pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na zaplacení [částka] s příslušenstvím a placení [částka] měsíčně a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované [částka]. Žalobce se uvedených částek domáhal z titulu náhrady ztráty na výdělku, jež mu vznikla od [datum] v důsledku invalidity po poškození jeho zdraví při dopravní nehodě dne [datum], zčásti zaviněné pojištěncem žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s námitkou, že žalobní nárok, uplatněný žalobou, podanou dne [datum], je nejpozději ke dni [datum] promlčen.

2. Soud I. stupně zjistil z nesporného tvrzení účastníků, že dne [datum] byl žalobce účasten dopravní nehody, při níž utrpěl pohmoždění hlavy, frakturu kyčle a poškození sedacího nervu. Druhý účastník nehody [jméno] [příjmení] byl ke dni dopravní nehody pojištěncem žalované a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla míra jeho spoluzavinění na nehodě stanovena v rozsahu 80 %. Žalobce byl od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] se základním platem 27 000 a od [datum] mu byl rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [rok] [číslo] přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Soud I. stupně s odkazem na § 619 odst. 1, 2, § 620 odst. 1. § 629, § 635 odst. 2, § [číslo] odst. 1, [ustanovení pr. předpisu], § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ([anonymizováno]) a judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí [anonymizováno] [spisová značka]) dovodil, že žalobní nárok je promlčen. Konstatoval, že druhého účastníka nehody znal žalobce ode dne nehody [datum] a na základě výměru invalidního důchodu ze dne [datum] znal orientačně v porovnání se svou mzdou i rozsah škody, vyčíslený v penězích. Nejpozději dnem [datum] mu proto uplynula subjektivní tříletá promlčecí lhůta, počítaná ode dne, kdy se dozvěděl o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a žaloba byla dne [datum] podána po jejím uplynutí. Jestliže je promlčený nárok žalobce vůči škůdci, pak je promlčený i akcesorický nárok žalobce proti žalované jako pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 [anonymizováno] jako celek ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ([anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Skutečnosti, akcentované žalobcem (ustálení [anonymizována dvě slova] [datum], nabytí právní moci rozhodnutí ve věci vedené pod [anonymizováno] [spisová značka]), nejsou pro posouzení běhu promlčení doby rozhodné. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) ř. přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl s poukazem na §§ 619 odst. l a 623 o.z., že soud I. stupně nesprávně za použití překonané judikatury z období před účinností nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) dovodil promlčení celého jeho nároku na náhradu ztráty na výdělku a dovozoval, že nárok na splátky za ztrátu na výdělku od [datum] promlčen není. Soud I. stupně dále nesprávně interpretoval § 620 odst. l o.z., žalobce nabyl o škodě a o jejím přibližném rozsahu vědomost až po opětovném zhodnocení jeho [anonymizována dvě slova] po jeho ustálení dne [datum], kdy mu byla definitivně potvrzena invalidita třetího stupně. O povinné osobě se dozvěděl až s právní mocí rozsudku [anonymizováno] [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], jelikož do té doby byla míra zavinění pojištěnce žalované na nehodě zpochybňována. Uplatnění námitky promlčení žalovanou je nemravné, protože v uvedeném sporu zpochybňovala vinu svého pojištěnce a nedůvodně mu odmítala poskytnout plnění, soud I. stupně tuto námitku přehlédl a nepostupoval v souladu s § 8 o.z. Žalobce dále soudu I. stupně dále vytkl, že akceptoval námitku promlčení s jiným počátkem běhu promlčecí doby, než jaký uvedla žalovaná, aniž ji vyzval k opravě jejího podání ve smyslu § 43 odst. l o.s.ř. nebo k doplnění tvrzení podle § 118a odst. l o.s.ř., a stanovil bez dalšího šetření počátek běhu promlčecí doby od data rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu ve výši 9 413, jím nebyl proveden důkaz. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jeho žalobě vyhověl.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalobce znal druhého účastníka nehody ode dne nehodového děje a invalidní důchod mu byl přiznán již rozhodnutím ČSSZ ze dne [datum], nikoliv až dnem [datum], kdy byl natrvalo uznán invalidním. Nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nemůže být spojován s okamžikem ustálení [anonymizována dvě slova] ani s okamžikem, k němuž se žalobce dověděl, že je invalidní ve třetím stupni. Znalost o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy žalobce obdržel informaci, na jejímž základě si mohl učinit úsudek, která konkrétní osoba za škodu odpovídá, nikoliv k okamžiku, kdy na základě rozsudku nabyl přesvědčení, kdo mu škodu způsobil. Náhrada ztráty na výdělku se promlčuje jako celek, jelikož tvoří nedělitelný celek, u něhož dojít k vědomosti o druhu a rozsahu škody. Pokud v okamžiku vědomosti o tom, že byla způsobena škoda, poškozený disponuje dostatkem údajů, z nichž může výši škody dovodit, není nutné čekat, až bude možné vypočítat celkovou škodu. Poškozený, který se stal v důsledku škody na zdraví práce neschopný a po skončení pracovní neschopnosti pobírá pouze invalidní důchod, se dozví o rozsahu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, umožňující uplatnění její náhrady žalobou u soudu, poté, co se dozví o vydání rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu (rozhodnutí [anonymizováno] zn. [spisová značka]). Námitka promlčení není nemravná, ve smyslu judikatury tento zákonný institut dobrým mravům zásadně neodporuje a uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by zánik práva na plnění v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

5. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Odvolání však důvodným neshledal, neboť dospěl k závěru, že soud I. stupně k uplatněné námitce promlčení běh promlčecí doby správně posoudil. Ustanovení § 9 odst. 1 [anonymizováno] zakládá poškozenému přímý nárok na plnění proti pojistiteli jako specifické originární právo, jež se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 629 o. z., počínající běžet podle § 626 o. z. za rok po pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která běží bez ohledu na vědomost oprávněné osoby o újmě a o škůdci, právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se však podle § 635 odst. l o.z. promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (uplynutím subjektivní či objektivní promlčecí lhůty k uplatnění takového práva), srov. též rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [anonymizováno] pod poř. [číslo] (v němž [anonymizováno] dovodil, že účelem § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu). Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne objektivní promlčecí lhůta, stanovená § 626 o. z.

6. Pro počátek subjektivní promlčení doby práva na náhradu škody je v intencích § 619 odst. l a § 620 odst. 1 o. z. rozhodné, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě, nebo kdy se o tom dozvědět měl a mohl. Pro počátek běhu promlčecí lhůty tedy postačí, že si poškozený na základě dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, že mu vznikla konkrétní škoda a o osobě škůdce (srov. např. rozsudek [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Soud I. stupně správně uzavřel, že informaci o osobě škůdce získal žalobce již v den dopravní nehody [datum] a pro možnost uplatnění jeho předmětného nároku nebylo rozhodné, že mezi žalobcem a žalovanou následně proběhl spor o míru zavinění nehody. Informaci o vzniku škody na ušlém výdělku měl žalobce ode dne doručení výměru invalidního důchodu ze dne [datum], k němuž podle obecných zkušeností jistě nedošlo později než několik dnů po jeho vydání (srov. § 573 o.z.). Tímto výměrem soud I. stupně řádně provedl důkaz na jednání dne [datum] za účasti zástupce žalobce, který žádné tvrzení ohledně jeho opožděného doručení (po [datum]) neuplatnil. Další přezkum [anonymizována dvě slova] žalobce pro účely důchodu není z pohledu běhu promlčecí doby významný, neboť ztráta z rozdílu výdělku před vznikem újmy a invalidním důchodem žalobce vznikla již ke dni jeho prvotního přiznání. Z uvedeného vyplývá, že nejpozději na konci [anonymizováno] [rok] měl žalobce k dispozici všechny údaje, na jejichž základě mohl dovodit pravděpodobnou výši ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a uplatnit ji vůči tomu, kdo podle jeho přesvědčení za tuto jeho ztrátu odpovídal, resp. proti jeho pojišťovně. Posouzení námitky promlčení je především otázkou právní a soud při jejím posuzování na podkladě dostupných skutkových zjištění není nijak vázán tím, co o běhu promlčecí doby tvrdí účastník, který námitku uplatnil. Úvahy žalobce o nesprávném procesním postupu soudu a o nutnosti aplikace § 43 či § 118a o.s.ř. ve vztahu k tvrzení žalované o běhu promlčecí doby jsou proto nepřípadné.

7. Soud I. stupně rovněž s odkazem na přiléhavou judikaturu (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [anonymizováno] pod [číslo] srov. též rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], publikované v téže sbírce pod [číslo]) správně aplikoval dlouhodobě konstantní judikatorní závěr, že občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě peněžitého důchodu. Rozlišuje se tu promlčení samotného nároku na náhradu s ohledem na dobu jeho uplatnění u soudu ve smyslu § 620 odst. l o.z. (dříve § 106 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, obč. zák.) a promlčení postupně vznikajících nároků na výplatu jednotlivých měsíčních plnění v jeho rámci, jež se promlčují v obecné tříleté promlčecí době ve smyslu § 642 o. z. (dříve § 110 odst. 3 obč.zák.) za předpokladu, že se již dříve nepromlčel celý nárok na danou náhradu. Uvedený závěr platí i při aktuální právní úpravě a ustanovení § 623 o. z., jehož se žalobce dovolává, na jeho nárok nedopadá. Toto ustanovení je obdobou dřívějšího § 103 obč. zák. a týká se ujednaného dílčího plnění dluhu (plnění ve splátkách), nikoliv opakujících se plnění. Změněná dikce oproti § 103 obč. zák. bere v potaz toliko skutečnost, že účastníky sjednané dílčí plnění se může týkat i nepeněžitých dluhů.

8. Lze zopakovat, že žalobce podal žalobu ohledně výše uvedeného nároku dne [datum] poté, co mu nejpozději v srpnu [rok] uplynula subjektivní promlčecí doba. Žalovaná proto není podle § 609 o.z. povinna na tento nárok plnit a promlčení se dovolala, proto nelze uplatněný nárok žalobci ve smyslu § 610 odst. l o.z. přiznat. Odvolací soud zároveň neshledal žádné důvody, pro které by mělo být uplatnění námitky promlčení žalovaným v rozporu s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o.z. Účelem institutu promlčení je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Samotné uplatnění zákonem dané námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. např. rozhodnutí [anonymizováno] sp.zn. [spisová značka]). Jak na to případně poukázala žalovaná, takto lze námitku promlčení posoudit jen výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnáním s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozhodnutí [anonymizováno] sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], s.zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. [ústavní nález], [ústavní nález]). Žádné okolnosti, naplňující uvedený předpoklad, nejsou v předmětné věci dány. Existence sporu o základ nároku žalobci nebránila uplatnit svůj nárok na náhradu ztráty na výdělku včas, případně i v rámci uvedeného sporu, tak, jako to učinil v případě bolestného.

9. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží procesně úspěšné žalované náhrada nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tři procesní úkony (vyjádření, příprava na jednání, účast na jednání) po [částka] ve výši, dané § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu