o zaplacení 1 601 739,50 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 235 888 Kč s příslušenstvím a 1 148 092,10 Kč s příslušenstvím a na náhradu náklady řízení 565 059 Kč a ohledně částek 117 943,40 Kč s příslušenstvím a 99 816 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Oběma účastnicím současně uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, určené usnesením ze dne 17. prosince 2024, č. j. 20 C 68/2019-735 na 6 011 Kč (žalobkyně) a 36 922 Kč (žalovaná). Žalobkyně se na žalované domáhala po omezení žaloby (původně o 2 025 541,20 Kč s příslušenstvím) zaplacení 1 601 739,50 Kč s příslušenstvím, z toho 353 831,40 Kč s příslušenstvím z titulu stoprocentní slevy z ceny pro vady žalovanou dodaného zboží – svrchní krytiny střešního pláště z hydroizolační PVC fólie Vinitex a 1 247 908,10 Kč z titulu náhrady škody, vzniklé jí na nákladech na opravu střechy. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s podstatnou obranou, že dodané zboží bylo bez vad a jeho poškození bylo způsobeno krupobitím, že žalobkyně vadu včas neoznámila, že nároky, vycházející z vady zboží, nelze požadovat z titulu náhrady škody a že požadavek na tuto náhradu je nepřiměřený rozsahu poškození fólie.

2. Soud I. stupně na podkladě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 33. a 35. až 52 rozsudku, věc posoudil podle §§ 425 odst. 1, 428 odst. l až 3, 436 odst. l,2,4, 439 odst. l, 420 odst. 2 a 422 odst. l a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obch. zák.). Na základě shodných znaleckých posouzení (znalců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem]. [jméno FO] a revizního posudku [právnická osoba])), vyvracejících závěry žalovanou předložených odborných vyjádření, vzal za prokázané, že k rozsáhlým prasklinám na střeše došlo v důsledku materiálové degradace použité hydroizolační folie, která způsobila ztrátu podstatných technických vlastností a zkrácení životnosti hydroizolačního materiálu a v souvislosti s níž došlo k degradaci UV stabilizované vrstvy, zrychlené evaporaci změkčovadel, zvýšenému obsahu plniv v materiálu a vysokému úbytku tloušťky folie. Degradace folie již po 6 až 7 letech užívání je podle závěrů znalců a zkušeností pracovníků s těmito foliemi nadstandardně krátká doba, neboť její výdrž by měla odpovídat alespoň 15 až 20 letům životnosti. Ze závěrů revizního posudku, vypracovaného k zadání soudu [právnická osoba] [adresa] soud I. stupně nevycházel pro jejich vnitřní rozpornost, která nebyla odstraněna ani výpovědí zpracovatele posudku.

3. Soud I. stupně odmítl námitku žalované, že práva z vadného plnění byla dne 28.6.2018 uplatněna ve smyslu § 428 odst. 1 písm. c) obch. zák. opožděně, jelikož poslední dodávka fólie žalované byla uskutečněna 21. 11. 2011 a dvouletá doba pro uplatnění nároků z jejích vad uplynula nejpozději 21. 11. 2013. Konstatoval, že podle § 428 odst. 4 obch. zák. účinky odstavců 1 a 2 (promlčení nároku v důsledku uplynutí stanovené doby, pozn. odvolacího soudu) nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží. Skutečnost, že žalovaná musela o nekvalitě hydroizolační folie Vinitex vědět, měl soud I. stupně za prokázanou na základě výpovědi slyšených svědků, kteří s takovými fóliemi pracovali (svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]), z nichž vyplynulo, že i[Anonymizováno]veřejnost věděla o potížích s fólií Vinitex, spočívajících v předčasné degradaci a prasklinách, už od roku 2010 (ačkoliv reklamace se objevily až od roku 2014) a dovodil, že výrobce, disponující profesionální laboratoří, o nich musel, jakož i o kratší než obvyklé životnosti fólie, vědět již dříve. Výrobce fólie Vinitex je a byl v roce 2011 jediným společníkem žalované a stejné informace musela proto mít i žalovaná. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná je odpovědná za vadné plnění podle § 425 obch. zák. a žalobkyně má proto právo na slevu z kupní ceny podle § 439 odst. 1 obch. zák. Z titulu této slevy jí přiznal toliko 66 % z kupní ceny (2/3 ze žalované částky) ve výši 235 888 Kč s příslušenstvím ode dne splatnosti, dané výzvami žalobkyně, podle § 369 odst. l obch. zák. ve spojení s § 517 odst. l zákona č. 40/164 (občanský zákoník, účinný do 31.12.2013) a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Učinil tak na základě úvahy, že životnost fólie měla být kolem 20 let a vada se objevila po zhruba 6,5 letech užívání, jedná se tedy o jednu třetinu její předpokládané životnosti. Žalobu proto zamítl ohledně uvedeného nároku v rozsahu 117 943,40 Kč s příslušenstvím.

4. Žalobkyně dále žádala náhradu škody ve výši 1 247 908,10 Kč, z toho 1 148 092,10 Kč za vynaložené náklady na provedení opravy střechy haly (žalobkyně v rámci své odpovědnosti za vady díla musela koupit novou fólii a vynaložit práce na to, aby byla fólie vyměněna), 60 616 Kč za cestovní náklady, 34 000 Kč za mzdové náklady a dále 5 200 Kč za náklady na materiál ze skladu žalobce. Soud I. stupně shledal s odkazem na § 436 odst. 4 obch. zák. příčinnou souvislost mezi takto popsanou škodou žalobkyně a porušením povinnosti žalované dodat bezvadné plnění při němž by žalobkyni jako generální dodavatelce v rámci smlouvy o dílo (uzavřené s objednatelem [právnická osoba]) nevznikla povinnost odstranit vady svého díla. Způsob a rozsah opravy střechy nahrazením fólie na celé její ploše byl podle vyjádření znalců a svědků, kteří se na opravě podíleli, účelný. Soud I. stupně proto přiznal žalobkyni náhradu škody v rozsahu nákladů na použitý materiál a práce na opravě střechy (konkrétně popsáno v odstavci 79. rozsudku) a nákladů na odběr vzorků za účasti notáře a na znalecké posudky v celkové výši 1 148 092,10 Kč s výše uvedeným příslušenstvím. Ve zbytku nároku na náhradu škody ve výši 99 816 Kč s příslušenstvím, představující cestovní a mzdové náklady a náklady na materiál ze skladu žalobkyně, žalobu o náhradu škody zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Žalobkyni přiznal soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení v rozsahu 56% podle poměru procesního úspěchu účastnic a podle tohoto poměru také stanovil s odkazem na § 148 odst. l o.s.ř. povinnost obou účastnic k náhradě nákladů řízení státu.

5. Proti vyhovujícímu výroku a výrokům souvisejícím podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o vadě jí dodané hydroizolační fólie Vinitex s námitkou, že dodaný výrobek byl podle jí doloženého certifikátu v souladu s příslušnou technickou normou, tudíž nemohl mít žádnou vadu. Rozporovala závěry znaleckých posudků s poukazem na to, že znalci nebyli oprávněni k posudkům z oboru chemie, ačkoliv hodnotili výsledky chemických testů, a že nezkoumali tzv. „nulový vzorek“, který by byl odebraný v době dodání fólie. Setrvala na tvrzení, že praskliny na fólii byly způsobeny mimořádně silným krupobitím, které se v dané oblasti vyskytlo před její reklamací, vada tedy vznikla v důsledku vyšší moci a nemůže jí být přičítána k tíži. Žalobkyně nedoložila, kudy konkrétně do objektu zateklo a co bylo jeho příčinou a nebyl proveden test voděpropustnosti neporušené části fólie. Žalovaná dále soudu I. stupně vytýkala, že nepřihlédl k závěrům revizního posudku [právnická osoba] [adresa] a nevyslechl přes její žádost konzultanta znaleckého ústavu, který mohl použít nesprávné podklady. Setrvala na námitce pozdního uplatnění nároku z vadného plnění ve smyslu § 428 odst. l písm. c) obch. zák. s tvrzením, že ona ani výrobce fólie neměli v rozhodné době žádnou pochybnost o její kvalitě, k čemuž poukázala na to, že k reklamacím docházelo až od roku 2014. Za nesprávný označila i závěr soudu I. stupně o tom, že její vadné plnění bylo příčinou vzniku škody na straně žalobkyně a dovozovala, že oprava celé střechy výměnou fólie nebyla nutná, neboť nebyla poškozena po celé délce střechy. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části změnil tak, že žalobu zcela zamítne, přizná jí náhradu nákladů řízení a uloží žalobkyni povinnost nahradit státu náklady řízení plné výši nebo, aby jej v této části zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení odvoláním napadené části rozsudku soudu I. stupně. Zdůraznila, že certifikát o shodě žalovanou dodané hydroizolační fólie či její vyrobení v souladu s normou nejsou pro její nárok rozhodné, neboť je nepřijatelné tvrzení, že výrobek, vybavený certifikátem o shodě, nemůže být vadný. Podstatou jejího nároku je skutečnost, že žalovaná nedodala výrobek, který svými vlastnostmi odpovídá výrobkům obdobným, když hydroizolační fólie mají svou funkci plnit až 25 let. Znaleckými posudky tří nejrenomovanějších znalců na hydroizolaci staveb ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a zpracovatele posudku [právnická osoba] [adresa] [tituly před jménem] [právnická osoba]), proti nimž nemohou žalovanou předložená odborná vyjádření obstát, byla prokázána výrobní vada předmětné fólie. Žalovaná neprokázala, že by na dotyčnou střechu (haly [podezřelý výraz] v [adresa]) kdykoliv dopadly kroupy nějaké neobvyklé velikosti, předmětné vějířovité praskliny jsou nicméně typické pro zdegradované hydroizolační fólie. Podmínkou pro konstatování vady hydroizolační fólie Vinitex nebylo prokázání zatečení do haly [podezřelý výraz] coby škodní následek, nýbrž její poškození prasklinami skrz celou její tloušťku, což je vada fólie. Soudem zadaný revizní posudek jeho zpracovatel neobhájil a názor jeho konzultanta ([právnická osoba].), který je pouze certifikační autoritou, je pro věc irelevantní. K otázce vědomosti žalované o vadách žalobkyně zdůraznila, že jednatelem žalované byl v rozhodné době statutární orgán její mateřské společnosti [právnická osoba]., který musel mít vědomost o kvalitě jí vyráběné fólie. Žalovaná porušila svou povinnost, neboť dodaná fólie zabudovaná na střeše haly [podezřelý výraz] po 6,5 letech vykazovala takovou míru degradace, že neumožňovala její další řádné užití k účelu, pro který byla zakoupena. Fólie vykazovala stovky prasklin, byla celoplošně zdegradovaná a lokální opravy střechy možné nebyly, neboť i místa, kde se trhliny nenacházely, byla exponovaná a mohlo kdykoliv dojít k jejich popraskání a k souvisejícím průtokům do objektu.

7. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e), e), g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v jeho napadené části a řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., dospěl nicméně k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění (podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku), vycházejících z obsáhlého dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, které nejsou odvolací argumenty způsobilé zvrátit a odvolací soud proto nemá důvod se od nich odchýlit.

8. Odvolací soud je ve shodě se závěry soudu I. stupně, učiněnými na podkladě vzájemně se podporujících znaleckých zjištění, k nimž se přiklonil, jak podrobně a logicky vysvětlil v důvodech svého rozhodnutí. Z nich vyplynulo, že u žalovanou dodané hydroizolační folie byly zjištěny závažné materiálové degradační procesy, vyvolané zejména zvýšeným obsahem plniv, které způsobily ztrátu technických vlastností a neúměrné zkrácení životnosti hydroizolačního materiálu tak, že nebyl schopný odolávat mimořádnému namáhání, a tato skutečnost byla hlavní příčinou masivního poškození fólie. K tomu došlo i v místech chráněných, jež tak nemohla být poškozena žalovanou prosazovanou mimořádnou povětrnostní událostí. Závěry žalovanou předložených oponentních odborných vyjádření byly v řízení vyvráceny zejména žalobkyní předloženým revizním posudkem [právnická osoba] [adresa]. Ohledně soudem zadaného revizního posudku (podaného Ústavem znalectví a oceňování [právnická osoba] v [adresa]) soud I. stupně správně konstatoval, že z něho není možné vycházet pro zřejmou rozpornost jeho závěrů (kterou zjistil i revizní posudek [právnická osoba] [adresa]). Tyto rozpory nebyly odstraněny ani výslechem zpracovatele posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a výslech jeho konzultanta ([právnická osoba].), resp. jím pověřené osoby, by k tomu nijak vést nemohl, neboť za závěry znaleckého posudku je, bez ohledu na přibrání konzultanta, odpovědný pouze povolaný znalec, který posudek zpracoval. Uvedený konzultant byl ostatně, jak vyplývá z jeho písemného vyjádření ze dne 19.2.2024, žádán pouze o vyjádření k možnosti provedení zkoumání vzorků folie, přičemž vycházel z předložených posudků a odborných vyjádření, žádnou zkušební metodu však neprováděl a netestoval žádné vzorky, které již byly zkoumány ostatními znalci, není tedy zřejmé, k jaké relevantní skutečnosti by se mohl vyjadřovat. Závěry posudku [právnická osoba] [adresa] (prvotně deklarující shodu se závěry posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO], aby je současně v dalších odpovědích zpochybnily) jsou proto pro rozhodnutí věci nepoužitelné, nicméně závěry tří posudků ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem]. [jméno FO], [právnická osoba]) svými jednoznačnými a navzájem souladnými zjištěními prokazují uvedenou vadu žalovanou dodaného zboží. Zkoumání žalovanou prosazovaného „nulového vzorku“ není relevantní, neboť není rozhodné, v jakém stavu byla dotyčná folie předtím, než byla nainstalována na střechu. Zpochybňování znalecké odbornosti znalců žalovanou je nemístné, v rámci svého oboru (hydroizolace, střešní krytiny, stavební izolace) byli nepochybně způsobilí interpretovat výsledky chemických analýz, což konečně jednoznačně vyjádřil ve svých závěrech revizní posudek [právnická osoba] [adresa]. Odvolací soud konečně připomíná, že volba znalecké metody a odborné znalecké závěry nepodléhají hodnocení soudem ve smyslu § 132 o.s.ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka])

9. Podle § 420 odst. 2 obch. zák. neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Z pohledu tohoto ustanovení není nijak podstatné, že dotyčná folie disponovala certifikátem o shodě s technickou normou, podstatné je, že zjevně neměla takovou jakost a provedení, aby se hodila k zamýšlenému obvyklému účelu, neboť její hydroizolační vlastnosti byly oproti obecnému očekávání životnosti takové folie (20-25 let) podstatně snížené, což se projevilo její degradací po cca 6,5 letech. Odvolací soud se proto shoduje se soudem I. stupně v závěru, že žalovanou dodané zboží mělo vadu ve smyslu § 425 odst.1 obch. zák. a že právo žalobkyně z této vady nebylo uplatněn ve smyslu § 436 odst. 3 obch. zák. pozdě, neboť podle slyšených svědků nedostatečná kvalita dotyčné folie byla v rozhodné době (v letech 2010-2011) odběratelům známa a musela být známa i jejímu výrobci a žalované jako jeho dceřinné společnosti. Odvolací soud bez zbytku aprobuje i logické závěry soudu I. stupně o míře slevy z kupní ceny coby nároku z vady dodaného zboží a o nároku žalobkyně na náhradu škody, která jí sekundárně vznikla v příčinné souvislosti s předmětnou vadou. Výhrady žalované k soudem I. stupně uznané výši tohoto nároku nejsou opodstatněné, jestliže žalovanou dodaná folie byla jako celek nekvalitní a nedostatečně způsobilá k využití ke svému účelu, pak byla nepochybně nutná oprava celé plochy střechy jejím překrytím novou hydroizolací.

10. Odvolací soud uzavírá, že soudem I. stupně žalobkyni přiznané částky z titulu vady díla a z titulu náhrady škody odpovídají důkazním zjištěním a jeho závěry v tomto směru jsou logicky a přesvědčivě odůvodněny, včetně přisouzeného příslušenství. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení, potvrdil. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna její advokátky, stanovená podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z merita věci[Anonymizováno]1 383 980,10 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 13 860 Kč s paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o.s.ř. ve výši 6 010,20 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.