pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]
JUDr. Irena Saralievová · Rozhodnutí ze dne 24. 11. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové Ph.D. a JUDr. Renaty Hertlové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce]
bytem [adresa]
zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
sídlem [adresa]
jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzuje.
II. V zamítavém výroku o věci samé se rozsudek soudu I. stupně ohledně [částka] s příslušenstvím potvrzuje a dále se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobci poskytla za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení dostatečné zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
2. Soud I. stupně zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [spisová značka] průběh posuzovaného řízení, podrobně popsaný v odstavci 3 odůvodnění napadeného rozsudku. Řízení bylo zahájeno žalobou, podanou žalobcem ve shodném procesním postavení dne [datum] proti [anonymizována tři slova]“ o určení neplatnosti části transformačního projektu a rozhodnutí o provedení nového výpočtu majetkového podílu s vyplacením částky ve výši„ stanovené soudem“. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byla žaloba zamítnuta, [název soudu] jako soud dovolací tyto rozsudky rozsudkem ze dne [datum] zrušil a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. Soud I. stupně poté posuzované řízení usnesením ze dne [datum] zastavil pro nedostatky žaloby a krajský soud jeho rozhodnutí usnesením dne [číslo] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] byl na majetek žalovaného družstva prohlášen konkurs a řízení bylo podle § 14 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání přerušeno. Po skončení konkursu bylo řízení po výmazu žalovaného z obchodního rejstříku pravomocně zastaveno ke dni [datum]. Soud I. stupně dále zjistil průběh konkursního řízení na majetek žalovaného družstva, podrobně popsaný v odstavci 4 rozsudku. Konkursní řízení trvalo od prohlášení konkursu Krajským obchodním soudem v [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], s právní mocí dne [datum], do jeho zrušení po splnění rozvrhového usnesení ke dni [datum]. Žalobce se jej účastnil jako přihlášený věřitel několika pohledávek, jeho pohledávka z transformačního nároku ve výši [částka] byla popřena, dvě pohledávky byly uznány ve výši [částka] a [částka] a rozvrhovým usnesením byl uspokojen nárok v celkové výši [částka]. V souvislosti s konkursním řízením probíhalo 22 incidenčních sporů a několik sporů excindačních, žalobce se žalobou domáhal určení, že do konkursní podstaty náleží 40 nemovitostí. Žalobce uplatnil předmětný nárok u žalované dne [datum] a žalovaná mu stanoviskem ze dne [datum] přiznala zadostiučinění konstatováním porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době.
3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 1 odst. 1, §2, § 3 odst. 1 písm. a), b), c), § 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, §13 odst. 1 a 2, § 15 odst. 2, § 22 odst. 1, § 26, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) konstatoval, že posuzované řízení trvalo přibližně [anonymizováno] let a 1 měsíc s přerušením z důvodu konkursního řízení po dobu od [datum] do [datum] a bylo ovlivněno delší nečinností soudu v době od [datum] (podání vyjádření k odvolání žalovaného) do [datum] (nařízení jednání odvolacího soudu na [datum]) a od [datum] (předložení věci Nejvyššímu soudu v Brně jako soudu dovolacímu) do [datum] (rozhodnutí dovolacího soudu). Délka vedlejšího konkursního řízení byla přiměřená jeho konkrétním okolnostem a negativně ji ovlivnilo řešení otázky transformace družstva (úpadce), množství věřitelů s rozhodováním o jejich záměnách i množství sporů o určení vlastnictví a excindačních a incidenčních sporů, které vedl i sám žalobce. Insolvenční soud vykonával svou dohledovou činnost řádně, první insolvenční správce byl vyzýván k činnosti, byla mu udělena pořádková pokuta a byl zproštěn funkce, následující správce pak vedl konkurs řádně. Soud I. stupně uzavřel, že konkursní řízení bylo skončeno v přiměřené době, s ohledem na zjištěný průtah v posuzovaném řízení však dospěl k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši stanovil za dobu 7 let a 1 měsíce (bez započítání doby přerušení řízení) za použití částky [částka] za první dva roky řízení a za každý další rok a snížením z důvodu složitosti řízení, rozhodování ve třech stupních soudní soustavy a nižší význam řízení pro žalobce na 45% základní částky. Žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbytku ji pro nedůvodnost zamítl a žalobci přiznal podle 142 odst. 1 [ustanovení pr. předpisu], občanský soudní řád (o.s.ř.) plnou náhradu nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).
4. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce vytkl soudu I. stupně ve svém odvolání proti zamítavému výroku o věci samé nesprávně stanovenou délku posuzovaného řízení, odchylující se od rozhodovací praxe, podle níž je nutno do celkové doby trvání řízení započítat i dobu jeho přerušení. Soud I. stupně neuvedl, zda shledal posuzované řízení nepřiměřeně dlouhým, nicméně o řízení, trvajícím déle než [anonymizováno] let, nelze ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. [ústavní nález]) uvažovat jinak. Žalobce dále dovozoval, že soud I. stupně měl při extrémně dlouhém řízení použít při stanovení výše peněžního zadostiučinění základní částku [částka] za rok řízení se zvýšením o 15% za zvýšený význam věci pro žalobce, odůvodněný jeho věkem a špatným [anonymizována dvě slova], neboť řízení skončilo v jeho [anonymizováno] letech, a zvýšením za postup soudu pro dvě období nečinnosti. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a přiznal mu částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o náhradě nákladů řízení a setrvala na své obraně, že dostatečným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení je konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Poukázala na to, že žalobce se pro svou [anonymizována dvě slova] (mozková mrtvice) aktivně účastnil pouze části posuzovaného řízení a v souvislosti s konkursním řízením žalovaného družstva mu musela být zřejmá reálná bezúspěšnost tohoto řízení. Závěru soudu I. stupně o nezapočítání doby přerušení posuzovaného řízení do celkové doby jeho trvání žalovaná přisvědčila s upozorněním na to, že po odečtení této doby činí délka řízení pouze 6 let a 11 měsíců, čemuž by při snížení základní částky o 55% odpovídalo zadostiučinění ve výši [částka]. Dále namítla, že dobu 1 roku a 5 měsíců, po kterou o věci rozhodoval Nejvyšší soud, nelze považovat za nepřiměřenou, neboť odpovídá vytíženosti Nejvyššího soudu jako specializovaného orgánu mimořádného přezkumu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované zopakoval, že nezapočítání doby přerušení řízení do celkové doby trvání posuzovaného řízení je v rozporu s konstantní judikaturou a námitku vytíženosti Nejvyššího soudu odmítl s poukazem na to, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je řádné uspořádání právních systémů pro rozhodnutí v přiměřené lhůtě na smluvních státech. Poukázal dále na to, že samotný výsledek posuzovaného řízení je pro odškodnění nemajetkové újmy, vzniklé jeho nepřiměřenou délkou, nerozhodný.
6. Odvolací soud o uvedených dvoláních rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu [částka] s příslušenstvím potvrdil a ohledně částky [částka] s příslušenstvím tento výrok změnil a žalobu zamítl. Dovodil s odkazem na § 13 odst. 1 náhradového zákona a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu ve zhruba ročním období neodůvodněné nečinnosti při rozhodování o odvolání v období od [datum] do [datum], kdy od odvolací soud nařídil ústní jednání na [datum]. V postupu Nejvyššího soudu ČR v posuzovaném řízení„ průtahy“ neshledal s ohledem na jedinečné postavení tohoto soudu při rozhodování o mimořádném opravném prostředku s přihlédnutím k tomu, že délka řízení u tohoto soudu se z obecné délky dovolacího řízení nijak nevymykala. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) dovodil, že zadostiučinění, poskytované podle § 31a náhradového zákona, musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu nepřiměřeně dlouhého řízení pro poškozeného a je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji peněžní zadostiučinění svou výší přesahovalo. Na základě této úvahy dospěl k závěru, že v případě žalobce je dostatečnou satisfakcí částka [částka], o níž žalobci v posuzované řízení šlo, neboť v okolnostech posuzovaného řízení neshledal žádné z pohledu kritérií ve smyslu § 31 odst. 3 náhradového zákona mimořádné okolnosti, pro něž by mělo být žalobci poskytnuto za nepřiměřenou délku řízení finanční zadostiučinění nad rámec této částky. Doplnil, že nejistota žalobce ohledně výsledku řízení, představující podstatu náhrady újmy, vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, byla od přerušení řízení pro zavedení konkursu na žalované družstvo významně snížena. Žalobce si musel být vědom toho, že žalované družstvo je předluženo, neboť se aktivně konkursního řízení účastnil, uplatnil v jeho rámci své pohledávky a vedl související řízení s vědomím, že s uzavřením konkursního řízení dojde nepochybně ke zrušení a k zániku žalovaného družstva podle § 254 odst. 2 písm. b) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný v rozhodné době. S postupem konkursního řízení se proto předpoklad uspokojení žalobcovy pohledávky, uplatněné v posuzovaném řízení, stával nulovým.
7. Na základě dovolání žalobce [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím podstatným závěrem, že„ Pokud odvolací soud uzavřel, že v řešené věci je namístě limitace výše přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením výší nároku uplatněného v průtažném řízení, aniž by se vůbec zabýval posouzením jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk, je jeho právní posouzení věci nesprávné“ a odvolacímu soudu uložil v rámci odůvodnění jednoznačně uvést, které skutečnosti z pohledu § 31a odst. 3 OdpŠk (náhradového zákona) považuje za relevantní, tedy které kritérium má tou kterou skutečností za naplněné a k jakému procentuálnímu zvýšení či snížení základní částky na podkladě té které skutečnosti přistoupil.
8. Odvolací soud, vázaný podle § 243g odst. l o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. l o.s.ř., poté znovu posoudil důvodnost výše popsaných odvolání a správnost závěrů napadeného rozsudku soudu I. stupně. Dovolací soud uložil odvolacímu soudu zabývat se kritérii, vymezenými v § 31a odst. 3 náhradového zákona, a v závislosti na jejich posouzení výslovně uvést procentuální zvýšení či snížení základní částky peněžního zadostiučinění žalobce za vzniklou nemajetkovou újmu. V intencích tohoto závěru musel odvolací soud nejprve stanovit výši základní částky zadostiučinění ve smyslu závěrů Stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [stanovisko NS]. Nezbývá tak, než konstatovat nesprávnost závěru soudu I. stupně, který od celkové doby trvání posuzovaného řízení ([anonymizováno] let a 1 měsíc) odečetl dobu jeho přerušení z důvodu konkursního řízení na majetek zemědělského družstva„ [anonymizováno]“. Tento postup odporuje konstantní judikatuře, podle níž se posuzované řízení pro účely zadostiučinění za nemajetkovou újmu hodnotí jako celek v celé jeho z pohledu poškozeného účastníka významné délce, včetně doby přerušení řízení (srov. část II, bod 3 uvedeného stanoviska nebo rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]). S ohledem na značnou délku řízení je opodstatněné použití roční částky peněžního zadostiučinění ve výši [částka] a jeho základní částka za [anonymizováno] let trvání posuzovaného řízení proto v daném případě činí za dobu od [datum] do [datum] ([anonymizováno] let a 1 měsíce) [částka], nikoliv soudem I. stupně dovozených [částka].
9. Z pohledu příkladmo jmenovaných kritérií v § 31a odst. 3 náhradového zákona je v daném případě významná v prvé řadě mimořádná složitost posuzovaného řízení, zásadně ovlivněná konkursním řízením na majetek žalovaného, trvajícího od [datum] do [datum], v němž byla řešena řada složitých dílčích otázek (transformace družstva spory o určení vlastnictví, velké množství (22) excindačních a incidenčních sporů) aniž by v jeho rámci došlo k nesprávnému úřednímu postupu (viz výše). Související spory, které vedl i sám žalobce (domáhal se určení, že do konkursní podstaty náleží 40 nemovitostí), znemožňovaly provedení prodeje majetku z konkursní podstaty s následným vypořádáním množství (57) věřitelů. Samotné posuzované řízení bylo složité již svým předmětem (určení neplatnosti části transformačního projektu a vyplacení nově určeného majetkového podílu), což se promítlo i do rozhodování věci ve třech stupních soudní soustavy, v jeho průběhu byla řešena též řada procesních otázek (přistoupení dalších účastníků, opatrovnictví žalobce). Odvolací soud proto shledává opodstatněným snížení základní částky zadostiučinění z důvodu složitosti řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) náhradového zákona o 50% (20% pro skutkovou a právní složitost a 30% pro složitost procesní). Současně shledává důvodným snížení základní částky o 30% pro nižší význam předmětu řízení pro žalobce ve smyslu kritéria § 31 odst. 3 písm. e) náhradového zákona. V tomto směru je namístě akcentovat nízkou hodnotu předmětu řízení, jak byla v jeho průběhu žalobcem specifikována na částku [částka] a okolnost, že nejistota žalobce ohledně výsledku řízení, představující podstatu újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, byla od přerušení řízení pro zavedení konkursu na majetek žalovaného významně snížena. Jak již bylo zmíněno v předchozím rozhodnutí, žalobce si byl vědom toho, že žalovaný je předlužen, neboť se sám konkursního řízení aktivně účastnil a po dobu téměř 80% trvání řízení byl význam jeho předmětu pro něho podstatně snížený. S postupem konkursního řízení se předpoklad uspokojení žalobcovy pohledávky, uplatněné v posuzovaném řízení, dále snižoval (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) a po [datum rozhodnutí], kdy bylo v rámci konkursu splněno rozvrhové usnesení (po dobu 1/8 řízení), byl prakticky nulový, neboť bylo zřejmé, že dalšího uspokojení žalované pohledávky žalobce nedosáhne, jelikož zrušení konkursu povede k zániku žalovaného družstva. Uvedené okolnosti přesahují význam pokročilého věku žalobce a soud I. stupně případně poznamenal, že věku 75 let, považovaného judikatorně za vlastní stáří (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) dosáhl žalobce až v konečné fázi řízení. Pro korekci základní částky zadostiučinění z jiných důvodů podle kritérií, uvedených v § 31a odst. 3 písm. a), c) a d) náhradového zákona odvolací soud důvod nenalezl. Délka posuzovaného řízení byla zohledněna již ve stanovení základní roční částky, žalobce se na jeho délce významně nepodílel a nesprávný úřední postup soudu, spočívající v delší době rozhodování o odvolání od [datum] do [datum], je sám o sobě důvodem pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 31a náhradového zákona proto nemůže bez dalšího zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]).
10. Základní částka [částka] po snížení o 80% činí [částka], což představuje oprávněný nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Z této částky žalobci přiznal soud I. stupně [částka] a žalovaná v mezidobí mimosoudně žalobci zaplatila [částka] (ve smyslu předchozího rozhodnutí odvolacího soudu) k úhradě tak zbývá [částka], kterou odvolací soud částečnou změnou zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. žalobci přiznal, včetně zákonného úroku z prodlení ode dne uplynutí 6 měsíců po uplatnění nároku u žalované podle § 1970 o.z. ve spojení s § 15 odst. l náhradového zákona. V ostatním rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil a podle [ustanovení pr. předpisu] a § 224 o.s.ř. přiznal žalobci, byť pouze částečně procesně úspěšnému, plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Náhrada v celkové výši [částka] sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a [částka], odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne [datum] a [datum], podání odvolání a dovolání) po [částka] podle § 7 odst. 1 bodu 4 ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), šesti paušálních náhradách hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Náhradu odměny advokáta za uplatnění nároku u žalované nelze žalobci přiznat, neboť to vylučuje ustanovení § 31 odst. 4 náhradového zákona.
Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.