o zaplacení 591 879,40 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 5 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 171 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, ohledně 586 708,40 s příslušenstvím a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 591 879,40 Kč od 23. 9. 2024 do 8. 10. 2024 žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 591 879,40 Kč s příslušenstvím, sestávající z nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], ve výši 123 595,21 Kč a nároků na náhradu škody, spočívající v úroku z prodlení, přisouzeném protistraně v uvedeném řízení ve výši 377 231,69 Kč, a v náhradě nákladů státu (znalečného) ve výši 91 052,50 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobci již poskytla dostatečné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 128 350 Kč a nárok na náhradu škody není důvodný.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění ohledně předběžného projednání nároku a průběhu posuzovaného řízení, popsaných v odstavcích 4. až 7. rozsudku, a věc posoudil podle §§ 1 odst. 1, 13 odst. 1,15 odst. 2, 31 odst. 1 a 31a odst. l zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (náhradový zákon). Dovodil, že v posuzovaném řízení, které trvalo ve vztahu k žalobci v procesním postavení žalovaného od 17.3.2010 do 20.3.2023 13 let a l měsíc, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce. V řízení došlo k významným průtahům, od předložení věci Vrchnímu soudu v [adresa] k rozhodnutí o odvolání dne 2. 4. 2013 do zrušení rozsudku soudu I. stupně dne 30. 6. 2015, v období, kdy bylo vyčkáváno vypracování znaleckého posudku a výslechu znalce od 21. 6. 2016 do 14. 2. 2018 a posudku znaleckého ústavu, který byl zadán dne 6. 11. 2018 a předložen až 2. 12. 2019, od předložení věci Vrchnímu soudu k rozhodnutí o odvolání dne 16. 7. 2020 a nařízení jednání před odvolacím soudem dne 3. 3. 2022. V řízení byl vydán nepřezkoumatelný rozsudek a bylo vedeno nekoncentrovaně, docházelo v něm k nesprávnému doručování písemností. Posuzované řízení shledal soud I. stupně složitějším po právní, skutkové i procesní stránce, účastníci byli opakovaně vyzývání k doplnění žaloby a obrany, bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami a znaleckým posudkem a spor byl řešen na třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Dovodil dále, že žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel a jeho předmět neměl pro účastníky typově vyšší význam. Výši finančního zadostiučinění stanovil soud I. stupně na podkladě stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 s použitím částky 17 000 Kč za první dva roky a každý další rok řízení s ohledem na jeho délku. Základní částku zadostiučinění stanovil ve výši 205 417 Kč a snížil ji pro složitost řízení a z důvodu řízení na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem o 25 % a 30% a zvýšil ji o 20 % z důvodu postupu soudu. Dovodil celkovou výši zadostiučinění 133 521 Kč, z níž žalovaná žalobci plnila 128 350 Kč a proto mu přiznal 5 171Kč s úrokem z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) od uplynutí 6 měsíců po uplatnění nároku k předběžnému projednání (8.4.2024), jinak žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu zamítl.

3. Soud I. stupně zamítl žalobu zcela ohledně nároků na náhradu škody. Stran nároku na náhradu žalobci v posuzovaném řízení přisouzeného úroku z prodlení ve výši 377 231,69 Kč dovodil nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem v podobě nepřiměřené délky řízení a vznikem škody. Poukázal na to, že právo na úrok z prodlení má základ v hmotném právu a jedná se o sankci za nesplnění povinnosti řádně a včas. Žalobce svou povinnost řádně a včas nesplnil, proto mu vznikla povinnost uhradit též úrok z prodlení. Rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení bylo deklaratorní, tedy existenci povinnosti plnit pouze potvrdil. Žalobci vznikla povinnost vydat plnění již výzvou žalobce (v posuzovaném řízení), pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a čím déle s plněním otálel, tím vyšší úrok z prodlení k opožděnému plněním přirostl. Náklady původního řízení (zde náklady, které byl žalobce v postavení žalovaného povinen hradit státu ve výši 91 052,50 Kč, pozn. odvolacího soudu) může poškozený podle § 31 odst. 1 a 2 náhradového zákona uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu a jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. V daném případě byla žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení uložena rozhodnutí Vrchního soudu v [adresa] z důvodu jeho neúspěchu ve věci samé a nemůže se proto jednat o nesprávný úřední postup. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) ve prospěch převážně úspěšné žalované.

4. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce v odvolání proti zamítavému výroku a výroku o náhradě nákladů řízení namítl, že soud I. stupně chybně stanovil délku trvání posuzovaného řízení, které považoval za skončené dnem 20. 3. 2023, avšak rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo žalobci doručeno až dne 20. 10. 2023. Posuzované řízení tedy trvalo 13 let a 7 měsíců. Dovozoval dále, že výše jeho odškodnění je nepřiměřená v porovnání s odškodněním jiných osob za nepřiměřeně dlouhá řízení o obdobném nároku při identické důkazní situaci, za jejichž nepřiměřenou délku žalovaná dobrovolně plnila [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] při nižší míře snížení oproti žalobci o 26 279 Kč a 29 229 Kč více. Stran požadované náhrady majetkové újmy poukázal žalobce na to, že důkaz znaleckým posudkem nenavrhl žádný z účastníků, ale byl vyžádán soudem, k čemuž poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 221/2004, dovozující rozpor se základními právy stěžovatele v tom, že mu bylo uloženo nahradit znalečné za znalecký posudek, jehož potřeba nebyla vyvolána jeho jednáním a byl zjevně nadbytečný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná v odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé dovozovala, že zadostiučinění, které žalobci poskytla v rámci předběžného projednání nároku, je dostačující a plně kompenzuje jeho nemajetkovou újmu. Argumentovala, že průtahy u odvolacího soudu a zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost byly v rámci předběžného nároku dostatečně zohledněny navýšením zadostiučinění pro postup soudů o 10 %. Ostatní soudem I. stupně uváděné okolnosti nejsou z hlediska dalšího navyšování zadostiučinění podle tohoto kritéria relevantní, protože se jednalo o formální pochybení, která nevedla k výraznému prodloužení řízení ve vztahu k jeho celkové délce. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne.

6. Z obsahu obou odvolání lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a, g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně jemu předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. a pouze částečně důvodným shledal odvolání žalobce. Nelze přisvědčit jeho námitkám, že by se mu mělo dostat stejné výše peněžního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení jako jiných osobám, proti nimž byly v původních soudních řízeních uplatněny obdobné nároky a žalovaná se s jejich nárokem na náhradu nemajetkové újmy vypořádala mimosoudně. Při stanovení formy a výše satisfakce za nepřiměřenou délku řízení ve smyslu § 31a náhradového zákona v rámci náhradového řízení se vychází z individuálních okolností každého jednotlivého případu. Žalobci je však naopak nutno přisvědčit v tom, že soud I. stupně pochybil při stanovení relevantní délky posuzovaného řízení, neboť nesprávně vymezil jeho konec, k němuž došlo rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 17.10.2023 a relevantní délka řízení tak činila 13 let a 7 měsíců. Základní částka peněžního zadostiučinění při použití vyšší částky 17 000 Kč ročně pro značnou délkou řízení tak činí 213 919 Kč. Odvolací soud současně dospěl k závěru, že soudem I. stupně aplikované snížení základní částky o celých 55% (25+30) z důvodu složitosti řízení, potažmo počet stupňů soudní soustavy, je nepřiměřené a odporuje závěrům zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu (srov. část VI), podle něhož by zásadně zvýšení či snížení zadostiučinění na podkladě kritérií podle § 31a odst. 3 náhradového zákona nemělo přesáhnout 50%, aniž by soud I. stupně svou úvahu o vyšší míře snížení přesvědčivě odůvodnil. Posuzované řízení nepochybně skutkově, právně i procesně složité bylo z důvodů již soudem I. stupně správně vyložených, a tato složitost se odrazila i v počtu soudních instancí, na nichž byla věc projednána (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.30 Cdo 1112/2011), dostatečným z tohoto důvodu však odvolací soud shledává maximálně 40% (20+20) ponížení základní částky. Současně souhlasí se zvýšením základní částky o 20% pro postup soudu, neboť v řízení se vyskytlo více prodlev a první rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3763/2017). Po snížení o 20% činí odpovídající zadostiučinění žalobce částku 171 135, z níž žalovaná plnila 128 350 Kč a k náhradě tak zbývá částka 42 785 Kč. Z této částky bylo 5 771 Kč žalobci přisouzeno soudem I. stupně a vyhovující výrok rozsudku proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Zamítavý výrok změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř a žalobci přiznal zbývajících 37 614 Kč s příslušenstvím shodně běžícím od uplynutí šesti měsíců po uplatnění nároku k předběžnému projednání (srov. § 15 náhradového zákona).

7. Zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně současně odvolací soud podle § 219 potvrdil ohledně požadavku na úrok z prodlení od 23.9.2024 do 8.10.2024 a nároků na náhradu škody. Tyto nároky nejsou opodstatněné z důvodu již podrobně vyložených soudem I. stupně. Odvolací soud může pouze zopakovat, že povinnost žalobce k zaplacení úroku z prodlení je jen prostým důsledkem faktu, že nezaplatil žalobci v posuzovaném řízení požadovanou částku na jeho výzvu a ten se o ni musel soudit, přičemž rozsudek má v tomto případě jen deklaratorní charakter (povinnost k plnění nezakládá, ale pouze deklaruje její existenci). Jak již uvedl soud I. stupně, nárok na zaplacení úroků z prodlení má oporu ve hmotném právu (§ 1970 o.z.) a jedná se o sankci za včasné nesplnění peněžitého dluhu. Náhrada nákladů, které byl žalobce (v procesním postavení žalovaného) zavázán platit v posuzovaném řízení, včetně znalečného, je opět jen důsledkem toho, že ve sporu podlehl a tato skutečnost nemá žádnou souvislost s délkou řízení. Ustanovení § 31 odst. 1 a 2 náhradového zákona nedává v takovém případě žádnou možnost pro uplatnění zaplacené pravomocným rozhodnutí stanovené náhrady nákladů řízení jako materiální škody, jak také správně vyložil soud I. stupně. Žalobce zmíněný nález Ústavního soudu nelze pro daný případ aplikovat, žalobce se jej mohl dovolat jedině v samotném posuzovaném řízení, pokud by v jeho rámci brojil proti náhradě nákladů řízení státu.

8. Žalovaná měla ve věci i přes částečný úspěch odvolání žalobce z pohledu celkového předmětu řízení (částka 591 879,40 Kč s příslušenstvím) převažující úspěch, proto jí náleží podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč, dané § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za 6 procesních úkonů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání soudu I. stupně, odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu).