pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] o určení existence věcného břemene na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, v němž vystupovala v procesní pozici žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že z uvedeného titulu již poskytla žalobkyni plnění v celkové výši [částka], které je dostatečnou satisfakcí za žalobkyni vzniklou újmu.

2. Soud I. stupně rozhodoval za souhlasu účastnic bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Konstatoval, že žalobkyně ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne [datum], která jí na něj poskytla na podkladě svého stanoviska ze dne [datum] částku [částka]. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil průběh posuzovaného řízení, podrobně popsaný v 7. odstavci jeho rozsudku. S odkazem na §§ 1, 2, 3, 5, 13 odst. 1, 15 a 31a odst. 1, 2 a 3 náhradového zákona a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu (NS) ČR sp. zn. [stanovisko NS] dovodil, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od [datum], kdy jí byla doručena žaloba a o řízení se dozvěděla (viz rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]), do [datum rozhodnutí], kdy bylo pravomocně skončeno, celkem 8 let a l měsíc. Po skutkové stránce věc vykazovala vyšší složitost, o čemž svědčí počet ústních jednání a s tím spojené dokazování – výslechy účastníků, svědků a listinnými důkazy, včetně listin běžně nedostupných, neboť se dokazovaly skutečnosti mající kořeny několik desítek let v minulosti. Věc byla v návaznosti na skutkovou složitost složitá i z hlediska právního posouzení a vykazovala složitost i po procesní stránce, několikrát došlo k vlastnímu vyloučení soudce (odvolacího soudu) pro podjatost, bylo též rozhodováno o změně žaloby. V řízení bylo, včetně procesních a opravných rozhodnutí, rozhodováno celkem čtyřikrát soudem prvního stupně (přerušení řízení, rozsudek, oprava rozsudku, rozsudek) a shodně soudem odvolacím (nepřerušení řízení, vrácení k opravě rozsudku, zrušení rozsudku, potvrzení rozsudku), a došlo v něm k dílčím průtahům. Žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela, nařízená jednání však byla několikrát odročována. Význam předmětu řízení pro žalobkyni zhodnotil soud I. stupně jako standardní s poukazem na to, že se jednalo o spor primárně majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam. Uzavřel, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a že je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 náhradového zákona. V důsledku nesprávného úředního postupu žalované vznikla žalobkyni presumovaná nemajetková újma a soud I. stupně v souladu s konstantní judikaturou přistoupil k jejímu odškodnění v peněžní formě. Na podkladě závěrů stanoviska NS ČR sp. zn. [stanovisko NS] vyšel ze sazby [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další rok řízení a částky [částka] za měsíc. Uvedl, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která je vyhrazena případům extrémně dlouhých řízení přesahujících [anonymizováno] let. Základní částku [částka] ponížil o 10 % z důvodu opakovaného rozhodování soudů dvou stupňů a o [anonymizováno] z důvodu celkové složitosti věci, další způsobilá kritéria pro její zvýšení nebo snížení ve věci neshledal. Uzavřel, že výsledná modifikace základní částky činí [částka] a žalovaná již žalobkyni z uvedeného titulu plnila částku [částka], tedy částku vyšší. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že o podání žaloby byla informovaná žalobkyní již v roce [rok], není proto rozhodné, kdy jí bylo vedení posuzovaného řízení oznámeno soudem a mělo být počítáno s délkou sporu [anonymizováno] let. Dovozovala, že od vymezení základního rozmezí peněžního zadostiučinění judikaturou Nejvyššího soudu došlo ke zvýšení cenových relací, průměrné mzdy i inflace, proto by mělo být při stanovení zadostiučinění i vzhledem k jejímu věku vycházeno z částky [částka]. Brojila proti snížení základní částky z důvodu složitosti věci s poukazem na to, že sama řízení nijak neprodlužovala, o odročení žádala pouze jednou a je„ trestána“ za jednání jiných osob, přičemž spor nebyl složitý, jelikož nebylo nutné činit znalecké posudky, používat cizí právo ani provádět velké množství důkazů. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] žalobkyně dovozovala, že snížení zadostiučinění z důvodu více soudních řízení (instancí) je nesprávné, jelikož víceinstančnost řízení byla způsobena nesprávným použitím práva. Dovozovala dále, že soud I. stupně nezhodnotil postup soudu a z důvodu zjištěných dílčích průtahů mělo být zadostiučinění navýšeno nejméně o [anonymizováno]. Konečně brojila proti posouzení významu předmětu sporu jakožto standardního a zdůraznila, že spor se týkal věcného břemene vodovodní přípojky na jejím pozemku a v případě úspěchu žaloby by musela být položena nová přípojka, v důsledku čehož by muselo dojít ke zbourání jedné z jejích budovy. Žalobkyni i jejího manžela proto dotyčný spor velmi deprimoval, a i přes jeho výhru počali k dotyčnému místu cítit odpor a odstěhovali se. S přihlédnutím k těmto následkům by mělo být zadostiučinění zvýšeného nejméně o [anonymizováno]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila a odvolací soud na podkladě odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) a presumpce souhlasu účastnic s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř., odvolání však neshledal opodstatněným.

5. Účelem zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a odst. 3 náhradového zákona je kompenzace stavu nejistoty, do něhož byl účastník nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení uveden a v něm udržován. Tento stav nejistoty je logicky spojen s vědomostí účastníka o probíhajícím řízení, proto soud I. stupně správně s odkazem na přiléhavou judikaturu vázal délku řízení ve vztahu k nároku žalobkyně k okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba. Do doby, než byla existence řízení žalobkyni v procesním postavení žalované oficiálně oznámena, jí nemohla vznikat nemajetková újma z jeho nepřiměřené délky (srov. též rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Okolnost, že jí žalobkyně (v posuzovaném řízení) informovala o svém záměru podat žalobu či o jejím podání, je proto z hlediska vnímání délky řízení žalobkyní jako jeho účastnicí nerozhodná. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona se považuje takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). V průběhu posuzovaného řízení po doručení žaloby žalobkyni (žalované v posuzovaném řízení) soud I. stupně správně detekoval opakované dílčí prodlevy v činnosti soudu (byť mu lze vytknout, že je nekonkretizoval). Tyto prodlevy vznikly zejména v rámci odvolacích řízení (od předložení odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení dne [datum] do [datum], kdy odvolací soud rozhodl o odvolání do tohoto procesního rozhodnutí, od předložení odvolání proti rozsudku dne [datum] do [datum], kdy byla oznámena podjatost členky odvolacího senátu). Je tak zřejmé, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jenž měl nikoliv nevýznamný vliv na jeho délku ve smyslu §13 odst. l náhradového zákona a žalobkyni proti náleží zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle § 31a odst. 1 a 2 zákona.

6. Odvolací soud nesdílí úvahy žalobkyně o nedostatečnosti soudem I. stupně zvolené základní částky peněžního zadostiučinění ve výši [částka] ročně. Peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu není náhradou faktické škody, ale svého druhu fikcí, která má sloužit k reparaci nehmotné újmy, spočívající v [anonymizována dvě slova] v očekávání výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení. Rozmezí [částka] – [částka] za rok trvání řízení, vymezené Nejvyšším soudem ČR v části VI. jeho stanoviska sp. zn. [stanovisko NS], je pouze orientačním vodítkem pro stanovení výše této reparace soudem v rozsahu, přiměřeném konkrétním okolnostem případu. Ve smyslu úvah Nejvyššího soudu v uvedeném stanovisku je částka při horní hranici uvedeného rozmezí přiléhavá pro nároky, vycházející z řízení extrémně dlouhých (což není daný případ) a v tomto směru k žádnému judikatornímu posunu nedošlo. Základní částka finanční kompenzace za nepřiměřené dlouhé řízení byla judikatorně nastavena i s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ([anonymizováno]) vzhledem k tuzemských relacím poměrně velkoryse a aktuálně není dán důvod k jejímu přehodnocení. V tomto směru již Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích vyslovil, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

7. Soud I. stupně správně uvážil snížení základní částky o celkem 30 % z důvodu složitosti řízení, jež se odráží i v ingerenci odvolací soud instance, prodlužující řízení o dobu potřebnou pro předložení věci odvolacímu soudu, pro jeho posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Složitost sporu je zřejmá již z jeho předmětu, jímž bylo posouzení existence věcného břemene, jež mělo být založeno v roce [rok], vyžadující opatření a zhodnocení historických materiálů a opatření geometrického plánu. Do procesní složitosti se promítla nezbytnost rozhodovat ve dvou instancích o návrhu žalovaných (včetně stávající žalobkyně) na přerušení řízení i nutnost změny soudce v odvolacím řízení z důvodu podjatosti. Z hlediska složitosti řízení není nijak rozhodné, že jednání samotné žalobkyně k delší prodlevě v řízení nepřispělo. Žalobkyně na druhé straně pomíjí, že jednání konané dne [datum] bylo na žádost obou sporných stran odročeno na neurčito z důvodu jejich smírčího jednání, o jehož neúspěšnosti byl soud informován až [datum] a toto prodloužení řízení je přičitatelné oběma sporným stranám. Za případné průtahy v řízení, které způsobil jiný účastník řízení než žalobkyně, nemůže žalovaná nést odpovědnost, neboť pouze prodlení přičitatelná státu mohou vést k závěru o porušení práva na přiměřenou délku řízení (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], rozsudek [anonymizováno] ve věci H. proti Francii, stížnost [číslo] rozsudek [anonymizováno] ve věci [příjmení] proti Slovensku, stížnost [číslo]).

8. Hodnocení postupu soudu v posuzovaném řízení soud I. stupně nepominul, jakkoliv se k němu vyjádřil jen velmi kuse. Okolnost, že se v činnosti soudu v posuzovaném řízení vyskytla sice kratší, ale opakovaná, období nečinnosti, je sama o sobě důvodem vznik nároku žalobkyně, neboť nepřiměřeně dlouhým řízením je jen takové řízení, k jehož nepřijatelné délce přispělo nezanedbatelným způsobem nedodržování procesních pravidel ze strany orgánů veřejné moci (např. neodůvodněnou nečinnosti) ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona, jak výše uvedeno. Nesprávný úřední postup, za který žalobkyni náleží peněžní poskytováno zadostiučinění, proto nemůže zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být poskytované zadostiučinění automaticky zvyšováno (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud neshledává v postupu soudu v posuzovaném řízení natolik zásadní pochybení, jež by mělo vést k úpravě základní částky peněžního zadostiučinění ve prospěch žalobkyně. Ve smyslu konstantní judikatury lze státu v rámci kritéria podle § 31 odst. 3 písm. d) náhradového zákona přičítat k tíži zrušení rozhodnutí jen z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, v nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně nebo v postupu soudu v rozporu s procesními předpisy (srov. (samotnou žalobkyní zmíněné) rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí, sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Ke zrušení rozhodnutí ve výše uvedených intencích v posuzovaném rozhodnutí nedošlo a zrušení rozhodnutí soudu vyšším soudem pro odlišný právní názor obecně není okolností přičitatelnou státu při posuzování přiměřenosti délky řízení (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

9. Význam předmětu řízení pro žalobkyni posoudil soud I. stupně rovněž správně jako standardní. [příjmení] základ zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou nepřiměřeně dlouhým řízením, vychází z předpokladu, že soudní spor je pro jeho účastníky stresující záležitostí. Shodně tomu bylo jistě i v případě žalobkyně, která však směšuje předmět posuzovaného řízení, jímž bylo toliko určení existence věcného břemene, s případným následným budováním vodovodní přípojky na jejím pozemku, jež by si vyžádalo samostatné stavební řízení. [příjmení] výsledek posuzovaného soudního řízení nemohl vést k demolici budovy žalobkyně, které se měla obávat, a probíhající řízení žalobkyni nijak v užívání jejího majetku neomezovalo. V době skončení sporu bylo žalobkyni 57 let, což je věk sice pokročilý, ale nikoliv seniorský, a okolnost, že se z místa přes vyhraný spor její rodina odstěhovala, nelze klást do souvislosti s délkou řízení. Jak bylo zdůrazněno výše, účelem předmětného nároku je satisfakce za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv za další následky samotného sporu, které účastník pro sebe dovozuje.

10. Odvolací soud uzavírá, že peněžní zadostiučinění ve výši [částka], jehož se žalobkyni ze strany žalované dostalo, je plně přiměřené konkrétním okolnostem případu, což je ve smyslu judikatury (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) oproti mechanické aplikaci jakéhosi výpočtového vzorce s matematicky přesným výsledkem pro naplnění účelu tohoto institutu stěžejní. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalovanou poskytnutým peněžním zadostiučiněním byla nemajetková újma, vzniklá žalobkyní nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, plně saturována. Rozsudek soudu I. stupně proto jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. l o. s. ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. za stavu, kdy žalované v této fázi řízení náklady nevznikly.