a že závazek tyto poskytnout směřuje do budoucna, odpovídá zákonnému ustanovení § 497 obch. zák. a úvahy exekučního soudu jsou pro určení splnění podmínky nepřiléhavé. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal podle § 142 odst. l o.s.ř. náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaný podal proti oběma rozsudkům včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně nevzal v úvahu jeho argumentaci a důkazní návrhy k tomu, že sjednaná výše smluvní pokuty ve smlouvě o úvěru ze dne [datum] je nepřiměřené vysoká a rozporná s dobrými mravy. Notářský zápis ze dne [datum] neobsahuje svolení k vykonatelnosti ke sjednaným úrokům a úplné shodné prohlášení účastníků podle § 71b odst. 4 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, pročež jej ve smyslu jmenované judikatury nelze považovat za veřejnou listinu. [příjmení] [částka] podle smlouvy o úvěru ze dne [číslo] byla žalovanému poukázána v rozporu se smlouvu až dne [datum] ze strany třetí osoby a není zřejmé, zda příkaz k úhradě autorizoval žalobce, na situaci proto nedopadá § 331 obch. zák., neboť [jméno] [příjmení] plnila z vlastního popudu. Dotyčná smlouva není smlouvu o úvěru, nýbrž o půjčce, protože žalobce není podnikatel a část plnění [částka] poskytl žalovanému již při jejím podpisu, což není pro úvěr typické. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnou obou rozsudků žalobu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. V rámci ústního jednání odvolacího soudu uvedl, že zpochybňuje také poskytnutí částky [částka] podle notářského zápisu ze dne [datum] žalobcem, neboť není zřejmé, zda byla na účet notářky převedena z účtu věřitele.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudků. V písemném vyjádření k odvolání proti rozsudku ze dne [datum] poukázal na to, že předmětem řízení je pouze skutečnost, zda žalobce splnil svou povinnost k poskytnutí finančních prostředků žalované, a námitky žalovaného jsou liché, neboť jimi nastíněné otázky lze řešit pouze v exekučním řízení v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce. Ze strany žalovaného jde pouze o zdržovací taktiku, obdobné otázky byly řešeny v řízení u Okresního soudu v Chomutově k žalobě žalovaného o neplatnost notářského zápisu, kterou vzal zpět. Ke shodným námitkám se rovněž vyjádřil exekuční soud v usnesení ze dne 31.3.2017 č-.j. 38 EXE 962/2016-226, v němž všechny námitky žalovaného (povinného) kromě námitky nesplnění odkládací podmínky odmítl. Žalobce doplnil, že splnění odkládací podmínky bylo v obou případech jednoznačně prokázáno a úvěrové prostředky dlužník obdržel.

7. Z obsahu odvolání se podávají odvolací námitky ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d),e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadené rozsudky v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněnými. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť mezi účastníky je sporné splnění budoucí povinnosti žalobce k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému na sjednaný úvěr. Jak již uvedl soud I. stupně, kladné rozhodnutí o žalobě na určení splnění podmínky či vzájemné povinnosti je listinou prokazující splnění těchto předpokladů pro vedení exekuce ve smyslu § 43 odst. l a 2 exekučního řádu (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 411/20003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod [číslo]). V daném případě obsahují shora uvedené notářské zápisy odkládací podmínku budoucího plnění žalobce (oprávněného), spočívající v teprve budoucím poskytnutí úvěrových prostředků (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2184/2013, publikované v uvedené sbírce pod [číslo]), a z tohoto důvodu také Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud exekuční usnesením ze dne 31.3.2017 sp. zn. 38 EXE 962/2016 jím vedenou exekuci pro neprokázání splnění toto podmínky zastavil. Z uvedených skutečností vyplývá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř.

8. Soud I. stupně učinil správný závěr o tom, že odkládací podmínka vyplacení úvěrových peněžních prostředků žalobce žalovanému, na níž závisela povinnost žalovaného k jejich vrácení, byla v obou případech splněna. Námitka žalovaného proti závěru o splnění odkládací podmínky podle notářského zápisu dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 2265/2010, založená na tvrzení o tom, že úvěrové prostředky nebyly převedeny z účtu věřitele (žalobce), je ve smyslu § 205a o.s.ř. nepřípustným odvolacím důvodem, neboť žalovaný toto tvrzení v řízení před soudem I. stupně neuplatnil. Ostatní jeho odvolací argumentace, vážící se k notářskému zápisu ze dne [datum], je irelevantní, jelikož se netýká předmětu tohoto řízení. Ve vztahu k otázce splnění odkládací podmínky nemají námitky stran vykonatelnosti notářského zápisu pro jeho tvrzené formální nedostatky ani stran důvodnosti části jím vymezeného nároku žalobce pro namítaný rozpor s dobrými mravy žádný význam a žalovaný je může uplatnit teprve v rámci exekučního řízení, jak případně uvedl ve svém vyjádření žalobce. Soud I. stupně se proto správně touto argumentací (uplatněnou ve vyjádření žalovaného k žalobě ostatně jen částečně a okrajově v souvislostí s jím podanou žalobou o neplatnost právních úkonů) nezabýval, maje ji zjevně za pro rozhodnutí věci nevýznamnou a ze stejného důvodu se jí nezabýval ani odvolací soud.

9. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že žalobce prokázal poskytnutí úvěrové částky [částka] podle úvěrové smlouvy ze dne [datum] a notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 587/2012 žalovanému, neboť z jím učiněných zjištění bez pochybností vyplývá, že se tyto prostředky, poukázané prostřednictvím banky z účtu družky žalobce, dostaly do dispozice žalovaného, který si je ponechal. Z hlediska splnění odkládací podmínky ve smyslu § 43 odst. l exekučního řádu není nijak rozhodné, že se tak stalo o jeden den později, než bylo mezi účastníky sjednáno ([datum] namísto [datum]). Není taktéž rozhodné, zda převodní příkaz bance zadal rámci svého dispozičního oprávnění k účtu družky žalobce, neboť je obecným pravidlem a dlouhodobě judikatorně konstantním závěrem, že není-li závazek vázán na osobu dlužníka, může být splněn prostřednictvím třetí osoby. V rozhodné době účinné ustanovení § 331 obch. zák. pouze výslovně vyjadřuje odpovědnost dlužníka za plnění prostředníka, což však neznamená (jak žalovaný zřejmě svými úvahami o charakteru smluvního vztahu účastníků dovozuje), že by prostřednictvím jiného nemohl být splněn i závazek neobchodního charakteru. Vztah účastníků ovšem podřízen obchodnímu zákoníku je, neboť sjednané smlouvy splňují všechny pojmové znaky smluv o úvěru podle § 497 zák. č. 513/1191 Sb. obchodní zákoník, aniž by v případě tohoto tzv. absolutního obchodu bylo rozhodné postavení jejích účastníků z hlediska podnikání. O tom konečně již žalovaného poučil exekuční soud ve shora uvedeném usnesení a opakování této námitky je tak jen ryze obstrukčního charakteru. Uvedenou argumentaci lze s odhlédnutím od nepřípustnosti výše popsané odvolací námitky plně vztáhnout i na poskytnutí úvěrových prostředků podle smlouvy a notářského zápisu ze dne [datum].

10. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věc správně posoudil po stránce skutkové i právní a proto obě napadená rozhodnutí ve výrocích o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. l o.s.ř. správně ve prospěch plně procesně úspěšného žalobce, nesprávně však určil její výši a z odůvodnění tohoto výroku ani není dostatečně zřejmé, jak (co do výše odměny advokáta) k této výši dospěl. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem od [datum], poté, co sám podal dne [datum] žalobu a dne [datum] repliku k vyjádření žalovaného, za tyto procesní úkony mu proto náleží ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. pouze paušální náhrada výdajů po [částka] podle §§ 1 odst. 3 a 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Advokátu žalobce přísluší mimosmluvní odměna podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s §12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve výši [částka] za převzetí zastoupení a účast u dvou ústních jednání před soudem I. stupně se třemi paušálními náhradami po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku [částka] Odvolací soud proto ohledně výše jinak správně přiznané náhrady rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] za použití § 221a o.s.ř. změnil. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny a paušální náhrady výdajů za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu ve shora uvedených částkách včetně náhrady za DPH.