pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalované povinnými zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobce se jako správce dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], domáhal na žalovaných uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého užíváním nemovitosti zemřelé žalovanými po skončení nájemního vztahu dne [datum] z nájemní smlouvy ze dne [datum] v období od [datum] do [datum]. Žalované navrhly zamítnutí žaloby, nesporovaly, že nemovitost po skončení nájemního vztahu vyklidily v [anonymizováno] [rok] a v obraně proti nároku vznesly námitku započtení jejich investic do předmětu nájmu na opravu plotu a rekonstrukci koupelny v celkové výši [částka] (plot [částka], koupelna [částka]).

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 4 až 10 napadeného rozsudku, s odkazem na § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a §§ 1968, 1982 odst. 1, [číslo] odst. 1, [číslo] odst. 1, [číslo], [číslo], [číslo] odst. 1 a 2 a [číslo] odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) dovodil, že žalované uzavřely s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu ohledně užívání pozemku parcelní [číslo] s domem [adresa] v katastrálním území Jinonice, obec Praha. Strany učinily nesporným, že nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum], že žalované užívaly předmět nájmu i poté (čímž došlo podle § 676 odst. 2 obč. zák. a podle § 2230 odst. 1 o.z. k obnovení nájmu do až do [datum], poté byly žalované dne [datum] vyzvány k vyklizení předmětu nájmu) a že žalované nemovitosti vyklidily v [anonymizováno] [rok]. Žalovaným tím vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající užitku, kterého byla zbavena oprávněná strana (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]), za něž nesou při užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání konkrétní části solidární odpovědnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Tvrzená dohoda mezi žalovanými o způsobu užívání nemovitosti není relevantní, neboť nebyla uzavřena s pronajímatelkou. Předmět bezdůvodného obohacení je shodný s předmětem nájemní smlouvy a soud I. stupně proto vyšel ve smyslu § 2295 o.z. z výše o nájemného, sjednaného v nájemní smlouvě na částku [částka] za čtvrt roku. Námitku započtení nákladů na investice do předmětu nájmu odmítl se závěrem, že pohledávky žalovaných nebyly dostatečně specifikovány tak, aby bylo zřejmé, jaká pohledávka je konkrétně započítávána proti pohledávkám žalobce tak, aby se mohly vzájemně setkat a zaniknout, zmínil též judikatorní závěry ohledně nejisté a neurčité pohledávky. S tímto odůvodněním soud I: stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal e § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 25 rozsudku.

3. Proti rozsudku podaly žalované včasné odvolání. Namítly, že rozsudek je nepřezkoumatelný a aplikace § 2295 o.z. nedůvodná, jelikož nebylo zjišťováno, zda užívaly nemovitost k bytovým potřebám, což je v případě druhé žalované jakožto právnické osoby, jež měla od roku [rok] sídlo na jiné adrese, vyloučeno. Dovozovaly, že závěr o jejich solidární odpovědnosti je v rozporu s judikaturou, konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. Soud I. stupně nesprávně posoudil i námitku započtení, neboť uplatněné pohledávky byly dostatečně specifikovány a jsou kompenzabilní. Odvolání doplnily podáním ze dne [datum] o námitku započtení, kterou započetly část pohledávky na opravu zdi, oddělující nemovitosti od sousedního pozemku (plotu), zvýšenou o daň z přidané hodnoty na [částka], v rozsahu [částka] proti pohledávce žalobce. Uvedly, že provedení nové zdi namísto poškozené objednala [jméno] [příjmení] u druhé žalované a v rámci dědického řízení bylo žalovaným notářkou sděleno, že ji má dokončit, byla též podána přihláška pohledávky do dědického řízení. Dovozovaly, že mají nárok na náhradu nákladů, vynaložených na opravu věci ve smyslu § 669 obč. zák. a promlčecí lhůta jejich pohledávky počala běžet teprve od okamžiku, kdy se započítávané pohledávky setkaly. První žalovaná dále uvedla, že od [anonymizováno] [rok] neměla v nemovitosti žádné své osobní věci, o dům se však starala jako řádný držitel, aktuálně je dům v neobyvatelném stavu, neboť žalobce se o něj nestará. Žalované navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedl, že ustanovení § 2295 o.z. se ve spojení s § 2311 o.z. použije i na nájem prostoru sloužícího k podnikání. Zdůraznil, že v rámci řízení o vyklizení nemovitosti byl schválen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 pod č.j. [číslo jednací] smír, jímž se obě žalované zavázaly předmět nájmu vyklidit nejpozději do [datum] a v řízení bylo zjištěno, že jej předaly dne [datum], tedy s ním v rozhodném období disponovaly. Žalované byly podle nájemní smlouvy solidárními nájemnicemi nemovitosti a není přijatelné, aby se ze solidární odpovědnosti vyvázaly na základě ujednání mezi nimi o způsobu jejího užívání. Takové ujednání ani nebylo svědectvím [jméno] [příjmení] prokázáno, neboť svědek je synem první žalované, jednatelky a jediné společnice druhé žalované, lze tedy pochybovat o jeho nezainteresovanosti na věci. Žalované neučinili řádnou námitku započtení svých tvrzených pohledávek, jejichž výši v průběhu řízení několikrát měnily. Pohledávka na opravu plotu je z roku [rok] a nemohla se setkat s pohledávkou žalobce, splatnou v roce [rok], obdobně je tomu i u druhé pohledávky z důvodu rekonstrukce koupelny z roku [rok]. Žalované na vady předmětu nájmu ve smyslu § 2214 o.z. neupozornily a jejich nárok je ve smyslu § 1921 odst. 3 o.z. nevymahatelný.

5. Z obsahu odvolání žalovaných se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. Žalované v rámci ústního jednání odvolacího soudu uvedly, že náklady na opravu či stavbu plotu vynaložila druhé žalovaní na konci roku [rok]. Dále uvedly, že uplatňují nárok na náhradu za zhodnocení nemovitosti ve smyslu § 2220 o.z., který je splatný při skončení nájmu a nikoliv ke dni provedení úprav a nejde o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR. Žalobce v reakci na doplnění odvolání žalovaných a jejich další vyjádření vznesl námitku promlčení pohledávky na opravu či výstavbu plotu z roku [rok] a zdůraznil, že žalované přes koncentraci řízení uplatňují v rámci odvolání nové skutečností.

6. Odvolání žalovaný neshledal odvolací soud důvodným. Žalobní nárok vychází ze skutečnosti, že žalované, solidární nájemnice nemovitostí, náležejících do žalobcem spravovaného dědictví (viz nájemní smlouva ze dne [datum], kterou odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o.s.ř. důkaz), tyto nemovitosti po skončení nájemního vztahu nevyklidily a dále je držely až do [anonymizováno] [rok]. Tuto skutečnost učinili všichni účastníci (tedy i obě žalované) v řízení před soudem I. stupně podle protokolu z ústního jednání ze dne [datum] v souvislosti s provedením důkazu usnesením o schválení smíru týchž účastníků v rámci řízení o vyklizení nemovitostí, vydaným Obvodním soudem pro Prahu 5 dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jimž se žalované zavázaly vyklidit předmětnou nemovitost do [datum], nespornou. Tvrzení, že první žalovaná neměla v domě věci již v [anonymizováno] [rok] a že druhá žalovaná (stoprocentně personálně propojená s první žalovanou jako její jedinou společnicí) jej neužívala již od roku [rok] v souvislosti se změnou svého sídla, žalované uplatnily v rámci odvolacího řízení po koncentraci proběhlé u soudu I. stupně a nejsou proto podle § 118b odst. l o.s.ř. a § 205a o.s.ř. způsobilým odvolacím důvodem. Pronajímatel má mimo právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného až do doby, kdy mu je byt skutečně odevzdán, bez ohledu na to, zda ho nájemce užívá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Za dobu od ukončení nájemního vztahu, založeného převážně za účelem bydlení (viz odstavec 2 nájemní smlouvy) do vyklizení nemovitosti proto vznikla podle § 2295 o.z. do dědictví po [jméno] [příjmení] náležejí pohledávka na náhradu za užívání ve výši sjednaného nájemného a povinnost k této náhradě stíhá obě solidární nájemnice (odst. l nájemní smlouvy) bez ohledu na to, jak na základě své vzájemné dohody nemovitost užívaly. Nejde tu o obecný nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., ale o specifický nárok podle § 2295 o.z., vycházející z dřívějšího nájemního vztahu žalovaných. Soudem I. zmíněna judikatura, jejíž závěry stran dohody bezprávných uživatelů cizí věci žalované prosazují, není pro tento případ použitelná. Jak výše uvedeno, žalované užívaly podle podmínek nájemní smlouvy nemovitost solidárně a fakticky se jedná o obytný dům, užívaný především k bydlení první žalovanou, jež jako jednatelka druhé žalované zajišťovala i její administrativní záležitosti, striktní oddělení způsobu užívání nemovitosti tou kterou žalovanou proto není reálně možné. [příjmení] formalistické výhrady žalovaných v tomto směru jsou proto nepřípadné a v zásadně zbytečné, neboť v konečném důsledku pohledávky proti druhé žalované dopadají v plné míře do poměrů první žalované, její jediné společnice.

7. Závěr soudu I. stupně, že žalované (do vydání jeho rozhodnutí) řádný projev k započtení svých tvrzených pohledávek na investicích do pronajatého domu (za práce na opravě či obnovení plotu v roce [rok] a za rekonstrukci koupelny v roce [rok]) na žalobní nárok ve smyslu § 580 obč. zák., potažmo § 1982 o.z., neučinily, byl za dané procesní situace správný. V podání ze dne [datum] namítly žalované započtení svých blíže nespecifikovaných investic jen v obecné rovině, v dalším průběhu řízení k výzvě soudu I. stupně tyto své investice sice (v podání ze dne [datum] a ze dne [datum]) v podobě vynaložených nákladů podrobně specifikovaly, neuvedly však, zda a kterou z těchto svých pohledávek, přesahujících v souhrnné výši [částka] žalobní nárok, na tento nárok započítávají a v jakém rozsahu. Žalované tak neučinily do skončení řízení před soudem I. stupně kompenzační projev, který by byl způsobilý přivodit zánik žalované pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Takový projev učinily teprve v rámci odvolacího řízení v doplnění odvolání ze dne [datum], kdy k započtení na žalobní nárok použily část pohledávky na opravu (obnovení) plotu v rozsahu [částka] z celkové její (nově vymezené) výše [částka]. Žalované ve smyslu upřesnění u ústního jednání odvolacího soudu výslovně uplatnily tuto námitku společně, současně však uvedly, že dotyčné náklady vynaložila druhá žalovaná, u níž si měla zesnulá majitelka nemovitosti opravu či obnovení plotu objednat. Ze samotného tvrzení žalovaných je tak zřejmé, že případná k započtení použití pohledávka svědčí pouze druhé žalované a kompenzační projev první žalované proto nemůže být účinný. Žalované dále tvrdily obsah započítávané pohledávky nekonzistentně. Z jejího vyčíslení v podání ze dne [datum] a ze dne [datum] je zřejmé, že je koncipována jako pohledávka na náhradu všech nákladů, vynaložených na opravu či obnovení plotu v roce [rok] z důvodu zřícení části plotu na sousední pozemek. Takový nárok se řídí § 669 obč. zák. a tříletá promlčecí doba k jeho uplatnění počala ve smyslu § 101 obč. zák. počala běžet nejpozději koncem roku [rok], kdy byly náklady na opravu plotu vynaloženy. Žalobce v reakci na kompenzační projev žalovaných namítl promlčení nároku žalovaných, k němuž došlo s koncem roku 2014 před zahájením tohoto řízení. Promlčený nárok nelze podle § 100 odst. l věta třetí obč. zák. přiznat a promlčená pohledávka proto není podle § 581 odst. 2 obč. zák. způsobilá k započtení. Žalované v odvolacím řízení nově tvrdily, že započítávanou pohledávkou uplatňují z titulu náhrady za zhodnocení nemovitosti podle § 2220 o.z. Jedná se ovšem o nové tvrzení, kterým žalované zásadně mění obsah své pohledávky v rozporu se specifikací její výše, vycházejí z nákladů vynaložených na opravu či stavbu plotu, tedy o nezpůsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205a o.s.ř. Nad rámec toho odvolací soud podotýká, že v daném případě se zjevně nejednalo o změnu pronajaté věci ve smyslu § 667 odst. 2 obč. zák. či podle § 2200 o.z., neboť byl-li postaven nový plot, stalo se tak v důsledku zřícení části plotu starého, čímž bylo znemožněno jeho užívání a bylo nutno provést opravu pronajaté věci jeho obnovením. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v případě změny věci má podle uvedených zákonných ustanovení nájemce právo na náhradu vynaložených nákladů jen tehdy, pokud se k tomu pronajímatel zavázal (což žalované v řízení ani netvrdily). Z uvedeného vyplývá, že ke kompenzačnímu úkonu žalovaných nelze přihlédnout a žalobnímu nároku je tudíž na místě vyhovět.

8. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. Procesně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u ústního jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši po [částka], dané § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální částkou náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka].