pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem [anonymizována tři slova] v tom, že byl ve [anonymizována tři slova] [anonymizováno] vystaven účinkům pasivního kouření. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že nebylo prokázáno, že by se ve věznici kouřilo jinde než ve vymezených místnostech.

2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 3 – 5 napadeného rozsudku skutkově uzavřel, že žalobce vykonával od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] trest [anonymizována dvě slova] ve [stát. instituce], zhruba po jednom měsíci byl na vlastní žádost přemístěn do nekuřácké cely. V průběhu [anonymizována dvě slova] podal dvě stížnosti, týkající se negativního vlivu pasivního kouření na jeho osobu, které [ulice] služba vyhodnotila jako nedůvodné. Dozorující státní zástupce podle vyrozumění žalobce ze dne [datum] shledal porušování zákazu kouření ve společných prostorách a větrání kuřáckých cel do společných prostor a [anonymizováno] službě věznice Plzeň vydal příkaz k odstranění protiprávního stavu. Vyrozuměním ze dne [datum] dozorový státní zástupce žalobci sdělil, že nadále nebylo zjištěno porušení právního předpisu (podle shlédnutých kamerových záznamů se v prostorách oddílu, kde je zakázáno kouření, nepohybovali odsouzení s [anonymizováno], nebyl v nich ani zaznamenán [anonymizováno] a byly nově vybudovány stavebně oddělené prostory pro kuřáky), proto jeho podnět bez dalšího opatření odložil.

3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 13, 14 a 15 zák.č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při [anonymizováno] veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) uzavřel, že ve věci nebyl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu [anonymizována dvě slova]. Žádosti žalobce o přemístění do nekuřácké cely bylo vyhověno, na veškeré jeho stížnosti bylo reagováno a žalobce byl o jejich vyřešení informován, na základě příkazu dozorového orgánu byla zjednána náprava. Za nesprávný úřední postup nelze považovat protiprávní jednání spoluvězňů, kteří nerespektovali zákaz kouření za situace, kdy bylo prokázáno, že [ulice] služba na prohřešky nerezignuje, naopak je sankcionuje (tabulky se zákazem kouření, vymezené prostory ke kouření, kontroly a kázeňské tresty při zjištění nebo nahlášení prohřešku). Žalobce ani ve svých stížnostech neuváděl kouření na celách a nikdy adresně neuvedl jména viníků, na [anonymizováno] službě pak nelze rozumně žádat, aby se nezjištěnými a nenahlášenými proviněními zabývala. Na straně žalobce nebyl prokázán vznik újmy, [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] v průběhu [anonymizována dvě slova] nesouviselo s pasivním kouřením (byla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). S tímto odůvodněném soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované nepřiznal za použití § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení s přihlédnutím k majetkovým, sociálním a osobním poměrům žalobce, osvobozeného od soudních poplatků s ustanovením zástupce, a k výši žalované náležející náhrady ([částka]), jejíž nepřiznání se jejích majetkových poměrů nemůže nijak dotknout.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Zdůraznil závěry dozorujícího státního zástupce ve vyrozumění ze dne [datum] a poukázal na to, že nedodržování zákazu kouření ve věznici prokazují svědecké výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dovozoval, že [ulice] služba na prohřešky v tomto směru rezignovala, zákaz kouření kontrolovala nedůsledně, zejména v nočních hodinách, stížnosti na nedodržování zákazu kouření byly formalisticky zamítány a sporadické trestání spoluvězňů za porušování tohoto zákazu nemělo prakticky žádný efekt. Zdůraznil, že podle § 2 odst. 2 zákona č. 169/199 Sb. se musí s odsouzenými jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a podle § 23 odst. 7 vyhl.č. 345/199 Sb., kterou se vydává řád [anonymizována čtyři slova] (vyhláška), se odsouzený nekuřák k jeho žádosti umístí odděleně od odsouzených kuřáků. Žalobce byl sice přesunut na nekuřáckou celu, [anonymizováno] však do ní stejně pronikal a byl nucen ji sdílet s kuřáky, kteří zákaz kouření porušovali, zejména ve večerních hodinách, kdy [ulice] služba uzamykala cely a dodržování zákazu kouření nekontrolovala. Pasivní kouření je objektivně zásahem do sféry zdraví a ohledně prokázání své újmy nebyl žalobce soudem I. stupně řádně poučen. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.

5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., odvolání však neshledal důvodným, neboť se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně. Žalobci lze přisvědčit v tom, že závěr o neprokázání vzniku nemajetkové újmy soud I. stupně učinil, aniž by žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v tomto směru. Tato vada řízení však neměla vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v závěru, že na straně žalované nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 náhradového zákona, jenž by vedl k žalobcově poškození.

6. Žalobcem zmíněné ustanovení vyhlášky ukládá [anonymizováno] službě povinnost umístit odsouzeného nekuřáka odděleně od odsouzených kuřáků. Žalobce byl na svou žádost umístěn do nekuřácké cely a okolnost, že jiné osoby na cele zákaz kouření porušovaly, nemůže jít k tíži žalované. Není v reálných možnostech [anonymizována dvě slova] kontrolovat dodržování zákazu kouření v každém jednotlivém okamžiku ani postihovat osoby, porušující zákaz, o nichž neměla konkrétní informace. Ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] musí být při [anonymizována dvě slova] respektována důstojnost odsouzeného, což vylučuje, aby byla na celách umístěna audiovizuální záznamová zařízení, (ta mohou být umístěna jen ve společných prostorách). [ulice] služba provádí kontrolu odsouzených prostřednictvím pravidelných obchůzek (zpravidla po dvou hodinách) a nelze zajistit, aby odsouzení před takovou obchůzkou nevyvětrali a nezastřeli tak, že došlo k porušení zákazu kouření. Podle § 16 odst. 5 zákona o [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] se odsouzeným garantuje osmihodinová doba spánku, proto se po 22. hodině cely zamykají, noční klid nelze s ohledem na práva odsouzených rušit bez konkrétního podnětu a přes zamčené dveře nelze provádět ani čichovou kontrolu cely. Bez existence kamerových záznamů je [ulice] služba při kontrole dodržování zákazu kouření, zejména po 22. hodině, a trestání přestupků proti němu závislá na konkrétních podnětech jednotlivých odsouzených. Žalobce sám zůstal v tomto směru pasivní, osoby, porušující zákaz kouření, naopak oznámit odmítl (záznam Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]) a nemohl tedy očekávat, že [ulice] služba bude moci v jeho prospěch efektivně zasáhnout. Z vyrozumění státního zástupce ze dne [datum] se podává, že věznice reflektovala předchozí vytknuté pochybení ve vztahu k ochraně nekuřáků před pasivním kouření (popsané ve vyrozumění ze dne [datum]) a zjištěné závady napravila. Ve věznici byly zřízeny oddělené kuřácké prostory, dozorovému státnímu zástupci bylo dokladováno, že vychovatelé i dozorci po stížnostech žalobce zvýšili svou aktivitu při postihování nedodržování zákazu kouření (tuto zvýšenou aktivitu potvrdil i svědek [jméno] [příjmení]). Pronikání kouře z kuřáckých prostor do prostor nekuřáckých nelze bohužel zcela zabránit ani v obecné rovině při realizaci § 8 zákona č. 65/17 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tím méně v zařízení, kde jsou ve velké míře soustředěny osoby, nerespektující zákonné a společenské normy a pravidla.

7. Z popsaných důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř., jelikož žalované, která byla v odvolacím řízení procesně plně úspěšná, náklady v této fázi řízení nevznikly.