o zaplacení 91 450 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 91 450 Kč s příslušenstvím a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 75 250 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce přestupkového řízení, vedeného Městským úřadem [adresa] (správní orgán) pod sp. zn. [číslo], a částky 16 200 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout zákazem řízení motorových vozidel v době od 22. 7. 2019 do 30. 12. 2019. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku.

2. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že správní orgán vydal po oznámení [orgán] o přestupku dne 28 5. 2018 příkaz, který byl doručen 31. 5. 2018 žalobci a ten proti němu podal odpor. Po jednání, nařízeném na den 17. 7. 2018, vydal správní orgán rozhodnutí dne 25. 7. 2018, č.j. [nazev]/[číslo], jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., byla mu uložena pokuta 5 000 Kč, trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 9 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení 1 000 Kč. Rozhodnutí, doručené dne 2. 8. 2018, napadl žalobce dne 20. 8. 2018 odvoláním, doplněným 2. 10. 2018, které Krajský úřad v [adresa] (odvolací správní orgán) zamítl rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019, č. j. [nazev]/[číslo]. Na základě správní žaloby toto rozhodnutí Krajský soud v [adresa] zrušil rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č.j. [číslo], a věc vrátil odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení; tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 11. 2022. Odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 29. 12. 2022, č.j. [nazev]/[číslo], zrušil rozhodnutí správního orgánu a řízení zastavil z důvodu zániku odpovědnosti žalobce za přestupek; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 1. 2023. Výše uvedeným rozsudkem bylo potvrzeno, že žalobce odevzdal řidičský průkaz 29. 7. 2019, tedy vykonal trest dříve, než soud rozhodl. Žalobci byl řidičský průkaz vrácen rozhodnutím ze dne 18. 12. 2019, kdy bylo upuštěno od dalšího zadržení.

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 1 odst. 3, § 5, § 8 § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 31a odst. 1, § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [orgán] č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), a na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) dospěl k závěru, že nároky žalobce jsou promlčené. Žalobce před podáním žaloby dne [datum] neuplatnil nárok u příslušného orgánu ve smyslu § 15 odst. 2 náhradového zákona a promlčecí lhůta nároku žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení uplynula po šesti měsících od skončení přestupkového řízení dne 10. 7. 2023 (s přihlédnutím k § 605 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), neboť den 6. 7. 2023 připadl na svátek). Nárok žalobce by byl promlčen, i kdyby řízení pravomocně skončilo podle tvrzení žalobce dne 13 1. 2023. K nároku na náhradu újmy z nemožnosti řídit vozidlo soud I. stupně uvedl, že žalobcem označené rozhodnutí správního orgánu ze dne 25. 7. 2018 není způsobilým odpovědnostním titulem, neboť nebylo zrušeno jako pravomocné a nesplňuje podmínku nezákonného rozhodnutí podle § 8 náhradového zákona. Žalobce nesměl řídit až na základě rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 9. 7. 2019, jež bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2022, č.j. 75 A 23/2019-49, který nabyl právní moci dne 10. 11. 2022. Od tohoto dne běžela promlčecí doba podle § 31 odst. 1 věta druhá náhradového zákona, a i tento nárok je tedy promlčen. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) paušální náhradu výdajů za a tři procesní úkony (vyjádření, příprava jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a [nazev]

4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že žaloba byla ve smyslu § 57 odst. 3 o.s.ř. podána k poštovní přepravě dne 3. 7. 2023 a že promlčecí doba nemohla začít plynout zrušujícím soudním rozhodnutím, neboť škoda vzniká až v momentě, kdy je řízení pravomocně zastaveno. Dovozoval, že uplatněný nárok není promlčen a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání uvedla s odkazem na judikaturu, že šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 náhradového zákona je lhůtou hmotněprávní a pro její zachování je nezbytné, aby byl nárok uplatněn u příslušného orgánu nejpozději v poslední den lhůty, nestačí tedy pouze předání k poštovní přepravě. Nárok na náhradu újmy z nemožnosti řídit vozidlo žalobce pojil s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, které podmínky nezákonnosti ve smyslu § 8 náhradového zákona nesplňuje. Již z tohoto důvodu není tento nárok po právu a byl by promlčen, i kdyby promlčecí doba začala běžet od konce přestupkového řízení, resp. od 13. 1. 2023, kdy mělo být žalobci dle jeho tvrzení doručeno konečné rozhodnutí. Zrušující rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2022, č.j. [číslo] nabylo právní moci 10.11.2022 a od tohoto data začala plynou šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku z nezákonného rozhodnutí krajského úřadu, neboť tehdy se nejpozději mohl žalobce dozvědět o případné újmě z nemožnosti řídit (k tomu žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1954/2019 a sp.zn. 30 Cdo 3199/2018).

6. Žalobce podle obsahu odvolání uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, v nepřítomnosti omluveného zástupce žalobce v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. Odvolání důvodným neshledal, neboť se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že oba nároky jsou v rámci běhu šestiměsíční lhůty, stanovené § 32 odst. 1 a 3 náhradového zákona, promlčené.

7. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku na zadostiučinění za tvrzenou nepřiměřenou délku přestupkového řízení žalobci běžela ode dne 6.1.2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [číslo], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. [číslo]), jímž bylo rozhodnutí Krajského úřadu v [adresa] ze dne 29. 12. 2022 o zastavení řízení, a marně mu uplynula dne 10.7.2023, jak správně uvedl soud I. stupně. Žaloba, která došla soudu dne 14. 7. 2023, byla podána již po uplynutí promlčecí lhůty, jež je lhůtou hmotněprávní a k jejímu stavení je třeba, aby nejpozději posledního dne lhůty byla žaloba doručena soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2238/2016), datum jejího podání na poštu proto není podstatné. Běh promlčecí lhůty nároku na zadostiučinění za případnou újmu z nemožností řídit motorové vozidlo, jež měla být žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím, je modifikován § 32 odst. 1 věta druhá náhradového zákona, podle něhož je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Tímto rozhodnutím je rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2022, č.j. [číslo], jímž bylo zrušeno pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu v [adresa] jako odvolacího správního orgánu ze dne 9. 7. 2019 coby rozhodnutí nezákonné ve smyslu § 8 odst. l náhradového zákona. Podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu uvedeného ustanovení je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno (srov. rozsudek ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 35/2020). Uvedené rozhodnutí nabylo po jeho doručení žalobci právní moci 10. 11. 2022 a eventuální nárok na jeho základě vzniklý byl v době podání žaloby 14.7.2023 také promlčen (byl by, jak vyplývá z výše uvedeno, promlčen i v případě žalobcem nesprávně dovozovaného běhu promlčecí doby od rozhodnutí o zastavení řízení). Důvodně uplatněná námitka promlčení brání ve smyslu § 609 o.z. přiznání promlčeného nároku a soud I. stupně proto správně žalobu zamítl.

8. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Podle § 142 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 za tři procesní úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a [nazev].