o zaplacení 48 400 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 48 400 Kč s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení 18 358,40 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky na žalované z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], coby odvolacího správního orgánu v jejím přestupkovém řízení, zrušeným rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Škoda měla spočívat v nákladech, vynaložených žalobkyní na vypracování znaleckého posudku po rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž jí byla uložena pokuta za spáchání dopravního přestupku a povinnost k náhradě nákladů správního řízení. Přestupkové řízení skončilo dne [datum] jeho zastavením z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že samotné přestupkové řízení nebylo vedeno nezákonně a mezi namítaným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou není příčinná souvislost, neboť náklady na pořízení oponentního znaleckého posudku vznikly žalobkyni před vydáním nezákonného rozhodnutí.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavci 3. odůvodnění napadeného rozsudku, věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a žalobu shledal důvodnou. Konstatoval, že v dotyčném správním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobkyně k jeho zrušení využila všech dostupných prostředků, s čímž byly spojeny jí doložené náklady. Správní orgán prvního stupně nereflektoval návrhy žalobkyně, jimiž se domáhala přezkoumání závěrů zpracovaného znaleckého posudku, proto v odvolacím řízení předložila oponentní znalecký posudek, s nímž se odvolací správní orgán řádně nevypořádal a pravomocné správní rozhodnutí následně zrušil soud jako nezákonné. Znalecký posudek, který si nechala žalobkyně vypracovat, byl účelně využit jako relevantní podklad pro soudní rozhodnutí, neboť zpochybnil skutkové závěry správních orgánů a na základě toho bylo pro žalobkyni nepříznivé rozhodnutí zrušeno. Soud I. stupně dovodil, že se jednalo o účelně vynaložené náklady v příčinné souvislosti se zrušením správního rozhodnutí, neboť bez předmětného znaleckého posudku by k jeho zrušení pravděpodobně nedošlo. Doplnil, že znalecký posudek žalobkyně nebyl vzat jako podklad pro správní rozhodnutí, k prekluzi však došlo v důsledku průtahů správních orgánů, které neskončily správní řízení ve stanovené lhůtě, což jí nelze přičítat k tíži. S tímto odůvodněním žalobkyni přiznal žalovanou částku s úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).

3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci v rozporu s § 31 odst. 1 náhradového zákona. Namítla, že podle ustálené judikatury musí být náklady ve smyslu tohoto ustanovení vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí a pouhá souvislost s ním k jejich náhradě nepostačuje. K tomu žalovaná poukázala na širší znění § 31 odst. 1 náhradového zákona před novelou, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., kterou bylo stanoveno, že náklady řízení lze považovat za škodu jen pokud byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. [právnická osoba] náhradového zákona tedy musejí být náklady vynaloženy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ve smyslu judikatury [Orgán veřejné moci] (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném správním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [č. účtu], zrušené jako pravomocné rozsudkem [Orgán veřejné moci] č. j. [spisová značka]), žalobkyně si však nechala oponentní znalecký posudek vypracovat a náklady na něj jí vznikly ještě před vydáním tohoto rozhodnutí, mezi tímto nezákonným rozhodnutím a vznikem škody proto není příčinná souvislost. Žalovaná doplnila, že přestupkové řízení proti žalobkyni nebylo zahájeno svévolně či šikanózně a správní orgány se nedopustily flagrantních pochybení, excesů či libovůle ve smyslu nálezové judikatury [Orgán veřejné moci], které by činily celé přestupkové řízení nezákonným. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila s právním posouzením věci soudem I. stupně. Poukázala na to, že vypracování znaleckého posudku bylo v přestupkovém řízení zásadní okolností, neboť právě s ohledem na něj bylo nezákonné rozhodnutí následně zrušeno. Je proto nutné považovat náklady na jeho vypracování za náklady účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 31 odst. 1 náhradového zákona. Žalovaná vykládá toto ustanovení restriktivním způsobem, jenž by prakticky vyloučil nároky osob, poškozených nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně dovozovala, že zákon pouze požaduje, aby náklady byly vynaloženy účelně na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, k čemuž v posuzované věci došlo, když na základě znaleckého posudku byly zpochybněny závěry následně zrušeného nezákonného rozhodnutí.

5. Z obsahu odvolání se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání shledal důvodným. Žalovaná případně poukázala na srovnání stávající dikce § 31 odst. 1 náhradového zákona s z hlediska náhradového nároku širší úpravou před účinnosti novely tohoto ustanovení, provedené zákonem č. 160/2006 Sb. ke dni [datum]. Podle § 31 odst. l zákona v původním znění zahrnovala náhrada škody náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Podle aktuálního znění tohoto ustanovení však náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí (nebo na nápravu nesprávného úředního postupu). Vznik nároku na náhradu nákladů řízení coby majetkové újmy poškozeného se na základě uvedené restriktivní právní úpravy nadále váže je k samotnému nezákonnému rozhodnutí.

6. Za této pozitivní právní úpravy nelze než konstatovat, že náklady, vynaložené žalobkyní v předmětném správním řízení na vypracování znaleckého posudku, nejsou ve smyslu žalovanou stranou příhodně citované judikatury v příčinné souvislosti se zrušením nezákonného rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Žalobkyně tyto náklady vynaložila v souvislosti s řízením u odvolacího správního orgánu ještě předtím, než bylo jeho rozhodnutí, následně zrušené jako nezákonné, vydáno. Nejedná se tak o náklad, který by byl vynaložen přímo na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu požadavku citovaného § 31 odst. 1 náhradového zákona. Ke zrušení uvedeného rozhodnutí krajského úřadu coby nezákonného podle § 8 odst. l náhradového zákona nedošlo proto, že by žalobkyně nově předložila dotyčný posudek v soudním řízení správním, ale proto, že správní soud vytkl odvolacímu správnímu orgánu neodstranění rozporů mezi konkurenčními posudky. Žalobkyně by dotyčný náklad vynaložila, i kdy ke zrušení nezákonného rozhodnutí nedošlo, mezi ním a zrušením tohoto rozhodnutí tak není zákonem vyžadovaný vztah příčiny a následku. Jako škoda žalobkyně podle § 31 odst. l náhradového zákona by v daném případě mohly být posouzeny pouze náklady, vzniklé jí v řízení, vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], jejichž náhrada jí však byla ve smyslu § 31 odst. 2 náhradového zákona v soudním řízení správním přiznána.

7. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobkyně netvrdila nezákonnost vedení dotyčného přestupkového řízení na základě analogie s nezákonným trestním stíháním, jež však ve smyslu judikatury Ústavního soudu přichází v úvahu zásadně výjimečně s ohledem na konkrétní okolnosti věci (zejména postupu orgánu veřejné moci). V obecné rovině samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s řízením trestním odpovědnost státu podle náhradového zákona jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či uložení sankce za přestupek (zejména pro zánik přestupkové odpovědnosti uplynutím zákonné lhůty) nezakládá (srov. nálezy sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] usnesení sp.zn. [spisová značka]). Průběh předmětného přestupkového řízení žádné excesivní znaky nevykazuje, řízení nebylo zahájeno a vedeno šikanózně či zcela bezdůvodně, prvostupňový správní orgán rozhodoval na základě znaleckého posudku, svědčícího o porušení dopravních předpisů žalobkyní, která až v odvolacím řízení předložila znalecký posudek, dovozující odlišnou skutkovou verzi dopravní nehody. Ke zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu vedlo, jak výše uvedeno, neodstranění rozporů mezi znaleckými posudky, tedy nedostatek ve zjištění skutkového stavu, týkající se toliko rozhodnutí odvolacího správního orgánu.

8. Odvolací soud z popsaných důvodů uzavřel, že žalobní nárok není po právu, proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. má procesně zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Při stanovení její výše se odvolací soud přidržel závěrů rozhodnutí [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka], který po novelizaci advokátního tarifu, účinné od [datum], odmítl aplikaci § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky s poukazem na to, že výše paušální náhrady nezastoupeného účastníka (aktuálně podle uvedeného ustanovení vyhlášky stále 300 Kč) bylastanovena v návaznosti na § 13 odst. 3 (nyní 4) advokátního tarifu za účelem odstranění nerovného zacházení s účastníky zastoupenými advokátem a účastníky nezastoupenými na základě závěrů nálezu pléna [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka]. [Orgán veřejné moci] proto shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dovodil, že takto vzniklou mezeru v právu je zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tedy § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Na základě těchto závěrů proto odvolací soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení za použití § 13 odst. 4 advokátního tarifu a § 1 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. 450 Kč za 8 procesních úkonů (vyjádření ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], 3x příprava na jednání, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum]), celkem 3 600 Kč.