Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 20 CO 131/2022-203 ECLI:CZ:MSPH:2022:20.CO.131.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

JUDr. Irena Saralievová · Rozhodnutí ze dne 23. 6. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci

žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrzuje.

II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení státu se rozsudek mění jen tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím, žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] mu uložil povinnost zaplatit [země] náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu náhrady škody, jež mu byla způsobena dne [datum] zaviněním řidiče vozidla, pojištěného u žalované, na jeho vozidle [anonymizováno 6 slov] reg.zn. [anonymizováno] [číslo]. Požadoval náhradu ve výši [částka] za náklady na opravu poškozeného vozidla ve výši [částka], z níž žalovaná plnila [částka], a náhradu ve výši [částka] za nájem náhradního vozidla, z níž žalovaná plnila [částka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že poskytnuté plnění odpovídá účelně vynaloženým nákladů na opravu vozidla a na zapůjčení náhradního vozidla.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 3 až 5 napadeného rozsudku, s odkazem na §§ 2 písm. b) a 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ZPO) a § 2861 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) uzavřel na podkladě závěrů znaleckého posudku soudního znalce z oboru ekonomika a doprava a odvětví ceny a odhady motorových vozidel [jméno] [příjmení], že žaloba není důvodná. Zdůraznil, že znalec se v rámci vymezených znaleckých úkolů uspokojivě vypořádal s otázkou v místě a čase obvyklé ceny a délky opravy poškozeného vozidla, jakož i s obvyklou denní sazbou půjčovného srovnatelného vozidla. Znalec zejména vysvětlil, že poškozené levé přední a zadní dveře nebylo nutné vyměnit za nové, ale postačila jejich oprava klempířsky a lakováním, přičemž opravu prováděl neznačkový servis (servis žalobce). V návaznosti na to určil obvyklou délku opravy vozidla na 11 dní, z čehož je zřejmé, že zapůjčení náhradního vozidla bylo účelné pouze po tuto dobu, znalec však přesto uvažoval obvyklé půjčovné za 16 dnů vzhledem ke zjištění z oslovených autopůjčoven, že s počtem dnů nájmu denní sazba půjčovného klesá. Pro určení obvyklé denní sazby půjčovného znalec vyšel z denní ceny nájmu vozidel stejné třídy luxusní kategorie a vysvětlil, že ke srovnání použil luxusní vozidla s pohonem na 4 kola a motorem ještě silnějším, než má poškozené a náhradní vozidlo. Otázku, zda je poškozený automobil„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, pro níž žalobce žádal vypracování nového znaleckého posudku, proto shledal soud I. stupně irelevantní a dovodil, že znalcem stanovenou průměrnou denní sazbu půjčovného ve výši [částka] lze považovat za obvyklou denní sazbu půjčovného za vozidlo srovnatelné s vozidlem poškozeným. Tento závěr nezvrátily ani ceníky autopůjčoven, předložené žalobcem při jednání dne [datum], neboť znalec uvedl, že jde o nabídky nejdražších autopůjčoven ze současné doby, u nichž je nutné dlouhodobé objednání a zajištění vozidla. Znalec stanovil obvyklou cenu opravy v rámci znaleckého posudku částkou [částka] a obvyklou sazbu půjčovného srovnatelného za 16 dnů v předmětném období částkou [částka]. Žalovaná již žalobci vyplatila pojistné plnění ve výši [částka] za opravu poškozeného vozidla a ve výši [částka] za půjčovné za náhradní vozidlo, které skutečnou škodu žalobce přesáhlo. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odst. 9 rozsudku. Samostatným usnesením uložil žalobci podle § 148 odst. l o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů státu, spočívajících ve vyplaceném znalečném.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že žalovaná výplatou za provedenou opravu akceptovala výměnu poškozených dílů, čímž akceptovala i délku opravy. Znalec srovnával poškozené a náhradní vozidlo, jejichž cena byla díky jejich výbavě v posuzovaném období kolem 2 milionů korun, s vozidly, která nejsou charakteru„ [anonymizováno]“ (sportovně užitkové vozidlo) a současně„ [anonymizováno]“ a srovnání na základě charakteristiku luxus není dostatečné. Tvrzení znalce, že vozidlo„ [anonymizováno]“ nemůže být vozidlem„ [anonymizováno]“ vyvrátil žalobce předložením printscreenu dotyčného vozidlo, jež je prezentováno jako sportovní luxusní designové„ [anonymizována dvě slova]“. Taková vozidla mohou mít k dispozici logicky jen nejdražší půjčovny, k čemuž žalobce v rámci odvolání předložil znalecký posudek z roku [rok] ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. [spisová značka], v němž bylo stanoveno obvyklé půjčovné náhradního [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] 4 ve výši, přesahující [částka] denně. Žalobce soudu I. stupně vytkl, že nevyhověl jeho návrhu na revizní posudek a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek včetně usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož skutkovými i právními závěry se s poukazem na znalecké závěry plně ztotožnila a zdůraznila, že její plnění skutečnou škodu žalobce přesáhlo.

4. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e), d) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., odvolání však důvodným neshledal. Plnění pojišťovny podle § 2 písm. b) ZPO je, jak již správně zdůraznil soud I. stupně, plněním na náhradu škody v mezích § 2969 odst. 1 o.z. stanovícím, že při určení výše škody na vozidle se zohlední to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Výše peněžité náhrady škody vyjadřuje nezbytné náklady na uvedení věci do původního stavu, které je nutno stanovit objektivně bez ohledu na to, jak poškozený s věcí naložil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Pojišťovna škodícího vozidla proto není v rámci náhrady škody povinna plnit to, co poškozený na opravu vozidla skutečně vynaložil, ale pouze náklady účelně vynaložené. Pro daný případ tak není rozhodné, že žalobce poškozené dveře svého vozidla vyměnil, neboť podle (žalobcem nezpochybněnému) stanoviska znalce postačovalo k uvedení vozidla do stavu před nehodou provedení opravy dveří s lakováním. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že žalovaná výměnu dveří odsouhlasila, neboť v zápisu o poškození motorového vozidla při jeho prohlídce dne [datum] ze strany pojišťovny je výslovně uvedeno„ dveře opravit“ a souhlas žalované s výměnou dveří nelze dovozovat z toho, jakou částku mu na náhradu škody dobrovolně vyplatila. Účelně vynaložené náklady na opravu vozidla proto nepřesahují soudem I. stupně správně uvažovanou částku [částka] a žalovaná při plnění částky [částka] na náhradě za opravu vozidla žalobci nic nedluží.

5. Obdobně škodu spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je škůdce (jeho pojišťovna) povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]). Znaleckým posudkem byla doba opravy vozidla za předpokladů opravy dveří stanovena na 11, maximálně 16 dní, z čehož vyplývá, že pouze půjčovné náhradního vozidla za tuto dobu je nákladem nutně a účelně vynaloženým. Odvolací námitky se soustředí proti znalcem stanovené výši nákladů na půjčení náhradního vozidla, odvolací suod je však neshledal opodstatněnými. Znalec v posudku i ve své výpovědi vysvětlil, že není rozhodné, jak je vozidlo komerčně označeno ([anonymizována dvě slova]), ale že podstatné pro srovnání ceny půjčovného jsou objemové třídy, pohon a výkon motoru. Vysvětlil také, že z tohoto pohledu použil ke srovnání rovnocenná luxusní vozidla s pohonem na 4 kola a s motorem i silnějším, než mělo poškozené i náhradní vozidlo (mimo jiné proto, že shodné vozidlo měla v rozhodné době k dispozici jen půjčovna příbuzných žalobce). Nelze tedy přisvědčit žalobci, vycházejícímu jen z komerčního označené poškozeného vozidla, že by znalec srovnával nesrovnatelná vozidla a ani odvolací soud neshledal důvodným jeho návrh na provedení nového znaleckého posudku. V rámci odvolacího řízení žalobcem předkládaný posudek z roku [rok] je z pohledu § 205a o.s.ř. v rámci principu neúplné apelace, o níž byly účastníci podle § 119a o.s.ř. soudem I. stupně poučeni, nepřípustným důkazem, proto k němu odvolací soud nepřihlédl. Lze uzavřít, že i v případě půjčovného byl oprávněný nárok žalobce ve výši [částka] plněním žalované ([částka]) přečerpán. Soud I. stupně proto žalobu správně zamítl a odvoalcí soud napadený rozsudek jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

6. Odvolací soud změnil za použití § 221a o.s.ř. pouze výrok o náhradě nákladů státu co do její výše. Soud I. stupně nezohlednil v částce [částka] znalečné za dodatek znaleckého posudku ve výši [částka] a současně opomněl odečíst zálohu, zaplacenou žalovanou. Žalobce je podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku [částka], která zahrnuje znalečné za podaný posudek ve výši [částka], za výslech znalce u ústního jednání dne [datum] ve výši [částka], za dodatek ke znaleckému posudku ve výši [částka] a výslech znalce u ústního jednání dne [datum] po odečtení zálohy žalované ve výši [částka].

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje paušální náhrada výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu).

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.